Když před dvěma a půl lety na Disney+ vyšel seriál Andor, okamžitě nastavil nejvyšší laťku všemu se značkou Star Wars. Dosud se mu nic nevyrovnalo. A nezbývalo tak nic jiného než napjatě očekávat pokračování a doufat, že se tvůrcům ještě jednou podaří malý zázrak. Podobně, jako o to usilují hrdinové jejich příběhu. Druhá řada Andora zítra startuje, my už ji viděli. Jak se povedla?

Seriál z pera Tonyho Gilroye, scenáristy špionážních thrillerů o Jasonu Bourneovi nebo Rogue One: Star Wars Story, se odehrává v průběhu pěti let právě před filmem o získání plánů na Hvězdu smrti. Sleduje přerod Cassiana Andora ze sobeckého zlodějíčka na revolucionáře a stěžejní personu v boji proti Impériu, současně vidíme každodenní dopady vlády fašistického režimu na obyčejné lidi. Paralelně s tím se v několika sférách společnosti rozehrává složitý politický a špionážní tanec.

Andor si vysloužil nemálo chvály za dospělejší, špinavější a radikálnější přístup ke Star Wars. Z dobrodružné space opery se stal výrazně temnější politický thriller a partyzánské válečné drama, v němž se i protagonisté museli rozhodovat, co jsou ochotni obětovat pro revoluci. Ta v pokračování dostává ještě složitější ráz, kdy už nestačí burcovat lidi pro malé akty odporu, ale je nutné opatrně organizovat záškodnické akce přímo pod nosy imperiálních bezpečnostních složek.

Druhá řada je rozdělena do čtyř poměrně uzavřených dějových oblouků po třech epizodách – na Disney+ vyjdou vždy po týdnu v úterý. Tentokrát je mezi nimi ale vždy asi roční časový skok. Původně měl totiž Andor dostat pět sérií, vzhledem k vysokým nákladům na produkci a únavě tvůrců z umělecky i logisticky náročného projektu se ale rozhodli pro mnohem přímočařejší vyprávění. Co na něj říkají Tomáš Chlebek a Michal Mančař?

Tomáš: Poznámka o přímočarém vyprávění neznamená, že by bylo nějak svižné. Přestože v rámci jednotlivých epizod nebo dějových oblouků mohou věci postupovat poměrně rychle, není to klasický, silně motivovaný hollywoodský příběh, v němž hrdiny sledujeme, jak překonávají překážky na cestě za jasným cílem. Sice víme, že cílem jsou události Rogue One, tvůrci ale místo směřování k přesněji danému vyvrcholení volí prohlubovat svět, ve kterém se nacházíme. Daří se jim to výborně.

Michal: Může to znít zvláštně, ale právě tohle vykreslení světa, prostředí a atmosféry vás kolikrát dokáže strhnout víc než samotná akce a špionáž v podání hlavních hrdinů. Star Wars nikdy nebyly takhle uvěřitelné.

Nejuvěřitelnější Star Wars

Michal: Uvidíte marketingové mágy Impéria, jak rozjíždí manipulativní kampaň. Podíváte se na planetu trpící pod ekonomickým i politickým tlakem. Budete sledovat úředníky režimu, kteří jen poslouchají příkazy a neuvědomují si svou roli v mašinérii zla. Nebo povstalce, kteří sice bojují proti okupantům, ale jsou pomýlení nebo naivní. Kolikrát tomu seriál věnuje jen hrstku scén. Ale k vynikajícímu výsledku to přispívá masivně. Tuhle nečernobílou složitost Andor měl už v první řadě, teď ji ještě posiluje – a v dnešní době dezinformací, válečných i obchodních konfliktů a politické nejistoty zasahuje o to silněji. Možná až mrazivě.

Tomáš: Přiznávám, že Star Wars jsem nikdy nedokázal brát příliš vážně. A ačkoliv jsou různé světelné meče, gumoví mimozemšťani a zástupy stormtrooperů to, co na nich mnoho diváků baví, mě to vždy rozptylovalo od toho, abych se dokázal více ponořit do dění. Tedy pokud zrovna bylo zajímavé a neomezovalo se na to, jak po tisící překazit plány Impéria. Andor je v základu samozřejmě o tom samém, jak už ale říkal Michal, seriálový svět působí zdaleka nejvíce uvěřitelně, co si ze Star Wars pamatuji.

A není to jen o rozsáhlých skutečných kulisách, perfektních vizuálních efektech nebo všudypřítomné „špinavosti“ či naopak kontrastu s nastrojeným luxusem vyšších společenských vrstev. Minimálně ve stejné míře je to o prožitcích postav, které procházejí traumaty a pak se s nimi snaží vyrovnávat, zatímco vyráží na další nebezpečnou misi. Druhá řada, alespoň na úrovni jednotlivých scén nebo sekvencí, dokáže skvěle pracovat s napětím a zprostředkovat nám situace, v jakých se hrdinové objevují.

Co se povedlo méně? Roztříštění příběhu

Tomáš: Zvolený koncept dějových oblouků s ročními přestávkami je náročnější přijmout a zpracovat. Na jedné straně to znamená, že dostáváme širší perspektivu boje proti totalitnímu režimu na několika frontách v průběhu delšího času, někdy se ale zdá, že budovanému konfliktu chybí vyústění nebo proběhlo někde v přestávce. Celá série kvůli tomu působí poněkud roztroušeně, více než ta první. Schází jí větší důraz na nit revoluce prolínající se všemi časovými úseky – ideálně by se tlak na hrdiny zvyšoval v průběhu většího počtu epizod, takto vzniká dojem rozjíždění a pozastavování vyprávění.

Michal: To tříštění kromě příběhu trochu zasáhlo i postavy. Párkrát jsem se přistihl, že si nejsem úplně jistý jménem některého z vedlejších aktérů. Různí rebelové či imperiální důstojníci jsou katalyzátorem napětí, součástkou v soukolí, které žene všechny sabotáže, špionáže a osobní dilemata hlavních hrdinů vpřed. Ale po zhlédnutí poslední epizody vám v paměti zůstanou scény a činy, ke kterým přispěli, ne tváře, jména a motivace. A možná taková kacířská myšlenka: Seriál se sice jmenuje po Cassianu Andorovi, ale mnohem zajímavější než titulní protagonista byl tentokrát úředníček Syril Karn…

Verdikt? To nejlepší ze Star Wars

Michal: Druhá série Andora za mě těsně překonává tu první. Přináší rozsáhlejší vyprávění, ve kterém se sice objevuje vícero trhlinek, ale které pohltí tím, jak vykresluje povstání. I bez kulis Star Wars by to byl skvělý seriál. Takhle je o to lepší, že bere popcornovou zábavu a dělá s ní něco opravdu dospělého.

Tomáš: Jako celek Andor stále funguje skvěle a daří se mu obhájit status toho nejlepšího, co jsme v rámci Star Wars viděli. Ať už je to zmíněná uvěřitelnost světa, psychologická hloubka postav, komplexní vylíčení postupné organizace revolučních sil nebo předkládané morální otázky, předaleká galaxie nebyla nikdy tak zajímavá.