Původem Němec Tobias van Schneider, který patří mezi nejrespektovanější digitální designéry dnešní generace, dříve vedl tým designérů a kreativců ve streamingovém gigantu Spotify, šéfoval týmům v NASA, BMW či Red Bullu. Dnes funguje znovu jako freelancer a také jako šéf vlastní firmy, která poskytuje designérům nástroj pro tvorbu kvalitního portfolia na míru bez nutné znalosti programování. Firma se jmenuje Semplice Labs a Van Schneider se za svým celoživotním snem přesunul do New Yorku, kde aktuálně žije.

V následujícím textu, který vám s jeho svolením přinášíme, podrobněji rozebírá, na co za svůj dosavadní pracovní život přišel a jaké nejzásadnější rozdíly, pozitiva i negativa vidí mezi prací na volné noze, budováním firmy a klasickým zaměstnáním takzvaně od devíti do pěti. „Když jsem se podíval zpět na svoji relativně krátkou kariéru, došlo mi, že jsem si během let prošel prakticky všemi druhy práce. Od klasického zaměstnání ve startupu i korporaci na plný úvazek přes práci na volné noze pro množství klientů až po budování vlastních projektů a firem. A přišel jsem na to, že každá z těchto typů práce má svá pro a proti, která bych chtěl v následujícím textu porovnat a připomenout,“ říká Schneider.

Práce na plný úvazek

Takzvaný full-time job je tím nejzákladnějším, co máme již po dlouhé dekády. A i když jsem jako zaměstnanec na plný úvazek pracoval pouze několik let, dokážu s přehledem říct, že chápu výhody, které pro zaměstnance i zaměstnavatele taková forma spolupráce nabízí. Z pohledu zaměstnanců jde především o jakousi jistotu, ve které výměnou za 40 a více hodin týdně v práci získají předem určené finanční ohodnocení a většinou i spoustu dalších benefitů.

Ve větších společnostech se navíc dost často stane, že zaměstnanci nemusí zdaleka pracovat naplno. I když budou mnohdy do práce dávat pouze 70 nebo klidně 50 a méně procent úsilí, dost pravděpodobně je nikdo nevyhodí, nikdo je totiž v takovém molochu neuvidí jako jednotlivce, ale jako tým, za který se prezentují výsledky. V podstatě se tak ukážu na několika mítincích za rok a stejně budu vypadat jako někdo, kdo odvedl pěkný kus práce, a to i když jsem ve skutečnosti tolik nepřinesl.

Neberte mě špatně, dost dobře doufám, že většina lidí takhle ke své práci nepřistupuje, ale právě ve zmíněných korporacích se u jistého typu lidí stává tento přístup jakýmsi standardem. Za sebe třeba mohu říct, že rozhodně nejsem dobrým zaměstnancem na full-time. Trpím totiž Ringelmannovo efektem, při kterém někdy sklouzávám k tomu, že jakmile se počet lidí v týmu zvyšuje, přistihnu se, že dělám méně práce, než bych měl, a nechávám to více na ostatních.

Naopak plný úvazek byl jednoznačně nejlepší z pohledu zmíněné jistoty a toho, že vím, že každý měsíc mi na účet přijde určitá částka a nemusím se o nic víc starat. Nemusím nahánět klienty, nemusím s nimi od rána do večera komunikat, uhánět je s platbou, řešit faktury a tak podobně. Když se budu jeden den cítit lenivě, mohu jen poslouchat a plnit úkoly, které mi nadřízený nařídí, a v jeho očích budu stejně skvělý zaměstnanec. Vlastní iniciativa se často nedočká kýžené odměny.

Hlavní výhody hlavního pracovního úvazku:

• Finanční stabilita (tedy pokud jste spokojeni se svým platem a stačí vám na pokrytí nákladů).
• Benefity (placené zdravotní a sociální pojištění, dovolená apod.).
• Stabilní pracovní doba (většinou nepracujete více než 40 hodin týdně).
• Stabilní sociální okruh (každý den zpravidla pracujete a vidíte se se stejnými lidmi).
• Lze do práce nedávat maximum a přesto být oceněn.
• Není nutné přemýšlet tolik nad tím, co dělat dále, dostávám totiž jasné úkoly (většinou).
• Učení se od dalších lidí.

A samozřejmě několik nevýhod:

• Strach z vyhazovu, protože jsem většinou závislý pouze na práci na hlavní úvazek.
• Méně kreativní svobody a nutnost zpovídat se svému nadřízenému.
• Nutnost sociálního cítění a komunikativnost, aby člověk zapadl do kolektivu.
• Zpravidla omezeno na určitou pracovní dobu, která se nedá flexibilně měnit.

Práce na volné noze (freelancing)

V druhé kategorii je každý, kdo prodává svůj čas dalším firmám a menším klientům. Ať už máte pouze živnostenský list, vedete studio o jednom člověku, nebo rovnou celý tým, řadíte se stále do kategorie freelancerů. Tato kategorie se totiž definuje tím, že se nezodpovídáte šéfovi, jako u běžného zaměstnání, ale samotnému klientovi, který řídí finální výsledek a platí vám. Standardně pak určujete předem danou fixní cenu za celý projekt nebo hodinovou sazbu za odpracované hodiny.

Přesně tento proces jsem si prožil, když jsem vedl vlastní kreativní studio, a je to ve skutečnosti jen velmi málo rozdílné od práce na plný úvazek. Výměnou za potenciálně vyšší odměnu máte vyšší zodpovědnost za shánění zakázek, správnou komunikaci, účtování odpracovaných hodin, případně řízení dalších lidí. Největším strašákem je fakt, že pokud si to opravdu neodpracujete, nedostanete ten daný měsíc zaplaceno a může to znamenat zásadní ránu pro vaše cash flow.

Na druhou stranu, pokud jste se rozhodli pro dráhu freelancera, právě fakt, že opravdu musíte makat naplno, vás bude motivovat k lepším výsledkům a také shánění dalších zakázek. Je potřeba si navíc nastavit jasnou hranici mezi perfekcionismem a pouze „dostačující prací“. Hodně klientů se jednoduše spokojí s málem a vy tak můžete dostat zaplaceno za relativně méně kvalitní práci. Naopak, pokud se budete věnovat detailům moc a přesáhnete zaplacený časový limit, bude to z dlouhodobého pohledu likvidační.

Takže obecně vzato bych práci na volné noze řadil do kategorie středního risku, jednoduše někde mezi. Čím jsem totiž z pohledu klientů lepší, tím spíše mě doporučí dál nebo získám lepší zakázky, a tím spíše mohu vydělat více peněz a posunovat se dále.

Výhody práce na volné noze:

• Svoboda ve výběru klientů a spolupracovníků (teoreticky).
• Práce odkudkoliv na světě.
• Práce kdykoliv během dne (až na specifické případy).

Nevýhody práce na volné noze:

• Většinou jsem placen od hodiny, a den má pouze 24 hodin.
• Nevyzpytatelný příjem. Jeden měsíc nepřijde ani koruna, druhý zase hodně.
• Zodpovědnost za vlastní benefity.
• Hodně pokusů a omylů, než se vám podaří najít správné klienty.

Vlastní byznys

Název poslední kategorie mluví za vše, patří do ní jakýkoliv byznys, který vlastníte a prostřednictvím kterého prodáváte produkt zákazníkům. Nejde tak o komunikaci s klienty, nedostáváte žádné zadání, zpočátku nemáte ani mimo vlastní vize a nějaké rešerše představu o tom, kdo bude váš zákazník. A přesně proto je vedení vlastního byznysu tak extrémně náročné. Často totiž strávíte dlouhé měsíce, mnohdy i roky, než se vůbec dostanete do rozumného profitu, ze kterého uživíte sebe i zaměstnance.

Je samozřejmě trochu jiné, když startujete byznys z vlastních prostředků, než když za sebou máte investory a můžete se nějakým způsobem spolehnout na jejich finance, ale tak či tak je to náročný proces a určitě nejsložitější ze všech tří kategorií. Dost často se stane, že člověk při budování firmy, zvlášť pokud je na to sám, upadne do depresí, osamělosti a stavu, kdy se na vše chce vykašlat, ale jakmile tuto fázi překoná a firmě se začne dařit, sklidí za to ovoce.

Když se ráno vzbudím, musím si přesně naplánovat agendu celého dne, najít si sám problémy, které chci vyřešit a které povedou k jasnému cíli. A pokud to udělám dobře, je jistá šance, že si daný produkt ode mě koupí určité množství lidí. Výhoda je, že za jednu práci mohu rovnou účtovat velkému množství zákazníků, tedy za předpokladu, že o produkt mají zájem. Logickou výhodou je tak výměna obrovského risku za potenciálně obrovskou odměnu.

Výhody vlastního byznysu (se zákazníky):

• Absolutní kreativní svoboda.
• Práce odkudkoliv, kdykoliv a jakkoliv.
• Nejvíce kontroly nad celým směřováním.

Nevýhody vedení vlastního byznysu:

• Žádný pravidelný plat (do doby, než firma začne vydělávat rozumné peníze).
• Osamělost, tedy do doby, než si najmete první spolupracovníky.
• Velký risk = potenciálně velká odměna.

Za svůj život jsem si prošel všemi těmito typy práce a musím se přiznat, že mi nejvíce vyhovuje kombinace freelancingu a budování vlastního byznysu. I když vím, že v druhé kategorii dávám kus sebe byznysu někoho jiného, miluji ten kreativní proces a fakt, že někomu pomáhám plnit jeho cíle a sny. Na druhou stranu je nutno dodat, že i tento typ risku, stejně jako budování firmy, není pro každého – znám nespočet lidí, kteří nikdy nepřestanou pracovat pro někoho jiného na plný úvazek.

Článek byl původně publikován na blogu Tobiase van Schneidera, následně přeložen do redakční podoby a s jeho písemným souhlasem uveřejněn na našem magazínu.