Rusko zasypává ukrajinská města desítkami raket denně, zlikvidovalo už třetinu tamní energetické infrastruktury. Jenže není a nebude mu to nic platné, tvrdí vlivný americký spisovatel a expert na moderní formy válčení John Spencer, který strávil 25 let v armádě USA a opakovaně bojoval v Iráku. Podobně jako třeba generál Ben Hodges je přesvědčený, že Ukrajina vyhraje. „Upřímně, Rusové prohráli už v dubnu,“ říká Spencer v exkluzivním rozhovoru pro CzechCrunch.

Na Twitteru sleduje Johna Spencera bezmála 150 tisíc lidí. Na učitele a vojáka to není vůbec malé číslo, je tak trochu armádním influencerem. Během čtvrtstoletí u americké armády dosáhl hodnosti majora, jako výsadkář se účastnil dvou bojových misí v Iráku, školil a trénoval elitní jednotky rangerů a vyučoval na prestižní vojenské akademii West Point. Dnes působí v think-tanku Madison Policy Forum a je expertem na boj v zastavěných oblastech. V červenci mu vyšla kniha Connected Soldiers.

Od počátku konfliktu je John Spencer silným zastáncem Ukrajiny, pravidelně také publikuje odborné názory na to, jak se válka vyvíjí. Jeho texty na toto téma či na moderní podoby válčení otiskly tituly jako Wall Street Journal nebo Washington Post. Nejvlivnější je ale jednak jeho podcast Urban Warfare Project Podcast, jednak jeho twitterový účet. Tam nedávno například vyplísnil Elona Muska za jeho nápad, že by Ukrajina mohla přistoupit na mírové podmínky diktované Ruskem.

Anebo tam pravidelně upozorňuje, že Rusko válku, kterou samo začalo, také prohraje, protože čelí mimořádně motivovanému a čím dál lépe vyzbrojenému soupeři. „Putin ničí ruskou federaci na generace dopředu. Likviduje její armádu, poškozuje její ekonomiku, její lid, jeho režim se drolí. I mezinárodně,“ vysvětluje John Spencer v rozhovoru pro CzechCrunch. Popisuje v něm také to, co se podle něj bude dít během zimy, jaké zbraně by Západ měl Ukrajině nyní začít dodávat nebo proč se i on v Ukrajině spletl.

Denně teď sledujeme zprávy jednak o bombardování ukrajinských měst, jednak o přesunech ruských vojsk a techniky do Běloruska. Chce Putin zkusit ze severu znovu zaútočit na Kyjev?
Rusko mělo příležitost dobýt Kyjev na jaře, ale pokazilo si to špatným plánováním. Abyste získali cizí hlavní město, musíte být rychlí, musíte mít dost sil, musíte mít na své straně moment překvapení. To všechno šlo udělat v únoru a v březnu. Teď? Kdo by to chtěl zkusit, byl by blázen. Ukrajinská veřejnost a ukrajinská armáda jsou mnohem lépe připraveni, lépe vyzbrojeni, lépe motivováni.

K čemu by tedy ty manévry sloužily?
Nejsem sám, kdo si myslí, že Putin chce Ukrajinu jen zmást, chce rozptýlit její pozornost. Už to udělal v minulosti. Když přesune vojáky na určité místo a zkusí tam otevřít novou frontu, Ukrajina bude muset zareagovat, bude to muset hlídat a bude tam muset poslat nějaké vojáky. Pomůže to ulevit Rusku na jižní a východní frontě, kde prohrává. Nepůjde o nic, co by ohrozilo přímo Kyjev, ale zaměstná to ukrajinskou armádu. Putin potřebuje čas, aby zkonsolidoval síly na východě a na jihu. I demonstrace síly je vojenskou taktikou, která je dobrá právě na získání více času.

Běloruskému diktátorovi Lukašenkovi se přímo do války moc nechce, dost by ho to oslabilo doma a ani jeho armáda podle všeho není v příliš dobré kondici.
To je pravda. A upřímně, nedávalo by moc smysl spojit novou vojenskou sílu, kterou Rusko získalo mobilizací, se slabou běloruskou armádou, protože pak by bylo tuplem zaděláno na krvavé lázně.

Jinak Lukašenko dělá, co může, aby to vypadalo, že s válkou nemá nic společného, ale není to pravda, je do ní stoprocentně zapojený a je odpovědný za to, co se děje. Je jejím spolupachatelem, protože dovolil, aby se z Běloruska stalo odpaliště raket, aby přes něj probíhalo zásobování, a to od prvního dne. Takže i když to vypadá, že se mu do války nechce, už v ní je a nese plnou odpovědnost. Je pouhá ruská loutka.

Máme řadu zpráv, že čerství ruští odvedenci jdou bez výcviku rovnou na frontu. Proč to jejich generálové dělají? Vždyť to nemá žádný vojenský smysl posílat lidi bez přípravy na frontu.
Už víme, že pro Rusko nemají cenu ani ukrajinští vojáci, ani jejich vlastní. Je to dané i tím, že mobilizovaní vojáci pocházejí z velké části z národnostních menšin. Máte pravdu, že nikdo příčetný by neudělal to, že lidi s téměř nulovým výcvikem pošle na frontu. U nich to jsou tři až jedenáct dní, které uplynou mezi odvodem a vysazením na frontě na Ukrajině. To je úplně šílené. Putinovu režimu nezáleží na desítkách tisíc ruských obyvatel. Udělá to jen někdo, kdo si neváží života. A někdo, kdo potřebuje za každou cenu zpomalit soupeřův postup.

Nemůže tam být nějaká skrytá taktika, která nás překvapí?
Což o to, o překvapení v této válce nouze není, mně i další experty neustále překvapují Ukrajinci. A co je hlavní, že překvapují Rusy, což je dobrá zpráva. Rusko to ale neumí, víme přesně, co dělají, proč to dělají, vidíme jejich konvoje, nemají nás jak překvapit. Já říkám, že Rusko tuhle válku prohrálo už v dubnu.

Při bitvě o Kyjev?
Nejen Kyjev, prohráli bitvu o Sumy, o Černihiv, o Charkov. Když se jim v dubnu nepodařilo dosáhnout toho, co si původně vytyčili, vymysleli historku, že jejich cílem byl Donbas. Jenže tuhle válku také prohráli. Proto museli mobilizovat, ruská armáda byla zdecimovaná. Dnes už můžeme říct, že pro Rusy je téměř nemožné, aby dosáhli toho, čeho tvrdí, že chtějí dosáhnout.

Mimochodem, proč všichni včetně vás podcenili Ukrajince?
Je těžké odhadnout, jak kdo bude schopný a ochotný bojovat, dokud nezačne bitva. Ukrajina byla nová demokracie, nový národ. Jejich politický systém nebyl bez chyb, od Majdanu se tam řada věcí měnila. Existovaly pochybnosti, zda ukrajinský systém přežije. Jejich armáda byla relativně moderní, ale také relativně mladá. Po roce 2014 ji sice budovali podle standardů NATO, ale nikdy nevíte… Bude to znít hrubě, ale teprve takový test, jakým Ukrajina prochází, odhalí, co ve vás je. Nikdo předem neví, jestli populace vydrží, jestli bude schopná okupantům odolávat a bránit se. Invaze v takovém rozsahu je něco, co Evropa neviděla opravdu hodně dlouho.

Rozhodli to lidé.
Určitě. Když jsem se byl v létě na Ukrajině podívat, přesně to jsem viděl. Desítky tisíc lidí připravených bránit svou zemi. A to Ukrajinu zachránilo. Odpor vůči okupantům je sice vlastní řadě národů, ale zdaleka ne vždy to dopadne jako na Ukrajině. Existuje mnoho příkladů, kdy to národy nedotáhly do konce a nebojovaly.

Ostatně i ve vaší nové knize Connected Soldiers uvádíte jako jeden z klíčových aspektů vojenského úspěchu motivované vojáky a soudržnost.
Absolutně. Tahle válka je největším moderním potvrzením toho, o čem jsem psal a o čem psala řada dalších válečných teoretiků. Smysl, pro který lidi a vojáci bojují, je mnohem důležitější než vlastní zbraňové systémy. Můžete být druhá nejsilnější armáda světa, alespoň papírově, ale pokud vaši vojáci nemají důvod bojovat, nemají ani vůli bojovat. Nedrží pospolu, nejsou motivovaní. Těžko se to samozřejmě měří, ale v historii bylo mnoho generálů a vojevůdců včetně Napoleona, kteří přesně toto říkali.

Takže motivace je klíčem k ukrajinskému úspěchu?
Ano, ale otázka motivace versus nemotivace je do určité míry otázkou z jara. Teď je to ještě umocněné tím, že ukrajinská strana získává nejlepší dostupné zbraně ze světa a podstatná část jejích bojovníků má špičkový výcvik. Když tohle spojíte s tím, že oni opravdu vědí, proč bojují, válčí totiž za svou svobodu, máte jasný obrázek. Proti nim stojí zoufalá, poraženecká armáda plná lidí, kteří jsou špatně vycvičení, nemají motivaci ani výbavu. Rusové se navíc stali největšími dárci zbraní pro ukrajinskou armádu.

Nikdy jsem nebyl v armádě, ale pochopil jsem, že opustit na bojišti zbraň a nechat ji soupeři, je něco jako vojenský hřích. Je to tak?
Je to něco naprosto nemyslitelného. Množství tanků a obrněnců, které Ukrajinci mají od Rusů, je ohromné. Tohle je názorný doklad toho, proč Ukrajinci nakonec vyhrají. Hodně to vypovídá o morálce a přístupu ruských vojáků. Je to úplně základní věc, která se zdůrazňuje vojínům od začátku: když se odněkud stahuji a nemohu odnést vybavení, musím ho zničit. Nejhorší je, když na vás nepřítel útočí vašimi vlastními zbraněmi.

Blíží se zima, co se teď dá očekávat? Bude na bojišti klid?
Klid je něco, co by si přálo Rusko. A nemyslím, že ho dostane. Byl by to pro něj čas na přeskupení sil, pro jejich reorganizaci, aby se mohli nachystat na jarní ofenzivu. To Ukrajinci nedopustí. Budou na zimu lépe připraveni, dostali miliony zimních uniforem. Jestli můžou rozjet další velkou ofenzivu, to nevím, zima určitě řadu věcí zpomalí a zkomplikuje, ale určitě ztíží život víc ruským vojákům než ukrajinským a to vytvoří další příležitosti k jejich postupu na několika frontách.

Stop listening to the opinions of people with a lot of money, followers, or fame but with zero education or experience in strategy, geo-politics, history, or military disciplines. No, actually Ukraine does not have to make peace or come to terms with Russia to end the war.

— John Spencer (@SpencerGuard) October 18, 2022

A Rusové?
Ti budou pokračovat v tom jediném, co mohou a umějí, a to je bombardování a raketový terorismus. To bude pokračovat, ale jak budou Ukrajinci dostávat ze Západu nové systémy protivzdušné obrany, tuhle hrozbu se jim bude dařit alespoň částečně oslabovat. Rusové se snaží útočit na obyčejné lidi, protože ukrajinské armádě nic moc udělat nemohou. Chtějí ničit infrastrukturu, jsou to typické válečné zločiny. Jen si tím kupují trochu času, nic to ale nemění.

Co nyní tedy Ukrajinci potřebují nejvíc? Protiraketovou obranu?
To, co by znamenalo největší průlom, by bylo, kdyby jim americká armáda poskytla střely dlouhého doletu ATACMS. Mají dosah až 300 kilometrů. Argument, proč je Ukrajina ještě nedostala, je, že by mohly vést k další eskalaci konfliktu. Já s tím nesouhlasím. Umožnily by Ukrajincům zasahovat strategické vojenské cíle hlouběji na ruském území, což by mělo zásadní vliv. Srovnal bych to s tím, jak moc Ukrajině pomohly raketové systémy HIMARS. Kdyby Ukrajina dostala stovku střel ATACMS, v mžiku by to změnilo rovnováhu. Ukrajina vyhraje tak jako tak, ale tohle by jí umožnilo dosáhnout vítězství dřív.

A dostanou je? Aktuální brutální bombardování civilní infrastruktury muselo přece každého přesvědčit, že víc to už eskalovat nejde.
Souhlasím, že poslední ukázka ruského terorismu by měla přesvědčit tu část nejen amerického politického systému, která dosud byla skeptická k poskytnutí těchto raket Ukrajině, aby změnila názor. Jaké obavy z další eskalace? Co horšího mohou Rusové udělat? Tohle je důkaz, že Ukrajina ATACMS potřebuje, aby mohla chránit své obyvatelstvo. Snad se to povede, je pravda, že i v minulosti jsme byli pomalí v dodání systémů HIMARS i v dodání houfnic.

Naprostá většina členských států OSN odhlasovala, že Ukrajina byla napadena a že má nárok na území, která dnes okupuje Rusko. Nikdo tedy neohrožuje ruské území. Dát Ukrajincům tyto zbraně je klíčové téma, které by se teď mělo diskutovat. Ale samozřejmě je toho mnohem víc, co potřebují, vedou velkou válku. Tohle je za mě ale priorita číslo jedna.

Říkáte, že ukrajinské vítězství je jisté. Získají zpět i Krym?
Vždycky je těžké specifikovat, jak přesně vypadá vítězství. Jsem si celkem jistý, že Ukrajina vytlačí Rusko za hranice před 24. únorem. S Krymem to je těžší. Rusko ho osídlilo obyvatelstvem, vybudovali tam základny. Je na ukrajinském lidu, aby si řekl, co chce. Už mnohokrát ale deklarovali, že chtějí zpět veškerá svá území včetně Krymu. A že jim Krym náleží, uznává drtivá většina zemí celého světa.

Co jsme se z ukrajinské války naučili? Co si z ní má odnést NATO?
V první řadě to, že armáda stojí peníze. A speciálně armáda, která má být schopna vést válku. Rusko utrácelo za armádu spoustu peněz, ale vojsko rozhodně nebylo připravené. Možná to bylo kvůli korupci, možná kvůli něčemu jinému, ale není pochyb o tom, že jejich investice se nepromítly v armádní provozuschopnost. A z toho by si západní země měly vzít ponaučení. Další klíčové ponaučení je, jak velkou roli hrají letecké technologie ve smyslu raket dlouhého doletu, protivzdušných systémů nebo dronů.

Každý si také mohl uvědomit, že válka není jen o útočení, ale i o obraně. Jasně, nikdo nechce být ten, kdo se brání, ale na někoho to vždycky připadne. A mnoho lidí dlouhodobě až příliš zdůrazňovalo útočnou stránku, ale zapomínalo se na obranu. Ostatně NATO je oficiálně obranná organizace, ale nikdo se v něm obraně moc nevěnoval.

A já jako expert na boj v zastavěných oblastech bych ještě dodal, že se potvrdilo, že toto je klíčová část každé války. Protože buď města chcete získat, nebo přes ně musíte minimálně projít. Armády se bojům ve městech snaží vyhnout z mnoha dobrých důvodů, ale na Ukrajině vidíme, že lidé musí být připraveni na boj v rozsáhlých urbánních prostředích. A to jak na útočení, tak na obranu. Jsou to místa, kde sídlí vlády, kde jsou významné dopravní křižovatky, kde jsou peníze.

Ve stínu války na Ukrajině a ruských neúspěchů se zdá, že se zároveň drolí jeho vlivové mezinárodní impérium. Íránem zmítají nepokoje, Arméni a Ázerbajdžánci vyjednávají o míru s pomocí EU, Kazaši se vzpírají ruskému vlivu…
O tom není pochyb. Ruská invaze na Ukrajinu je něco, co změní historii. Není to žádný hraniční spor, ale konflikt, kdy stát disponující jaderným arzenálem napadl svého souseda se záměrem zabrat celou zemi. Otřáslo to všemi pravidly a dohodami, na kterých stál svět po druhé světové válce. A velká část světa takovému chování řekla ne, což začne věci měnit.

Putin ničí Ruskou federaci na generace dopředu. Likviduje její armádu, poškozuje její ekonomiku, její lid, jeho režim se drolí. I mezinárodně. Že Putin ničí svou zemi, vidí všichni, i jeho spříznění diktátoři. Jejich prioritou číslo jedna je vždy vlastní přežití. A čím dřív válka skončí porážkou Ruska, tím silnější vzkaz to pro všechny bude. Každý den, kdy Rusko ve válce pokračuje, tu zemi oslabuje. A Ukrajina je každým dnem silnější. Putin za sebou nemá Sovětský svaz, nemá Rudou armádu, nemá v podstatě nic.