Za čtyřiatřicet let se to nikomu nepovedlo. A přitom to trvalo jen osmatřicet minut. Americký teenager se stal prvním hráčem v historii, který porazil Tetris. Což ale neznamenalo, že by dosáhl nejvyšší úrovně a přivítala ho oslavná obrazovka. Tento triumf v Tetrisu totiž znamená… hru rozbít.

Tetris platí za dost možná nejslavnější videohru na světě. Dílo programátora Alexeje Pažitnova, ve kterém na sebe skládáte kostičky, se za téměř čtyři dekády rozrostlo na počítače, konzole i telefony v nespočtu variací. Jednou z těch více významných je Tetris pro Nintendo Entertainment System (NES). Hra, kterou od vydání v roce 1989 nikdo nedotáhl do absolutního konce. Až doposud.

Třináctiletý Willis Gibson známý pod přezdívkou Blue Scuti se pár dní před Štědrým dnem stal prvním člověkem, který Tetris na NES „vyhrál“. Student z Oklahomy hru dokončil po 38 minutách, s 1 511 složenými řádky – když v Tetrisu zaplníte hrací plochu horizontálně, plný řádek zmizí – ve 157. úrovni. Hra pro NES jich přitom nabízí 255 (pak se číslo úrovně resetuje zpátky na nulu). Jak je to tedy s tím pokořením Tetrisu?

Vysvětlení je vlastně docela jednoduché. Vývojáři nepočítali s tím, že by se nějaký hráč vůbec mohl dostat tak daleko. Hra od 138. úrovně nezvládá vše, jak by měla, a nejprve začne kostičky nestandardně obarvovat. I to mimochodem toto vrcholové zápolení činí nesmírně náročným, jednotlivé bloky se kvůli tomu občas stanou těžko rozeznatelnými od pozadí. Tím to ale nekončí.

Když totiž vyčistíte okolo 1 550 řádků, hrozí kvůli nedostačujícímu kódu takzvaný kill screen. Tedy vlastně softwarový bug a zamrznutí hry. Právě to ale hráči považují za dovršení Tetrisu. Nicméně až teď, 34 let po vydání titulu na NES, na něj Blue Scuti dosáhl. Učinil tak dokonce o něco obtížněji, než mohl. První možnou metu, kdy takto hra skončí, o dvě úrovně překonal. Prvně lze kill screenu dosáhnout už ve 155. levelu.

Tetrisoví nadšenci tohle všechno vědí díky stále nesmírně aktivní komunitě, která pořádá třeba i šampionáty s finančními odměnami. Jak připomíná server Ars Technica, už před třemi lety se programátor Greg Cannon, respektive jeho specializovaný program dostal do 237. úrovně, než mu hra spadla. A právě umělá inteligence spíš než živý hráč by měla mít šanci na dosažení zmiňované úrovně 255. Každopádně následné testování dalšími kostičkovými koumáky odhalilo první šanci kill screenu o mnoho úrovní dříve.

Jenže ještě před pár lety by i dosažení čísla 155 bylo považováno nejhorlivějšími nadšenci za zcela nemožné. Za totální vrchol byl dlouho označován level s o řád nižším číslem 29, tedy okolo 250 vyčištěných řádků. Padání kostek v ten okamžik dosáhne nejvyšší možné rychlosti, kterou ani sebesvižnější hráč nemůže standardně stíhat. Dokud někdo nepřišel s tím, že i zdánlivě vyřešenou věc jako stisk tlačítka na ovladači lze posunout dál. A to hned nadvakrát.

Překonaná překážka byla opět technického rázu. Kostky v Tetrisu – složené vždy ze čtyř čtverečků, proto nazývané též tetromina coby složenina z řecké předpony tetra- označující čtyřku a slova domino – se při běžném ovládání, kdy zmáčknete a držíte tlačítko, pohybují s časovou prodlevou a nanejvýš desetkrát za sekundu. Když ale tlačítko za vteřinu stisknete víc než desetkrát, na prodlevu vyzrajete.

Tak se zrodil takzvaný hypertapping, kdy hráči pomocí speciálního úchopu a extrémně rychlého pohybu prstů dosahují na dříve nemyslitelnou rychlost přesunu kostek. Před čtrnácti lety s pomocí této techniky jeden z prvních profesionálních hráčů videoher v historii Thor Aackerlund dosáhl zdánlivě nemožného a dostal se do 30. úrovně Tetrisu pro Nintendo Entertainment System.

V dalších letech přišlo několik ještě rychlejších následovníků, před třemi roky se Eric Tolt známý v herních kruzích jako EricICX promačkal dokonce až do levelu 38. To ale bylo stále dost daleko od 157. úrovně. Lidská vynalézavost však nezná mezí a hypertapping nahradila ještě rychlejší technika rolling. Kdepak opakovaný stisk (byť seberychlejší) tlačítka na ovladači. Při rollingu gamepad vlastně jen držíte – a zezadu do něj urychleně bubnujete.

Právě rolling byl klíčem k dosud nepoznaným výšinám Tetrisu. Předloni díky němu opět Eric Tolt dosáhl dokonce už 146. úrovně. V listopadu loňského roku jeho rekord vylepšil číslem 148 Andrew „PixelAndy“ Artiaga. A jednadvacátého prosince se poprvé v herní historii podíval do 157. úrovně s 6 850 560 body (další veselá skutečnost – počítadlo skóre standardně neumí ukázat hodnotu vyšší než 999 999) Willis „Blue Scuti“ Gibson.

Pocta zesnulému tátovi

„Bože můj! Jo! Já omdlím. Necítím ruce,“ vysoukal ze sebe v emotivním závěru své skoro čtyřicetiminutové seance. Dokázal něco, co žádný jiný člověk předtím za 34 let existence Tetrisu na NES. Samozřejmě to nebylo dílo náhody, tetromina jsou pro Gibsona už dva roky srdeční záležitostí, které se prakticky poloprofesionálně věnuje. Loni se dokonce umístil na bronzové pozici Classic Tetris World Championship.

Tedy světového šampionátu ve hře, která vznikla téměř před čtyřiceti lety, ale stále mezi hráči rezonuje. Její vývojář Alexej Pažitnov mimochodem v prosinci navštívil Prahu, kde podobně jako Daniel Vávra, Josh Sawyer nebo Brian Fargo vystoupil na herní konferenci Game Developers Session. Osmašedesátiletý a stále usměvavý tvůrce Tetrisu také poskytl CzechCrunchi rozhovor.

Pažitnov byl nejspíš sám velice potěšen, když během svátků mohl sledovat, jak jeho dílo dovede překvapit i dnes. Dost možná i kvůli tomu, že Willis Gibson nejen stanovil či překonal rekordy nestárnoucího Tetrisu, ale jeho jedinečný počin měl v sobě i silně osobní prvek. Úspěch věnoval svému otci Adamovi, jenž zemřel týden před tetrisovým triumfem.