Donald Trump je zpátky v Bílém domě, a to nejen jako prezident USA, ale i jako symbol posunu ve světové politice. Spolu s Elonem Muskem a dalšími vlivnými hráči tvoří mocenský blok, který má ambice měnit pravidla hry – od regulací v Evropě až po podporu populistických hnutí.

Co to znamená pro českou politiku v roce voleb? Inspiroval by Trumpův úspěch Andreje Babiše nebo Tomia Okamuru? To vše probíráme s politologem a ředitelem University of New York in Prague Jiřím Pehe v podcastu Crunch.

Celý díl si můžete pustit ve videu níže, na YouTube nebo Spotify. Nyní přinášíme přepis toho nejzajímavějšího, co v rozhovoru Jiřího Pehe s Čestmírem Strakatým zaznělo.

Vidíme řadu vlivných lidí, kteří podporovali Donalda Trumpa vcelku otevřeně a s nějakými svými zájmy. Tím nejvýraznějším je Elon Musk, přidává se k němu i Mark Zuckerberg, šéf holdingu Meta, a další. Co to znamená?
Vzniká cosi, co má zatím jenom příchuť oligarchické vlády. Donald Trump se obklopil několika technologickými miliardáři a ostatní mu teď „přišli políbit prsten“. Problém je to, že to nejsou žádní velcí příznivci liberální demokracie, ale lidé, kteří jdou tvrdě za svými obchodními zájmy a jejich největším nepřítelem je regulace. To je také důvod, proč se Elon Musk míchá do evropské politiky, aby rozbil regulační rámec, který mu brání v určitých věcech.

Otázkou zůstává, zda není americká liberální demokracie v ohrožení ze strany malé, ale velmi mocné skupiny nejbohatších. Donald Trump jim slibuje snížení daní, což je pro ně velká motivace ho podporovat.

Přesto si myslím, že Spojené státy jsou natolik odolné vůči nedemokratickým pokusům díky své federativní struktuře, justici a různým úrovním rozhodování, že by přechod k autokracii nebyl snadný. Větší riziko vidím spíše v Trumpově snaze rozbít Evropskou unii, kterou vnímá jako konkurenci, nikoliv partnera. To může mít devastující dopady na Evropu.

Když vidíme Elona Muska, jak se zapojuje do evropských záležitostí – například podporuje AfD v Německu nebo Reform UK v Británii – je to snaha přenést národně konzervativní obrození i do Evropy?
V případě Elona Muska, který není oddělen od Donalda Trumpa, protože funguje jako jeho spojenec, jsou tyto útoky na evropské politiky dvojího druhu. Za prvé jde o snahu oslabit silné regulační rámce v Evropské unii, ale i v Británii. Za druhé jde o podporu nacionalistických a konzervativních stran, které mohou tyto regulace narušit. Jmenování Muska šéfem Úřadu pro efektivitu vlády ho navíc učinilo součástí Trumpovy administrativy v širším smyslu, takže jeho kroky už nejsou jen otázkou soukromých aktivit, ale i širší strategie americké vlády pod Trumpem.

Nedělá Musk to samé jako Soros?

Není ale pravda, že například Labouristická strana a události, které se kolem ní točí, zejména ta velmi závažná kauza týkající se zneužívání dívek některými pákistánskými rodinami, jsou dlouhodobou záležitostí? Tato kauza není žádný hoax ani konspirační teorie, ale poměrně dobře doložená skutečnost, kde stát v určitých ohledech selhal. Není možné, že Elon Musk se pouze snaží vyvažovat určité hlasy?
Vyvažoval by je, pokud by k tomu měl, tak říkajíc, určité oprávnění. Je občanem Spojených států a Jižní Afriky. Musk například obviňuje Keira Starmera z toho, že když byl generálním prokurátorem, tedy nejvyšším státním zástupcem Velké Británie, tuto skutečně závažnou kauzu dostatečně nevyšetřil. To je hlavní důvod jeho kritiky. Nyní navíc obviňuje Starmerovu vládu z toho, že se snaží kauzu dále neřešit.

Myslím si však, že jde o vnitřní záležitost Velké Británie, kterou by si měla tato země vyřešit sama. Ať už tím, že politicky potrestá labouristy a Keira Starmera, nebo tím, že provede důkladné vyšetřování. Ale představme si situaci, kdy by se někde objevil miliardář, který je blízký určitému politikovi z jiné země, a ten by začal veřejně prohlašovat, že bychom měli v České republice odvolat premiéra.

A nedělo se něco podobného, i když v jiné formě? Často se v této souvislosti zmiňuje jméno George Sorose. Ten má například Open Society Fund a další iniciativy, které ovlivňují politiku v jednotlivých zemích.
Myslím, že zde existuje zásadní rozdíl. George Soros se vždy držel toho, že financuje občanskou společnost a vzdělávací instituce, například v souladu s filozofií Karla Poppera o otevřené společnosti. Nezasahoval přímo do politiky jednotlivých zemí, a to ani v zemích, kde působila jeho nadace, s výjimkou Spojených států, jejichž je občanem. Tam se přímo angažoval v podpoře demokratické strany, podobně jako Elon Musk podporoval republikány.

Soros však nikdy neútočil přímo na konkrétní politiky ani nepodporoval politické strany v jiných zemích. U Elona Muska je to jiné – ten přímo ovlivňuje politiku svými aktivitami, například veřejnou podporou krajně pravicových stran, jako je AfD, nebo urážkami britských politiků, jako je Keir Starmer. Navíc má Musk historii kontroverzních výroků a jeho politická agenda často podrývá pilíře liberální demokracie.

Co to znamená pro Česko v tomto volebním roce? Nemyslím, že by přímo Elon Musk dělal živý stream na X s Tomiem Okamurou, ale v kontextu toho, co už sledujeme – polarizující a vyostřenou kampaň, která se jistě ještě zhorší.
To bude velmi zajímavé, protože úspěch Donalda Trumpa a to, co provádí Elon Musk, v tuto chvíli nahrává nacionálně populistickým a krajně pravicovým stranám.

Na druhou stranu měly tyto strany úspěch i bez nich. AfD měla úspěch bez Elona Muska, Reform UK prosadila brexit. V Česku populistické strany také slaví úspěch.
A najednou mají ve Spojených státech spojence. Například na seznamu hostů inaugurace nejsou významní evropští politici z mainstreamu, ale představitelé krajně pravicových stran. To ukazuje, s kým chce Trump spolupracovat, což těmto stranám dodá určitý impulz. Na druhou stranu české volby proběhnou až tři čtvrtě roku po jeho nástupu do Bílého domu.

Myslíte si, že lidé uvidí dění ve Spojených státech a rozhodnou se volit stabilitu, nebo je to naopak inspiruje k podpoře populistických stran?
Záleží na tom, co Trumpovo vládnutí přinese. Pokud dosáhne věcí, které jsou viděny jeho spektrem jako pozitivní, může to prospět těmto stranám. Naopak pokud jeho vláda vytvoří chaos, může to mít opačný efekt. Čeští voliči budou stát před rozhodnutím, zda chtějí menší kopii podobného scénáře v České republice. Pokud například jeho politika vůči migraci přinese výsledky bez společenského chaosu, může to být v Evropě prezentováno jako recept. Pokud ale chaos vyvolá, může to mít zcela opačné důsledky.

Nemůže ale vývoj v Evropě probíhat nezávisle na Spojených státech? Není růst těchto stran spíše důsledkem měnící se nálady v Evropě?
Určitě, ale vazba na Spojené státy je důležitá. V otázkách migrace například existuje představa, že by se migranti měli deportovat. Některé státy se o to snaží, ale krajně pravicové strany, jako LePenovci ve Francii nebo AfD, chtějí postupovat razantněji. Trumpova politika v této oblasti bude mít velký vliv – nejen na rétoriku, ale i na to, zda uspěje bez negativních dopadů.

Babiš není jako Orbán. Myslí na byznys

Pokud v tuhle chvíli premiér a prezident varují před tzv. prodavači strachu a říkají, že tato země na tom je lépe, než se zdá být, tak z vašeho pohledu – je čeho se bát? Jsou naše instituce pevné? Budou hráči jako Andrej Babiš pragmatičtí?
Andrej Babiš je prostě z jiného těsta než Viktor Orbán nebo Kaczynski. A Česko není Maďarsko. Babiš není ideolog ani člověk, který pracuje s mocí způsobem jako Orbán. Je to byznysmen, který má velké zájmy v západní Evropě, takže to je určitý mírnící faktor. Nemůže se z něho stát prvoplánový nacionalista či izolacionista, protože by ohrozil svoje podniky. Navíc Česká republika má jiný instituční rámec – máme dvoukomorový parlament, velmi silný Ústavní soud, a na rozdíl od ostatních zemí máme jiné rozložení společnosti. Hnutí ANO skutečně není úplně to samé, jako třeba Fidesz nebo jako PiS v Polsku.

Ale není právě problém, že rakouští Svobodní potenciálně budou vládnout v Rakousku? Viktor Orbán je dlouhodobě úspěšný… Je chyba, že Andrej Babiš s nimi vede dialog?
Není nic proti dialogu. Otázkou je spíše politická příslušnost – když se připojíte k takovéto frakci, tak něco sdělujete o tom, kam chcete patřit nebo kde se cítíte doma.

Na druhou stranu jsme v posledním roce viděli posun v politice Andreje Babiše. Může to být jen rétorický manévr, aby se ukázalo, že politicky někam patří. V té liberální frakci Evropského parlamentu se necítil dobře, připadal si tam jako vyvrhel, proto přešel do frakce Evropští patrioti, kterou spoluzaložil s Orbánem, rakouskými Svobodnými a dalšími podobnými stranami.

Když se podíváme na potenciální situaci po volbách – jaká čekat spojenectví? Je pravděpodobné, že Andrej Babiš vyhraje, ale nemusí mít většinu v Poslanecké sněmovně.
Začal bych tím, že možná žádné, protože představitelé hnutí ANO mluví nejčastěji o tom, že by nejraději měli menšinovou vládu podporovanou některými dalšími subjekty. Babišovi se líbil ten model, který si vyzkoušel s Milošem Zemanem – tehdy měl na Hradě mocného spojence, který udržoval komunisty a sociální demokraty coby menšinového partnera ve vládě v jakési disciplíně.

Lze si představit situaci, kdy hnutí ANO získá téměř většinu, třeba 85 poslanců, a k tomu, aby mohlo stabilně vládnout, bude potřebovat dalších 15 nebo 20 hlasů. Tyto hlasy si může zajistit například zákulisními dohodami s Motoristy, s některými menšími stranami nebo s jinými subjekty.

Pokud jde o možnost vytvoření koalice přímo s těmito subjekty, domnívám se, že problém může nastat, pokud by nestačilo se spojit pouze s jedním z nich. Pokud by však hnutí ANO stačilo spolupracovat pouze s Motoristy, myslím, že taková koalice by mohla vzniknout.

A co ODS?
To je samozřejmě ta třetí možnost – že se Andreji Babišovi podaří získat podporu jedné z těch současných vládních stran. Nejčastěji se mluví o ODS i o Starostech. Je tam určitá logika, kterou si ty strany zatím nepřipouštějí, ale Andrej Babiš s ní určitě už pracuje. Pokud by měl s těmi subjekty jako jsou SPD, Stačilo atd. většinu, může to využít jako nátlak. Může říct „máte odpovědnost, mluvíte neustále o budoucnosti demokracie“ a nabídnout vytvoření společné koalice. A toho se někteří lidé v ODS nebo v hnutí STAN rádi chopí jako záminky.