Kdo se jen trochu zajímá o svět současné české fotografie, jméno Markéty Kinterové dobře zná. Kdo ne, měl by zpozornět, protože tahle dáma je jednak uznávanou umělkyní, jednak poslední roky zasvětila tomu, aby ze stále tak trochu Popelky domácí kulturní scény udělala rovnocenného partnera ostatním disciplínám. A že jsou naši fotografové na světové úrovni, předvedla s velkou parádou začátkem listopadu na nejprestižnější fotografické akci vůbec.

Ta akce se jmenuje Paris Photo a jak Markéta Kinterová říká, ve světě fotografie má obdobný status jako festival v Cannes v tom filmovém. To znamená, že jde o vysoce prestižní událost, kde se potkávají nadšenci s těmi, kdo v globální komunitě něco znamenají. Navazují se tam kontakty a předvádí se vůbec to nejzajímavější, co v oboru vzniká. A tak se každý, kdo v něm chce něco znamenat, snaží v Paříži být.

Z toho důvodu o to usilovala i Markéta Kinterová. Porotu, která účastníky veletrhu pečlivě vybírá a nevpustí na něj jen tak někoho, zaujala její osvětově-investiční platforma Fotograf Contemporary. Začátkem listopadu tak do hlavního města Francie putovaly na tři desítky snímků od dvou českých autorek, které se v jejím rámci prezentují. Konkrétně šlo o dílo Libuše Jarcovjákové, která s neobvyklou otevřeností fotí svůj život, a o fotografie jejího pomyslného protipólu, konceptuální umělkyně Markéty Othové.

„Každoročně se na Paris Photo snaží dostat stovky galerií z celého světa, ale jen hrstka tu šanci dostane. Znamená to, že naše galerie byla rozpoznána pro svou uměleckou vizi, kvalitu a inovativní přístup,“ říká Kinterová, která sama pochází ze známé umělecké rodiny a přes dvacet let stojí v čele prestižního oborového časopisu Fotograf, sama aktivně fotí a také například učí na FAMU.

K časopisu přibyla časem řada dalších spřízněných aktivit, třeba galerie v Jungmannově ulici v Praze nebo vlastní festival, jež jsou všechny sdružené v projektu Fotograf.zone. Nejnovějším přírůstkem je právě platforma Fotograf Contemporary. Ta se letos mimochodem do Paříže coby zástupce Česka probojovala po dlouhých deseti letech bez naší účasti. „V první řadě musíte samozřejmě zaujmout, kromě toho je to ale i velice finančně náročné, kdybychom na to nezískali grant, tak to pro nás ani nebylo realizovatelné,“ komentuje Kinterová.

Zároveň tím upozorňuje na problém, který ji před dvěma lety k vytvoření tohoto projektu vedl. V jeho rámci spolupracuje s renomovanými umělci současné domácí fotografické scény a s jejich pomocí se snaží publiku u nás vysvětlit, že investice do fotografie má smysl a může se vyplatit.

Foto: Radim Hořelka

+8

Výtvarné umění v Česku totiž zatím nepatří mezi hlavní zájmy většinové společnosti, a fotografie je bohužel stále na okraji. Přitom ve světě už dávno platí za ceněný investiční artikl, kdy se na aukcích běžně prodávají nejvýznamnější snímky za stovky tisíc dolarů či eur. U nás je však tento potenciál zatím jen pomalu objevovaný. Podle Kinterové je to důsledek jistého zpoždění v kulturním vzdělání, které zde vzniklo během minulého režimu a přetrvává dodnes.

Mezi širší veřejností podle ní stále kolují například obavy z toho, že se dají fotky snadno zkopírovat či zpětně namnožit a pochyby, zda je jejich hodnota umělecky skutečně dostatečně vysoká. „Snadno reprodukovat se ale dá i grafika nebo sítotisk, ale už je to tam dávno ošetřené a stejně se postupuje i v případě fotografie, takže tyhle obavy jsou naprosto liché. Stejně tak představa, že by umělci a umělkyně, kteří si roky budují svůj umělecký jazyk, někde prodávali podružné kopie svých děl, nedává smysl, ztratili by tak totiž své pracně budované renomé,“ je přesvědčená Kinterová.

Na webu Fotograf Contemporary se tak skutečně můžete dočíst, co je to sběratelská edice nebo certifikace či jak funguje garance unikátnosti, najdete tu ale i vysvětlovnu, proč peníze vložit zrovna do fotografií a samozřejmě taky nabídku, co konkrétně si za ně od českých autorů pořídit. „Že nám tu chybí určitý segment trhu s uměním, nám při práci s fotografií háže klacky pod nohy. Tak jsme se rozhodli ho doplnit,“ smějte se Kinterová. Se svým týmem proto také pořádá přednášky, setkání s autory, návštěvy jejich ateliérů a další události.

„Nikdy jsem si ze své odborné pozice nepředstavovala, že budu muset vysvětlovat tolik věcí, které já vnímám jako zřejmé, ale pochopila jsem, že bez edukace to nepůjde. A to vlastně má i vyšší smysl, což mi dělá dobře,“ dodává ostřílená umělkyně, která Fotograf Contemporary na Paris Photo nasměrovala záměrně proto, aby jí dodala punc prestiže.

Což se víc než povedlo, protože české dílo v Paříži významně zarezonovalo a o tom se mezi zasvěcenci zase hodně mluví doma. Dva snímky vybraných fotografek se na festivalu dokázaly totiž obzvlášť prosadit. Fotografii Model od Jarcovjákové si do kolekce toho vůbec nejzajímavějšího z celého ročníku vybral režisér Jim Jarmush, který byl coby hvězdný host letošního ročníku tímto úkolem pověřený.

Dílo Adéla od Markéty Othové, odkazující na první dámu francouzského designu Charlotte Perriand, zase reprezentovalo kurátorovanou část přehlídky. „Byl to jeden z motivů naší účasti, abychom tady zpětně stvrdili, že to děláme dobře. A to se nám povedlo,“ usmívá se Kinterová.

Zároveň ale dodává, že její práce na rozšiřování povědomí o umělecké fotografii je na dlouho. „Ve škole zpravidla představa, co to umění je, končí impresionismem, což je hrozná škoda. Právě proti tomu se snažíme jít a ukazovat, jak vypadá opravdu kvalitní umění současnosti. I to české je na vysoké úrovni, autenticky tvořících umělců je tu spousta, jenom jsou často mainstreamově neobjevení,“ míní.

Pomoct to trochu otočit by mohla i aktuální vlna zájmu o již zmíněnou Libuši Jarcovjákovou, jejíž velkou retrospektivu můžete navštívit v Národní galerii, v galerii Fotograf je pak do 20. prosince k vidění i doplňková přehlídka jejích publikací a nejnovějších snímků. A kdo jste ho ještě neviděli, běžte na film Ještě nejsem, kým chci být.