Holení intimních partií, depilace knírku, zkoumání nedokonalostí pleti v zrcadle nebo nudes pro manžela. To je jen část situací, které na svých prošívaných obrazech zachycuje pětadvacetiletá umělkyně Lucie Králík Rosická. Studentka posledního ročníku na pražské AVU je vycházející hvězdou na domácí umělecké scéně. Její obrazy jsou upřímné, pro někoho možná provokativní, a i když na nich zachycuje okamžiky všední každodennosti, skvěle se jí daří jejich prostřednictvím otevírat otázky ženské emancipace a toho, jak v současné době vnímáme ženskou krásu. „Někdo si při pohledu na má díla samozřejmě řekne jen: hele, zadek,“ směje se.

S Lucií Králík Rosickou se setkáváme v malé karlínské kavárně krátce poté, co se vrací ze své rezidentury v karlovarském paláci Sparkasse, kde tvořila díla speciálně pro galerii Display, která je v něm umístěná. „Nejprve jsem měla obavy narušit chod posledního školního roku rezidencí. Myslela jsem si, že bude problém napasovat karlovarskou energii na mou práci, ale výsledek dopadl velmi dobře a hodně mi to pomohlo i v návaznosti na mou diplomovou práci. Za každou takovou příležitost rezidence jsem velmi vděčná. V loňském roce jsem takto byla měsíc v Turíně a dva roky zpět tři měsíce v New Yorku,“ říká.

Své působení v lázeňském městě přirovnává umělkyně k životu mezi kulisami. „Jako kdybych žila ve šlehačkovém dortu. Když jsem na rezidenci, tíhnu k tomu hledat věci, které jsou každý den stejné. Baví mě chodit ve stejný čas po stejných místech a dívat se, co se nemění. Sledovala jsem tak lidi, kteří každé ráno třeba zametali před obchodem, ale moc mě bavilo objevovat i tu hedonistickou stránku Varů.“

Mladá umělkyně se prostřednictvím své tvorby v Karlových Varech dostala až k jejich podstatě. Zásadní médium pro její kreativní vyjádření je textil. Nechala se tedy inspirovat známými karlovarskými růžemi, tedy květinami, které se nechávají pokamenit ve vřídelní vodě. Ve speciálních podzemních prostorách pod Vřídelní kolonádou se ale nechávají pokameňovat i nejrůznější upomínkové předměty. Lucie se tak rozhodla, že do minerální vody namočí své textilní výtvory.

„Díky velké ochotě správců Vřídla se mi podařilo se do podzemí dostat i mimo termíny různých prohlídek a fungování pokameňovacích komor. Své obrazy jsem namáčela i ve vodě pod mostem, kam se vřídelní voda vypouští a vytváří krásná kamenná jezírka,“ přibližuje Králík Rosická. K tvorbě ve veřejném prostoru, tedy pod mostem, se pojí i zábavná historka: umělkyně tam umístila svá drhaná díla a nějaký dobrák je ukradl nebo vyhodil – těžko říct. Lucie se tak vydala na noční výpravu od jednoho karlovarského koše k druhému.

„Našla jsem různé věci, bohužel ne moje umění. Třeba vyhozený vibrátor, ten byl v koši na Kolonádě. Myslím si, že vzniknou aspoň dva obrazy, které tomu vibrátoru věnuji. Mrzí mě, že jsem neměla rukavice, jinak bych ho vytáhla a nechala ho pokamenit,“ směje se. Část děl tedy zmizela, ta, která zůstala, se ale nad očekávání vydařila. Lucie má největší radost z krajkového obrazu – na ten použila látku ze svatebních šatů jedné její sběratelky. Na obrazu z neoprenové látky vznikl podmanivý „les krápníčků“.

Obrazy místo módní tvorby

Lucie Králík Rosická říká, že k textilu podvědomě směřovala od dětství. Jedna babička pletla, štrikovala, háčkovala, druhá se zaměřovala na tvorbu nástěnných koberců, i její máma hodně šila. V pubertě její myšlenky nejprve směřovaly k módní tvorbě, rychle ale přišla na to, že by se raději realizovala v malbě.

Vnímala totiž, že by v ní získala mnohem větší volnost se později rozhodovat v tom, jaké technice se bude věnovat. Přijali ji na AVU do ateliéru malby, který v té době začali vést Petr Dub a Marek Meda. Ti vycítili, že kreativní žena nedokáže dlouho vydržet jen u malby a že k rozvíjení své kreativity potřebuje především experimentovat.

„Od klasické figurální malby jsem došla k abstraktnějším experimentům s látkami. Naši mají v Olomouci reklamku a já si u nich nechala dělat velkoplošné textilní tisky, které jsem pak různě abstraktně sešívala. Na stáži na DAMU jsem si vyzkoušela klasický kostým a ujasnila jsem si, že to není nic pro mě. Baví mě přemýšlet za hranice a potřebuji, aby proces mojí tvorby zahrnoval mnohem více kroků než jednu konkrétní činnost,“ vysvětluje Králík Rosická.

Její tvorba vykrystalizovala k figuře, kterou zachycuje s pomocí různých textilních materiálů. Základem je pro ni kresba a fotografie – to jsou média, z nichž vychází většina jejích obrazů. Co se látek týče, ráda používá samety: jednak proto, že jsou příjemné na dotek a obraz má díky nim i haptický rozměr, jednak díky tomu, že se zajímavě proměňují v závislosti na tom, jak se nasvítí. Některé obrazy vyšívá, jiné prošívá na stroji, někdy vytváří další vrstvu pomocí korálků či drobných perel či dobarvuje airbrushem, ale také starou dekorativní kosmetikou i laky na nehty.

Upřímná nahota

Na drtivé většině obrazů pak zachycuje sama sebe. „Myslím si, že je to to nejupřímnější, co ze sebe můžu dostat. Právě přes osobní zážitky se snažím zachytit myšlenku, případně nějaký celospolečenský fenomén, stereotyp, paradox, na který narážím – třeba to, jak se chováme v životě a na sítích, co tam ukazujeme a skrýváme. Těžko by se mi navazovalo na něco, s čím nemám osobní zkušenost. Proto se do mé tvorby promítají i nějaká traumata z dospívání. Dívky se hodně kontrolují, sledují, jestli mají dost velká prsa, úzká stehna, jestli nemají pupínky nebo někde moc chlupů,“ přibližuje umělkyně.

S uvažováním nad tím, jestli tělo splňuje parametry dnešního ideálu krásy, jde ruku v ruce i nahota. Té je na obrazech Lucie Králík Rosické skutečně hodně. V jejím pojetí ale nejde o nic prvoplánového. Stejně jako v případě autoportrétu jde pro ni totiž o nejupřímnější zachycení jejích vnitřních pochodů, radostí i strachů.

Když tak manželovi pošle hezkou fotku ve spodním prádle, později ji přenese na textilní plátno. Nahota je pro ni důležitá také z toho důvodu, že může sledovat, jak se její tělo mění a vyvíjí v čase: až bude těhotná a začne jí růst břicho nebo až se začnou objevovat výraznější vrásky, strie a pigmentové skvrny.

„Na nahotu na mých obrazech se setkávám s různými názory a reakcemi. Na poslední vernisáži mě pobavil jeden pán, který ke mně přiběhl nadšený se slovy: ‚To jste vy na těch obrazech!‘ Když svá díla vystavuji v Itálii, zejména na severu mám problém s tím, že mě vnímají, jako kdybych byla nějaká berlínská fetišistická sexuální diva, která jde po vernisáži rovnou na swingers párty. V Česku mi ale přijde, že jsou nahotě lidé hodně otevření, chápou ji a rádi se o mých obrazech baví. Mám nad nimi velmi hezké konverzace zejména s ženami,“ usmívá se.

Obnaženost může být totiž zdrojem velké vnitřní síly, když ji má člověk ve svých rukách. Lucie Králík Rosická jejím prostřednictvím navíc ukazuje pro mnohé banální situace, ve kterých se ale spousta žen najde – jako je právě třeba na začátku zmíněné holení intimních partií, při kterém žena mnohdy musí dělat pohyby hodné akrobatky. Umělkyně v této pozici sama sebe zachytila zezadu, když se na takový obraz podívá muž, vidí tak dámské pozadí. Když se na něj podívá žena, pobaví se a může se začít o svých zážitcích z koupelny bavit s ostatními ženami.

„Nad jedním obrazem jsme se bavily právě o ochlupení. Proč se ho vlastně zbavujeme a jestli by třeba nebylo zajímavější o chloupky pečovat, česat je a různě je zdobit,“ směje se Králík Rosická. Naráží tím i na to, že v každé době, v každé kultuře a možná i v každé sociální bublině lidé vnímají krásu a to, jak vypadá ideální tělo, jinak.

Lucie Králík Rosická nyní pracuje na práci pro závěrečnou výstavu diplomantů, která proběhne na AVU letos v létě. Chystá obraz inspirovaný Karlovými Vary, a pokud se vše podaří, jak má, mohl by mít šest krát devět metrů, takže by šlo o její dosud největší dílo, složené z několika částí. Momentálně má díla vystavena ve zmíněné galerii Display v Karlových Varech, na skupinové výstavě v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře nebo v Gočárově galerii v Automatických mlýnech v Pardubicích.

V nadcházející době ji čeká také samostatná výstava v galerii Platforma 15. V minulosti vystavovala nejen v Česku, ale také v Polsku, Itálii a Spojených státech.