V Holešovicích to vypadalo jako po bombardování, říká architekt. Teď tu je moderní bydlení pro studenty
Pro výstavbu studentské koleje přišla inspirace v obytných autech a lodích. Na malém prostoru tak vysokoškoláci získali plnohodnotný život.
Na svůj život na koleji většinou studenti vzpomínají se zvláštní jiskrou v očích, když si vybaví všechny ty večírky. Spolu s nimi se ale do paměti dere také společná koupelna, hádky ve sdílené kuchyni a nedostatek soukromí. To v Holešovicích se mají ubytovaní vysokoškoláci docela jinak. Před dvěma lety tu zkolaudovali budovu podle návrhu studia Pavel Hnilička Architects + Planners. Dnes tu je na čekací listině pro bydlení víc jak tři sta lidí.
„Pokoje jsou malé. Každý má svoji koupelnu, postel, stolek i malinkatou kuchyňku. Inspirovali jsme se obytnými auty a loděmi, kde má člověk na malém prostoru všechno a je schopen uvařit slušné jídlo. Snažili jsme se využít každý centimetr,“ popisuje architekt Pavel Hnilička v podcastu Město, který si můžete poslechnout na Spotify, Apple Podcastech, Google Podcastech či na YouTube.
Pokoj má být místem, kde se student může schovat. Ne že by pak neměl v budoucnu na co vzpomínat. Plnohodnotnému společenskému životu totiž bohatě slouží společné prostory. Těch je tu dokonce velmi mnoho. Místo má své kino, hudební zkušebnu i speciálně odhlučněnou místnost s terasou, kde se dá uspořádat právě skvělá party. Je tu prádelna či společná kuchyň.
Sál architekti vybavili posuvnými stěnami, prostor je tedy variabilní. Jednou může jít o bar s rozestavěnými stolky, podruhé o místnost pro koncert nebo divadlo.
Svým návrhem ale Hniličkovo studio především zaplnilo díru ve městě. „To místo pro nás bylo zásadní. Bylo to jako po bombardování. Dřív tam sice existovala zástavba, za komunistické éry byla ale zcela dodrbaná dopravními stavbami. Působilo to jako v Drážďanech po druhé světové válce,“ popisuje zakladatel studia.
Přitom jde o lokalitu, která je v širším centru, blízko metra, tramvaje, autobusu i vlakového nádraží, kousek od Stromovky i od Vltavy. Je to místo, odkud člověk pěšky dojde do srdce města. „Dřív tam byla plechová modrá ohrada,“ říká Hnilička s tím, že si na ni mnoho Pražanů možná stále vzpomene. Veřejný prostor architekti doplnili novými stromy, v parteru je prostor pro obchody a služby, vznikl také široký chodník.