Jaká byla jejich první dovolená? Do jakých zemí s chutí vyrážejí dnes? Kolik je cestování stojí a jak vyzrávají na levné letenky? Na toto a mnohem více se v rámci letního formátu Karlínských 20 ptáme zajímavých osobností nejen českého byznysu. Sled otázek a odpovědí přibližuje ty, o kterých se u nás můžete běžně dočíst, v netradičním světle a dává nahlédnout pod pokličku jejich turistických zážitků.

Tentokrát na Karlínských 20 v cestovatelské edici odpovídá Gabriela Teissing, generální ředitelka Creative Docku. Ten se zabývá budováním firem a technologických projektů působící v Evropě a na Blízkém východě. Proto je cestování pro Teissing naprosto běžnou součástí pracovního života. Radí, jak přežít dlouhé cesty letadlem, prozrazuje, proč má ráda zámky, a jak si ideálně během roku namíchat dovolenou u moře a na horách.

***

Vzpomínáte si na svou první dovolenou? Jaká byla?
Mám v hlavě útržky obrazů a pamatuji si vůně. Bylo to Bulharsko, nespala jsem celou noc, letadlo letělo nad ránem. Pamatuji si, jak řvaly motory, pláž, trochu bahnité moře, vůně párků, které jsem jedla celou dobu, umělohmotné sandálky, na které byla fronta a které jsem si děsně přála. Měnili jsme pokoj, protože mojí sestru Lucku pokousali štěnice. Maminka nechtěla nic z našich věcí brát domů, abychom si nepřivezli štěnice s sebou, platilo to i pro mého plyšáka mončiči, ještě teď mě to bolí. Taková zážitková předrevoluční dovolená. Jednoduše nezapomenutelná.

Jak nejčastěji vypadala vaše dovolená s rodiči?
Můj tatínek není plážový a už vůbec ne zenový typ, takže jsme jezdili po sportovních dovolených. V létě to byla tenisová soustředění, v zimě lyžařská. Protože má tatínek rád historii, cestou po sportech jsme stavovali na hradech a zámcích, kde jsme museli absolvovat poznávací přednášku. Tenkrát mě to vůbec nebavilo, dneska se ráda někde občas stavím. Asi to na mně přeci jen zanechalo nějakou stopu. S maminkou a babičkou jsme jezdili v létě k vodě, a když to šlo, tak i k moři.

Který svůj pobyt v zahraničí považujete za nejlepší v životě a proč?
Říká se, že člověk se nejvíce učí z těžkých situací a zážitků. Saúdská Arábie je z tohoto pohledu nejlepším, co se mi mohlo stát. Jezdila jsem tam a stále občas jezdím za prací. Naučila jsem se, jak obrovské mohou být kulturní rozdíly, a jak násobně odlišné to může být pro ženu. Pochopila jsem moje omezení, které je dané tím, že jsem žena a vychovávaná v úplně jiném světě. Je to zvláštní pocit bezmoci. A vyžaduje to pokoru a kreativitu.

Kolikrát do roka si odpočinek v zahraničí dopřáváte?
Cestuji do zahraničí každý druhý týden kvůli práci. Když mám volno, tak často zůstávám doma v Česku a moc si to užívám.

Zájezd, nebo dovolená ve vlastní režii?
Téměř na všechny dovolené jezdíme ve vlastní režii.

Raději do hor, nebo k moři?
Miluji oboje. V létě a v zimě hory, na jaře a na podzim moře. To je značka ideál.

Odpočinek, nebo aktivní dovolená plná zážitků?
Aktivní a společný čas s dětmi je pro nás důležitý, takže jezdíme za zážitky. Někdy jsem opravdu unavená, a to jsem pak schopná jet sama se psem, toulat se lesy a odpočívat.

Jaký je váš průměrný rozpočet na dovolenou?
Je nás pět a pes, a dovolené trávíme společně všichni, což je finančně hodně náročné. Zvlášť v posledních dvou letech, kdy cestování hodně zdražilo. Pak ale občas jezdíme třeba jen ve dvou na pár dní na kole a to neleze příliš do peněz. Takže to střídáme.

Máte nějaký tajný dovolenkový hack, kde třeba ušetřit?
Také bych o nějakém ráda věděla. Já pravidelně utratím o hodně víc, než si stanovím.

Auto, letadlo, loď, nebo vlak?
Naše Ája, lovecký pes, je neodmyslitelnou součástí rodiny, takže často jezdíme autem. Druhá volba je letadlo.

Máte nějaký trik spojený s nákupem letenek?
Už se mi mnohokrát stalo, že jsem uvázla někde na letišti, a z normální cesty či skvělé dovolené se stalo něco, co již nechci opakovat. Takže se snažím vyhýbat některým letištím a některým leteckým společnostem. Spočítala jsem si, že teoreticky je to dražší varianta, ale prakticky vlastně ne.

Váš nejdelší let a co vám pomohlo jej přežít?
Na dlouhých letech cvičím, a to v pravidelných intervalech. Vypadá to sice divně, ale nejsem pak zlámaná. Nepiju žádný alkohol a jím střídmě. Asi nejvíce si pamatuji let z Frankfurtu do Tokia. Letěli jsme stále za světla přes severní pól.

Jak bojovat s jet lagem?
Když jedu na krátkou dobu, do jiné časové zóny, tak se pokouším nepředělávat na novou a držím si tu původní. Když jedu déle než na čtyři dny, tak první den jdu spát podle nové časové zóny, ať je to, jak je to. Při návratu dělám to samé a snažím se v letadle spát. Pokaždé se chovám až asketicky. Piju jen čaj, rozhodně žádný alkohol, jím jen lehká jídla a hodně spím.

Řešíte, se kterou leteckou společností poletíte?
Ano, to řeším.

Největší dovolenkový fuck-up?
Když bylo mému synovi deset let, jeli jsme na velkou a drahou dovolenou, na kterou jsme šetřili celý rok. Cestou na letiště mu upadl pas v taxíku na zem, a zapomněl ho tam. Pan taxikář zrovna končil, byli jsme jeho poslední zákazníci, odhlásil se a šel domů. Bez pasu jsem nemohli odjet, tak jsme jeli zpět domů. Museli jsme znovu koupit letenky, které na další dny nebyly, no byla to katastrofa. Nakonec jsme tam dojeli, ale třetina dovolené už byla v tahu, a byla to jednoznačně nejdražší dovolená v naší dovolenkové historii. Ještě dnes, když někam jedeme, tak mi můj syn svůj pas dává, i když je mu už šestnáct. Ještě dneska z toho má silné vzpomínky.

Kdy jste se na dovolené nejvíce bála?
Jsem zvyklá cestovat sama. Pokaždé, když jsem se bála, tak to bylo ve velkém cizím městě, když jsem se ocitla někde sama večer. Jednou jsem se opravdu bála v Manile, v Johannesburgu, a pak jednou v Rijádu. Dodneška nevím, zda to bylo oprávněné, ale pokaždé mi nebylo dobře.

Nejlepší a nejhorší jídlo na dovolené?
V Japonsku jsem našla jak nejlepší jídlo, tak nejhorší. Zamilovala jsem si japonskou kuchyni, ale omylem jsem si několikrát objednala něco, co jsem opravdu nebyla schopná do sebe vpravit. Jsou to tak odlišné chutě, že to prostě nešlo. Japonci jsou mi v otázkách jídla velmi sympatičtí. Doma totiž skoro nevaří a chodí se najíst do restaurací. Já nejsem zapálená kuchařka, takže jsem se tam cítila výborně.

Země, kde byste si dokázala představit žít mimo Česko?
Jsem dost komunikativní, potřebuji kolem sebe lidi, se kterými si mám co říct, takže kdybych měla možnost, tak bych se rozhodovala podle toho, jestli takoví lidé někde jsou. V Evropě se mi líbí Švýcarsko, protože ačkoli se to nezdá, je dost kosmopolitní. Pak Londýn, mimo Evropu Kanada a USA.

Kam se chystáte na příští dovolenou?
Jedeme s kamarádkami na Šumavu, chodit a jezdit na kole.

Vytoužená destinace, kam byste se jednou chtěla podívat?
Cestuji moc ráda, takže můj list destinací je dost dlouhý. V blízké budoucnosti bych se ráda podívala do západní Afriky do Senegalu.