To jsme se takhle jednou večer sešli u nejmenovaného kamaráda (ahoj, Lukáši). Spustili jsme Heroes of Might and Magic 3. A rozloučili jsme se ve čtyři ráno. Bylo to super. Taková historka vám bude nejspíš povědomá. Protože jste ji sami zažili s kamarády ze školy. A kdo říká, že ne, ten ji zažívá dodnes. Však i tenhle příběh se odehrál před pár týdny. Heroes of Might and Magic 3 jsou totiž kult, který neumírá. Jako by snad nějaký nekromant tuhle hru i pětadvacet let od vydání neustále přivolával zpátky k životu jako hromady kostlivých válečníků.

Fakt už je to pětadvacet let od vydání třetích Heroes, nejlepšího dílu téhle slavné strategické série? No ano, už jste tak staří. Přesně před čtvrt stoletím, 3. března roku 1999, třetí díl z dílny studia New World Computing vyšel. A byť už je to pořádná doba, Heroes of Might and Magic 3: The Restoration of Erathia baví dodnes. Tahle historie ale sahá mnohem hlouběji.

Než tu byli Heroes, byla tu známá značka Might and Magic. Zrodila se už v roce 1986 s titulem Might and Magic Book One: The Secret of the Inner Sanctum, dnes už opravdu hodně retro hrou na hrdiny, co si herní mechanismy půjčovala z papírových Dungeons & Dragons. Ta dala vzniknout taktéž oslavované RPG sérii (deset dílů!!!) a strategickým Heroes, ale i mnohem méně úspěšným a vlastně veskrze bídným Crusaders of Might and Magic, Warriors of Might and Magic, Shifters of Might and Magic a Legends of Might and Magic. Uf!

Mnohem důležitější ale je, že než tu byli Heroes, zrodila se taky hra King’s Bounty. V roce 1990 ji stejně jako první Might and Magic stvořil americký vývojář Jon Van Caneghem. Kdybyste ji tehdy hráli, našli byste v ní kořeny „hírousů“. Chodíte po mapě fantasy světa, v hradech rekrutujete vojsko, které pak vedete v tahových soubojích proti nepřátelům. V půlce devadesátek Caneghem přesně tenhle recept spojil se svým dřívějším M&M světem. Vznikli Heroes of Might and Magic a krátce poté i druhý díl.

Foto: New World Computing

+4

Právě ten se do srdcí hráčů trefil jako blesk seslaný černokněžníkem na zeleného goblina – a o to těžší pozici měla v roce 1999 trojka. Na úspěšném a milovaném pojetí nic neměnila, jen prostě všechno dopilovala téměř k dokonalosti. Tím nejvýraznějším rozdílem byla proměna pohádkově pixelovité grafiky na vlastně docela realisticky vypadající rytíře i příšery. Tedy do té míry, do jaké jsou jednorožci a draci realističtí.

Opět jste se v roli vojevůdců a čarodějů stali vládci některého z rozmanitých sídel – lidské citadely, elfí tvrze, kouzelnické věže, pekelné pevnosti, mrtvolné nekropole, podzemního doupěte, bažinné pevnosti či barbarského města – a po mapách nacpaných poklady, nepřáteli a všelijakými magickými místy jste putovali vstříc dobrodružství i dobývání soupeřových držav. Zlepšovali jste dovednosti svého hrdiny, svá města i počty svých armád.

Proto mimochodem fanoušci Heroes milují pondělí, vždy na začátku týdne jste totiž ve hře mohli rekrutovat nová vojska. V taktických soubojích jste uplatňovali válečnické umění i zvláštní dovednosti svých jednotek. Mohli jste hrát jen tak proti počítačovým protivníkům na předpřipravených mapách. Nebo se vydat na příběhovou pouť v kampani několika navazujících scénářů. Anebo změřit síly s živými protivníky.

A právě v tom byla – je! – ta největší síla Heroes of Might and Magic 3. Soupeření se skutečnými nepřáteli, co jsou ve skutečnosti vašimi přáteli, se nimiž jste se domluvili na herní seanci, patřilo k vrcholům nejednoho odpoledne (a večera… a brzkého rána…) roku 1999. Ale i mnoha let poté až dodnes. Jak může potvrdit nejen autor tohoto textu, ale třeba i 120 tisíc lidí v mezinárodní skupině na Facebooku, kteří hře holdují dodnes.

Kromě stále zábavné hratelnosti totiž Heroes lákají i prvkem sociálním. Jistě, i v dřevních dobách internetu jste mohli válčit online. Ale ta opravdová magie série HoMaM je v režimu hot seat. Ve hraní vícero lidí na jednom počítači. Ať už v podobě party školáků, co s vykulenýma očima sledují každý tah kámošů, nebo v nezodpovědné dospělosti, kdy mládežnické nadšení střídá popichování spoluhráčů poháněné míchanými drinky.

Jenže ačkoliv třetí Heroes přežívají se zaslouženě kultovním statusem dodnes, osud jejich tvůrců byl mnohem méně pohádkový. Společnost 3DO, které Caneghem své studio New World Computing prodal, na úspěch třetího dílu (ke kterému vyšla hromada oficiálních rozšíření – ale také skvělé doplňky od komunity, například jen před pár týdny aktualizace Horn of the Abyss) navázalo v roce 2002 čtyřkou. Na tu už měl Caneghem menší vliv a byla sice zábavná, ale v mnoha ohledech také snad až příliš novátorská a nikdy si u komunity nevybudovala takové renomé.

Foto: Vladimír Cita pro CzechCrunch

To byl už ale jen doplněk k jiným nepovedeným byznysovým rozhodnutím 3DO, které skončilo v bankrotu. Značku Heroes of Might and Magic tak koupil obří Ubisoft a přidal k ní už tři další díly, naposledy sedmý v roce 2015. To je ale jiný příběh. Ten třetích Heroes je příběhem hry, která patří k nejkultovnějším titulům vůbec. Je to totiž počítačová strategie, která inspirovala nespočet následovníků.

Například nedávno vydaný a fantasticky hodnocený titul Songs of Conquest. Anebo české vývojáře ze studia Oxymoron Games, kteří tvoří sci-fi variaci Heroes – a demo Silence of the Siren si už můžete stáhnout. Slavná videohra navíc poskytovala nejen digitální inspiraci. Už zakrátko a s českým překladem vyjde desková hra Heroes of Might and Magic 3.

A pořídit si stále můžete i třetí Heroes. Za devět eur a nějaké drobné neboli asi dvě stě padesát korun seženete Heroes of Might and Magic 3 na GOGu. Vzhledem k návykovému potenciálu, který v sobě mají, to vychází asi na korunu za hodinu zábavy.