Za tradici vánočního stromečku vděčíme podle všeho Němcům, kteří ho začali zdobit v šestnáctém století. Používali k tomu hlavně jablka a ořechy. A jak je známo, trendy se opakují – a to dokonce i ty, které jsou stovky let staré. Pokud tedy i dnes použijete k vánoční výzdobě právě jablka a ořechy, rozhodně neuděláte chybu.

„Poslední roky si všímám trendu přírodních materiálů a barev. Hodně se používají papírové dekorace, třeba hvězdy z hnědého papíru, jede skořice, suché pomeranče, dřevo, slaměné věci nebo dokonce kusy stromů,“ vyjmenovává architektka Vera Hampl. Její studio VH Architects se zabývalo rezidenčními interiéry, teď se zaměřuje hlavně na komerční prostory.

I do tak silné tradice, jako jsou Vánoce, se tedy evidentně promítá i téma udržitelnosti. Ta se dá uchopit různě. „Líbí se mi trik, který používají Japonci, kteří rozbitý porcelán slepují zlatou barvou. I já ráda experimentuji s věcmi, které se rozbily a nedají se použít pro svůj původní účel,“ uvádí Hampl. A tak je možné třeba rozbitý porcelánový hrnek opět slepit, přizdobit jmelím nebo větvičkou, otočit dnem vzhůru – a svícen je na světě. Podobně se dá podle architektky pracovat také s rozbitými skleničkami a mnohým dalším. Chce to jen kousek fantazie.

Podle Jany Pařízkové ze Studia interiérového designu, které se zaměřuje na odvážné a hravé vnitřní prostory, se dá experimentovat téměř se vším a záleží na každém, co si na stromek navěsí. „Z těch tradičnějších věcí mě aktuálně zaujaly po domácku vyrobené ozdoby ze starých a trochu zrezlých vykrajovátek na cukroví. Z těch modernějších je pak aktuálně velká nabídka sametových ozdob a také skládaných papírových ozdob, které dávají výzdobě trochu jiný nádech, než jsme zvyklí,“ uvádí Pařízková.

Foto: Depositphotos

Letošní Vánoce znamenají návrat k přírodním motivům

Co se přírodních materiálů týče, hezky se dá prý pracovat také s vlnou. Dají se z ní vyrábět vlněné koule, takzvané pompony. Mohou to ale být i vánoční řetězy. Anebo z ní lze rovnou uplést i něco pod stromeček. Pro minimalistickou výzdobu je pak dobré se inspirovat u Skandinávců.

Návrat k tradici se týká i barev. A tak frčí hlavně vínově červená, zelená či champagne. Na milost lidé vzali také barevná světýlka. „Poslední roky byla na venkovním osvětlení k vidění převážně jenom světýlka studená bílá či teplá žlutá. Ta vícebarevná byla jaksi zapovězená, protože byla zřejmě příliš retro, teď se ale začínají vracet. Mám z toho radost, byť nemusí zrovna blikat způsobem navozujícím epileptický záchvat. Rozmanitost je ale hezká,“ míní interiérová designérka. I Hampl používá ráda osvětlení, vedle teplého bílého světla i to jednobarevné, třeba jen v modrých tónech.

„Světýlka a svíčky jsou pro slavnostní atmosféru Vánoc naprosto nezbytné. Je nutné posvítit Ježíškovi, aby věděl, kam jít. Ale všeho s mírou. I když mě osobně náznak lehkého kýče o Vánocích nijak neuráží, některé světelné aplikace jsou opravdu za hranicí vkusu,“ dodává Pařízková.

Velkou tradici podle ní mají i české ručně vyráběné ozdoby, slavnostní náladu, ale podle Pařízkové může navodit i tematické užité umění. Pařízková vychvaluje třeba vánoční kolekci nádobí Rosenthal, kterou ilustrovala Renata Fučíková. Hampl doporučuje porcelánové kouličky s perletí a pokovovaným povrchem od studia Nalejto nebo foukané sklo tvarované do vánočních ozdob od designérky Petry Krausové či porcelán Křak, který odkazuje na smrkové šišky. „Fakt, že frčí čisté, průhledné koule, evokuje zmiňovaný návrat k přírodnějším formám,“ dodává Hampl.

Foto: Eliška Nová

Frčí i papírové dekorace

Co ale dělat, když člověk nestíhá? Podle Pařízkové stačí dojít do květinářství nebo za šikovným floristou a nechat si vytvořit zimní aranžmá do vázy, případně na zeď či závěsné, které dobře vypadá na lustru. To Vera Hampl nabízí netradičnější řešení. „Neřešit výzdobu, koupit si letenku do Brazílie a zažít úžasné Vánoce se sambou a s vůní kokosu. Tam mají rozsvícené lampičky na palmách a každý, kdo byl zvyklý na české mrazivé Vánoce a zažil ty brazilské, měl z nich obrovský zážitek,“ uvádí architektka.

Ví, o čem mluví. Studovala totiž pod vedení brazilských architektů India da Costy nebo Ruye Ohtakeho. Z Brazílie se do Prahy přesunula v devadesátých letech a kromě toho, že její studio sídlí v Praze, má také pobočku v Riu de Janeiru.