„Tati, našla jsem je za super cenu, pojď sem,“ zakřičela dcera. Já si zrovna hrál s jejím mladším bratrem a v duchu se chystal na večerní fotbal s kamarády. Suma sumárum, začalo to celkem nevinně. A co přesně? Poučení, které mě vyšlo na osmnáct set korun. Stal jsem se totiž obětí předvánočního internetového podvodu.

Ale hezky popořádku. Začalo to přáním (nebo snad potřebou?) mít nové kecky. Nike? Converse? Vans? A co třeba Veja, navrhl jsem. Když už, tak ať jde dcera s bio-eko dobou. Francouzská značka, kterou si oblíbila třeba britská královská rodina a která vévodí žebříčkům prodejů spolu s botami ON na Footshopu, ovšem není žádná lidovka.

Model, který si dcera vybrala – Veja Venturi – se běžně prodává kolem tří a půl tisíc korun. To není málo, zvlášť na boty pro teenagerku, a navíc když je kupujete počátkem zimy a tak nějak cítíte, že byste měli spíš hledat kozačky. Jenže to by bylo out, že jo? Každopádně chvíli trvalo, než jsme něco vybrali a po pár dnech trochu hraného váhání přiběhla s onou báječnou nabídkou.

„A co to je za e-shop?“ zeptal jsem se, aniž bych zvedl hlavu od puzzle s Bleskem McQueenem. „Oficiální Veja, koukni.“ A já se koukl, jen tak zběžně, a teda jo, kecky koupíme, hlesl jsem. Vyplnili jsme adresu, dceřin e-mail, klikli na platbu kartou, verifikovali ji přes SMS a pak… jen strohá informace, že nákup proběhl v pořádku a prý se mám obrátit na obchodníka.

Jakého obchodníka? Šrotovalo mi hlavou, když jsem si o minutu dvě později balil věci na kopanou. „Přišla ti na mail zpráva, že se objednávka zpracovává? Nebo účtenka?“ houknul jsem na dceru. „Ne!“ V ten moment nebylo nad čím váhat a já udělal to, co jsem měl udělat asi tak pět minut předtím. Tedy pořádně si ten „oficiální“ e-shop Veja prohlédnout (pro zájemce – najdete ho zde).

Samozřejmě tam všechny varovné signály byly, jen to chtělo věnovat jim o drobek víc pozornosti. Sem tam chyba v interpunkci nebo diakritice, velká písmena tam, kde nemají být, žádná fyzická ani e-mailová kontaktní adresa, jen generický formulář, veškeré zboží se slevou 50 procent. Jo, byl to fejk. A já naletěl jak úplný internetový prosťáček. Dobře mi tak.

Pak už to šlo ráz na ráz – zkontrolovat, zda peníze odešly z účtu (odešly), zablokovat kartu, objednat jinou a vyžádat si reklamační formulář, abych mohl transakci zkusit získat zpět s pomocí banky a vydavatele karty. „Můžete nám dodat pro hladší průběh reklamace třeba záznam komunikace s obchodníkem?“ Nemůžu, žádná nebyla… „Tak aspoň screenshot zboží?“ Jo, to půjde…

Foto: Veja

Tenisky značky Veja

Moc s těmi penězi nepočítám, je to geniálně jednoduché a šance, že to Mastercard vyřeší, je na rozdíl od situací, kdy zákazník narazí na obchodníka, který se chová jako vykuk, poměrně malá. Nemám vlastně žádný důkaz – kromě zrealizované platby – že jsem naletěl.

Ještě tentýž večer jsem si uvědomil, že jsme pod předvánoční palbou podvodníků. Když jsem svou zkušenost vyprávěl kamarádům cestou z fotbalu, jeden z nich mi popsal, jak jeho mámě přišla esemeska – prý od Alzy –, že vyhrála nový iPhone, ale že má jen třicet minut na vybrání výhry a že k tomu je potřeba zadat pár detailů. Ještě že synovi zavolala, jinak by byla bývala také vyplnila své citlivé údaje včetně karty. Mimochodem, mně tahle zpráva o výhře u Alzy, která není Alza, dorazila dva dny poté. Ano, tušíte správně, tentokrát už jsem nenaletěl.

Poučení z příběhu je samozřejmě prosté – dávat si bacha, nakupovat na prověřených e-shopech, odmítat až příliš lákavé a jednoduché nabídky. Jak jsem se měl zachovat, mimochodem ukázal člen představenstva ČSOB a doyen zdejší hypotéční scény Jan Sadil. Ten se na LinkedInu svěřil, že když zveřejnil inzerát na použité dětské sportovní vybavení na online bazaru, během pár hodin mu přišla zpráva od údajného zájemce s návrhem, že platbu provedou přes portál Zásilkovny.

„Zájemce nabízel zaslání zboží a peněz přes (pro mě doposud neznámou) službu Zásilkovna kurýr. Má podle něj fungovat jednoduše: Zadáte číslo platební karty, na kterou Vám kurýr uvolní kupujícím zaslané peníze, až převezme zboží. Zní to lákavě, ale…“ popsal komunikaci Sadil s tím, že už obchodu přestával věřit, ale řekl si, že hru dohraje a aspoň se něco naučí: „Následně tedy dostanu odkaz, kam mám zadat všechny údaje o své platební kartě včetně CVV a ‚pro ověření identity v bance‘ i aktuální zůstatek peněz na ní!“

Zásilkovna už na svém webu varovala, že podvodníci se zaštiťují jejím jménem a nabízejí službu, která neexistuje. Varování, ať jsou lidé maximálně obezřetní, už vydala i Alza a všechny banky. Nezbývá, než to zopakovat – buďte opatrní, naletět může i relativně poučený, jen nepozorný uživatel. Já i moje dcera už stejnou chybu, doufám, neuděláme. Získali jsme cennou, byť drahou zkušenost. Ona možná ještě víc než já.

A mimochodem – ty Veja Venturi jsme samozřejmě nakonec koupili za 3 500 korun na jednom z prověřených webů.