Barevné japonské kecky Onitsuka Tiger stály tak trochu u vzniku značky Nike a dodnes si díky zájmu o tenisky všeho druhu udržují statut klasiky. Nejsou tak rozšířené jako švýcarské boty On, americké New Balance nebo další japonský brand Asics, v Česku nebývají ani snadno k dostání. „Musel jsem si je objednat na Zalandu. Mám už několikáté. Tyhle jsem si koupil, abych si udělal po volbách aspoň trochu radost,“ říká na adresu novotou zářící obuvi Michal Berg. Poslední čtyři roky byl jedním ze dvou spolupředsedů Strany zelených a po neúspěchu v eurovolbách (už několikátém v řadě) funkci složil. Do politiky ale přišel z byznysu a po něm teď pokukuje znovu, byť – jak jinak – se sociálním rozměrem.

V květnovém hlasování o novém složení evropského parlamentu Zelení, kteří měli v čele kandidátky aktivistku za ženská práva Johannu Nejedlovou, získali 1,55 procenta. V minulých sněmovních volbách na podzim 2021 to dokonce bylo pod jedno procento. Stále se jim tak nepodařilo navázat na úspěchy z předminulé dekády, kdy po roce 2006 dokonce usedli ve vládě. Jejich základnou tedy kromě zastupitelů na krajské či komunální úrovni zůstává především několik zelených starostů a starostek a také senátoři, kteří se do parlamentu dostali s podporou strany.

Pro Michala Berga, který se v nejužším vedení zelených pohyboval posledních více méně osm let, to není moc povzbudivá rekapitulace. „Už plně chápu, jak to myslel jeden z mých předchůdců Ondra Liška, když říkal, že předseda strany se cítí nejlépe ve chvíli, kdy jím přestane být,“ říká nad plechovkou ochucené vody Cans v pražském Karlíně, kam ze Vsetína, kde žije s rodinou, přijel vlakem. Jiný způsob dopravy na takovou vzdálenost by v jeho případě ani nepřicházel do úvahy – a nejde nutně jen o ekologii, Berg je totiž vášnivým, byť do hipsterského hávu oblečeným šotoušem, který založil například web Cestavlakem.cz.

Právě to, co čerstvě čtyřiačtyřicetiletého politika baví a láká, vysvětluje i to, proč se mu nepodařilo zelené vytáhnout zpět na výraznější politické místo. „U nás ve městě se nejčastěji pohybuju s cargo kolem, objíždím s ním obchůdky, vyzvednu pak dceru ze školky a vezu ji v něm. Mám to radši, než jet autem nakupovat do supermarketu,“ říká a logická otázka pak zní: No a? „Já jsem prostě hodně vzdálený mainstreamu. A když chcete být úspěšný v politice nad rámec komunálu, musíte být částečně lidový. Nebo se do lidovosti aspoň umět naladit.“

Foto: Strana zelených

Michal Berg a Magdaléna Davis, donedávna dvojice spolupředsedů Zelených

Není to samozřejmě všeobjímající analýza příčin opakovaných neúspěchů zelených v posledních letech, ale Bergova slova se dají vztáhnout na celou partaj: určité tematické odtržení se od toho, čím žije a co řeší širší společnost, nepochybně hraje svou roli. Ale jsou tu i další důvody – jejich vládní angažmá z let 2007 až 2009 skončilo rozpadem kabinetu a trvale poškozeným renomé, následně vznikla TOP 09 s do té doby zeleným Karlem Schwarzenbergem a později i Piráti, kteří k sobě přetáhli liberální voliče, zároveň je poslední roky pod tlakem progresivní politika jako taková, a to nejen v Česku…

Zelené také trápí chronický nedostatek peněz. „Není to populární názor, ale strany by měly dostat přidáno. Státní příspěvek se od roku 2004 neupravoval, vždyť to je směšné. Naučilo nás to ale být mimořádně efektivní ve fundraisingu. Jestli bych si ale něco přál, tak aby se lidé z byznysu víc o politiku zajímali a nebáli se ji i finančně podporovat. To u nás pořád není tak samozřejmé jako na západě,“ připomíná Michal Berg, který sám do politiky z byznysu, ač malého, přišel.

Opavský rodák měl od dětství blízko ke sportu, hlavně k hokeji, a k počítačům. Oba své koníčky spojil ve společnosti eSports, která funguje jako digitální agentura pro různé sportovní týmy a organizace, sám Berg jeden čas působil i jako mluvčí hokejové reprezentace. Firmu zakládal ještě na vysoké škole a postupně ji s kolegy dotáhli až k obratu v nižších desítkách milionů korun. V roce 2016, po patnácti letech ve sportovním byznysu, svůj podíl ale prodal a začal se naplno věnovat politice – v té době už byl zastupitelem, a je jím dodnes, ve Vsetíně, kde platí za výrazného kritika tamního vládce, lidoveckého senátora a starosty Jiřího Čunka. Ten seděl mimochodem ve stejné vládě Mirka Topolánka jako Zelení.

„Největší rozdíl mezi politikou a byznysem? V podnikání si obvykle vybíráte, s kým budete spolupracovat. V politice moc ne. Jako předseda strany také máte odpovědnost za chování a výroky lidí, které často ani neznáte,“ hodnotí Berg rozdíl ve vedení firmy a strany. A po chvilce doplňuje i obligátní motiv – že totiž jako politik často nevidíte dopady svých kroků a rozhodnutí, které přicházejí až po delší době, pokud vůbec. „Motivací pro vstup do politiky je často potřeba něco změnit či nesouhlas něčím, takže logicky těch negativních emocí v ní je víc, než kolik jich potkáte v podnikání,“ říká.

Michal Berg byl, když je řeč o spolupráci, jedním z proponentů užšího provázání zelených a jiných liberálních či středově levicových, ovšem demokratických stran, alespoň tedy pro volební účely. Hlavně s Piráty by těsnější vazby dávaly smysl, protože partaje sdílejí v mnoha směrech pohled na svět a jsou mezi nimi i voličské překryvy. „I před evropskými volbami jsme nějaké rozhovory měli. Se starosty i s piráty, ale z jejich strany tam nakonec moc zájem nebyl,“ vypráví Berg a dodává: „Teď se situace třeba změní. Ukazuje se, že pokud k nějaké bližší spolupráci nedojde, mohla by nacionálně populistická linka tvrdě zvítězit. Úspěch koalice Spolu ale ukazuje, že spojení může být cesta i na levici.“

Když říká, že situace se změnila, má na mysli výsledky eurovoleb: jak Piráti, tak hnutí STAN zůstali hluboko za očekávání, druzí jmenovaní dosáhli i s Danuší Nerudovou v čele na necelých devět procent, přestože neskrývali ambice na dvouciferný výsledek, a Pirátská strana jen tak tak překonala šest procent a místo tří europoslanců, které měla dosud, má už jen jednu zástupkyni v evropském parlamentu.

Tohle mi přijde pozoruhodné. Rada města Vsetína rozhodla, že od září se ve všech školách žákům zakážou používat mobily.

Dokážu si představit, že takové omezení může mít smysl, v některých zemích jej zavedli. Co ale určitě nechápu, je způsob, jakým se o tom lidé dozvídají. V…

— Michal Berg 💚 (@MichalBerg) July 24, 2024

Ať potenciální námluvy dopadnou jakkoli, Berg už u toho nebude. Stranu teď vede středočeská zastupitelka Magdalena Davis, která byla spolupředsedkyní s ním (spolupředsednictví je koncept, který u zelených po Evropě není až tak výjimečný, mají jej třeba i v Německu, kde Zelení sedí v kabinetu Olafa Scholze). Kdo ji doplní, případně nahradí, se rozhodne na blížícím se sjezdu.

Michal Berg se mezitím chystá na rodinnou dovolenou vlakem, kdy se vypraví do Terstu a pak dál až do Rumunska, a na to, že nějakou dobu nebude muset nic řídit. „Kamarád se mně ptal, kdy jsem naposledy byl někde jen zaměstnaný, že bych jen poslouchal. A uvědomil jsem si, že to bylo na brigádě v roce 1997,“ směje se. A obratem popisuje, že už má několik byznysových plánů, z nichž jeden už dokonce vzniká: chce pomáhat bytovým domům s pořízením fotovoltaických elektráren.

Jde o poměrně velké téma, které hodně zajímá i solární firmy, jež po útlumu instalací na rodinných domech ucítili i po změnách v legislativě šanci práce na střechách firemních nemovitostí a pak na bytovkách. Jenže jednání s družstvy a společenstvími vlastníků jednotek, takzvanými SVJ, nejsou vždycky úplně snadná.

„Je to vlastně sociální problém. V novostavbách a developerských projektech, kde obvykle bydlí mladší či ekonomicky silnější rodiny, nebývá problém se dohodnout na to, proč má smysl si pořídit fotovoltaiku. V klasickém paneláku s různorodou skladnou obyvatel to ale z mnoha důvodů tak jednoduché nebývá,“ vysvětluje Berg. S kolegy znalými behaviorální ekonomie, stavebnictví, sociologických výzkumů či projektového řízení proto testuje službu, která by předsedům družstev či esvéjéček pomohla projít někdy bolestným procesem hledání kompromisu co nejrychleji. „Mělo by to mít parametry aplikace či jakési digitální kalkulačky a nápovědy s celým procesem, aby se to dalo škálovat,“ říká.

V panelácích v Česku bydlí odhadem třetina všech obyvatel, je v nich zhruba 1,2 milionu bytů. Zateplením už díky evropským fondům prošla jejich značná část, ovšem fotovoltaiky na střechách jich má jen zlomek. „A s tím je třeba pohnout. Jsou na to vyčleněné peníze ve fondech, jako je Nová zelená úsporám. Lidé, kteří v panelácích žijí, se tak připravují o peníze. A zároveň to je smysluplná cesta k další dekarbonizaci,“ vysvětluje Michal Berg.

Kdy přesně půjdou se svým nápadem ven, ještě není jasné, probíhá prý finální design služby, měla by to ovšem být otázka maximálně měsíců. A politika? Té se zatím bude věnovat na komunální bázi, a když bude zájem z nového vedení o radu či pomoc, jistě prý vyhoví. Pořád tedy věří, že Zelení mají budoucnost, i když v Česku momentálně nezastávají silný vliv? „Určitě. Už jen tím, že zvedáme témata, jako je ochrana přírody nebo ochrana lidských práv, nutíme další strany, aby se jim věnovaly, aby je neopomíjely. A to podle mě není málo.“