Když se řekne Česká republika, asi si hned nepředstavíte vesmírný průmysl. Přestože ty největší kosmické velmoci jsou skutečně na západ i na východ od nás, Jana Šmotková, která působí jako manažerka kosmických aktivit v CzechInvestu, říká, že naše činnosti v této oblasti rozhodně nejsou zanedbatelné: „Máme pevné místo na kosmické mapě světa.“

Z České republiky sice nestartují rakety, jak to teď můžeme na pravidelné bázi sledovat třeba v případě SpaceX a NASA, ale právě i vesmírná společnost Elona Muska může být pro tuzemské firmy dobrou inspirací. Dnes už desítky firem v Česku vyvíjí či vyrábí součástky nebo software, bez nichž se například neobejde většina evropských raket.

„Byť se to možná nezdá, nenápadně jsme za posledních deset let doběhli velké evropské hráče,“ říká ve velkém rozhovoru pro CzechCrunch Jana Šmotková, která se v rámci CzechInvestu věnuje podnikatelskému inkubátoru ESA BIC, kde se již několik vesmírných projektů zrodilo.

Jak byste popsala stav českého vesmírného průmyslu? Pořád to zní trochu jako oxymóron.
Naopak, český kosmický průmysl má své pevné místo na kosmické mapě světa. Vznikají tady projekty, o které je zájem po celém světě a bez zapojení šikovných českých firem už neodstartuje jediná z rodiny evropských nosných raket. Jsme vyhledávaným partnerem pro mezinárodní spolupráci a rozhodně máme světu co nabídnout.

Ve vesmírném byznysu hrají prim velmoci v čele se Spojenými státy a Ruskem. Svými iniciativami se přibližuje Čína, úspěchy mají v Izraeli. Jaká je v celém ekosystému role České republiky?
V kosmickém ekosystému je klíčová spolupráce a vedle těchto velikánů, kde je kosmický program realizován již řadu desetiletí, máme také co říci, ovšem z pozice evropské nadnárodní spolupráce, jíž je Evropská kosmická agentura (ESA). Česká republika je její součástí od roku 2008 a se vstupem do ESA jsme postupně otevírali potenciál českého průmyslu víc a víc.

Dnes už sebevědomě můžeme říct, že jsme se vymanili z image nízkonákladové ekonomiky a nálepky montovny. Nejsme už ani pouhou součástí dodavatelského řetězce, ale jsme schopni dodávat ucelenější komponenty družic i nosných raket.

Jak jsme na tom v porovnání s jinými evropskými státy?
Byť se to možná nezdá, nenápadně jsme za posledních deset let doběhli velké evropské hráče, kteří coby korporáty nejsou tak akceschopní jako mladé ambiciózní firmy z Česka. Díky nim a politické podpoře naší delegace pro kosmické aktivity se u nás kosmickým aktivitám daří. Praha je také srdcem evropské navigace díky tomu, že tady sídlí Agentura pro evropský globální navigační satelitní systém, a obrovský úspěch je, že ji čeká rozšíření a postupně se stane novou Agenturou EU pro kosmický program.

Z České republiky se tak kromě provozu a rozvoje trhu navigačního systému Galileo bude řídit také program družicové telekomunikace Govsatcom, využití družicového systému Copernicus pro pozorování Země či se zde budou koncentrovat kapacity EU pro sledování blízkého okolí Země. O sídlo této agentury se přela řada národních delegací, ale vyhrála Česká republika.

Jak velký je v Česku vesmírný průmysl? Dělá například dostatečně velký objem tržeb, případně přináší dostatečně velký objem investic, aby byl na byznysové mapě Česka z makropohledu vidět?
Naším cílem definovaným tzv. Národním kosmickým plánem je zajištění konkurenceschopnosti a maximalizace návratnosti veřejných investic do kosmických aktivit. Pro tyto účely posílá Česká republika do ESA 1,205 miliardy korun ročně a většina prostředků, kromě malé části určené na provoz ESA, se pak do Česka vrátí ve formě zakázek pro české firmy. Právě programy ESA jsou tak hlavním nástrojem rozvoje českého kosmického průmyslu a vědecké excelence v kosmických vědách.

Z makroekonomického pohledu není jediná správná analýza, podle níž by se dala vyjádřit návratnost, ale shodují se, že každé investované euro má osmi- až desetinásobnou návratnost. Na kosmických projektech ESA se dnes přímo podílí na 60 českých firem a 22 výzkumných ústavů a vysokých škol. Další desítky firem se účastní jako subdodavatelé. Mimo ESA a Evropu pak české firmy spolupracují na komerčních projektech například s USA nebo Ruskem.

O čem se tu vlastně přesně bavíme? Co ten vesmírný průmysl znamená? Počítám, že to není jen o stavbě raket, že?
Paleta aktivit je opravdu široká, od stavby raketových komponent, družic a sond přes využití satelitních dat a dronů až po přípravu experimentů pro astronauty na Mezinárodní vesmírné stanici. Naše firmy dělají vývoj letového hardwaru, elektroniku, software, výrobu, v čistých prostorách tu probíhá i integrace. Jen pro testování zátěže větších komponent zatím jezdíme do zahraničí a také nám samozřejmě chybí vlastní kosmodrom. Do budoucna ale věřím, že již není tak mnoho překážek, abychom měli dokonce i vlastní raketu.

Jak vypadá typická česká vesmírná firma? Existuje vůbec něco takového, nebo to je spíše tak, že například výroba některých součástek pro vesmírný byznys je jen jednou z částí jejích činnosti?
V zásadě se dají firmy rozdělit na dva typy. U těch výrobních firem je vesmír většinou jen jedna z činností a pak jsou tady vývojové firmy, kde je to naopak hlavní, nebo dokonce jediný byznys.

Když se bavíme o vesmírných aktivitách v Česku, do jaké míry jsou skutečně české a do jaké míry jde o aktivity nadnárodních hráčů v Česku? Hraje to vůbec roli?
Pokud se bavíme o kosmických aktivitách v rámci ESA, tak platí pravidlo geografické návratnosti vložených příspěvků. Ty se musí vrátit v podobě zakázky zpět do České republiky. Ano, některé firmy sice mají zahraniční matku, ale získané prostředky musí být využity českou firmou, a že se tak opravdu děje, si přísně hlídá jak ESA, tak česká delegace pro kosmické aktivity.

Čím to je, že se v zemi, která na první pohled s vesmírným průmyslem nemá nic společného, vesmírným aktivitám do takové míry daří? Máme tu například v tomto ohledu kvalitní vzdělávací instituce?
Je to takový šťastný mix příznivých podmínek. Máme tady kvalitní vzdělávací instituce, veřejnou podporu napříč rezorty, ale primárně od ministerstva dopravy, které je koordinátorem kosmických aktivit v České republice. V neposlední řadě máme specializované startupové programy a vůbec celá infrastruktura a ekosystém se příznivě doplňují.

Osobně vidím některé důležité milníky, které k tomu přispěly. Prvním je samozřejmě náš vstup do ESA. Zpočátku byla Česká republika zajímavá právě z hlediska výroby, proto dnes tohle zázemí máme opravdu silné. Není problém najít dodavatele specifických materiálů nebo určitého stylu výroby a nemusíme tak outsourcovat například z Německa nebo Itálie.

Stále víc u nás ale probíhá i samotný vývoj, že?
První velká zakázka na vývoj přišla po pěti letech, konkrétně na tzv. dispenzer, který vyvinula firma SAB Aerospace. Projekt se povedl, díky tomu vůči nám vzrostla důvěra a máme otevřené dveře i na komplexnější zakázky. Další významný milník je rok 2016, kdy byl založen podnikatelský inkubátor ESA BIC Prague pod záštitou agentury CzechInvest. Díky němu se v Česku za pět let napřímo rozvinulo 25 firem, které zpravidla využívají kosmické technologie zde na Zemi.

Úspěšný program jsme proto rozšířili i do Brna, kde pobočku řídí Jihomoravské inovační centrum. Inkubátor má také velkou podporu jak hlavního města Prahy, tak Jihomoravského kraje, spolupracují s námi průmysloví partneři, univerzity a řada dalších. Je to opravdu funkční ekosystém, kde se navzájem všichni aktéři doplňují a který přispívá tomu, že se kosmický průmysl v České republice rozvíjí a firem přibývá.

Platí, že to nejzajímavější kolem vesmíru se v Česku děje v Brně? Kde jsou další centra, která stojí za pozornost?
Největší koncentrace firem pracujících v kosmickém průmyslu je skutečně v Brně a okolí. Určitě nejde ale opomenout Prahu, která se brzy stane centrem evropského výzkumu vesmíru díky zmíněné Agentuře EU pro kosmický program. ESA BIC Prague, který se brzy změní na ESA BIC Czech Republic, pak také plánujeme kromě Prahy a Brna rozšířit i do dalších regionů, protože jsme si ověřili absorpční kapacitu.

Můžeme se bavit o Plzni, Ostravě i Hradci Králové. Mediálně se pak toho nejvíc děje na podzim, kdy už tradičně probíhá Czech Space Week. Během tohoto festivalu ukazujeme veřejnosti, jakou stopu má Česko ve vesmíru.

Máme v oblasti vesmírného bádání nějaké historické nitky? Respektive kdy se s tím u nás vlastně začalo?
Česká republika má dlouhou tradici ve využívání vesmíru k vědeckým účelům. Počátky můžeme hledat v šedesátých letech minulého století, kdy byl založen Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR a zapojili jsme se do programu Interkosmos. Během prvních desetiletí byla vyvinuta řada vědeckých přístrojů a senzorů společně s několika malými vědeckými družicemi, což vyvrcholilo stavbou vlastních umělých družic řady Magion. Tyto aktivity byly většinou zajišťovány vědeckými ústavy bez většího zapojení průmyslu.

Jaký vliv měl Vladimír Remek, který se stal v roce 1978 prvním kosmonautem v historii, který byl z jiné země než Sovětského svazu nebo USA?
Pan Remek se významně zasloužil o popularizaci kosmonautiky, a to nejen svým letem, ale celý život pak intenzivně podporoval všechny aktivity vedoucí ke zvýšení veřejného povědomí o kosmonautice.

Když se bavíme o vesmírném podnikání v Česku, je třeba i to, že bychom mohli mít znovu svého astronauta, téma, nebo je to úplně jiná debata? Měl bychom o takové mety usilovat?
Zrovna nedávno ESA zahájila příjem přihlášek na pozici nových astronautů, kam se mohou hlásit i čeští kandidáti a rozhodně by měli. Konkurence bude sice nepochybně ohromná, ale šance na úspěch tady je. Osobně bych za to byla moc ráda. Přece jen už od dob letu Vladimíra Remka uběhla nějaká doba a český astronaut by významně pomohl popularizaci kosmických aktivit, která je neustále potřeba.

Kvalifikovaných lidí s rostoucím množstvím firem začíná být pomalu nedostatek, proto musíme inspirovat, aby se mladí kluci a holky nadchli pro vesmír a rozhodli se pro kosmickou kariéru.

Můžeme jmenovat nějaké tuzemské projekty z posledních let, které stojí za zmínku? Na jakých zajímavých mezinárodních projektech se Česká republika, respektive české firmy podílí?
Projektů, do kterých jsme větší či menší mírou zapojení, je obrovská řada. Za zmínku stojí určitě vědecké přístroje našich vědců na sluneční sondě Solar Orbiter, na sondě JUICE (ESA) k Jupiteru a jeho ledovým měsícům, sonda ExoMars 2020 (ESA) pro výzkum povrchu Marsu. Čeští inženýři pak pracují například na projektu Hera, první evropské misi zaměřené na planetární obranu, která bude modelovat, jak lze odklonit asteroid, který by hrozil srážkou se Zemí.

Dále je to určitě mise PLATO, jejímž úkolem je objevování a výzkum planet podobných Zemi mimo naši sluneční soustavu, takzvaných exoplanet. Jeden z nejvýznamnějších je pak zmíněný projekt dispenzeru, což je nosič na ukotvení a vypouštění družic z rakety, který výrazně zlevnil přístup do vesmíru.

Obešel by se vesmírný průmysl bez podpory z veřejných rozpočtů?
Neobešel, jsou to dvě spojité nádoby. Vesmírný průmysl je specifický, s velkými bariérami na vstupu. V některých programech je nesmírně složité se prosadit, obzvlášť pokud se jedná o technologický produkt. Vývoj aplikace má poměrně rychlou návratnost, ale vývoj hardwaru je nesmírně zdlouhavý a drahý, samozřejmě v závislosti na jeho velikosti a komplexnosti.

Každopádně bez podpory z veřejných rozpočtů by se firmy neobešly a dobře to demonstrují i úspěchy firem, které prošly ESA BIC Prague. Jsou dravé s velkým potenciálem uspět na světovém trhu. Také si musíme uvědomit, že se v rámci kosmických aktivit bavíme o produktech s přidanou hodnotou, což se Česku vyplatí. Přináší pracovní místa a jsou přínosem i pro desítky dalších firem.