Věda má zpochybnit status quo, říká šéf programu Academia Film Olomouc. Festival položí těžké otázky

Už za týden začíná festival populárně-vědeckých dokumentů AFO. S jeho programovým ředitelem Ondřejem Kazíkem jsme mluvili o ekologii, Avataru i ekonomice

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

ondrej-kazik-academia-film-olomouceRozhovor

Foto: Jan Hromádko

Programový ředitel Academia Film Olomouc Ondřej Kazík

Žánr populárně-vědeckého dokumentu dnes v očích mnoha stále začíná a končí snímky z produkce BBC, provázenými hlasem Davida Attenborougha. Stimulovat oči i mysl se ale skvěle daří také mnoha dalším. Ačkoliv populárně-vědecký film dlouho platil za okrajový, dnes otevírá důležitá celospolečenská témata, ať už jde o ekologii, vývoj technologií, ale také psychologické následky války a konstrukci osobní identity. To vše jsou oblasti, kterým se bude brzy věnovat festival Academia Film Olomouc.

Už 58. ročník přehlídky populárně-vědeckých dokumentů, která mezi sobě podobnými patří k těm nejzajímavějším v Evropě, začíná 25. dubna. Před časem jsme ji v obecnější rovině představili v rozhovoru s ředitelkou Evou Navrátilovou, teď jsme se ale s programovým ředitelem Ondřejem Kazíkem bavili o konkrétnějších tématech, která za týden AFO rozhýbou. Řeč přišla například na ekonomickou situaci mileniálů a generace Z, roli Avataru v popularizaci ekologických témat nebo současný stav populárně-vědeckého filmu.

Sám Kazík na AFO začal pracovat hned v prvním roce studia na Univerzitě Palackého, která je pořadatelem festivalu. Nejdříve doprovázel hosty – do Olomouce v minulosti přijeli Richard Dawkins nebo Hiroši Išiguro – později se začal ve zvyšující se míře zapojovat do tvorby programu. U toho už zůstal. Jako programový ředitel se dnes věnuje promýšlení programu i zajišťování kopií filmů, také se ale setkává s filmaři v různých částech vzniku dokumentů a takříkajíc v terénu hledá, co návštěvníkům AFO ukázat.

V jakém směru se vyvíjejí dlouhometrážní dokumenty?
Od observačních či výkladových dokumentů, které zachycují vědce/vědkyně při práci nebo je zpovídají jako mluvící hlavy se dostáváme ke kreativní práci s vyprávěním, které využívá i asociace k interakci s diváky. Je to jiný způsob, jak publikum nadchnout k zaujetí nad vědeckým tématem. Snažíme se proto dávat více prostoru i podobně autorským, umělečtějším filmům.

posthudba

Foto: Jan Hromádko

AFO nabízí i bohatý doprovodný program, jako je třeba série koncertů

Díky takovým posunům se populárně-vědecký dokument, který byl dříve okrajovou záležitostí, teď dostává i na velké festivaly do hlavních soutěží. Na AFO například letos uvedeme film De Humani Corporis Fabrica, který měl úspěch v Cannes nebo v Karlových Varech v mezinárodní soutěži. Vychází ze sociálně antropologického, až etnografického výzkumu.

Jedna ze sekcí festivalu se letos zaměřuje na ekonomiku. Jak jste program do ní vybírali?
Šlo nám o porozumění tomu, co je to ekonomika a jak se k ní můžeme vztahovat, jak k tomu slouží ekonomie, a toto pak zprostředkovat skrz dokumentární filmy. Ten program jsme přitom vytvářeli hodně dialogicky, aby reflektoval, v čem dnes mileniálové nebo generace Z žijí. Tedy nám šlo o témata jako nájmy, osobní rozpočet a úroveň života, jak se to proměňuje v době klimatické krize nebo jak se vztahovat k ohromnému nepoměru v rozdělení moci a kapitálu.

V souvislosti s tím mě zaujalo, že v popisu sekce zaznívá koncept nerůstu, spojený třeba s environmentální spravedlností a samozřejmě kritikou ekonomiky růstu.
Klimatické krizi a přístupu k ní se věnujeme dlouho, takže jsme těmto tématům otevření. Třeba Kate Raworth a její kniha Ekonomika koblihy nás inspirovala se nebát a mluvit o systému, v němž žijeme. Zvlášť pro naši generaci je myslím důležité se velmi kriticky ptát, jak je současný systém nastavený, proč je prostoupený nerovností, proč jsou v něm tak obrovské rozdíly a neřeší se sociální problémy, které to způsobuje. Nějaká proměna je nutná, a to nejen v kontextu klimatické krize.

Na festivalu se mezi hosty objeví také redaktorky feministického online magazínu Druhá : směna, jehož obsah je silně kritický vůči kapitalismu. Dostane tento aspekt na festivalu větší prostor?
Myslím, že kritika systémů a establishmentu, v jakém žijeme, je v zájmu vysokých škol, které by měly být kritickými institucemi. Totéž vnímám jako poselství vědy – klást si otázky a nespokojovat se se statusem quo. To AFO dělá dlouhodobě. Nebráníme se proto spolupráci s aktivisty či aktivistkami a snažíme se i v našich akcích zrcadlit to, co řešíme v programu. A zároveň se snažíme poskytnout platformu pro dialog o různých perspektivách. Třeba spolupráce s Druhou : směnou je vázaná primárně na sekci o identitě, ale dává nám smysl i pro více ekonomická témata.

Další výrazné a pravidelné téma AFO je klimatická změna. V čem se letošní přístup k ní liší od minulých edicí?
Klimatická krize je něco, co je třeba řešit opakovaně z různých perspektiv, takže ji chceme do programu zařazovat pravidelně a věnovat se tomu, jak se reálně adaptovat, jak mitigovat rizika, kterým čelíme a podobně.

Letos se mi ale líbí, že jsme se vedle projekcí, panelových diskuzí nebo workshopů posunuli i dále. Pořádáme čtyři procházky Olomoucí na téma architektury či plánování města z hlediska adaptace na klimatické změny a ekologii, evoluci lesů a dopady na různé živočišné druhy. Dlouhodobě nás ale zajímá také například psychologická stránka, takže budeme hostit Zdeňku Voštovou – psycholožku, která se věnuje environmentálnímu žalu a mluví o něm v médiích.

eva-navratilova-academia-film-olomouce

Foto: Adam Mráček

Ředitelka Academia Film Olomouc Eva Navrátilová

AFO nedávno zveřejnilo poměrně bohatý seznam hostů, třeba včetně režisérky a producentky Sonye Pemberton oceněné Emmy. Zkoušeli jste kontaktovat třeba i Wernera Herzoga, když má letos film v mezinárodní soutěži?
Herzog je pro nás docela dlouhodobé téma. Zvali jsme ho už loni, protože jsme uváděli jeho film Ohnivé koule, nakonec to ale nevyšlo – pracoval na dalším projektu, který nejspíš uvedeme také. Obecně je to běh na dlouhou trať, jde o postupné budování vztahu a čekání, až do sebe vše zapadne.

Jak často se stává, že poprvé oslovení hosté už festival znají?
Tak půl na půl. Stává se mi, že se na akcích náhodou potkávám s lidmi a oni se zmiňují, jak o AFO v dobrém slyšeli. Jiným potenciálním hostům musíme AFO přiblížit, když pak ale přijedou a vidí propojení filmařů, dalších lidí z branže a diváků se zájmem o ten žánr, jsou ohromení. I pořadatelé jiných festivalů z Evropy nám říkají, že AFO má specifickou atmosféru, jak různorodé publikum přitahuje k mnohdy poměrně velkým, náročnějším tématům. A jsou rádi, jakou zpětnou vazbu od nich dostávají.

Jaký by měl být film, aby se dostal do užšího soutěžního výběru?
Samozřejmě musí splňovat technické nároky jako rok výroby, formát, žánr dokumentu a podobně. Co se týče zařazení do kategorie vědeckého dokumentu, to už bývá volnější. Zajímá nás totiž nejen srozumitelné sdělování faktů, ale také kritická reflexe zkoumání světa kolem nás.

Důležité jsou i rozdíly mezi soutěžními sekcemi. V mezinárodní sekci nám jde o průřez současné tvorby – televizní i celovečerní, přičemž obojího teď díky tlaku streamovacích služeb na obsah vzniká poměrně hodně. Krátkometrážní sekci zase vnímáme jako místo, kde se výrazně vyvíjí žánr populárně-vědeckého dokumentu. Dochází tady k větší hybridizaci žánrů skrz inspiraci fikční tvorbou, odvážnou hrou s formou nebo využití různých animačních technik.

Program festivalu je rozdělen do několika tematických sekcí, mezi něž patří:

Soutěžní: Mezinárodní soutěž, Česko-slovenská soutěž a Soutěž krátkých filmů

Chronos: sekce věnující se času například z hlediska fyziky nebo psychologie.

Cha-Ching: jak naznačuje název, zde je hlavním tématem ekonomika a ekonomie

Adaptace: opakující se sekce, která z různých úhlů zkoumá, jak se přizpůsobit už nevyhnutelným následkům klimatických změn

Chvění: zde je tématem trauma, počínaje obecnějším úvodem do problematiky a konče například válečnými traumaty

Sound Is Science: zvuk je významný fyzikální fenomén, ale také součást naší každodenní mentální zkušenosti se světem. AFO ho zde bude zkoumat z různých úhlů

Identita: kdo vlastně jsem? Tuto otázku si položí sekce Identita. Odpověď bude v hledat v genetice, sociologii i jinde.

Music is Science: doprovodný program se sérií zajímavých domácích i zahraničních hudebních objevů

Kompletní přehled je na webu AFO

Zdaleka největším filmem poslední doby byl Avatar: The Way of Water, který má silné ekologické poselství. Co si myslíte o vztahu fikčních a dokumentárních filmů z hlediska aktivizace společnosti?
Myslím, že se vzájemně doplňují. Přesněji provázanost mezi fikčním, popkulturním a vědeckým, dokumentárním je velká, jak z hlediska témat, tak procesu vzniku. Takže třeba postupy z natáčení Mandaloriana pak používá BBC pro dokument o posledním dnu dinosaurů, kde se David Attenborough objevuje přímo v apokalyptické scéně.

My tu provázanost obou formátů ostatně sami reflektujeme, když uvádíme i fikční filmy s vědeckou tematikou. Zrovna loni zde vystoupil anglický filmový teoretik Peter Kramer, jenž mluvil o prvním Avataru a o tom, jak se ekologické myšlení dostává do fikčních filmů. Pořád je ale důležitá role dokumentu, protože velkofilm jako Avatar může být o atrakcích a specifickém zážitku, který se sám o sobě nemusí přenést do skutečného jednání.