Komentář Luboše Kreče: Scientist Rebellion je mezinárodní skupina vědců a akademiků, kteří se snaží upozorňovat na potřebu snížení emisí a boj za ochranu klimatu. Podobně jako jejich mladší kolegové z Extinction Rebellion, jsou ale o něco radikálnější ve formě, jak to činí – rádi si připoutávají k věcem, rádi se nechávají zatýkat a také se rádi přilepují. K čemukoliv a kdekoliv, když to vyvolá zájem a pozornost. Teď třeba k podlaze před naleštěnými sporťáky Porsche ve výstavním areálu Autostadt koncernu Volkswagen.

Takový protest ale není jen tak. Musíte se na něj dobře připravit. A ideální je, když s vámi spolupracuje i ten, proti komu protestujete nebo v jehož prostorách protestujete. Přesně takhle to pojali právě aktivisté ze Scientist Rebellion, respektive si tak možná představovali, že by to mělo probíhat. Aspoň o tom svědčí jejich twitterové poznámky.

Jeden z devíti statečných, kteří si lepidlem přidělali dlaň k podlaze, si na populární sociální síti posteskl, že Volkswagen, jehož výstaviště „okupují“, s nimi tak úplně nedrží basu.

„Řekli nám, že podporují naše právo protestovat, ale odmítli nám poskytnout nádobu, abychom se během toho, co jsme přilepení k zemi, mohli decentně vyčůrat a vykálet. A vypnuli topení. Lidé, kteří nás podporují, mohou sice opustit budovu, ale už je nepustí zpět…,“ napsal Gianluca Grimalda. Později ještě zveřejnil, že jim zhasli světla a jak je v noci otravují strážníci nebo policisté. Jako by je nemohli nechat v klidu vyspat.

Přilepení vědci v Autostadtu jsou dalšími z řady protestujících s lepidlem v ruce. Jen pár dní před nimi dvě mladé bojovnice proti ropě, fosilním palivům a možná i něčemu dalšímu polily rajskou omáčkou obraz Vincenta van Gogha v londýnské galerii. A pak se přilepily ke zdi. Vadilo jim, že se společnost stará o stopadesátiletý umělecký předmět, ale neřeší budoucnost planety. Loni se zase dva odpůrci zabíjení zvířat přilepili k Picassovu plátnu, respektive k ochrannému sklu před ním. A dalo by se pokračovat.

Že s naší planetou není všechno v pořádku a že je globální oteplování něco, čemu je třeba se postavit, beru jako hotovou věc. Mě nikdo nemusí přesvědčovat a nemusí mě lámat přes zelené kolo. Na střeše mám soláry, bydlím v energeticky úsporném domě, třídím odpad, jezdím hromadnou dopravou a nejradši chodím pěšky. Když mi to peněženka dovolí, kupuji biopotraviny. Kéž by takových, jako jsem já a moje rodina, bylo co nejvíc.

.@VW told us that they supported our right to protest, but they refused our request to provide us with a bowl to urinate and defecate in a decent manner while we are glued, and have turned off the heating. People in support can’t get out of the building. 2/ pic.twitter.com/YZuuiww5Q4

— gianluca grimalda (@GGrimalda) October 19, 2022

Jenže když vidím dvě zfanatizované puberťačky, jak hystericky prorokují zkázu a apokalypsu, za nimi ze slavné slunečnice kape červená polévka, a ještě k tomu se přilepují ke zdi, aby je asi nikdo nemohl odvést, aniž by jim ublížil, jímá mě vztek.

Nebo nepochopení? Nevím, každopádně ta hlavní emoce, kterou si z toho odnáším, je pocit, že ty dvě dámy musí mít neuvěřitelně pustý život. Že jim asi chybí opravdové problémy, možná vzrušení, že se nudí a nebo že někde v nitru jsou naštvané a nespokojené. A tak to dávají najevo touto teatrální formou.

No jo, když si něco takového ale pomyslím já, co si asi tak pomyslí někdo, komu je ochrana přírody šumák? Někdo, kdo potřebuje na rozdíl ode mě přesvědčit? Nezlobte se, ale toto je směšné, nedůstojné a žádnou debatu to nevyvolá. Natož akci, leda tak tu policejní.

A pak přijdou vědci a přilepí se před Porsche. A začnou se vztekat, že u toho nemají podmínky jako v hotelu, když jedou na konferenci. Začínám pochybovat, že občanský aktivismus v západní Evropě 21. století ještě něco zmůže. Je zjevně stejně pohodlný a marketingem ovládaný jako ti, které tepe. Jen si to neuvědomuje.

Ale vážně, to jim tam šéf Volkswagenu Oliver Blume měl poslat klimatizovanou toi toiku? Nebo by stačil nemocniční bažant? Opravdu měla ochranka nechat kurýry s objednanou pizzou projít dovnitř? Trochu to připomíná situaci, že se vloupám k někomu domů a utrhnu se na něj, že mi nenechal na sporáku teplý guláš. Do srovnávání se situací, kterou musí dnes a denně snášet lidé na Ukrajině, kde mají tmu, hlad a blbé podmínky pro vyměšování pořád, se radši ani nepouštím.

Naše společnost se už dávno nechala ukolébat a zvykla si na komfort a pohodlí jako na něco nárokového. Covid a opatření určená na boj s pandemií v nás toto mylné přesvědčení jen utvrdily. Pohodlnost a nedostatek dynamiky – nic jiného to totiž není – je to, co nás nakonec může zničit, mnohokrát se to v historii stalo.

Když si na to totiž zvyknou i rebelové, jsme v háji.