Vědí, jak dožít v kráse. Na domy pro seniory Senlife svěřila peníze miliardářská rodina i pojišťovny

Tomáš Eckschlager a Lukáš Drásta opravují sešlé historické budovy a dělají z nich domovy pro seniory. A slaví s nimi úspěchy i mezi investory.

Luboš KrečLuboš Kreč

dvaStory

Foto: Senlife

Tomáš Eckschlager (vlevo) a Lukáš Drásta ze společnosti Senlife

0Zobrazit komentáře

V Česku musí v příštích letech vzniknout tisíce lůžek v domovech pro seniory. Je jich zoufalý nedostatek a starých lidí přibývá. Jednou ze společností, které do výstavby mohutně investují, je firma Senlife. Před pár lety ji rozjeli dva kamarádi v podstatě bez peněz, ale s nadšením a vizí, že jde o něco, co budeme všichni potřebovat. Dnes už zaměstnávají 150 lidí, mezi investory mají koupelnové magnáty z rodiny Valových a jeden projekt staví pilotně na klíč pro pojišťovny. Zaměřují se přitom na přestavby chátrajících památek, jako jsou bývalé zámky, lázně či kláštery, od čehož je původně všichni zrazovali.

Bavorský šlechtický rod von Berchemů zbudoval v západočeské Chodové Plané a jejím okolí řadu významných staveb včetně výstavního novorenesančního zámku s rozlehlým parkem. Po roce 1945 ho ale čekala pohnutá historie – do revoluce v něm sídlili pohraničníci a vojáci, po roce 1989 si jej předávaly úřady a převážně chátral a městys se dvěma tisíci obyvatel (navíc v chudém regionu) neměl dost prostředků na jeho rekonstrukci. Přesto za jeho zdmi od ledna kmitají zedníci a monumentální objekt prochází rozsáhlou úpravou za více než 150 milionů korun, po které se do něj vrátí život. Domov nabídne celkem 107 lůžek pro seniory, kteří se o sebe dokáží ještě postarat, ale i pro ty, kteří již potřebují různou úroveň péče.

Jde o další projekt z dílny společnosti Senlife, která zachraňuje sešlé památky a dělá z nich netradiční domovy seniorů. Což je něco, co bude s ohledem na stárnoucí populaci a nedostatečnou kapacitu lůžek čím dál víc potřeba: podle analýzy poradenské společnosti EY musí v Česku postupně vzniknout až 30 tisíc lůžek pro staré lidi, aktuálně jich je po celé zemi zhruba 36 tisíc. „Původně jsme si stanovili, že do roku 2030 chceme mít aspoň deset domovů, reálně jich ale asi bude víc. To by mohlo představovat až dva tisíce lůžek,“ říká spoluzakladatel Senlifu a architekt Tomáš Eckschlager.

Důvodů k optimismu, že nakonec překročí vlastní plán, má několik. Předně se mu s jeho obchodním partnerem Lukášem Drástou daří až stachanovsky dodržovat či překračovat lhůty a ambice. V roce 2021 zprovoznili senior house v bývalém augustiniánském klášteře v Mělníku, nyní finalizují domov v někdejším zámeckém areálu v Tmani u Berouna a do toho rozjeli či rozjedou celkem tři nové projekty: kromě Chodové Plané ještě v někdejších lázních Dobrá Voda u Příbrami a také v Dolních Břežanech poblíž keltského oppida.

„Vyzkoušeli jsme si, že dokážeme budovat dva projekty naráz, letos pojedeme dokonce paralelně tři. Ale umíme to, dokonce zvládneme termíny i rychleji,“ usmívá se Eckschlager, který v minulosti působil jako projektový manažer ve velkých developerských skupinách. S Drástou si navíc paralelně se Senlife vybudovali vlastní stavební firmu Prokonstrukt, která má rekonstrukce fakticky na starost: „Celkem máme dnes sto padesát lidí, v zázemí Senlifu nás bude na konci roku přes třicet. Když jsme před třemi roky dělali Mělník, byli jsme v kanceláři čtyři. To je docela fajn skok.“

Z Tomáše Eckschlagera, který se i s firmou přestěhoval z kanceláří v centru Prahy do populárního Karlína, čiší spokojenost, která ale nebyla na začátku samozřejmá. Od vize, že budou zachraňovat staré kláštery či zámky a dávat jim nový život tím, že v nich budou domovy seniorů, je mnozí zrazovali. „V Mělníku i Tmani poptávka převyšuje naši kapacitu. Měsíční náklady pro seniora se pohybují v průměru okolo třiceti tisíc korun. Míst pro ně je ale zoufalý nedostatek, takže o klienty nemáme a nebudeme mít nouzi,“ dodává Eckschlager.

Co se investorů týče, dnes už jsou Tomáš Eckschlager s Lukášem Drástou celkem spokojení a v klidu, ale nebylo tomu tak vždycky – ostatně ještě tak před rokem a půl zoufale vymýšleli, jak sehnat další stovky milionů na projekty, které chystali. Jenže banky jim, jakožto hodně mladé firmě, nechtěly půjčit, fundraising s pomocí dluhopisů se ukázal jako slepá cesta („Díky bohu,“ říkají dnes). „Nakonec se na nás usmálo štěstí. A můžu říct, že z nás jsou průkopníci,“ říká Drásta.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Nejprve se jim podařilo domluvit s rodinou Valových, kterým patří multimiliardová skupina Siko, jež prodává a vyrábí sanitární vybavení. Od jejich family officu, tedy společnosti spravující rodinný majetek, získali investici jak pro mělnický dům, tak pro ten v Tmani. „Investice do našeho seniorského bydlení je konzervativní, neslibujeme zářné výnosy, bavíme se o stabilním výkonnosti kolem pěti procent ročně. Pro rodinný fond s dlouhým horizontem to je ideální,“ upřesňuje Eckschlager.

A u Valových, které s odhadovaným jměním ve výši 4,5 miliardy řadí magazín Forbes do stovky nejbohatších rodinných klanů Česka, je také patrná spokojenost. S ideou investice přišel za příbuznými Víťa Vala, mladší syn zakladatelky klanu Jaroslavy Valové. A jeho bratr Tomáš, který je zároveň šéfem skupiny Siko, k tomu dodává: „Mám radost, že brácha Víťa na rodinnou radu tento projekt před dvěma lety přinesl. Investičně sice smysl nedává, o to větší smysl ale dává pro celou společnost, které tak můžeme částečně vracet to, že naší firmě umožnila vyrůst.“

Propojení s fondem, který spravuje prostředky jedné z nejbohatších českých rodin, ale není to hlavní novum, které zakladatelé Senlifu mají v zásobě (byť už spřádají plány, jak nalákat další podobné rodinné kanceláře). Tím je především struktura financování domova v Dolních Břežanech – projekt staví na klíč a budou ho pak i provozovat pro Českou kancelář pojistitelů, jež sdružuje drtivou většinu pojišťoven. A pro ty jsou lůžka v senior housech klíčové téma, neboť začínají nabízet nový produkt, jehož cílem je připojistit se na pobyt v podobných zařízeních ve stáří.

Pokud se spolupráce s pojišťovnami osvědčí, je možné, že přibydou další obdobné projekty. Navíc se začínají hlásit i obce, že by chtěly, aby právě u nich Senlife vybudovali nový domov. „Je to pro ně zajímavé, navíc nám mohou pomoci dostat část lůžek do krajské sítě poskytovatelů sociální péče, takže jejich občané by u nás pak měli ubytování hrazené státem,“ vysvětluje Eckschlager. Že by ale plánovali stavět seniorské komplexy na klíč pro samosprávy, to je zatím neláká – spolupráce by do budoucna měla vypadat spíš tak, že jim obce vytipují vhodné objekty, případně je prodají za férovou cenu a podpoří je při jednání s úřady.

O tom, že segment poskytování privátní péče o seniory má dobře našlápnuto, svědčí i to, že přitahuje pozornost mnoha velkých investorů, ostatně největší síť Alzheimer Home provozuje finanční skupina Penta. Na  Alzheimer centra se zase specializuje fond PFFL blízký skupině RS Group. Čím dál víc byznysmenů si totiž uvědomuje, že jak bude stoupat podíl starých lidí v populaci (nyní je lidí nad 65 let zhruba 22 procent, v roce 2050 jich bude přes 30 procent), bude potřeba pro ně zajistit bydlení včetně základního servisu, jako je uklízení, strava nebo i pomoc s hygienou.

„Naším snem je, že ubytování v domovech, které stavíme a provozujeme, bude takovým benchmarkem kvality. V našich domovech, kde máme i kavárny a wellness, chceme, aby tam bylo živo. Budeme ukazovat, že i život v takovém zařízení může být prostě fajn,“ říká Lukáš Drásta a jeho parťák Tomáš Eckschlager přikyvuje: „Lidé jsou u nás v krásných domech, na krásných místech, mají zábavu, o vše je postaráno. To je přece skvělé.“

Rubriku Bydlení a reality podporujíhypox

Polsko je neuvěřitelné, povolení stavby tam trvá měsíce. V Praze čekáme i devět let, říká developer

Developer Pavel Sovička a investor Radek Hladký v podcastu Money Maker popsali, co brzdí rozvoj Česka a jak si stojí mezi sousedy.

Luboš KrečLuboš Kreč

0Zobrazit komentáře

Pavel Sovička je dlouholetý šéf společnosti Panattoni v Česku a na Slovensku a staví obří haly pro Amazon nebo investiční fond Accolade. Radek Hladký je advokát, ale také spoluzakladatel skupiny ZDR Investments, jež kupuje retailové parky v Česku, Rakousku či Slovinsku. S komerčními nemovitostmi a jejich výstavbou mají tedy víc než dost zkušeností a říkají: „Chybí nám motivace se rozvíjet.“

Přinášíme výběr toho nejzajímavějšího, co padlo v podcastu Money Maker s Pavlem Sovičkou a Radkem Hladkým, na který se můžete podívat výše a najdete ho také ve všech podcastových aplikacích.

Je v Česku příliš mnoho hal a supermarketů?

Pavel Sovička: Česko má obrovský potenciál, který nevyužívá. Vždycky dávám jako příklad Holandsko, které bychom asi rádi z hlediska ekonomiky dohnali. Opravdu si tam uvědomili, že jsou logistický hub, skvěle postavený vedle přístavu, s přístupem dál na západní trhy. A využili to… Dokážete odhadnout, kolik metrů čtverečních tvoří celkový trh v Čechách a v Holandsku? V Čechách to je 12 milionů metrů čtverečních, v Holandsku 160 milionů, takže v tuhle chvíli jsme na desetině. Stavíme ročně zhruba 1,2 milionu metrů čtverečních, v Holandsku se staví 2,5 milionu.

Radek Hladký: S obchoďáky je to stejné, protože se říká, že máme nejvíc supermarketů na hlavu. Samozřejmě vidíme, že už se nestaví velké shopping mally, ale retail parky v regionech pořád ano. Určitě jste četli, že se staví rekordní počet retailových ploch, které mají jít na trh tento a příští rok. Jsme pořád poměrem prodejních ploch na obyvatele vůči západní Evropě hluboko pod ní, takže byť to někde subjektivně může vypadat, že ploch se staví moc a že nejsou potřeba, je to úplně jinak.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Byrokracie a povolovací procesy

Pavel Sovička: Je to horší a horší. Pořád říkám, že můžeme mít zákony, jaké chceme, ale pokud nebude motivace, aby probíhal rozvoj, sebelepší zákon nepomůže. To, že musíte mít nějaký proces povolení, kam zahrnete veřejnost, ekologické spolky a zohledníte všechny potřeby přírody a podobně, je běžné všude, i na Západě. Otázkou ale je, jestli je motivace se rozvíjet. Dneska obce motivaci nemají.

Radek Hladký: Děláme development především retailových parků a tam ty problémy vidíme úplně stejně. Když si děláme plán, co budeme do našich fondů a kdy kupovat, často se nám stává, že projekt, který stavíme sami, posouváme z roku 2021 na rok 2022, pak na rok 2023, protože prostě ještě není hotový. Proč není hotový? Protože není povolený.

Srovnání se zahraničím

Radek Hladký: Když se podíváte třeba do Rakouska, tak když tam máte územní plán, máte vysokou míru pravděpodobnosti, že do roka, dvou budete mít povoleno. V Čechách mám občas pocit, že územní plán se bere jako základní popis toho, co by tam teoreticky mohlo vzniknout, než se ještě dohodnete na všem ostatním, co bychom chtěli nebo co by se nám líbilo. To je základní rozdíl.

Pavel Sovička: V Čechách tohle nefunguje, až do poslední chvíle nevíte. A úřad, který by měl být nezávislý, má vliv a politizuje se to až do stavebního povolení. Kdežto v západních zemích to funguje tak, že politická diskuze je nad územním plánem a potom si to už přebírají jednotlivé dotčené orgány, stavební úřad, a čistě technokraticky rozhodují. Splňujete požadavky, nesplňujete, jedeme dál.

zdrpana

Foto: Tomáš Svoboda/CzechCrunch

Radek Hladký (vlevo) a Pavel Sovička

Fenomén Polsko

Pavel Sovička: Kam uteklo Polsko, je úplně neuvěřitelné. Samozřejmě komplikace jsou i ve Varšavě a v dalších velkých městech, narážíte na limity infrastruktury a podobně, ale mimo města je územní plán a stavební povolení takové, že do tří, maximálně pěti měsíců stavíme. Nepochybuje se o tom. Třeba v Praze máme projekty, kde na územním rozhodnutí děláme osm, devět let… Polsko je specifické rychlostí developmentu a ochotou se rozvíjet. V Polsku postavíte projekt a do půl roku vedle vás může vzniknout nový. Konkurence je brutální. Já říkám, že Polsko je něco mezi Koreou a Amerikou, kde jsou strašně pracovití.

Radek Hladký: My v Polsku zatím nejsme. Začali jsme v roce 2018 Českem, pak jsme k tomu pořídili Slovensko, postupně jsme vstoupili do Rakouska, Německa, Chorvatska a nyní Slovinska a mělo to vždy nějakou zákonitost. Na Polsko se díváme už nějaký pátek, ale zatím jsme nenašli odvahu ten krok udělat, protože nemáme správného partnera, úplně tamní byznys neznáme. Polsko je tedy v širším hledáčku, stejně jako Rumunsko, ale nestane se to letos, nestane se to příští rok, máme na letošní a příští rok naplánováno poměrně hodně akvizic v oblastech, kde působíme.

roman-a

Přečtěte si takéŠest let, šest trhů, 66 realit. ZDR Investments vstoupili do SlovinskaŠest let, šest trhů, 66 nemovitostí. ZDR Investments koupili za 600 milionů retail parky ve Slovinsku

Kondice e-commerce

Pavel Sovička: E-commerce zažila šrotovné, což byl covid. Všichni šli přes online a v tu chvíli, když máte plánovače, který vidí, že mu nestačí kapacity přepravních skladů, tak rozšíří síť, aby takovému tempu růstu stačila. Dneska e-commerce dorůstá do svých bot, které si už koupila větší. V západní Evropě se velcí hráči vrací zpátky, Amazon, Zalando a další v tuhle chvíli znovu hledají nebo zaplňují svoji kapacitu. Naši Poláci teď stavěli pro čínský Shein půl milionu metrů čtverečních.

Fotovoltaika na střechách supermarketů

Radek Hladký: Mít na střechách fotovoltaické elektrárny bude v retailu úplná samozřejmost. V Rakousku jsme hotovi, na všech objektech máme fotovoltaické elektrárny, v Čechách bychom to chtěli poměrně rychle vybudovat na 20 parcích. A oni vás do toho samozřejmě tlačí i nájemci, protože pro ně, byť to není primární zájem, to je důležité. Od toho jsme tady my jako vlastník budovy, abychom se postarali, že to budou mít vyřešené.

Rubriku Investice podporujíjet-investment_logo_srgb