Vědí, jak dožít v kráse. Na domy pro seniory Senlife svěřila peníze miliardářská rodina i pojišťovny
Tomáš Eckschlager a Lukáš Drásta opravují sešlé historické budovy a dělají z nich domovy pro seniory. A slaví s nimi úspěchy i mezi investory.
Tomáš Eckschlager (vlevo) a Lukáš Drásta ze společnosti Senlife
V Česku musí v příštích letech vzniknout tisíce lůžek v domovech pro seniory. Je jich zoufalý nedostatek a starých lidí přibývá. Jednou ze společností, které do výstavby mohutně investují, je firma Senlife. Před pár lety ji rozjeli dva kamarádi v podstatě bez peněz, ale s nadšením a vizí, že jde o něco, co budeme všichni potřebovat. Dnes už zaměstnávají 150 lidí, mezi investory mají koupelnové magnáty z rodiny Valových a jeden projekt staví pilotně na klíč pro pojišťovny. Zaměřují se přitom na přestavby chátrajících památek, jako jsou bývalé zámky, lázně či kláštery, od čehož je původně všichni zrazovali.
Bavorský šlechtický rod von Berchemů zbudoval v západočeské Chodové Plané a jejím okolí řadu významných staveb včetně výstavního novorenesančního zámku s rozlehlým parkem. Po roce 1945 ho ale čekala pohnutá historie – do revoluce v něm sídlili pohraničníci a vojáci, po roce 1989 si jej předávaly úřady a převážně chátral a městys se dvěma tisíci obyvatel (navíc v chudém regionu) neměl dost prostředků na jeho rekonstrukci. Přesto za jeho zdmi od ledna kmitají zedníci a monumentální objekt prochází rozsáhlou úpravou za více než 150 milionů korun, po které se do něj vrátí život. Domov nabídne celkem 107 lůžek pro seniory, kteří se o sebe dokáží ještě postarat, ale i pro ty, kteří již potřebují různou úroveň péče.
Jde o další projekt z dílny společnosti Senlife, která zachraňuje sešlé památky a dělá z nich netradiční domovy seniorů. Což je něco, co bude s ohledem na stárnoucí populaci a nedostatečnou kapacitu lůžek čím dál víc potřeba: podle analýzy poradenské společnosti EY musí v Česku postupně vzniknout až 30 tisíc lůžek pro staré lidi, aktuálně jich je po celé zemi zhruba 36 tisíc. „Původně jsme si stanovili, že do roku 2030 chceme mít aspoň deset domovů, reálně jich ale asi bude víc. To by mohlo představovat až dva tisíce lůžek,“ říká spoluzakladatel Senlifu a architekt Tomáš Eckschlager.
Důvodů k optimismu, že nakonec překročí vlastní plán, má několik. Předně se mu s jeho obchodním partnerem Lukášem Drástou daří až stachanovsky dodržovat či překračovat lhůty a ambice. V roce 2021 zprovoznili senior house v bývalém augustiniánském klášteře v Mělníku, nyní finalizují domov v někdejším zámeckém areálu v Tmani u Berouna a do toho rozjeli či rozjedou celkem tři nové projekty: kromě Chodové Plané ještě v někdejších lázních Dobrá Voda u Příbrami a také v Dolních Břežanech poblíž keltského oppida.
„Vyzkoušeli jsme si, že dokážeme budovat dva projekty naráz, letos pojedeme dokonce paralelně tři. Ale umíme to, dokonce zvládneme termíny i rychleji,“ usmívá se Eckschlager, který v minulosti působil jako projektový manažer ve velkých developerských skupinách. S Drástou si navíc paralelně se Senlife vybudovali vlastní stavební firmu Prokonstrukt, která má rekonstrukce fakticky na starost: „Celkem máme dnes sto padesát lidí, v zázemí Senlifu nás bude na konci roku přes třicet. Když jsme před třemi roky dělali Mělník, byli jsme v kanceláři čtyři. To je docela fajn skok.“
Z Tomáše Eckschlagera, který se i s firmou přestěhoval z kanceláří v centru Prahy do populárního Karlína, čiší spokojenost, která ale nebyla na začátku samozřejmá. Od vize, že budou zachraňovat staré kláštery či zámky a dávat jim nový život tím, že v nich budou domovy seniorů, je mnozí zrazovali. „V Mělníku i Tmani poptávka převyšuje naši kapacitu. Měsíční náklady pro seniora se pohybují v průměru okolo třiceti tisíc korun. Míst pro ně je ale zoufalý nedostatek, takže o klienty nemáme a nebudeme mít nouzi,“ dodává Eckschlager.
Co se investorů týče, dnes už jsou Tomáš Eckschlager s Lukášem Drástou celkem spokojení a v klidu, ale nebylo tomu tak vždycky – ostatně ještě tak před rokem a půl zoufale vymýšleli, jak sehnat další stovky milionů na projekty, které chystali. Jenže banky jim, jakožto hodně mladé firmě, nechtěly půjčit, fundraising s pomocí dluhopisů se ukázal jako slepá cesta („Díky bohu,“ říkají dnes). „Nakonec se na nás usmálo štěstí. A můžu říct, že z nás jsou průkopníci,“ říká Drásta.