V reálném světě žijí, jsou ale experty na ten virtuální. Pražské studio Brainz Immersive se specializuje na výrobu projektů ve virtuální a také rozšířené realitě. Daří se mu přitom s nimi pronikat do veřejného života. Počítačem vytvořený svět se tak promítl například do možnosti zahrát si v klipu hudební skupiny, podívat se na současnou válečnou Ukrajinu nebo si na dálku zajít na divadelní představení. Díky virtuální realitě se můžete stát jeho účastníkem a dokonce i zasahovat do příběhu.

„Když jsme studio zakládali, řekli jsme si, že si vždy necháme volnou kapacitu na to, abychom mohli dělat právě kulturní projekty. Plyne to z našich historických kořenů, hodně lidí, kteří u nás pracují, se v kultuře pohybuje. Chtěli jsme si to nechat jako jakýsi experimentální prostor, kde budeme zkoušet nové technologie a přístupy,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch šéf společnosti Robin Pultera.

Virtuální a rozšířená realita má podle něj velkou budoucnost, stále je přitom ještě na začátku. Nejsilnější kategorií je například gaming, nemalou oblastí jsou ale například také školení. A počítačem generované prostředí sehraje obrovskou roli i v systému vzdělávání. To všechno představuje zajímavou byznysovou příležitost, kterou využívají i startupy. Brainz Immersive dělá ročně asi dvacet zakázek, za šest let existence má společnost obrat přes sto milionů korun.

Děláte virtuální prohlídky na různých místech. Povede virtuální realita časem k tomu, že místo toho, aby někam lidé jeli, raději zůstanou doma a nasadí si brýle?
Platí obojí, v rámci imerzivních prohlídek dostáváme lidi na místa, kam by se jinak vůbec nedostali. To je typicky například prohlídka jaderných eletráren v Temelíně a v Dukovanech. I když tam lidé přijedou fyzicky, nedostanou se do míst, kam je vezmou VR brýle. Nedostanou se tam dokonce ani někteří zaměstnanci ČEZ a k reaktoru se jen tak nikdo nepřiblíží. Ten projekt má ale i svoji putovní verzi, jezdíme po školách i na různé akce. A v tomto případě platí, že to téma přiblížíte někomu, kdo by na to místo typicky vůbec nejel.

Zleniví tedy člověk s virtuální realitou, nebo ne?
Lidé leniví už teď. Podívejte se, kolik času trávíme na Google Maps, Google Images a na Instagramu. Už dnes se tedy určitě odsouvá ta chvíle, kdy lidé vyrazí ven, někam se fyzicky podívat. Virtuální realita to do budoucna ještě víc změní.

Virtuální prohlídky jsou vaše stěžejní projekty?
Loni to bylo 44 procent z celkového objemu našich projektů. Letos by to mělo být víc než padesát. Cítíme v tom velkou poptávku na straně klientů, protože spousta lidí a firem hned vidí, jak je mohou využít. A máme na realizované projekty skvělé ohlasy.

Jak těžké je takovou prohlídku udělat? Třeba výprava do Temelínu trvá zhruba dvacet minut.
Záleží na rozsahu. Děláme prohlídky, které jsou hotové do dvou měsíců. K těm patří třeba náš projekt pro Pražské vodovody a kanalizace, pro které děláme seriál, jenž bere lidi pokaždé na jiné místo, třeba ke zdrojům vody nebo do čistírny. Koncem roku by měl být díl, který člověka vezme také do podzemních kanalizací pod město. Jednotlivé díly jsou jednodušší než třeba velká prohlídka elektrárny, kdy je i výsledný zážitek větší. Takové prohlídky, komplikované, komplexní, na složitých místech, kde jsou třeba i bezpečnostní omezení, trvají šest až osm měsíců.

Elektrárny, nejen ty jaderné, ale například i vodní, jste si evidentně oblíbili. Do VR jste převedli i tu Dlouhé stráně. Co je na ní zajímavého?
Je to naše třetí prohlídka pro ČEZ, přičemž předchozí dvě mají skvělé reakce z infocenter, kde je provozují. Vidělo je už skoro sto tisíc návštěvníků. Dlouhé stráně patří mezi tři nejzásadnější a nejnavštěvovanější elektrárny, i tady přitom bude možné se podívat do útrob zařízení, kam se lidé nedostanou.

Nevyčerpá se napotřetí to téma? U Temelínu a Dukovan mě vlastně překvapilo, že je to jiné, ale do třetice?
Snažíme se to stavět tak, že když se bude chtít někdo podívat na více elektráren, u každé najde unikátní obsahové části. Jinak stavíme i interaktivní zážitek, aby měli návštěvníci nová překvapení.

Je to ale si také otázka překonávání vzdáleností, že? Měli jste projekt s Preciosou z jejích instalací na veletrzích, ty se většinou odehrávají mimo Českou republiku.
Dělali jsme záznamy jejich instalací na veletrzích v Dubaji a Miláně. Staví tam vždy klíčovou kolekci, ale jen na chvíli, a chtějí dostat ten zážitek k lidem, kteří se tam nedostali. Takže vlastně ano. Podaří se jim tak navíc tu instalaci virtuálně zachovat. Děláme s nimi i virtuální prohlídku výroby, která je určena zahraničním klientům, aby viděli na vlastní oči řemeslnou a ruční práci ve výrobě. Prakticky je to teleportuje na místo.

To ale asi neudělám třeba u Disney Worldu, nebo ano?
Trend bude spíš takový, že zábavní parky a další budou vytvářet pro virtuální realitu specifický obsah, ostatně často už se to děje. Ne vždy můžete přenést něco, co je stvořené pro fyzický svět, do toho virtuálního. Šušká se třeba hodně o partnerství mezi společnostmi Apple a Disney s produktem Vision Pro. Zcela jistě uvidíme zajímavý posun v tom, jak budou velcí producenti přistupovat k novým médiím.

Překvapilo mě, jak moc se zaměřujete na kulturní věci, protože na první dojem bych si řekla, že kultura a virtuální realita nejdou moc dohromady.
Když jsme studio zakládali, řekli jsme si, že si vždy necháme volnou kapacitu na to, abychom mohli dělat právě kulturní projekty. Plyne to z našich historických kořenů, hodně lidí, kteří u nás pracují, se v kultuře pohybuje. Chtěli jsme si to nechat jako jakýsi experimentální prostor, kde budeme zkoušet nové technologie a přístupy. Tak vznikla třeba spolupráce s divadelním souborem Vosto5, se kterým jsme dělali rozšíření jednoho jejich divadelního představení, kde diváci v poslední části měli možnost nasadit si brýle a podívat se na celý příběh z pohledu jedné postavy. Příběh se tímto způsobem dovyprávěl po skončení představení.

Dělali jsme také projekt Brejlando (jedná se o projekt, při němž díky virtuální realitě můžete navštívit představení některých pražských divadel – pozn. red.), kdy jsme zadaptovali několik divadelních představení, mimo jiné i pozdější film Vlastníci. Tam se díky virtuální realitě stanete jednou z postav.

Takže pozorujete schůzi družstva nebo se jí můžete i účastnit a zkusit zastavit to utrpení?
To nemůžu říct, protože by to byl spoiler. V jednu chvíli ale musíte udělat akci, která zásadně ovlivní děj. Brejlando to dělá tak, že si můžete koupit lístky online a dostanete k sobě domů zapůjčené VR brýle. V posledním roce Brejlando hodně putovalo po školách, kde jsme zjistili, že je velmi zajímavá distribuce imerzivního divadla za pomoci virtuální reality. Stačí přivézt sadu brýlí na jeden den do školy a pak se na představení může dívat i několik tříd.

Ještě mi prozraďte, na čem jste spolupracovali s hudební skupinou Tatabojs.
Dělali jsme s nimi virtuální klip k jejich výročí, byl k vidění v rámci výstavy v Doxu a lidé si mohli zahrát v jejich klipu. A dělali jsme pro ně i jeden živý koncert během covidu, spojili jsme dohromady různé technologie, aby ho lidé mohli interaktivně sledovat. Záznam se pak pouštěl pomocí virtuální reality i pro děti v nemocnicích.

Jak se stalo, že pro studio, které se zabývá alternativní realitou, pracuje tolik lidí z kultury?
Na začátku jsme sdíleli kanceláře v Paláci Akropolis s Fresh Film Festem, což byl takový předchůdce dnešního Signal festivalu. Lidé z týmu se pak rozprchli do různých projektů, někdo i k nám. Zajímavé je, že když děláme VR filmy, hodně využíváme principy z divadla. Například ze scénografie. Divák totiž podobně jako v divadle ve virtuální realitě vnímá, co se děje kolem něj. Můžete se také rozhodnout, kam se budete dívat, není to jeden záběr ve filmu, kam pozornost diváka soustředí režisér. Divadlo a virtuální realita toho mají hodně společného.

Je vaše kulturní zázemí důvod, proč děláte projekty, jako je Tmání, což je film ve virtuální realitě o depresi?
Baví nás dělat věci, které mají nějaký dopad mimo byznys. Záměrně si vybíráme komplikovaná témata, jako je třeba deprese v případě Tmání. U našeho nového projektu Fresh Memories je to zase válka na Ukrajině. Snažíme se vždycky přijít na to, jak nová média přes různé projekty dostat k novým divákům a umožnit jim tak jiný pohled na problémy, než nabízejí tradiční média. Je to ale také o možnosti s novými médii experimentovat, u vlastních projektů totiž nemáte limity. Třetí rozměr je, že nás tyto projekty propagují jako značku. Hodně klientů, kteří k nám přijdou, nás zná z nějakého filmového festivalu, ne proto, že jsme dělali nějaký komerční projekt. A za to jsme rádi.

Co těch zbylých padesát procent vaší produkce?
Hodně velkou částí jsou stále projekty, kde se za pomocí virtuální reality snažíme zpřístupnit zážitek z produktu. Může jít například i o platformy, které vás vezmou z webového prohlížeče do rozšířené reality a umožní vám produkt dostat z webu třeba jako hologram až k vám domů. To děláme například i se Škodou nebo Linetem.

Lze do virtuální reality přenést jakýkoli zážitek?
Jsme velmi opatrní v tom, jaká témata volíme i jaká klientům doporučujeme pro zpracování do virtuální reality. Jsou příklady, kde fyzický zážitek nic nenahradí. Virtuální realita je opravdu skvělá především na to, aby dostala lidi, kam se jinak dostat nemůžou. Nebo způsobem, jakým by tam nemohli. To je pro nás nejzásadnější věc. Často jim naše zážitky poskytuje VIP průvodce.

Už jste ale zmínil i realitu smíšenou, které se také věnujete. Je to velký rozdíl?
Virtuální realita jsou brýle, které když si nasadíte, kompletně pohltí váš zrak a sluch. Nevidíte realitu. Smíšená – nebo také rozšířená – realita umožňuje vstup digitálního světa za pomocí hologramů do toho našeho. Míchá tedy náš svět s tím virtuálním. Je to teď obrovský trend. Všichni výrobci VR headsetů přidávají podporu pro smíšenou realitu. Z první generace brýlí je vidět, že je to obrovský posun ve vnímání technologie. Když si nasadíte brýle a vidíte něco virtuálního zasazeného ve světě kolem vás, můžete daleko lépe interagovat s prostředím a s lidmi kolem vás.

Jak se dá pracovat s ní?
Třeba Klimax je firma, která vyrábí žaluzie a pergoly. Chtěli zákazníkům, co mají rozestavěný dům, umožnit, aby zjistili, jak to bude vypadat nebo jestli to nebude někde překážet. Udělali si tedy hologram. Teď přichází také brýle, kterými to můžete zase obrovsky posunout dopředu. Nedávno jsme připravovali podporu smíšené reality pro Linet. Do virtuálního prostředí jsme přenesli digitální dvojčata jejich produktů. Jejich obchodnímu týmu to umožňuje prezentovat portfolio kdekoliv na světě. Personál nemocnice si postel může umístit na místo, zjistit, jak vypadá v prostoru, a vyzkoušet její funkce.

Budou brýle vždycky součástí toho zážitku?
Myslím, že ano, budou se ale zmenšovat a bude to sice trvat hodně dlouho, ale nakonec se dostanou do formátu kontaktních čoček. Evoluce jednotlivých technologií a jejich zmenšování je nezastavitelná. Budete mít ovládání na nějaká gesta nebo to budete ovládat třeba jenom myslí.

Hodně jsme mluvili o zábavě nebo o produktových věcech, virtuální realita ale může být velkým pomocníkem v různých odvětvích, už se do nich prodírá?
Velmi často dostáváme poptávky od někoho, kdo chce vizualizovat ve veřejném prostoru, aby se lidé mohli podívat na místo, kde se chystá velká stavba – a představit si ji přímo tam. Na těchto projektech je ale složitá příprava dat, jinak je to technologicky možné a představuje to obrovský potenciál do budoucna. Když se například hodně mluvilo o Metropolitním plánu Prahy, bavili jsem se s jednotlivými zástupci různých institucí o tom, jak to pomocí nové technologie lidem lépe vysvětlit.

Do budoucna to bude zajímavé pro celá města. Prahu například také hodně zajímal náš projekt, který jsme připravili se Signal festivalem. Udělali jsme virtuální trasu pro rozšířenou realitu a lidé místo toho, aby se dívali na fyzické objekty, stáhli si aplikaci a instalace se objevila virtuálně jako hologram. V Karlíně je to mimochodem pořád ještě k vidění. Výhoda tak je, že umění v prostoru zůstane i mimo omezený čas festivalu. Městská část s tím pak může pracovat například tak, že lidi dostane do zákoutí a míst, která potřebuje oživit.

Pracujete ve velmi rychle se vyvíjejícím odvětví. Dá se odhadnout, jak bude vypadat za delší dobu? Třeba za deset let?
To je velmi těžké předpovědět. Také jsme všichni věděli, že umělá inteligence bude velká věc, ale nikdo netušil, že ze dne na den přijde ChatGPT a jedním mávnutím proutku ji dostane mezi širokou veřejnost. U virtuální reality jsou pro její širší adopci velmi důležité ty brýle, a ty se postupně zmenšují, jsou pohodlnější, tím se dostává do různých disciplín. Před pěti lety to byly brýle, které potřebovaly kabely, počítače, senzory, dnes je to na baterku, zmáčknete tlačítko a jste tam. Je v tom tedy velká evoluce.

A v tom zážitku?
Zásadní roli bude podle mě hrát smíšená realita. Vstupují do ní i velcí hráči, jako je třeba právě Apple. Uvažuje, jak do ní přenést věci, které dennodenně děláme na tabletech, hodinkách nebo na noteboocích. Nastane doba, kdy budete mít místo počítače nebo tabletu brýle. Budou fungovat v módu smíšené reality a budou umět promítat aplikace z ostatních zařízení.

Ono to zní všechno parádně, má to ale i negativa, hodně se mluví například o ochraně osobních údajů. Vnímáte to?
Je to obrovské téma, dnes řešíme v digitálním světě ochranu na úrovni cookies, která hlídají, zda se ukládají uživatelská data, když klikám mezi jednotlivými stránkami nebo když jenom naviguji webem. Teď se ale bavíme o generaci zařízení, která ví, kam se díváte, jak se pohybujete. A mají o nás daleko víc dat. Výhodou i nevýhodou je, že nejsilnějším hráčem mezi výrobci brýlí je Meta a tím, že Facebook měl svoje kauzy a skandály a široká veřejnost byla velmi opatrná, s čím v téhle oblasti přijdou, jsou jejich zařízení v ochraně osobních dat velmi striktní. My jako vývojáři bychom například chtěli mít přístup k daleko většímu množství dat, abychom mohli dělat složitější aplikace. Výrobci to ale teď neumožňují, právě proto, že jsou velmi opatrní. Určitě je ale dobře, že to je oblast, která je pod dozorem veřejnosti.

Je teď doba, kdy naskočit do byznysu kolem virtuální a smíšené reality, nebo už je pozdě?
Pozdě určitě není, to odvětví je pořád ještě hodně na začátku a v mnoha ohledech roste pomaleji, než se na začátku předpokládalo. Je to v zároveň velmi složitá technologie, která je nesrovnatelná třeba s nástupem mobilních telefonů. Lidé si dřív nedovedli představit, že budou nosit v kapse malé zařízení, které bude dělat to, co dnes dělá. V tomto případě je to ale daleko výraznější krok, protože do digitálního světa vstupujeme. Každý rok vidíme nové možnosti, startup, který najde novou cestu, jak virtuální realitu využívat. Jednou z nejsilnějších kategorií je třeba gaming, protože pro hráče je virtuální realita přirozeným médiem. I proto dnes otáčíme naši pozornost tímto směrem. A gaming ve VR roste a přesouvá se už i do smíšené reality.

Velká oblast jsou ale například také školení, a je jedno, jestli jde o onboarding zaměstnanců nebo školení bezpečnosti práce. Virtuální realitu používají zdravotníci v rámci rehabilitací. A velká budoucnost je v samotném vzdělávání. Když jste pět minut ve VR v aplikaci, je to jako kdybyste si něco pět minut prožili v reálném světě, ale máte stoprocentní soustředěnost. A toho se dá ve vzdělávání skvěle využít. Navíc si prokazatelně víc ze zážitku zapamatujete než u tradičních médií.

Jak dobrý je to byznys?
Za šest let existence studia máme obrat přes sto milionů korun. Stále je ale hodně klientů, které je o tak velké inovaci těžké přesvědčit. Panuje také hodně předsudků, které musíme například pomocí workshopů odbourávat. Většinou máme kolem sta poptávek za rok, ze kterých si vybíráme a realizujeme něco kolem dvaceti projektů. Jsme poměrně malé kreativní studio, které si drží úzký fokus v rámci trhu a máme také omezenou kapacitu.

Na kolik vyjde průměrná zakázka?
Je to od statisíců do milionů. Rozmezí je velké, ale je to v podobných cenových relacích, jako když si chcete nechat udělat mobilní aplikaci nebo web. Klienti jsou někdy překvapení, jak nízko ta cena může začít. Zároveň je dostupný také hardware. Skvělé brýle stojí kolem deseti tisíc, takže například vybavit infocentrum nebo showroom nestojí zase tolik.