Virtuální konference nejsou žádným novým formátem zisku informací, k nimž by se bylo možné jinak dostat pouze fyzickou přítomností v sále. Živé sledování prezentujících, přeskakování z přednášek na přednášku a jejich zpětné přehrávání je v dnešním světě běžné. Ovšem až s mimořádnými opatřeními vztahujícími se k šíření koronaviru začínají být tou primární možností, která může ovlivnit jejich pravou podstatu. Ať už pozitivně, nebo negativně.

V posledních dnech a týdnech se jedná o naprosto přirozený vývoj. Už před více než týdnem zrušily své důležité události společnosti jako Facebook nebo Google, které se pokusí o jejich virtuální nahrazení (alespoň v částečném rozsahu). Podobně se zachoval i Microsoft a pár dní zpět také Apple oficiálně oznámil, že svou každoroční vývojářskou konferenci WWDC udělá v interaktivní online podobě. Obavy z možného nakažení diváků i personálu jsou zkrátka obrovské.

Obdobné kroky však neučiní pouze velké nadnárodní firmy s technologickým zaměřením – děje se to napříč všemi oblastmi. Konkrétně v Česku se například pořadatelé Marketing Festivalu rozhodli, že výuku digitálního marketingu zvanou jako Digisemestr přesunou čistě do online prostředí a studenty přítomní lektoři učí prostřednictvím živých přenosů.

.@digisemestr jede dal formou online streamingu. Vse slape jak na dratkach. Diky tymu, lektorum i studentum pic.twitter.com/x3rh0DaxW8

— Jindrich Faborsky (@Faborsky) March 14, 2020

Podle Jindřicha Fáborského, zakladatele Marketing Festivalu a Digisemestru, se tento princip těší u studentů nevšední oblibě. „Lidé si vlastně cení toho, že mají doma větší pohodlí, často velkou televizi, udělají si k tomu dobré kafe, mají spoustu prostoru si psát poznámky. Neevidujeme v zásadě ani jednoho studenta, který s řešením nesouhlasí, a naopak spoustu nadšených lidí a slov podpory,“ říká Fáborský pro CzechCrunch, který musel měnit plány i se zmíněným Marketing Festivalem.

Spolehlivé platformy jsou alfou a omegou úspěchu

Pokud by situace, kdy jsou lidé nuceni spoléhat na virtuální konference a přednášky, nastala před patnácti lety, bylo by násobně náročnější vše překlopit na internet a zajistit dostatečný komfort s potřebnou kvalitou a profesionalitou. Dnes však existuje široká škála komunikačních videoplatforem a pořadatelé nemusí spoléhat pouze na korporátní WebEx či Skype, ale i na svěží služby jako Zoom, Google Hangouts nebo třeba Twitch či YouTube Live.

„Máme kameru navrženou pro streaming Mevo Plus včetně rozšíření Mevo Boost. Tu jsme připojili do YouTube Live. Tam lidé mohou chatovat, ale dotazy a interakci s publikem primárně zajišťujeme pomocí nástroje Sli.do. Dobrá vychytávka je Sli.do integrovat přímo do youtubového streamu, takže pro lidi navenek máme jen jeden odkaz, kde se děje vše. Vedle toho ještě nahráváme lektora na naší kameru, abychom mohli do budoucna materiál využít,“ vysvětluje Fáborský.

Zjednodušeně řečeno: pokud chce velká firmy nebo menší podnikatel uspořádat klíčovou přednášku online, stačí mu ve výsledku jen výběr dobré platformy, rychlý internet, pár kamer (potažmo pouze notebook s webkamerou) a jistota, že jsou zájemci dostatečně dobře instruováni o konání virtuální akce. Stejně jako vše i digitální pojetí těchto činností však přináší výhody a nevýhody, které je dobré mít na paměti.

Nižší náklady pro obě strany a vlastní pohodlí

Jedním z klíčových aspektů virtuálních konferencí je jejich nižší nákladnost. Vzhledem k tomu, že lidé nemusí utrácet mnohdy vysoké finanční sumy na cestování, logicky tím ušetří peníze. Podobně k tomu mohou přistupovat i pořadatelé, kteří nemusí rezervovat speciální prostory pro stovky až tisíce lidí a také se zbaví nutnosti kupovat občerstvení, platit personál pro zajišťování komfortu návštěvníků a podobně.

I když mají fyzické konference své kouzlo, existuje velmi tenká hranice mezi tím, zda se na nich člověk bude cítit dobře, nebo bude otrávený z například špatné organizace, velkých front, špatného vzduchu v sále a podobně. Nehledě na to, že mu může zkazit náladu i malicherná situace v šatně nebo u baru. V digitálním prostoru toto prakticky nehrozí – pohodlí domova (s funkčním internetovým připojením) je zkrátka nejsilnější.

S růstem internetových služeb a jejich dostupností napříč různými platformami je navíc mnohem jednodušší sledovat přednášky nebo workshopy z různých typů zařízení. Lze je streamovat přímo do televize, sledovat je na telefonu nebo tabletu během vaření nebo si dělat zápisky, zatímco hrají na obrazovce počítače. Ať už jde o YouTube, Twitch, Skype, Zoom a další.

Chybí přímý networking, ale je opravdu potřeba?

Nejčastější námitkou proti virtuálním konferencím je networking, respektive propojování s přednášejícími a diváky přímo na místě, což je ostatně jedním z hlavních důvodů, proč firmy v souvislosti s koronavirem v posledních týdnech ohlašují zrušení svých fyzických akcí. To je věc, ke které se mimo jiné pro CzechCrunch vyjádřil i Petr Kováčik, zakladatel výukového jazykového startupu Blabu.com, jenž má produkt založený výhradně na internetové komunikaci na dálku.

„Pořádání konferencí, kdy musíte letět někam přes půl světa, abyste si vyslechl pár zajímavých přednášek, už dávno mohlo být zcela jiné. Mnozí namítnou, že konference jsou o potkávání s lidmi a networkingu. To je zajisté pro někoho pravda, ale přesto existuje obrovské množství lidí, které zajímá pouze obsah konference a dneska se k němu nedostanou,“ zmiňuje.

I když nejde o zcela přirozenou formu, networking se dá efektivně aplikovat i online, jen je potřeba se zamyslet, jaké konkrétní prvky implementovat a jak dostatečně dobře podnítit účastníky, aby je využívali.

„Proč živě nediskutovat o přednášce, jako je tomu běžné u youtuberů při jejich livestreamech, nevypisovat si hlavní myšlenky přímo ke slajdům, nenabízet své zápisky i ostatním v případě, když něco přeslechnete? Můžete říct, že od toho je tu Twitter s hashtagem konference, ale tam už chybí ta blízkost vybrané skupiny lidí a omezuje se to na strohé výkřiky,“ dodává Kováčik.

Tyto body jsou ostatně zapotřebí i pro takzvanou vnitřní motivaci zájemců. Pokud si totiž člověk vybere možnost fyzického cestování na konferenci, zaplatí si vstupenku, zabalí si kufr a zkrátka se vydá na „cestu“, motivace, že se přednáškových a workshopových bloků skutečně zúčastní, je mnohem vyšší. Pokud ale má před nosem online přenos, pro který nevynaložil žádné zvláštní úsilí, jeho interní přesvědčení o účasti se vytrácí.

Je budoucnost konferencí na internetu?

Výše položená otázka je ta, na kterou asi nelze jednoznačně odpovědět. Vzhledem k tomu, že byl tento formát s příchodem internetu a komunikačních videoslužeb vždy ve vzduchu, dá se říct, že se natolik dobře neuchytil, aby ho firmy na velké konference s celosvětovým přesahem využívaly. Myšleno jako jedinou možnost. Na druhou stranu se stačí podívat na loňské představování nových iPhonů 11, které jen na YouTube současně sledovalo přes 1,8 milionu lidí.

Není pochyb o tom, že živé přenosy na internetu rapidně rostou, ale zda dokáží plnohodnotně nahradit zážitek z fyzické přítomnosti na konferencích, přednáškách a workshopech a zároveň zajistit ideální networking, to zatím není možné určit. Aktuální situace okolo koronaviru však může být zásadní zkouškou, která budoucnost velkých událostí pozmění.