Lukáš Nádvorník se živí jako pedagog na vysoké škole, působí na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Jenže kromě přednášek o fyzice či optice pro studenty čím dál častěji veřejně vysvětluje ještě jeden fenomén – F.I.R.E. Nejde ale o oheň, nýbrž o zkratku anglických slov Financial Independence, Retire Early. Česky finanční nezávislost, brzký důchod. Jde o investiční hnutí, které si zakládá na tom, že jeho sympatizanti dokáží odkládat stranou a samozřejmě investovat mnohem víc, než kolik spotřebují. A pak jsou finančně nezávislí třeba po čtyřicítce, což je i Nádvorníkův plán. „Tuhle filosofii jsem žil i dlouho předtím, než jsem vůbec věděl, že něco takového existuje,“ říká muž, jenž je na internetu známý i jako Skejwin, v rozhovoru pro CzechCrunch.

Kořeny investičního hnutí F.I.R.E. sahají do 90. let, hodně pozornosti k sobě pak začalo poutat v minulé dekádě díky autorům jako Jacob Lund Fisker nebo Peter Adeney (známý jako Mr. Money Moustache). Pro část mileniálů se jejich přístup stal inspirací, aby cestu k finanční nezávislosti opravdu nastoupili – podstatou je omezit spotřebu, konzumovat jen to nejnezbytnější a co nejvíc peněz si dávat (a také co nejdřív) stranou, aby se zhodnocovaly. Zastánci F.I.R.E. jsou zároveň průkopníky akcií ETF a pasivního investování.

Také Lukáš Nádvorník, který je nejznámějším českým zastáncem této investiční filosofie, je velkým propagátorem ETF, tedy akcií burzovně obchodovaných fondů, které mají jako svá podkladová aktiva akcie skutečných podniků. Výhodou étéefek je, že poskytují stabilní výnos, protože fungují jako indexy, typově třeba na S&P 500, a zároveň jsou levné. Jejich poplatky bývají více než 10x menší než u klasických podílových fondů. O svém přístupu a svých investicích bude Lukáš Nádvorník přednášet i ve středu 6. listopadu na konferenci Money Maker. Lístky na ni jsou stále ještě k mání.

Nádvorníkovo investiční portfolio je složeno především z akcií ETF, ale také z akcií z pražské burzy, konkrétně ČEZ a české banky, a také z dluhopisů. Klíčové je, aby bylo portfolio předvídatelné a poskytovalo relativní jistotu, že bude dobře fungovat i za 30 či za 40 let, kdy už z něj jeho majitel bude vybírat a peníze spotřebovávat na to, čemu se chce věnovat. To je další idea hnutí – že totiž finanční nezávislost umožní lidem dělat to, co je baví, bez ohledu na to, zda jim za to někdo zaplatí.

Jak se k F.I.R.E. dostal? Jak plánuje své portfolio rozpouštět? Proč v něm nemá nemovitosti a kdy je přidá? Co jsou jeho investiční libůstky? A co by si z F.I.R.E. měli vzít všichni, které nějak zajímá investování? O tom jsme si s Lukášem Nádvorníkem povídali v rozhovoru pro CzechCrunch.

Jak jste se vlastně k F.I.R.E. dostal?
Mám pocit, že filozofii F.I.R.E. jsem v podstatě žil už dlouho předtím, než jsem vůbec věděl, že něco takového existuje. Souvisí to asi s tím, jak jsem byl vychovaný – k jisté skromnosti a střídmosti v nakládání s penězi. Už jako student jsem měl tendenci peníze ne utrácet, ale spíš si je odkládat a investovat. Takže někdy kolem dvacítky jsem k tomuhle životnímu stylu přirozeně inklinoval. Nešlo o žádnou inspiraci nebo o to, že bych svůj život násilím přizpůsoboval nějakému modelu. Až později jsem zjistil, že to má v zahraničí název a je to vlastně pojmenovaný fenomén.

Takže vy jste nijak nemusel svůj život přemodelovat, abyste mohl najet na režim „ve 40 jdu do důchodu“.
Na samotném životním stylu jsem nic neměnil. V té tzv. akumulační fázi, kdy se snažíte vybudovat dostatečně velké portfolio, abyste pak mohli přejít k jeho využívání, jsem pokračoval stejným tempem. Co se ale změnilo, bylo moje uvažování o investicích – začal jsem je mnohem pečlivěji promýšlet. Tady mi filozofie F.I.R.E. přišla hodně užitečná, a to nejen pro mě, ale prakticky pro každého. Naučila mě plánovat finance nejen pro běžné cash flow, ale i investičně – jak investovat, abych měl s vysokou pravděpodobností jasno, jaké příjmy mi portfolio přinese. To je něco, co si lidé často nerozmyslí ani při investicích na stáří. F.I.R.E. vás ale donutí důkladně zrevidovat nejen příjmy a výdaje, ale i samotný investiční plán. Jakmile jsem si to pojmenoval, uvědomil jsem si, že musím investovat opravdu zodpovědně, protože chyby se tu neodpouští.

A předtím, než jste si nastavil jasnější cíl, proč investujete, byla vaše strategie jaká?
Myslím, že hodně lidí, kteří se pustí do investování, často nemají úplně jasno, proč to vlastně dělají – a upřímně, já na tom byl podobně. Měl jsem vyšší příjmy než výdaje, ale investování pro mě dlouho postrádalo smysl, protože jsem nevěděl, k čemu to vlastně vede. I když jsem investoval a přinášelo to zisky, začal jsem být paradoxně nervózní, protože jsem nevěděl, co s těmi penězi smysluplného udělat. Nejsem ten typ, co by rád utrácel, a tak se ve mně rodil zvláštní stres – měl jsem pocit, že se mi hromadí peníze, ale nevím, jak je využít. Nechtěl jsem skončit jako moji prarodiče, kteří celý život spořili, ale na konci už si ty naspořené peníze nedokázali užít.

Jak se říká – peníze si do hrobu nevezmeš.
Ano. Často jsem přemýšlel, jaký smysl to šetření vlastně má, kromě toho, že mám obrovský finanční polštář, který ani nevyužiju. Tento pocit mě často stresoval – nevěděl jsem, proč to vlastně dělám. Filozofie F.I.R.E. mi ale do toho všeho vnesla smysl, protože mi ukázala, že ty peníze můžu přetavit v něco, co pro mě skutečně znamená hodnotu: nezávislost a čas na seberealizaci. To jsou věci, které mi v životě přijdou opravdu cenné.

A čím ten čas naplníte, až ho budete mít? Vy jste nespokojený s tím, co děláte, čím se živíte jako vysokoškolský pedagog?
Myslím, že tohle je jedna z těch těžších otázek – čím vlastně naplnit čas. Pro mě má smysl F.I.R.E. ne jako cesta k tomu, že bych nedělal nic, ale spíš jako možnost dělat to, co mě baví, bez ohledu na peníze. Představuje to pro mě obrovskou svobodu. Můžu se třeba nadále věnovat přednášení na vysoké škole, aniž bych řešil, jestli mě to uživí. Nebudu muset řešit neustále nějaké granty a projekty. Práce ve školství, jako třeba přednášky, je smysluplná, ale často podhodnocená – a F.I.R.E. mi dává tu volnost je dělat, aniž bych závisel na výdělku. Vnímám to jako příležitost zkoušet nové věci bez ohledu na to, zda mě přímo uživí.

Ovšem dostat se do toho stavu není snadné. Předpokládám, že asi nejste materiální člověk, který by si užíval nakupování?
Dokonce to vnímám naopak – často si říkám, že bych si něco neměl kupovat. A když už to udělám, přepadnou mě výčitky. Je to zvláštní pocit. Nemám rád hromadění věcí a radost mi nedělá ani zbytečné vlastnění. Proč spotřebovávat víc, než je skutečně potřeba?

Oblíbená česká investice je nemovitost, kterou vy ale nevlastníte, že? Měl jste sice byt, ale…
Prodal jsem ho, protože jsem si uvědomil, že vlastnictví nemovitostí mě dost vysiluje – je to jen další starost navíc.

A měl jste byt na investici, nebo na bydlení?
Bydlel jsem v něm, ale byl malý, tmavý a chladný, takže jsem chtěl časem někam jinam. V české společnosti je na vlastnictví kladen velký důraz, což často cítím i ze strany přátel a rodiny, často se mě někdo ptá, proč nemám vlastní bydlení. Já na to říkám, že vlastnictví bytu z investičního pohledu nemusí být horší než akcie, ale obsahuje jednu důležitou záludnost. Když si pořídím byt na vlastní bydlení, pravděpodobně v něm budu chtít dožít a těžko se budu nutit ho ve vyšším věku prodávat. To ale znamená, že tato investice pro mě bude mít rozměr jen úspory na nájmu, nějakých 2–3 % ročně, protože ta hlavní složka celkového výnosu, tedy zhodnocení ceny nemovitosti, mi komplet uteče. A protože vím, že toto by se mi zcela jistě stalo, nedává mi to z investičního hlediska v mém případě smysl.

Přísně vzato vás byt, který vlastníte a bydlíte v něm, ještě upoutá na jedno místo, takže ta svoboda a volnost, kvůli které F.I.R.E. praktikujete, je pak okleštěná.
Přesně tak. S F.I.R.E. souvisí i to, že člověk není vázaný na jedno místo, takže i v tomhle směru je mi pronájem příjemnější. A co se týče investování do nemovitostí s cílem je pronajímat, to mě také neláká – přináší to starosti s nájemníky, a pokud to řeší agentura, zase se snižuje výnos. Akcie jsou naopak bezúdržbové, takže proč si přidělávat práci?

A nemáte nemovitosti ani přes nějaké fondy?
O investici do nemovitostních fondů jsem uvažoval a stále uvažuji, ale v českém prostředí je to trochu komplikované, hlavně proto, že u nás neexistují burzovně obchodované fondy typu REIT (zkratka pro Real Estate Investment Trust – pozn. red.) na české nemovitosti. Zodpovědně si vyhodnocovat české nemovitostní fondy jakožto investice není žádný med, protože hodnota těchto fondů se neurčuje trhem, ale záleží na expertním ocenění portfolia poradenskou firmou. U REITů je ocenění mnohem transparentnější, protože ho dělá přímo trh. Průvodní znak je pak to, že jejich ceny kolísají podobně jako u akcií. Pokud za bouřlivé situace na kapitálovém ale i nemovitostním trhu, jako po covidu, vykazují nějaké nemovitostní fondy stabilní růst, či maximálně stagnaci, musí se mít zodpovědný investor trochu na pozoru. Momentálně se snažím s touto investicí počkat, dokud se situace ještě víc neustálí.

Takže vy ale investici do nemovitostí nezavrhujete, jen nenazrála doba.
Je to tak. Probírám se například fondy jako Accolade nebo od Wood & Company a myslím, že jsou zajímavé, a obecně nemovitosti do portfolia rozhodně patří. Až nazraje čas, půjdu nějakou takovou cestou, přímo nemovitost si koupit neplánuji.

A co nějaké další investice? Bitcoin, zlato, komodity, měny…
Zlato, komodity nebo bitcoin nejsou ve F.I.R.E. portfoliu vlastně potřeba. Testy jejich robustnosti se stejně dělají na tradičních třídách aktiv, tedy akcie, dluhopisy, nemovitosti. A když tam přidáte zlato, tak ho stejně bude podílově tak málo, že i když bude částečně vykrývat propady akcií a dluhopisů, protože s nimi má malou korelaci, ten efekt nebude moc znát. Kdybyste chtěl mít velkou složku v alternativních aktivech, zase budete těžko odhadovat jejich chování. Ve finále hraje to, jestli máte nebo nemáte pět procent ve zlatě, mnohem menší roli než to, zda jste třeba jako investor disciplinovaný. Behaviorální parametry jsou obecně mnohem podstatnější, než jak si myslíme.

Takže klíčové je pravidelně kupovat a moc nad tím nedumat.
Ano, lidé obecně hodně řeší technické otázky, tedy přes koho a kdy investovat, snaží se časovat trh. Ale to ve finále není tak klíčové, rozhodující je rozklad portfolia do základních tříd aktiv, nákladovost toho řešení a pak pravidelnost a disciplína v průběžném investování. A ta se u F.I.R.E. netýká jen vkládání, ale i čerpání výnosů. To bývá nakonec ta nejobtížnější fáze.

Jak to budete s čerpáním na penzi, která vás čeká za pár let, dělat? Každý měsíc odprodáte pár akcií?
U fajristů je to nejnáročnější období, protože si předtím zvyknou spořit, neutrácet, investovat. Jenže pak vidí, jak se jejich pracně vytvořené portfolio pod tlakem výběrů ztenčuje. To může být stresující. Řada lidí tak odkládá přestup do této fáze a kupodivu ne proto, že by měli strach z F.I.R.E. života, ale protože je těžké nastavit si jiný vztah k penězům. Existují metody, jak si s výběry z portfolia pomoct. Jenže ty nemusí být nejpraktičtější.

Striktně finančně vzato je v Česku asi nejlepší postupně naakumulovat etfka, držet je přes tři roky, abyste splnil časový test, a pak je postupně prodávat, protože tak se vyhnete dani. No jo, jenže to vám pak ty akcií z majetkového účtu mizí a to řadu lidí bolí. Alternativou tedy je akcie ETF překlopit z akumulačních, které máte kvůli růstu hodnoty, na ETF distribuční, které vyplácí dividendu. Ta vám přistane na účtu, ať chcete, nebo ne. Cenou za tuto „službu“ ale je, že z dividendy platíte 15 procent daň.

Kolik musíte odprodávat? Četl jsem, že ideální jsou čtyři procenta jmění ročně, což zajistí, že se nebude dramaticky ztenčovat.
Ta známá teorie čtyř procent vychází ze studie, kterou napsali v 90. letech ekonomové z Trinity College v Texasu. Studovali převážně akciová portfolia penzistů a propočítavali na datech za celé 20. století, kolik mohli vybírat, aby se jejich zdroje nevyčerpaly dřív než po jejich smrti. A ukázalo se, že čtyřprocentní výběry z portfolií s podílem akcií alespoň 50 procent se osvědčily, jen pět procent všech takto spravovaných portfolií zkolabovalo, zbytek, tedy 95 procent, obstál.

Vezměte si, že americké akcie mají dlouhodobě schopnost vydělávat 6,6 procenta nad inflaci. Takže když si z portfolia vezmete čtyři procenta, ještě vám zůstanou dvě procenta jako takový nárazník, který vykrývá různé výkyvy.

S jakými časovými délkami studie počítají? Že budete portfolio rozmělňovat 30 let?
Dříve se studie modelovaly na délku 30 let, jenže to je málo. My, kteří myslíme F.I.R.E. vážně, potřebujeme plán na 50, možná dokonce 60 let, protože někteří lidé chtějí jít do důchodu ve 30 letech. Takže už se objevují nové studie a modely, které připravují i renomované investiční domy. Z nich třeba vyplývá dilema, že chcete stabilní a zároveň poměrně dost výnosná portfolia. Stabilitu bychom třeba mohli chtít zlepšit vyšším podílem dluhopisů, s nimiž ovšem půjde dolů i průměrná výnosnost. Tak moc, že nám to skoro znemožní z portfolia smysluplně vybírat.

A kudy z toho?
Chce to udělat ústupek z pravidla čtyř procent a vybírat tři až 3,5 procenta ročně, taková portfolia zůstávají robustní, udržují hodnotu nebo se zmenšují jen pomalu. Samozřejmě na to potřebujete mít v portfoliu dost akcií, jejich podíl by měl být okolo 70 procent.

Vy si vlastně musíte dělat takový neustálý risk assessment, že?
To mi přijde na naší F.I.R.E. komunitě opravdu osvěžující. Že totiž lidé, kteří k F.I.R.E. přičichnou, a třeba pak ani touto cestou nejdou, tak ale ke svému portfoliu a k investování začnou přistupovat jinak, mají ho pod kontrolou, vědí, co dělají a proč to dělají. A umí poznat, že z něj mohou začít vybírat dřív a víc, protože jsou výrazně nad svým plánem.

Pořád mám pocit, že F.I.R.E. je pro lidi s neuvěřitelnou disciplínou, že pro nás obyčejné smrtelníky to není.
Jsou dva pohledy. Jeden je, že F.I.R.E. je pro málo lidí, protože, jak říkáte, potřebují hodně speciální charakter a silnou disciplínu. Druhý pohled ale je, že docela dost z nás se k té disciplíně může postupně dostat, naučit se ji. Ve finále to je o zdravém přístupu k penězům, F.I.R.E. učí, že nemá smysl utrácet příliš moc, že s nimi musím vycházet a že pokud investuji, musím to dělat s rozmyslem, abych si těch peněz ještě někdy v budoucnu mohl užít. A nespoléhal se na to, že s karavanem projedu Evropu v 70 letech, protože to už třeba nebudu moct. Tak proč ji neprojet dřív? Je to taková učebnice nakládání s kapitálem v životě.

Mimochodem, jak konkrétně své investice provádíte? Máte trvalý příkaz?
U mě to tak jednoduché není. Trvalý příkaz nemám, protože jednak se u mě mění částka, kterou každý měsíc investuji – přebytky se prostě různí, jednak mám několik brokerských účtů, protože nechci mít vše u jedné společnosti. Naštěstí jde vesměs o nákupy stále podobných aktiv, byť já si to komplikuji tím, že jsem trochu posedlý čísly a vyhodnocuji si pravidelně výkonnost portfolia a jeho složení občas upravuju. To ale není přístup hodný následování. Lepší je investice moc nesledovat a nejčastěji rebalancing dělat na roční bázi. Ale jsou měsíce, kdy i já všechnu bouchnu do S&P 500, protože se mi nad tím nechce přemýšlet víc než půl minuty.

Máte nějakou investiční libůstku nebo guilty pleasure?
Mám třeba penzijní spoření, sice ne to úplně staré, transformované, ale dynamický učastnický fond. To sice není nic investičně extra zajímavého, kdybych byl v režimu DIP, který teď nově platí, bylo by to nákladově lepší, ale nějak si ho stále držím. Takže můžu aspoň říkat, že mám nějaký podílový fond a nejedu jen v ETF a dluhopisech. A pak jsou takové moje guilty pleasure české akcie.

A ty vlastníte přímo?
Ano, mám přímo některé tituly. Měl jsem jich dokonce strašně moc, v jednu chvíli třeba ČEZ představoval 13 procent mého portfolia. Bylo to strašně agresivní ladění, proto jsem je začal odprodávat. České akcie mě bavily, viděl jsem tam nějaký příběh, nebyla to anonymní klikatá rostoucí čára jako u zahraničního ETF. Navíc jsem si pro dividendy chodil přímo do banky, což přiznávám, bylo a stále ještě trochu je moje guilty pleasure.

Pořád jich máte v portfoliu hodně?
Celkově už to je pod 10 procent mého portfolia, dost jsem toho prodal. Mám teď relativně hodně Monety, držím ji kvůli dividendám. Už ale nenakupuji a asi nebudu ani uprodávat, je to už v takovém fajn balancu.