Čekání je u konce. Film, na který Marvel intenzivně láká své fanoušky už dlouho, je tu. A i když není Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství zdaleka tak šílený, jak byste si podle názvu mohli myslet, zcela podle předpokladů otevírá další kapitolu příběhů ze světa, na jehož počátku stál kdysi Stan Lee. Z marvelovského vesmíru je už i v mainstreamu definitivně mnohovesmír a jeho první oficiální vlaštovka je slušný biják.

Ačkoliv upoutávková masáž na dvojku Doctora Strange běží opravdu dlouho, Marvel v čele s Kevinem Feigem si dávají velký pozor na to, aby nikde neutekly žádné spoilery. A není se co divit, Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství vletí do nové zápletky – která ve výsledku nepřekvapí, ale rozhodně není taková, jakou byste na první dobrou čekali – raketovou rychlostí už po pár minutách. Jen se nadechnete a řeknete si: „Wow.“

Všechno přitom začíná poměrně klasicky. Stephen Strange se jednoho krásného newyorského rána vydá na jistou společenskou akci, ze které ho odvolá náhlý příchod podivného mimozemského tvora, který pronásleduje mladou dívku. Když se příšeru podaří zpacifikovat, vyvstanou samozřejmé otázky – co to bylo, odkud monstrum i dívka pocházejí a znamená to nebezpečí? To se Strange vydá zjistit za tím pravděpodobně nejmocnějším kouzelnickým stvořením na světě, čarodějkou Wandou Maximoff alias Scarlet Witch. A pak se už jen pohodlně usaďte a užívejte si to.

Pokud máte marvelovky rádi, budete si tuhle užívat skoro celou dobu. Rozjezd je brilantní a film baví i po většinu svého trvání. Konec je už sice dýchavičný a samotný závěr stejně jako ladění první potitulkové scény (ano, počkejte si, jsou dvě) předvídatelný, ale prvotní dojem to nepřebije. I proto, že většina filmu je tak trochu jiná marvelovka. Prostě jsem nad koncem přivřela oči.

Může za to z velké části režisér Sam Raimi, který proslul jako tvůrce nízkorozpočtových kultovních hororů a hlavně strůjce první spider-manovské trilogie s Tobeym Maguirem (mimochodem, od uvedení jejího prvního dílu letos uplynulo dvacet let, takže pokud si stejně jako já pamatujete, jak jste na něm jako děti byli v kině, znamená to jediné – ty děti v sobě pořád ještě máme!).

Se závěrem této trilogie to sice nedopadlo slavně a Sam Raimi musel spolknout hodně hořkosti, i tak ale platí za muže, jenž právě Spider-Manem ukázal Marvelu filmovou cestu, která ho dostala tam, kde je dnes. Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství je považovaný za jeho velký návrat. A to vlastně doslova, poslední film totiž Raimi natočil skoro před deseti lety.

A zdá se, že by to mohl být návrat úspěšný a osobitý. Raimi totiž do výrazně (a záměrně) unifikovaného stylu marvelovských filmů, který i tady identifikujete na první pohled, přináší něco nového. Po svém pracuje s obrazem, detaily i kamerou a studio díky němu také dostalo svou první variaci na horor. Z některých scén vás opravdu zamrazí a v jinak barevném světě superhrdinů byste je určitě nečekali. Zdaleka ale netvoří většinu filmu, takže pokud se neradi bojíte, nebojte se, Doctor Strange je i pro vás. Pokud by ale měli být marvelovští hrdinové v čistokrevném hororu, vypadalo by to nejspíš nějak takhle.

Jiné scény Doctora Strange v mnohovesmíru šílenství zase doplňují povedené vtipy a gagy. Oboje slouží coby příjemné osvěžení v rámci neustále bobtnající série, která se někdy možná bere až moc vážně. Šílenství avizované v názvu sice až tak šíleně nepůsobí, ale to může být otázka osobního vkusu. Nicméně po několika divokých (a krásných) scénách se Stephen Strange a jeho průvodkyně propadnou do celkem normálního světa a většina děje se odehrává v kulisách, které po tolika jiných mimozemských dobrodružstvích už nezarazí. Stejně jako už v trailerech avizovaná Strangeova zombie varianta. Ta se ale postará i o ty patrně nejzábavnější momenty.

Co filmu ubírá na hodnocení, je rozuzlení jeho zápletky. Protože i když vás nejdřív usadí do židle, po čase začne být jasné, kam se všechno ubírá. Zhruba někde tam přestane fungovat kouzlo nového Raimiho kabátku a vy už prostě sledujete další superhrdinský kus. Pocit, že Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství zastavil v půlce jízdy, sice mít nebudete, ale zpomalíte a tak nějak dojedete domů. Co zcela chybí, je nečekaný konec, který k vrcholu popularity mezi marvelovkami vystřelil třeba Avengers: Infinity War nebo posledního Spider–Mana s podtitulem Bez domova. To je – na film, který má otevřít novou kapitolu – celkem škoda.

Novou kapitolou je samozřejmě práce s mnohovesmírem. Že jde o směr, kterým se chce Marvel vydat, je jasné už nějakou dobu. Objevil se ve zmíněném posledním Spider-Manovi, zásadní roli sehrál v příbuzné verzi Spider-Man: Paralelní světy od Sony, zabývají se jím seriály Loki a What if…? a svým způsobem je přítomný i v sérii WandaVision. Ve velkém blockbusteru se jako hlavní téma objevil poprvé. A během cestování hlavních hrdinů druhého Doctora Strange mezi různými světy vám naplno dojde, že příběhových variant, překryvů a vrstvení i forem a způsobů jejich zpracování – včetně „oživování“ padlých postav –, které díky tomuto konceptu může Marvel využít, je nekonečně mnoho. Stejně jako je ostatně nekonečný mnohovesmír.

Proč ho studio otevřelo i ve své filmové produkci, je nasnadě. Je to lákavý koncept a dosavadní, jednovrstevný vesmír je výkonná a vydělávajíci mašina. Co se stane, když to znásobíte multiverzem? Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství je první vlaštovkou a důstojným vstupem do tohoto světa, kde je možné prakticky všechno.