Vietnamské hody pod rýžovým polem od Lasvitu. Taro znovuotevřelo na Národní a hned vedle chystá pekárnu

Na Národní třídě není o dobré podniky nouze. Teď k nim patří i skvělé Taro bratrů Gianga a Khanha Ta. A brzy přibude i vietnamsko-francouzské pečivo.

taro-1

Foto: Lucie Mušková

Bratři Giang a Khanh Ta

0Zobrazit komentáře

Jedna z nejzajímavějších pražských finediningových restaurací, Taro bratrů Gianga a Khanha Ta, je už zase v plné síle. Po několikaměsíční odmlce, kdy měnila starou adresu na Andělu za Palác Dunaj na Národní třídě, vítá od konce ledna znovu své hosty. A poslední tři týdny předvádí vedle skvělého jídla i svou novou pýchu – obří rýžové pole ze skla, které dotváří magickou atmosféru večera, při kterém jakoby se zastavil čas. Plány talentovaných bratrů tím ale rozhodně nekončí. Hned ve vedlejším vchodu totiž intenzivně pracují na svém výpadu do světa pečiva.

„Z původního Tara tu máme jen pár hrnců, takže se ani nedá mluvit o tom, že bychom se stěhovali,“ vtipkuje Giang Ta, který v novém Taru funguje opět jako manažer, zatímco jeho bratr Khanh Ta má na starosti kuchyň. Oběma pak patří společnost Taro Group, která všechny jejich podniky – tedy ještě Gao Den, Dian a polévkárnu Pho100, jež loni na podzim zabrala rušné místo po Taru na Andělu – zastřešuje. Původní plány byly, že Taro na Národní otevře ještě koncem loňského roku, nakonec to ale bylo až na sklonku ledna. Výsledek ale rozhodně stojí za to.

Zapomeňte totiž na malé a industriálním duchem prodchnuté Taro obklopené dvěma rušnými silnicemi. Tady se ocitneme v prostoru, kterému dominují tmavé barvy hnědá, zelená a šedá a ze všeho sálá pocit velkého pohodlí a komfortu. Když vejdete, rázem se ocitnete v asi třikrát větším prostoru než dřív, atmosféra je tu ale paradoxně násobně intimnější. Bratři si totiž dali záležet, aby vytvořili vzdušný, ale měkce působící a do posledního detailu vyladěný interiér, v němž vám bude dobře. A okolní svět za vámi pro jistotu zavřou těžké závěsy na oknech.

„Celý prostor se nacházel ve stavu shell and core, což znamenalo, že jsme museli vybudovat inženýrskou síť a museli jsme například navyšovat i příkon elektřiny, protože jsme až v průběhu zjistili, že není dostatečný. A občas nám do toho hodily vidle i legislativní požadavky, takže se celý proces trochu prodloužil. Vyladit interiér byla pak třešnička na dortu,“ vzpomíná na rekonstrukci Giang Ta.

Na rozdíl od původního podniku má Taro na Národní i místo pro bar – díky tomu tak vedle vinného a nealko párování prý brzy dojde i na to koktejlové – i malý lounge, kde si vychutnáte welcome drink. Doporučujeme místní variaci na Negroni s všeříkajícím názvem Taroni. Prim ale hraje opět otevřená kuchyně, v níž tým místních kuchařů dokončuje jídlo před očima zákazníků. Váš zrak se ale bude dost možná od jejich rukou stáčet i směrem nahoru, nad celým barem se totiž vine majestátní skleněná instalace od Lasvitu, která znázorňuje tři úrovně rýžového pole.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Ty jsou místní hlavní ozdobou, a i jejich umístění nabralo zpoždění, do centra Prahy totiž dorazila instalace až koncem února. „Odkazuje na naše kořeny ve Vietnamu a byla poslední věcí, která nám tu chyběla. Teď už se tu jen musíme všichni naplno sžít. Nejsme bláhoví a víme, že každý nový podnik je zároveň novým organismem a že si všechny procesy musí sednout. Zatím jsme ale na dobré cestě,“ hodnotí necelé dva měsíce provozu Giang Ta.

Do Tara můžete nyní vyrazit na pětichodovou večeři, v sobotu se k obědu servíruje zkrácená tříchodová varianta. Na co přesně se můžete těšit, neprozradíme, protože součástí konceptu je utajené menu, které před sebe v papírové formě dostanete až na samotný závěr večeře, v jejím průběhu vás jím ale provedou sami kuchaři. Ti během stěhovací pauzy sbírali zkušenosti na stážích v různých podnicích v Česku, ale třeba i v Singapuru. A sám šéfkuchař Khanh čerpal inspiraci v Bangkoku a Hanoji. V novém menu sází na tradiční recepty svého dětství, ovšem obohacené o moderní a Taru vlastní twist – vyrábí si například i vlastní rýžovou mouku.

Hosté ale nejsou jediní, kdo na Národní dostal více místa. Významně se rozrostlo i zázemí restaurace, což byl jeden z hlavních důvodů, proč ke stěhování došlo – omezené prostory na Andělu už zkrátka přestávaly pro nápady Khanha Ta stačit. Na nové adrese tak má Taro kromě otevřené ještě i klasickou kuchyň, kde probíhá zejména přípravná část vaření. Místo je tu ale i na zrárnu masa a na střeše paláce mají kuchaři vyhrazený záhon pro pěstování bylinek a zeleniny. Všechno tohle se promítá nejen do toho, co dostanete na talíř, ale samozřejmě i do toho, jak se tu týmu funguje.

„Národní je krásná ulice, nejen přes den, ale i v noci po směně,“ směje se Giang Ta. „A kromě toho, že se nám tu dobře pracuje, od ní očekáváme i větší návštěvnost zahraničních hostů, kterých je tady přece jen víc než na Andělu,“ pochvaluje si novou adresu. A dodává, že Pho100, které vyrostlo na té staré a nabízí vyladěné varianty oblíbené vietnamské polévky, se daří nad očekávání dobře. „Jednoduše na to místo skvěle zapadlo.“

Plány obou bratrů ale jdou ještě mnohem dál – v hlavě prý mají několik dalších plánů, jak naši gastroscénu – a to nejen tu pražskou – obohatit. Nejblíž realizaci je vietnamsko-francouzská pekárna, která otevře na Národní hned vedle Tara. Khanha totiž před pár lety okouzlilo pečení a jeho vášeň se ještě prohloubila za covidu. Absolvoval tak například i stáž ve vyhlášené kodaňské pekárně Hart a bylo prý jen otázkou času, kdy bratři vlastní pekárnu rozjedou.

„Tady nám navíc nahrává fakt, že bude sdílet společné zázemí s restaurací, a tudíž to bude i hezká symbióza. Čerstvé pečivo bude samozřejmě zakomponované v degustační večeři, naopak Taro může pekárnu zásobovat masem, které bude součástí náplní do slaného pečiva. Příkladem může být vietnamská bageta Banh mi plněná paštikou a vepřovou krkovicí. V nabídce bude ale také sladké pečivo – croissanty či danishe a výběrová káva,“ dodává Giang Ta. Otevření pekárny, jejíž jméno bude Patê, směřují bratři na květen.

Liquid Death končí i v Česku. Slavné plechovky pro vraždu žízně mají problémy s logistikou

Jedna z nejoriginálnějších značek vod pozastavuje všechny své mezinárodní operace. Nevylučuje ale návrat do Evropy v budoucnu.

Filip HouskaFilip Houska

liquid-death

Foto: Filip Houska/CzechCrunch

Plechovky Liquid Death

0Zobrazit komentáře

Za oceánem se z ní stala voda, kterou by se nestyděli pít ani ti nejtvrdší hoši v okolí. Ostatně jen málokdo by z agresivního vzhledu plechovky poznal, že je to skutečně voda, nikoliv pivo nebo něco ostřejšího. A protože v Americe šlo o miliardový hit, její výrobce se rozhodl ji představit také v několika evropských zemích včetně Česka, kde rychle vyvolala zvídavé reakce a zpočátku vysoký zájem. Teď už se ale nic dalšího dít nebude – Liquid Death v Evropě končí.

Ukončení prodeje v Česku, kam značka expandovala jako na svůj třetí zahraniční trh, exkluzivně pro CzechCrunch potvrdil její lokální distributor Green Heads, který Liquid Death do tuzemska před rokem a půl přivezl. Tehdy jeho vstup způsobil slušné mediální haló, protože plechovky dorazily v době, kdy se o nich zejména ve světě hodně mluvilo. Jednak kvůli zahraničním influencerům, jednak kvůli tomu, že dosáhly hodnoty okolo šestnácti miliard korun.

Liquid Death zvedl laťku. Nejen designem, ale i celkovým přístupem. Byla to jízda a je nám líto, že se s touto ikonickou značkou musíme rozloučit,“ říká Tomáš Kofroň, který v Green Heads šéfuje prodeji, a dodává, že za rozhodnutím Liquid Death ukončit prodeje v Česku není poptávka zákazníků, ale především změny v dodavatelské strategii.

Když se totiž značka, z níž její zakladatel, geniální marketingový mág Mike Cessario, udělal nápojový fenomén, rozhodla vstoupit na evropské trhy, přesunula část výroby pro snazší logistiku do Rakouska. Strategie firmy se ale změnila a před časem se produkce vrátila zpět do USA. A dodávky do Evropy přestaly dávat smysl. Konkrétní důvody, proč se Liquid Death rozhodl vrátit výrobu zpátky do Spojených států, nejsou známé.

„Můžu říct, že jim chyběla potřebná logistická infrastruktura pro efektivní distribuci ze Spojených států do zámoří. Není to ale tak, že by se Liquid Death do Evropy už nikdy znovu nevrátil. Věří totiž, že během následujících dvanácti až osmnácti měsíců problémy v dodavatelském řetězci vyřeší a vrátí se s udržitelnějším formátem,“ dodává Kofroň.

liquid-death

Přečtěte si takéTekutá smrt s chutí vody. Americký Liquid Death dorazil do ČeskaTekutá smrt, která chutná jako voda z Alp. Američané s ní přichází i do Česka, klystýr už vyprodali

Češi nicméně po omezenou dobu ještě nějaké plechovky budou mít k dispozici. Green Heads mají mít na skladě poslední zásoby z celkových sto tisíc kusů, které se jim podařilo na tuzemský trh za dobu spolupráce s Liquid Death přivézt.

Očekávají ale, že budou velmi rychle mizet ochucené varianty vod, dostupné mimo jiné na Rohlíku, přičemž ty neochucené, tedy jen čisté neperlivé a perlivé, by mohly být dostupné déle.

liquid-death_1

Přečtěte si takéLiquid Death: Jak se z vody pro vraždu žízně stal miliardový byznysVypadá jako pivo, ale je to voda aneb Jak se z Liquid Death stal miliardový byznys

Už dříve oznámil Liquid Death konec prodejů také ve Velké Británii. O tom se mluvilo minimálně od začátku února, kdy zahraniční média vesměs uváděla, že nápojová firma už nemá výrobní kapacity mimo USA, proto své aktivity jinde než doma pozastavuje. I to mohlo naznačit, že se blíží konec na všech dostupných trzích v Evropě.

„Místo Liquid Death se teď před sezónou zaměřujeme na produkty, které rychle zaplňují vznikající prostor na trhu, jako je Dash Water, Living Things nebo třeba česká Něcojako H2O. Ne každý bude tak hlučný jako Liquid Death, ale kvalita si své publikum najde,“ doplňuje Kofroň.

A jaké jsou další plány pro Liquid Death jako takový? Velmi pravděpodobně to bude ještě větší soustředěnost na segment ochucených nápojů, kde chce značka prorazit skrze své slavné jméno. V její nabídce totiž už dávno není jen obyčejná voda, ale také ledový čaj nebo různé příchutě sodovek, které jsou pro ni klíčové v cílení na širší sortu zákazníků.

Soudě podle loňských čísel, kdy se značce podařilo utržit rekordních více než 330 milionů dolarů (7,6 miliardy korun) a meziročně vyrůst o zhruba pětadvacet procent, jde o dobrou strategii, ale až následující roky ukážou, jak silný dokáže Liquid Death být i tam. Výhodu má zcela jasnou: agresivní a originální marketing, který je ihned rozpoznatelný. A také velmi účinný na sociálních sítích.