Všechno, co uděláte a jak se budete chovat, může ovlivnit vaše životy. To je vcelku jednoduchý fakt, fungující univerzálně napříč světem, avšak v Číně ho chtějí povýšit o něco výš. Od roku 2020 má v obří asijské zemi začít platit tzv. systém sociálního kreditu, který má ambici hodnotit obyvatele na základě jejich chování a podle toho jim povolovat, či zakazovat přístup k různým službám.

Blízko má k čínskému dění v posledních letech Vlastimil Hrabal, který nejprve v Indii rozjížděl Home Credit a později se dostal do Číny v rámci startupu Oriente, který pomáhá budovat jak přímo v Číně, tak v Hongkongu. A o chystaném kreditním systému a neustálem sledování píše ve svém komentáři.

***

Systém kreditního scoringu není žádná revoluční novinka a většina z vás dobře ví, že ve světě financí funguje běžně a spolehlivě. Jde o poměrně efektivní nástroj řízení rizika, který má za cíl indikovat, jak moc je člověk schopný dostát svým úvěrovým závazkům. Čína nicméně tento model s pomocí nových technologií dotáhla do úplně nových rozměrů.

Do roka na mušce

Systém sociálního kreditu je téma, které na mé čínské kolegy funguje jako zaklínadlo: už jen při letmé zmínce ztratí řeč a nevědí, kam s očima. Téměř jeden a půl miliardy jejich spoluobčanů totiž v dohledné době čeká plošné zavedení něčeho, co mnozí přirovnávají k Orwellovu Velkému bratru.

Do roku 2020 má být každý čínský občan hodnocený na základě svého jednání, svých názorů, a dokonce svých známých. Pomůže k tomu 170 milionů bezpečnostních kamer společně s umělou inteligencí a technologií, která umí rozeznávat obličeje.

Všechny tyto nástroje jsou už od roku 2018 ve zkušebním provozu a postupně shromažďují ohromné množství dat, mezi které patří mimo jiné výše platu, aktivity na sociálních sítích, zdravotní záznamy, nákupy v online i reálném světě, nebo dokonce i to, s kým se pravidelně stýkáte.

Vládní i soukromé čínské agentury pomocí těchto informací už dnes dokážou identifikovat vaši důvěryhodnost, která může stoupat a kolísat na základě téměř čehokoli, čeho se dopustíte, ať už je to třeba nákup většího množství alkoholu nebo schůzka s nevhodnou osobou. Přesná metodika hodnocení je nicméně veřejnosti utajena.

O vytvoření takzvaného sociálního kreditního systému začali čínští představitelé uvažovat už v roce 2010, hovořit v roce 2014 a do širšího diskurzu se téma dostalo na podzim roku 2018, kdy Čína oznámila detailní plán implementace systému. Ten počítá s plošným zavedením do roku 2020, kdy už bude každý člověk dohledatelný – a příslušně obodovaný.

Systém, který odmění i potrestá

Podle představitelů Číny je záměrem vytvořit transparentní společnost, která odmění spořádané a upozorní na ty, kteří porušují zákon nebo nedodržují pravidla a řád. Důsledky jsou jasné: kdo bude mít bodů dostatek, dosáhne například na lepší zacházení v nemocnici nebo na slevu při nákupech. Kdo se naopak umístí příliš nízko, bude mít problém vycestovat za hranice nebo třeba jen do vedlejšího města, sehnat bydlení v dobré lokalitě nebo poslat děti do slušné školy.

Na sklonku loňského roku se například vyrojily zprávy o milionech lidí, kteří už dnes kvůli umístění na blacklistu nemohou nakoupit mezistátní letenky.

Zní vám to jako ta nejhorší noční můra? Číňané to tak nevnímají. Podle údajů ze začátku letošního roku se zavedením systému spíše nebo úplně souhlasí celých 80 % z nich. Změnu prý vidí jako efektivní způsob, jak utužit dobré mravy a chránit sebe samé před podvodným zacházením. Předpokládají, že systém je spravedlivý a transparentní. Nezapomínejme ale na jednu podstatnou věc – tyto průzkumy a údaje často zpracovává čínská vláda.

Nástroj moci na obchodním poli

Nejde však jen o otázku soucitu k 1,4 miliardy obyvatel nejlidnatější země světa, které podle černých scénářů čeká realita připomínající legendární epizodu Nosedive z britského seriálu Black Mirror.

Jako alarmující vnímám zejména informace o tom, že důsledky Social Credit Systemu podle všeho budou sahat i za hranice Číny. Některé společnosti, které s Čínou obchodují – nehledě na to, odkud pochází – jsou už totiž v tuto chvíli do hodnocení zahrnuty, a tím pádem mu chtě nechtě podléhají.

Australský Strategický politický institut loni k tématu vydal zajímavý report, který poměrně detailně popsal mechaniku manipulace Číňanů se zahraničními firmami. Jako první se na mušce Social Credit Systemu ocitly některé významné mezinárodní aerolinky.

Předmětem hojně medializovaného konfliktu, který vyeskaloval během minulého roku, bylo nerespektování politického postoje Čínské komunistické strany v případě United Airlines, Qantas a zhruba desítky dalších aerolinek. Z pohledu komunistické Číny šlo dokonce o porušení zákona. Zločin konkrétně spočíval v tom, jakým způsobem „provinilé“ aerolinky na svých internetových stránkách uvádějí destinace Tchaj-wan, Hongkong a Macao.

Dopravci byli zkraje roku informováni, že pokud nesplní Čínou preferovanou verzi informování o těchto politicky diskutabilních územích, dotkne se to jejich Social Creditu. Už dříve přitom tyto firmy získaly osmimístný kód, který údajně přímo slouží k tomu, aby při porušení byly vůči provinilcům spuštěny příslušné sankce.

Zaplatíte dolary i pověstí

Zakročení proti aerolinkám je nicméně jen špička ledovce. Plíživá implementace Social Credit Systemu se v nedávné minulosti prokazatelně dotkla i jiných firem: například japonská společnost Muji si vysloužila pokutu 30 tisíc dolarů za to, že uvedla Tchaj-wan jako zemi původu.

Ačkoliv firma inkriminované produkty nakonec do jednoho zlikvidovala a označení už nikdy nepoužila, porušení čínského zákona bylo veřejně oznámeno v tzv. National Enterprise Credit Information Publicity System. To je vztyčený varovný prst pro všechny, kteří by se snad v budoucnu chtěli porušení pravidel dopustit – Čína vysílá jasný signál, že každý přešlap bude odteď monitorovaný.

Kromě zařazení na „černou listinu“ nebo tučných pokut čeká provinilé společnosti ještě řada dalších opatření a restrikcí, například pravidelné kontroly.

To ovšem některým zavání nepřiměřeným nátlakem. „Pokud se (zahraniční) firmy začnou systému podřizovat, přijetí nároků Čínské komunistické strany se nakonec stane automatickým rozhodnutím, a tedy normou, která zasahuje do suverenity jiných národů,“ varují autoři v australském reportu.

Co bude dál?

Jak přesně se sociální kredit bude vyvíjet a jaký bude mít dopad nejen na čínskou společnost, ale i na světový obchod, to si dosud netroufá předvídat ani citovaný report. Alarmující ovšem je, jak velkou moc už dnes tento systém má, a to dokonce ještě před jeho plošným zavedením, které počítá s mnohem komplexnější provázaností a důsledností.

Už teď je ale jasné, že by se vlády po celém světě měly začít preventivně bránit, aby se hrozící důsledky Social Scoringu na mezinárodní půdě pokud možno minimalizovaly. I když rozvoj v Číně zastavit nelze, je třeba se na něj strategicky připravit. Bude velmi zajímavé sledovat, jak se s touto výzvou svět vypořádá.