Sto dvacet týmů z pětadvaceti zemí světa, devatenáct soutěžních projektů a jeden vítěz. Tak vypadala mezinárodní architektonická soutěž na novou podobu Vltavské filharmonie. V pražském Centru architektury a městského plánování si od 12. července do 18. září mohou návštěvníci prohlédnout, s jakými konkurenty se utkal vítězný návrh architektonického studia BIG.
Všechny projekty od finalistů, které vybrala odborná porota, jsou v CAMPu prezentovány v Černém sále na velkoplošných obrazovkách, součástí výstavy jsou také fyzické modely a detailní srovnávací prohlížečka na dotykovém panelu. Jde o jedinečnou příležitost prohlédnout si všechny počiny, které vznikly v rámci jedné z nejprestižnějších architektonických soutěží soudobé české historie.
„Vizualizace, technická schémata, fyzické modely, ale také třeba hodnocení jednotlivých návrhů porotou soutěže. To vše je možné na výstavě podrobně prozkoumat a vzájemně porovnat,“ říká ředitel Institutu plánování a rozvoje Ondřej Boháč. K vidění jsou mimo jiné návrhy od dvou domácích architektonických studií – Atelier M1 v kolaboraci s Barozzi Veiga a Petr Hájek Architekti.
Expozice zahrnuje také podrobné hodnocení mezinárodní poroty. Bílý sál je pak vyhrazen pro vítězný návrh studia BIG, kde se mohou návštěvníci seznámit s kontextem projektu a s celým příběhem, na jehož konci by mohl stát koncertní sál, který si Česká republika jakožto národ skvělých skladatelů zaslouží.
Foto: CAMP
Výstava 19 soutěžních projektů je v CAMPU ke zhlédnutí do 18. září
„Praha má několik koncertních sálů, které jsou významné pro svou historickou i architektonickou hodnotu. Jedná se však veskrze o sály, které nevyhovují prostorově ani technicky požadavkům 21. století,“ říká Petr Hlaváček, první náměstek primátora pro oblast územního rozvoje.
Hlaváček dodává, že nejmladší koncertní sál, Smetanova síň Obecního domu, je starý více než 100 let. Vltavská filharmonie by tak mohla přinést vítanou změnu nejen v podobě hudebního svatostánku, ale také ukázky progresivní architektury. Vzhledem k tomu, že nový objekt bude vyrůstat nedaleko transformačního území Bubny-Zátory, velkou roli sehraje také jeho propojení s budoucí městskou strukturou.
Díky tomu, že architekti ze studia BIG pojali koncertní síň pro Prahu jako bohatý kulturní prostor uvnitř i venku, Vltavská filharmonie nabídne také vítaný městotvorný přesah. Trojici hudebních sálů doplní zázemí pro orchestr, kreativní centrum Městské knihovny a kavárna. Přinese také nápaditá řešení veřejného prostoru – jednotlivé stupně objektu umožní návštěvníkům vystoupat až na střechu, která plynule naváže na náměstí v nejvyšší úrovni.
Podle aktuálních odhadů bude cena výstavby nové budovy filharmonie dvakrát vyšší, než se čekalo původně. Městští radní v červnu schválili dokument, ve kterém byla stanovena na 9,4 miliardy korun. Příprava projektové dokumentace podle dřívějších informací vyjde na dalších 780 milionů korun, na 2,9 miliardy přijdou úpravy okolí.
Cena se zvýšila kvůli zdražení stavebních prací a materiálů, ale roli hrály také jiné faktory. „Na zvýšení ceny se podílela zhruba z jedné třetiny inflace, taktéž přibližně z třetiny výjimečnost a originalita řešení, například využití veřejného prostoru včetně zakomponování střechy, a potom nárůst podlahové plochy o 16 procent,“ dodává Hlaváček.
Podle něj je navíc samozřejmě nutné počítat s tím, že náklady se budou až do předpokládaného dokončení stavby v roce 2031 ještě vyvíjet, takže odhadovat je nyní přesně s výhledem na dalších devět let nemá praktický význam. Magistrát nyní usiluje o spolufinancování státem a zvažuje také zapojení soukromých investorů.
Foto: BIG
Vltavská filharmonie v Praze podle návrhu studia BIG
Žije tu pouhých devět tisíc obyvatel a na první pohled je to docela obyčejné švédské městečko. Daleko od civilizace, jak to ve Švédsku, které má zhruba stejný počet obyvatel jako Česko (ovšem na ploše, která je bezmála sedmkrát větší), je zvykem. A přece je Älmhult něčím výjimečný. „Kdybychom byli v Americe, pravděpodobně se to tu jmenuje IKEA město, ale nejsme – a tak to je pořád Älmhult,“ říká Raphael Bartke.
Jako zaměstnanec nábytkářské firmy objel snad celý svět. Nakonec se usadil jako vedoucí komunikace na místě, kde se otevřela vůbec první prodejna IKEA na světě. Tehdy byl ještě její název v sytě žlutém provedení a s čárkou nad E na černém pozadí.
První prodejna, která otevřela v roce 1958, je tady v Älmhultu stále. Proměnila se ale na muzeum, které odkrývá historii společnosti. Dávno ale není jedinou stavbou zasvěcenou nábytkářskému gigantu. Kromě muzea tu dnes je i takzvaný IKEA hotel. Společnost tu stále má své firemní zastoupení včetně kanceláří.
Co je ale nejzajímavější, je to, že právě tady vznikají všechny výrobky firmy, které se uvádí na trh. Výroba je střežené místo, CzechCrunch měl ale příležitost navštívit továrnu, která odívá domácnosti po celém světě. Prohlídka začíná.
Foto: IKEA
Hlavní místnost tvoří velké dřevěné schody
Hlavní místnost tu tvoří obrovské schody. Tady se ale ještě nepracuje. Je tu kavárna a dřevěné schodiště slouží jako sezení. Scházejí se tu zaměstnanci a vymýšlí produkty, které vznikají o parto výš. Výroba je v IKEA rozdělena do pěti zón. A začínáme v té, kde se tiskne. „Už několik let využíváme potenciálu, který s sebou přináší digitalizace. Proto také máme osm různých typů 3D tiskáren,“ říká Henrik Holmberg, manažer dílny, kde vznikají prototypy.
Dřív se tu podle něj motalo daleko více pracovníků, když ovšem začala firma využívat 3D tisk, spousta práce odpadla. „Jednou z nejdůležitějších věcí je, že můžete výrobek prostě vytisknout a hned vidět, jestli slouží tak, jak má,“ popisuje Holmberg. Tisk jednoho takového prototypu trvá kolem šesti až sedmi hodin. Tiskárny jedou prakticky nonstop, menší výrobky jsou hotovy dřív a tisknou se přes den – ty, co naopak potrvají déle, jdou do tiskárny na noc nebo přes víkend.
IKEA své prototypy tiskne z plastu. A to včetně těch produktů, které nikdy v budoucnu plastové nebudou. Jako například džbán, který Holmberg ukazuje. „Tento výrobek může být nakonec ze skla. Teď je z plastu, ale za to v reálné velikosti, můžeme proto zhodnotit, jestli stojí, jestli je zobáček na vodu ideální. Dozvíme se tak mnohé, a to ještě předtím, než investujeme do výroby výrobku ze skla,“ líčí manažer prototypového centra.
Největší produkt, který je tu možné vytisknout, je židle. „Hodně tiskneme věci do kuchyně, například pánvičky. Můžeme si vyzkoušet, jak sedí v ruce, jakou mají ergonomii. Loni jsme vytiskli asi šest tisíc výrobků,“ doplňuje Holmberg. A to je opravdu hodně. IKEA má v prodeji asi deset tisíc produktů, přičemž každý rok na trh uvede dva tisíce nových. Každoročně se tak dvacet procent nabídky obmění. Jiné dva tisíce starších výrobků se z různých důvodů vyrábět přestanou.
V dalším oddělení vzniká textil. K vidění jsou tu role látek se vzorem typickým pro švédského výrobce. I design látek se tvoří právě tady. Návrh vznikne na počítači a pak se jednoduše vytiskne. Během dvaceti minut je tak jasné, jak vzor vypadá ve skutečnosti.
„Do obchodu se odtud dostane ani ne polovina. Velmi důležitá je pro nás kvalita a také bezpečnost. Obojí tu testujeme,“ líčí designér IKEA Marcus Arvonen. Uprostřed textilního oddělení je obrovský stůl. Teď tu leží část židle. Právě tady se zkouší, jestli je látka okolo kovu strečová, nebo jestli to bude pohodlné sezení. Někdy nový produkt vznikne jen tak, že se ten starý přetvoří. A jak říká Arvonen, nemusíte tak začínat od nuly.
Kolik nápadů skončí v koši, protože se ukáže, že v reálu nefungují? „Stává se to, ale kolik takových případů je, spočítáno nemáme. Můj odhad je, že je to 70 až 75 procent. Proces je investice. Pokud se ale podíváme na úplný detail, pak si produkt v nějaké podobě účel najde, ať už tak nebo tak,“ odpovídá designér.
V další místnosti je slyšet zvuk pily. Co naopak slyšet není, je vlastní slovo. Za to ta vůně mluví sama za sebe. Jsme ve woodshopu, kde se pracuje s každým druhem dřeva. „Třeba knihovny vyrábíme už velmi dlouho, máme o nich velmi dobré znalosti. Když ale děláme něco úplně nového s novými technologiemi, pak je to o dost delší cesta. Někdy dvojnásobně, někdy i desetinásobně. Musíme se naučit všechno, co jsme se u jiných produktů učili posledních padesát let. Třeba u knihovny Billy, která je jedním z nejstarších produktů,“ dodává Holmberg.
Průměrný život výrobků je různý. Některé se například stahují z prodeje kvůli tomu, že nejsou udržitelné. Důvodem může být také kvalita. Někdy prostě jeden výrobek nahradí nějaký jiný. A někdy jde o nový výrobek jen proto, že se pro jeho výrobu používá jiný materiál. My zatím vstupujeme do další místnosti, která je naopak plná kovů. „Pracujeme hlavně s karbonovou a nerezovou ocelí,“ říká designér. I v tomto oddělení jsou k dispozici 3D tiskárny. Dá se díky nim například mnohem lépe dělat pravou a levou část produktu tak, aby stoprocentně lícovaly.
V poslední části výroby se produkty finalizují. Dostanou tu konečnou podobu. A byť jde stále o prototypy z plastu, nastříkají se do barvy, ve které mají jít do prodeje, tak, aby vypadaly věrohodně. Zaměstnanci tu pak zkouší, jak bude výrobek působit v místnosti. Aranžuje se, aby byl vidět z vícero perspektiv a jak jde dohromady s ostatním zbožím. „Vyžaduje to hodně sprejování. Máme tu také přístroj, který mixuje barvy,“ říká Holmberg.
Foto: Eliška Nová
Jeden z ikonických výrobků v netradičním provedení
Byť do výroby ve velkém zasáhla právě digitalizace, v Älmhultu stále velmi těsně spolupracují designéři spolu s inženýry. V pěti zmíněných odděleních pracuje čtyřicítka lidí a každé oddělení má několik expertů. „Používáme pojem demokratický design, což znamená, že se vždy soustředíme na produkt a jeho základní funkci, ale i na výrobu jako takovou,“ říká Holmberg. A ačkoliv se ve výrobě nesmí fotit, ještě střeženější a zcela zapovězená je budova vedle. Tady se skrývají výrobky na příštích několik let, které teprve půjdou do prodeje.
Nejprve to byly koberce a křesla
Zakladatel IKEA Ingvar Kamprad původně prodával koberce nebo křesla. Velmi brzy chtěl ale vyrábět vlastní produkty. Najal proto designéra, který přišel s tím, že by potřeboval místo, kde se bude testovat design výrobků. Když dostal svolení, zaměstnal jednoho člověka a spolu začali vyrábět prototypy. Tak se začal celý příběh v padesátých letech psát. „Viděl jsem fotky z tehdejší doby a vypadalo to tu velmi jinak než dnes,“ dodává Arovnen.
Jak šel čas v IKEA, je nejlépe vidět právě v místním muzeu, kde jsou místnosti s dobovým nábytkem z jednotlivých roků až po místnosti, které více či méně odpovídají současnosti. Místní muzeum je pravděpodobně také jedno z mála míst na světě, kde v restauraci dostanete čerstvé masové koule, nikoliv ty ze zmraženého polotovaru. Vaří tu i několik výrobků, které jsou v Česku neznámé. Kupříkladu langoš s lososovou pomazánkou.
Muzeum tradiční švédské společnosti vzniklo teprve v roce 2016, když se nedaleko otevřel další modro-žlutý obchodní dům. „Rekonstruovalo se dva roky. Chtěli jsme, aby to vypadalo stejně jako v roce 1958, kdy se obchod poprvé otevřel. Uvnitř najdete stejnou podlahu i sloupy,“ vypráví na naší cestě Bartke.
Kromě stálých expozic jsou tu i dočasné. To aby se nenudili ti, kteří chtějí muzeum navštívit po několikáté. Letos v květnu to byla například výstava o sourozencích, kteří pracovali pro společnost třiačtyřicet let a jako designéři vyrobili více než dva tisíc výrobků. Jejich nejznámějším produktem je modrá taška Frakta. Do důchodu odešli před dvěma lety.
Foto: Eliška Nová
První prodejna se proměnila na muzeum
IKEA tak ukazuje, že se vpisuje i do životů lidí, kteří pro ni pracují. Kromě sourozenců je to i sám Bartke. Němec, který žije ve Švédsku už dvanáct let. V IKEA začal pracovat v roce 1997. Jako interiérový designér měl na starosti budování prodejen. Pak začal stavět celé obchody – v Austrálii, Japonsku, Rusku i po celé Evropě.
„Vzhledem k tomu, že jsem obchodní domy znal opravdu dobře, dostal jsem práci v komunikaci, a to přímo tady, v globálním komunikačním oddělení ve Švédsku,“ vypráví. Posledních šest let Bartke pracuje také pro zmíněné muzeum. Začal jako kurátor, kdy shromažďoval výrobky z jednotlivých obchodů po celém světě. Dnes je lídrem projektů v jednotlivých expozicích.
Bartke se usadil nedaleko takzvaného IKEA městečka, ve vesnici s přítelkyní koupili dům a otevřeli dokonce i pekárnu. Pokud by si chtěl někdo představit, jak to tu vypadá, pak stačí otevřít stránky knížky Děti z Bullerbynu od jiné švédské velikánky, Astrid Lindgrenové. Ostatně Bullerbyn leží jen 150 kilometrů odtud. Ale to je zase trochu jiný příběh.
Pomocí cookies ukládáme vaše nastavení a preferencí, analýze návštěvnosti našich stránek, zprostředkování funkcí sociálních médií a k personalizaci obsahu … Číst dále
Pomocí cookies ukládáme vaše nastavení a preferencí, analýze návštěvnosti našich stránek, zprostředkování funkcí sociálních médií a k personalizaci obsahu. Informace o užívání našich stránek také dále sdílíme s našimi obchodními partnery z oblasti sociálních médií, reklamy a analytiky. Za tyto webové stránky a soubory cookies odpovídá CzechCrunch s.r.o. Více informací naleznete na následujícím odkazu.
Nastavit preferované cookies
Vždy, když navštěvujete jakoukoliv webovou stránku, stránka může ukládat nebo získávat informace z vašeho prohlížeče, zejména formou souborů cookies. Tyto informace se mohou týkat vás, vašich preferencí nebo vašeho zařízení a jsou užívány převážně k zajištění vámi očekávaného chodu stránek. Takto získané informace vás obvykle přímo neidentifikují, ale mohou vám zprostředkovat personalizovanější zkušenost při užívání našich stránek. Protože respektujeme vaše právo na soukromí, můžete zakázat některé druhy cookies, které nejsou k využívání našich stránek nezbytné. Pokud se však rozhodnete některé cookies zakázat, může mít tento krok vliv na vaši uživatelskou zkušenost stránek a námi nabízené služby. Aktivací níže uvedených souborů cookies vyjadřujete souhlas s tím, že vaše osobní údaje mohou být převedeny do třetích zemí. Více informací naleznete na následujícím odkazu.
Možnosti předvolby jednotlivých cookies
Naprosto nezbytné cookies
Nezbytné cookies zajišťují klíčové funkce webových stránek jako jsou zabezpečení, správa sítě, přístupnost a základní statistiky o návštěvnících, takže není možné je vypnout. Prohlížeč můžete nastavit tak, aby blokoval soubory cookie nebo o nich posílal upozornění (tato skutečnost však může mít vliv na fungování stránek).
Pokročilé analytické funkce
Nástroje třetích stran, které nám umožňují zlepšovat fungování webových stránek pomocí zasílání zpráv o tom, jaký způsobem stránky užíváte. Tyto cookies však shromažďují údaje způsobem, který nikoho přímo neidentifikuje. Pokud tyto cookies nepovolíte, nebudeme vědět, kdy jste navštívili naši stránku.
Funkce a preference
Funkční a preferenční cookies umožňují použití pokročilého webového obsahu a pokročilých funkcí a zároveň nám také umožňují ukládat vaše nastavení a preference.
Cílené soubory cookies
Díky těmto cookies vám můžeme zobrazovat personalizované nabídky, obsah, jakož i reklamní obsah, na základě vašich zájmů na našich webových stránkách, na stránkách třetích stran a na sociálních médiích. Neukládají ale vaše osobní informace přímo, nýbrž přes jedinečné identifikátory prohlížeče a internetového zařízení. Pokud je nepovolíte, bude se vám zobrazovat na stránkách méně cílená reklama.