Před několika dny Microsoft prezentoval výsledky dlouhodobého experimentu s umístěním datového centra pod vodu. Ačkoliv nezjistil žádný negativní vliv, jako by chtěl svou šetrnost k přírodě zdůraznit ohlášením dalšího ekologického programu. Do roku 2030 si tak stanovil na první pohled paradoxní plán: vracet do oběhu více vody, než ve svých operacích reálně využije.

Jak je to možné? Firma se zaměří na dva aspekty. Za prvé chce minimalizovat spotřebu vody, za druhé ji do prostředí vracet ve 40 oblastech, kde operuje a které se potýkají s jejím nedostatkem. Řídí se přitom daty Institutu světových zdrojů (WRI), který většinu zdrojů sladké vody kategorizuje podle jejich vytížení. Pokud množství odebrané vody přesáhne 40 % objemu, který se do daného místa přirozeně navrací, oblast je označena za vysoce vytíženou.

Microsoft plánuje využívat dobře známé systémy jako sběr dešťové vody a její důslednou recyklaci i komplexnější prostředky jako inovativní systém potrubí nebo eliminaci vody z procesu chlazení. Tato řešení bude aplikovat podle potřeby, přičemž obecným bodem je snaha mít na jeden ze zásadních přírodních zdrojů globálně pozitivní vliv.

Nejsou to diamanty, zlato, ropa, dokonce ani železo. Vůbec nejdůležitější komoditou současnosti je voda, protože je potřebná pro zpracování všech ostatních a není bez ní možný život tak, jak ho známe. Vysoká úroveň znečišťování spolu s klimatickými změnami nicméně způsobuje, že dostupné množství pitné i užitkové vody rychle ubývá.

Až 97 % veškeré vody na Zemi se nachází v mořích a oceánech – je tedy slaná. Značná část sladké pitné vody se pak nachází v nezabydlených oblastech, takže k ní lidé nemají přístup. Přesto lidstvo každoročně spotřebuje kolem 4,3 trilionu litrů sladké vody, což je číslo obsahující patnáct nul. Dlouho spolehlivé zdroje životodárné tekutiny tak dnes bez nových způsobů jejich spravování často selhávají.

Pro pozorování tohoto fenoménu nemusíme chodit daleko, když se v posledních letech s velkými suchy potýká i většina území Česka. Ačkoliv příčiny zde nelze přiřadit jen přímo klimatickým změnám, efekty jsou velmi podobné jako v případech, kde je viník zjevnější. Mnohé korporace přitom problém nezhoršují jen vypouštěním uhlíkových emisí do atmosféry, ale také bezprostřední spotřebou vody pro různé účely.

Datová centra Microsoftu coby největší spotřebitelé vody

V případě Microsoftu jsou to hlavně zmiňovaná datacentra. Jednou z výhod jejich ponoření do moře je minimální potřeba dodatečného chlazení externími zdroji. Zařízení umístěná v budovách na souši ovšem potřebují neustálý přívod obrovského množství vody, aby se nepřehřívala. Navíc, jak zmiňuje The Verge, Microsoft ani Google svá datová centra nestaví tam, kde je nejsnadnější přívod vody, ale tam, kde jsou co nejblíže uživatelům.

Jedním z důvodů, proč Microsoft nepředstavil konkrétní detaily své nové ekologické iniciativy, je nemožnost vytvořit univerzální nápravu. Na různých místech představuje spotřeba vody odlišné problémy a nedostatky mají různé důvody. Stejně tak je potřeba aplikovat specifická řešení.

Například v americké Arizoně bude po většinu roku chlazení datacenter probíhat výhradně pomocí vzduchu díky tzv. adiabatickému chlazení při teplotách pod 30 °C. Při vyšších teplotách se přejde na chlazení pomocí odpařování, které je vysoce účinné, ale například oproti chladícím věžím spotřebuje až o 90 % méně vody. Paralelně s tím Microsoft přechází i na solární energii, která také výrazně snižuje nároky na vodu.

Kromě vlastního omezování spotřeby a navracení vody do prostředí například obnovou mokřadů a podzemních vod (zvodní) se také navazují spolupráce s neziskovkami, které poskytují přístup ke zdroji chudším komunitám. Tyto programy mají probíhat v Brazílii, Indii, Indonésii, Mexiku, Číně, Malajsii a Jižní Africe. Některé iniciativy začínají už nyní, jiné se spustí v průběhu následující dekády.

Ačkoliv může slib Microsoftu působit jako snaha nějak v pozitivních ambicích překonat konkurenci, není první firmou, která chce do přírody vracet více vody, než spotřebuje. Stejný záměr nedávno představil Intel, jenž za poslední dekádu konstantně snižuje spotřebu esenciálního zdroje. Se správou vody, na rozdíl od skleníkových plynů, má navíc lidstvo tisíce let zkušeností.

V průběhu následujících několika desetiletí se má Microsoft podle vlastních plánů stát firmou, která neprodukuje žádný odpad ani uhlíkové emise (z atmosféry je dokonce odstraňuje) a do přírody globálně vypouští více vody, než spotřebuje. Podobné plány je snadné označit za utopii, všechny jsou ale v zásadě nutné, pokud se máme vyhnout nezvratným klimatickým změnám a zásadním negativním proměnám podmínek, v jakých lidstvo žije.

Šéf environmentálních záležitostí Microsoftu Lucas Joppa k nejnovější iniciativě řekl: „Budeme investovat tolik, kolik bude k dosažení tohoto cíle potřeba.“ Sám ho přitom nepovažuje zdaleka za nejvyšší možný a chce další firmy podnítit k ještě ambicióznějším krokům. „Společnosti, které dokážou udělat víc, by měly udělat víc,“ dodává.