Markéta Gregorová je jedinou Pirátkou, která se letos dostala do Evropského parlamentu. Vytrvalá kritička účasti Pirátů ve vládě v rozhovoru pro podcast Crunch s Čestmírem Strakatým reflektuje, co může strana po dvou volebních debaklech, nepovedené digitalizaci stavebního řízení a odchodu z vlády na české politické scéně ještě nabídnout. „Petr Fiala je typický příklad neinspirativního centristy, který nedělá nic. Pořád ještě tu je prostor pro stranu, která se postaví proti korupci a kamarádšoftu a bude prosazovat liberální hodnoty,“ tvrdí politička, která se zabývá hybridními hrozbami, prosazováním rovných práv pro LGBT a také čím dál více evropskou obrannou politikou.

V podcastu Gregorová mluví i o tom, jestli je slovenský premiér Robert Fico zbabělec nebo jak vypadají plány na ukončení války na Ukrajině.

Celý rozhovor si pusťte ve videu níže, na YouTube, Spotify nebo v Apple Podcasts. Tady vám přinášíme část rozhovoru v přepsané formě.

Co jste si pomyslela, když jste nedávno viděla slovenského premiéra Roberta Fica v ruské televizi?
Ten případ Roberta Fica mi přijde ještě zvláštnější než případ Viktora Orbána. Orbán se jasně vymezuje proti současnému směřování Evropy a dává najevo sympatie k Rusku. Fico si sice na proruské rétorice postavil kampaň, ale před pár týdny jednal s premiérem Ukrajiny a sliboval mu plnou podporu vstupu Ukrajiny do EU. A pak ho vidíme, jak se plazí před moderátorkou propagandistického kanálu a opakuje všechny ty standardní narativy o tom, jak se Rusko jen brání a Západ je zlý a zkažený.

Není to jen politika všech azimutů, jak ji razil Miloš Zeman? Možná Fico dělá jen to, co je dobré pro Slovensko, a mluví se všemi.
Problém je, že každému slibuje něco jiného a tyto sliby si protiřečí. Fico mi přijde jako zbabělec, který se bojí říct lidem do očí, co si doopravdy myslí. Premiérovi Ukrajiny to mohl říct do očí.

Není to ale jen plnění jeho volebních slibů? Vždyť vyhrál volby s tím, že bude prosazovat tuto politiku.
To je pravda, ale myslím si, že pozvánku do Moskvy by dostal i bez toho, aby se takhle ponižoval. Asi není tak významný státník, jak si myslí.

Jak vidíte budoucnost politiků, jako jsou Viktor Orbán a Robert Fico, v Evropské unii, s politikou, kterou prosazují?
Ještě před pár lety bych si myslela, že tito politici budou na okraji evropské společnosti a možná i povedou své země ven z Evropské unie. Nyní se ale obávám, že začínají otáčet kormidlem EU tak, aby tančila, jak oni pískají, a to ve spolupráci s politiky, jako je premiérka Giorgia Meloniová v Itálii nebo Geert Wilders v Nizozemsku.

Giorgia Meloniová se ale staví na stranu Ukrajiny.
To ano, od své kampaně svůj postoj otočila. Nicméně se nachází v takové mediační pozici, kdy sice podporuje Evropu, ale zároveň dokáže jednat s kýmkoliv, včetně Orbána a Fica. Často se říká drb, že když je potřeba Orbána usměrnit, pošle se do místnosti Giorgia Meloniová. Nicméně pokud většina evropských zemí bude mít vlády směřující Orbánovým a Ficovým směrem, obávám se, že se k nim Meloniová přidá.

V některých úvahách politiků to začíná vypadat, že realistický scénář vývoje války na Ukrajině počítá s tím, že Ukrajina bude muset část svého území oželet. Může Ukrajina vstoupit do EU i bez územní celistvosti?
Momentálně je tento scénář ve hře, ale domnívám se, že pro mnoho států EU bude územní celistvost Ukrajiny důležitou podmínkou jejího vstupu. Stejně tak Moldavsko a Gruzie se nebudou moci ucházet o členství, dokud nebudou vyřešeny otázky Podněstří, Jižní Osetie a Abcházie.

Znamená to tedy, že ke vstupu Ukrajiny do EU dojde až ve chvíli, kdy budou jasně stanoveny hranice a Zelenskyj si s Putinem potřesou rukou?
Domnívám se, že někteří politici by si takové rychlé ukončení konfliktu přáli, což mě osobně štve. Existuje ale i druhá skupina evropských politiků, která chce Ukrajině pomáhat co nejdéle a podporovat ji v obraně.

Pozornost teď hodně míří k povolební situaci v USA, zejména k tomu, jak se Washington pod vedením nového prezidenta do situace na Ukrajině zapojí nebo nezapojí. Neměla by se Evropa o sebe postarat sama a nebýt závislá na pomoci USA?
Rozhodně souhlasím. V posledních desetiletích jsme se příliš spoléhali na Ameriku a zanedbávali vlastní obranný průmysl. A všem to takhle vyhovovalo, dokud jsme neměli válku na hranicích. Teď se evropský obranný průmysl pomalu probouzí, především kvůli potřebě dodávat munici a zbraně Ukrajině. Začínají se objevovat společné evropské projekty, jako je například systém protivzdušné obrany Sky Shield. Evropská komise bude mít také pravděpodobně komisaře pro obranu, což je krok správným směrem. Bohužel se nedají napravit dekády zanedbávání celého průmyslového odvětví během pár let.

Je vlastně absurdní, že Evropa je bez americké pomoci v podstatě bezbranná. Bude mít komisař pro obranu dostatek pravomocí a financí, aby se Evropa stala samostatnější?
Bavila jsem se o tom s Andriusem Kubiliusem, který je kandidátem na tuto pozici. Jeho vizí jsou společné nákupy zbraní a vojenské techniky, což by bylo výhodnější z hlediska ceny a zároveň by to omezilo korupci. Druhou důležitou oblastí jsou společná vojenská cvičení. V současné době probíhají v omezené míře, ale je potřeba je rozšířit. Polsko zbrojí, rozšiřuje svoji armádu, ale Polsko nás všechny neochrání. Zároveň, když tam navezete další vojáky NATO nebo třeba vojáky z Francie, z Německa, tak oni nebudou mít stejnou výstroj, oni nebudou vlastně fungovat na základě stejných povelů, pokynů a nebudou mít stejnou zkušenost s různými zbraněmi, takže společný trénink je to, co Kubilius v rámci posílení akceschopnosti zmiňuje.

Nepovede to právě k omezení akceschopnosti a rychlosti rozhodování?
Společné nákupy neznamenají, že si jednotlivé země nemohou nakupovat samy, co chtějí. Věřím, že se většina zemí bude chtít do tohoto systému zapojit. Společná evropská armáda to ale není a nebude, protože nemáme evropskou federaci.

Vy byste ale federaci chtěla.
Ano, je to ale utopický sen. Spíše se obávám, že se vracíme k nacionalismu a k primátu národních států. To už jsme jednou zkusili a nedopadlo to dobře.

Myslíte si, že i v Česku se projevuje trend, kdy se voliči obrátí k populistickým stranám?
Premiér Fiala bohužel podle mého názoru splňuje definici neinspirativního centristy, který nechce nikoho urazit a nedělá nic odvážného. Takže nakonec neudělá nic. A voliči se vrátí zpátky k těm extrémním protipólům, protože potřebují nějakou změnu, něco výrazného, co tu „tragédii“ utne, a já to upřímně vnímám i u nás v České republice.

Vyčítá se vám, že jste byli součástí vlády, která problémy neřešila, a teď ji kritizujete.
Nesouhlasím s tím, že by vláda problémy neřešila. Vždy, když jste součástí koalice, musíte dělat kompromisy a následně o nich mlčet, aby nedošlo k rozkolu. V tomto ohledu jsme se možná stali obětí  „Toto se povedlo, říká vláda Petra Fialy“, kde nebylo jasné, kdo za co může.

Vy jste ale kritizovala vstup do vlády od začátku.
Ano, kritizovala jsem ji celé tři roky. Je ale pravda, že tehdy jsem netušila, kam až se situace může vyvinout. Člověk se v politice neustále učí.

Nemyslíte si, že za současnou situaci můžou i Piráti?
Samozřejmě přijímám svůj díl viny, ale myslím si, že hlavní odpovědnost nesou jiné strany, které měly velkou podporu a mohly prosadit více změn.

Myslíte si, že Piráti po dvou volebních debaklech mají v České republice budoucnost?
Věřím, že ano. V českém politickém spektru existuje prostor pro stranu, která se bude autenticky zasazovat o zefektivnění státu. A to neznamená jen digitalizaci, ačkoliv ta je důležitá pro boj s korupcí. Jde mi o to, aby stát nebyl nabobtnalý a zbytečně neobtěžoval občany.

Ale to říkají všechny strany.
Ano, ale málokterá to skutečně ukazuje.

Takže vy chcete menší stát.
Ano, já chci menší stát. Ale všichni si myslí, že jsme levičáci!

Kritici vám můžou vyčítat, že jste měli možnost digitalizaci prosadit, a nepovedlo se vám to. Například digitalizace stavebního řízení nefunguje tak, jak si Ivan Bartoš představoval.
Ukázali jsme ale, že jsme ochotni se do problému pustit a snažit se ho řešit. Nikdo nemůže Ivanu Bartošovi upřít tu snahu něco s tím udělat – asi po 10 letech, kdy to tam viselo, ANO to slibovalo a pak se nikdy nic nestalo. Zároveň je fakt, že v té dané vládě se některé věci dělaly těžko, protože nám tam byly házeny klacky pod nohy.

Jak vnímáte kritiku, že se Piráti stali „normálními politiky“, kteří už neprosazují své původní principy?
Nesouhlasím s tím. Stále si myslím, že v české politice reprezentujeme něco jiného než ostatní strany. Například KDU-ČSL se ukázala být v otázkách LGBT práv a ženských práv ultrakonzervativní, moje osobní práva omezuje. A o ODS ani nemluvě. Vidím tu prostor pro stranu, která se postaví proti korupci a kamarádšoftu a bude prosazovat liberální hodnoty, a to jak ekonomicky, tak i společensky.