Na české startupové scéně patří mezi matadory – Ondřej Bartoš společně s kolegy v Credo Ventures do nich začali investovat před patnácti lety, když byl tento trh v plenkách. Investor, jenž letos oslavil padesát let, se přitom vypracoval mezi vůbec nejlepší venture kapitalisty v regionu. A jak to někdy bývá, s rostoucím úspěchem přichází i arogance… „Pak jsem si ale uvědomil, že element štěstí a načasování se jen těžko plánuje, byť pro úspěch jsou stěžejní,“ popisuje.

S Bartošem jsme sdíleli cestu, když jsme jeli z Prahy do Brna na konferenci Startup Money od JIC – on jako řečník, já jako zástupce CzechCrunche, který byl mediálním partnerem akce. Zatímco běžně tato cesta trvá dvě hodiny, kvůli husté dopravě se nám prodloužila na téměř čtyři. Během této doby jsme probrali širokou škálu témat: auta, Apple, Donalda Trumpa, startupy, ušlé příležitosti, longevity i vyhoření… A výsledkem je tento text: vhled do uvažování, motivace a částečně i soukromí člověka, jenž zakladatelům z různých zemí pomohl vyrůst k miliardám.

Nejlepší startupový investor regionu

„Asi to dnes bude delší, navigace ukazuje tři hodiny,“ říká, když nasedáme do jeho auta britské značky, která po českých silnicích moc často nejezdí. Tehdy mu prozradím i svůj plán: tento čas využijeme na rozhovor. Proč jsem mu to neřekl dopředu? Teď už nemá na výběr a nemůže couvnout. „Víte co? Možná bych vás s tím neposlal do háje, ani kdybyste mi to řekl předem,“ směje se.

Ne, že by se Ondřej Bartoš vyhýbal mediální pozornosti. Obecně ale nerad mluví o sobě s mantrou, že on je „jen“ investor a za jeho úspěchy si naopak zaslouží pozornost zakladatelé startupů, které v rámci Credo Ventures podporují. Oponuji: k úspěchu jednotlivých projektů přispívá i on a jeho kolegové tím, že do nich investují a pomáhají jim, jinak by to možná tak daleko nedotáhly.

Z řad startupových fondů v Evropě se totiž Credo Ventures zařazuje mezi špičku, což podporují i nezávislá data. Analytický portál Dealroom mapoval 800 venture kapitalistů v regionu Evropy, Afriky a Blízkého východu, aby zjistil, kdo startupům přináší nejvyšší přidanou hodnotu. Mezi čtyřiceti nejlepšími z nich, tedy v top pěti procentech, se nachází právě Credo, z Česka jako jediné. Samotný Bartoš se navíc jako vůbec první zástupce působící ve střední a východní Evropě zařadil do prestižního výběru nejlepších startupových investorů Midas List Europe, který sestavuje mezinárodní edice Forbesu.

A tak mu vysvětluji, že v CzechCrunchi rádi píšeme o úspěších jednotlivých startupů. Z portfolia Creda je to například příběh Poláka Matiho Staniszewského, jenž z Londýna buduje ElevenLabs s aktuální hodnotou 80 miliard. Nebo Rumuna Emiho Gala, který již úspěšně prodal dva startupy (Credo vydělalo na obou) a k tomu řeší biohacking.

Na základě výše zmíněných faktorů právě Bartošova story může podnítit zájem u některých lidí, aby podobně jako on podporovali startupy. Chvíli mlčí a přemýšlí, než řekne: „Možná máte pravdu. Já o tom prostě takhle nepřemýšlím.“

O autech, konzumu a dokonale krásném Applu

Když se rozhlédnu po autě, dojde mi jedna věc: neměl předtím Teslu? „Měl, ale moc mi nevyhovovala, nebylo to dobré auto, tak jsem ji zase prodal. Teď z toho mám o to větší radost, Elon Musk se úplně zbláznil,“ odpovídá Bartoš a přiznává, že aut má víc. Paradoxní přitom je, že v nich moc nejezdí. Pozvání vystoupit na konferenci v Brně využil jako hezkou záminku, aby se v jednom z nich mohl projet. „Jinak po Praze chodím zásadně pěšky, člověk se dostane téměř kamkoliv za chvíli. Do kanceláře to mám půl hodiny, jenom na tenis jezdím autem, tam to mám patnáct minut,“ vypráví.

Vezeme se v autě se spalovacím motorem, Tesla ale nebyla jediným zástupcem v Bartošově flotile na elektrický pohon. Ještě vlastní i jedno luxusnější elektroauto z Německa. „Ale taky není dobré, vlastně je to spíš katastrofa. Je nedokvašené, hodně poruchové, neustále probíhaly svolávačky, že třeba může explodovat, neustálé odpojování telefonu neumí vyřešit ani servis,“ popisuje s dodatkem, že pro občasné popojíždění po městě je pro něj ale elektromobil pořád ideální.

Bartoš přitom uznává, že někdy se „konzumem“ nechává strhnout až moc. „Nakupuju možná příliš oblečení nebo bot, technologických hraček… Mám snad všechny nové produkty od Applu,“ komentuje. Jako příklad uvádí VR headset Vision Pro, který si obstaral během prvního týdne, co se začal prodávat, i když v Evropě nebyl ještě dostupný.

„Teď akorát leží na poličce a padá na něj prach,“ pokračuje. Zdůrazňuje však, že jde o extrémně krásný kus technologie, ostatně Apple si na designu svých produktů zakládá. „Jen mu chybí reálný use case. Čekal jsem, že může částečně nahradit displej nebo monitor, ale není to moc praktické,“ hodnotí své zkušenosti.

O tom, co ve startupech hledá, a umělé inteligenci

Do startupů začalo Credo Ventures poprvé investovat již v roce 2011 a na českém i středoevropském trhu tak patří mezi nejstarší hráče. Aktuálně na to využívá prostředky ze svého čtvrtého fondu, který uzavíralo koncem roku 2022 o celkové velikosti téměř dvě miliardy korun. „Díky tomu, že fungujeme tak dlouho a máme track record, máme neférovou konkurenční výhodu,“ krčí rameny Bartoš.

„Měli jsme prostě štěstí, že jsme začínali v ideálním čase. Když se investování do startupů stávalo zajímavým, a to mediálně i finančně, už jsme byli na trhu, navíc ve výjimečné době cloudu a SaaS (software jako služba, obvykle na bázi předplatného) byznys modelu,“ pokračuje s tím, že dosavadní výsledky čtvrtého fondu hodnotí pozitivně, v Credu z něj zatím proinvestovali asi šedesát procent nasbíraného kapitálu.

Obecně venture kapitalisté míří na tří- až pětinásobné zhodnocení fondu v horizontu kolem deseti let. Po dvou letech od uzavření je již „čtyřka“ Creda zaplacena, což znamená, že investoři dostali investované peníze zpátky. To díky výše zmíněnému startupu ElevenLabs s aktuální hodnotou 80 miliard korun. Jaký podíl v něm drží samotné Credo, není známé, podle obecných zvyklostí jde u raných investorů alespoň o vyšší jednotky procent. A důležité je dodat, že tato jízda ještě zdaleka nekončí.

Na horizontu se otevírá i otázka pátého fondu. „Je možné, dokonce pravděpodobné, že s nabíráním peněz začneme už letos, ale v tomto byznysu to není nikdy na sto procent,“ potvrzuje Bartoš. Co je nejdůležitějším faktorem, když se rozhodují, zda do daného startupu vloží kapitál? „Jsme takzvaně founder-centric, tedy zaměřeni na osoby zakladatelů. Hledáme nejlepší lidi a týmy, zkoumáme, jak přemýšlí, co je motivuje, jaký mají unikátní vhled, jestli mají jasné přemýšlení nebo charisma,“ vysvětluje s tím, že osobnosti founderů jej zajímají mnohem víc než samotná témata, projekty nebo plány.

Důležitou součástí rozhodování také je, jaký druh problému a jakým způsobem jej firma řeší. „Hledáme ty, kteří tvoří pilulku proti bolesti, ne vitamíny,“ říká metaforicky. To znamená, že firmy a lidé jsou ochotni platit za něco, co jim reálně problém řeší. Vitamíny jsou nice to have – pokud si je ráno nedáte, nic hmatatelného se většinou nestane. Taková řešení si lidé kupují spíš v dobrých časech a je příliš snadné je přestat kupovat. „I když zrovna u toho Applu, jak jsme se bavili, mnohé z vitamínů pořád skvěle fungují,“ popisuje Bartoš.

Credo je sice ze sektorového pohledu takzvaně agnostické, tedy investuje napříč různými obory v rámci technologií, ale v debatě se nemůžeme vyhnout tématu posledních let: umělé inteligenci. I podle Bartoše jde o mega trend, který se zapisuje do každého koutu fungování technologického byznysu s mimořádnou rychlostí a dopadem.

„Snažím se do umělé inteligence ponořit co nejvíc, stejně jako kolegové v Credu. Hledáme, kam směřují trendy a jak přesně,“ popisuje. Co má tedy největší potenciál? „To úplně nevím, analyzujeme toho spousty a AI se dotýká různých oblastí. Kde však přinese nejvyšší hodnotu, je otázka za miliardy. Podstatou naší práce je zachovávat si otevřenou mysl a umět přemýšlet o jakémkoliv projektu, produktu nebo technologii, s jakými za námi foundeři přijdou,“ doplňuje Bartoš.

O ušlých příležitostech, nedoceněných exitech i o Trumpovi

S přemýšlením o investování miliard svěřených peněz souvisí to nejdůležitější – nenechat si ujít tu správnou příležitost. I když Credo historicky správně vsadilo na několik různých hráčů, z nichž největší raketou byl startup UiPath (který stál za největším technologickým vstupem na burzu a Credo na něm počítá zhodnocení v tisících procent), existuje také zástup projektů, které si nechalo ujít pod rukama, a teď toho částečně lituje.

„Určitě, je poměrně hodně úspěšných startupů, do nichž jsme neinvestovali, i když jsme mohli,“ přiznává Bartoš. Vyjmenovává například českého jednorožce Mews, kdy prý Credo nadhodnotilo riziko a podcenilo schopnosti exekuce zakladatelů, nebo letenkový vyhledávač Kiwi.com, kde byl fond blízko, ale nedomluvil se s ostatními podílníky. Blízko byla i dohoda se startupem Rossum, avšak ten nekývl na stanovené podmínky. „V nich alespoň držíme podíl nepřímo přes StartupYard,“ doplňuje Bartoš.

„U všech těchto příkladů platí, že zakladatelé se nám líbili, ale zarazili jsme se na tom, že jsme se nedohodli na podmínkách nebo se nám nelíbil trh. Myslím – a doufám –, že jsme se z toho poučili a founderům přikládáme ještě větší váhu než na začátku,“ doplňuje investor.

Zmíněné startupy jsou ale v oboru poměrně známé, a tak se ptám na to, které příběhy jsou – ať už mediálně, nebo i v širší veřejnosti – naopak nedoceněné. „Z těch českých to bude třeba exit Stories BI. Kluci to vykopli a prodali extrémně rychle za velmi dobrých podmínek,“ míní Bartoš. Ostatně i samotní zakladatelé Peter Fedoročko, Filip Doušek a Vojta Roček před lety pro CzechCrunch mluvili o tom, že je šokující, co se jim povedlo udělat.

Dál Bartoš zmiňuje Integromat, který se prodal za miliardy korun. „Oba tyto startupy ale vyrostly bez venture kapitálu, takže vlastně nevím, jestli jsou to dobré příklady,“ směje se. A nedoceněným příkladem, ale ze Slovenska, je podle něj také prodej startupu Minit společnosti Microsoft.

„Nedávno jsem byl v Bratislavě a byl jsem příjemně překvapen, jak to tam vypadá – tedy až na tu politiku – a kolik tam toho vyrostlo. A na ulici jsem slyšel hodně angličtiny, celkově je to příjemné město,“ hodnotí zároveň. „Ale asi pořád platí, že nejvíc slovenských zakladatelů působí v Praze.“

Z geografického hlediska je pak pro startupy nejčastějším tématem Amerika. Po nástupu Donalda Trumpa do úřadu prezidenta je situace výrazně komplikovanější a trhy rozbouřené. „Jsem pořád překvapen z toho, že i někteří inteligentní lidé v Americe nebo u nás, koneckonců řada z nich je v našem byznysu, mu fandí a obhajují jeho kroky. Včetně těch, které jsou z mého pohledu nesmyslné, nerozmyšlené a chaotické,“ popisuje Bartoš, který se ale podobně jako v práci snaží zachovávat otevřenou mysl, naslouchat argumentům na všech stranách a vyhodnocovat je.

Zatím ale nevnímá, že by se dění negativně podepisovalo na samotných startupech, které tam působí nebo expandují. „Těch se to typicky nedotýká. A řešit by to ani neměly – politika je mimo jejich kontrolu. Startupy by měly řešit krátkodobý horizont, ne nějaké dlouhodobé politiky. Neměly by se nechat rozptylovat,“ míní. Uznává však, že přísnější vízová politika může některým zakladatelům zpomalit potenciální růst, byť zatím problém s lidmi ze svého portfolia v Credu nezaznamenali.

O padesátinách, investicích i longevity

Ondřej Bartoš letos oslavil jubilejní padesátku. Celý život je přitom Pražákem, narodil se v Podolí, vyrostl na Smíchově a v dospělosti pobývá na Vinohradech, odkud je jeho manželka. „V podstatě jsem neměl na výběr, abychom bydleli jinde,“ směje se. Mají spolu dvě děti, jeho syn tíhne k fyzice, mladší dcera pak k matematice a umění.

„Nevykazují známky, že by je mělo bavit investování. Ve výběru kariéry jim dávám svobodu, ke startupům jsem je extra nevedl,“ vysvětluje Bartoš. On sám jako profesionální startupový investor má značnou většinu svého portfolia vázanou ve venture kapitálových fondech, převážně ve fondech Credo Ventures. „Bydlíme ve vlastním, ale jinak mě nemovitosti ani další tradiční investiční aktiva vlastně moc nebaví. Investování do startupů, napřímo nebo prostřednictvím fondů, je pro mě pořád nejzábavnější,“ konstatuje.

U příležitosti padesátých narozenin ale zůstáváme a ptám se na stále sílící trend tzv. longevity, tedy na snahu dožít se co nejdelšího věku a co nejvíc fit, s čímž souvisí i zdravý životní styl. „Beru nějaké vitamíny, ale není to žádná složitá rutina,“ přibližuje Bartoš, jenž si i během jízdy čas od času potáhne ze své elektronické cigarety. „Ty klasické nekouřím už dlouho, ale bohužel se toho nedokážu zbavit úplně.“

Co se týče sportu, užívá si tenis, ve fitku pak veslování nebo běhání. „Snažím se hýbat každý den. Po čtyřicítce už to začala být nutnost. A ač se snažím, celkem mě rozčiluje, že to na mém těle už dávno není vidět. Bývalo to lepší,“ přibližuje. Kromě pohybu si pak ve volném čase užívá například čtení a jakožto introvert je rád „zalezlý“.

O tom, že nezná vyhoření

Dokdy bude vůbec dělat investora? Přemýšlí i nad důchodem? „Neumím říct, dokdy budu dělat svou práci. Ta mě pořád naplňuje a baví, nemám ani pocit, že bych potřeboval vypnout,“ popisuje Bartoš s tím, že offline nebývá téměř nikdy, možná jen na pár dní v roce. Na e-maily tak odpovídá i z dovolených.

Tím se také dostáváme k tématu vyhoření, které někdy naráží právě na generační rozdíly. „Vyhoření já neznám. Před lety byla doba, když jsem k tomuto tématu přistupoval necitlivě. Když se nám s tím ozvali zakladatelé, myslel jsem si, že jsou zpovykaní,“ přiznává. Jiný pohled mu ale nabídli i jeho děti a mladší kolegové.

„Už víc chápu, že každá generace je jiná, soustředí se na jiné priority a řeší různé otázky,“ pokračuje. V portfoliu startupů Creda se tak občas najde někdo, kdo se cítí na pokraji sil a potřebuje na určitý čas vypnout. „Rozumíme tomu a už k tomu přistupujeme citlivě, logicky,“ doplňuje Bartoš.

O pokoře

Hledání volného parkoviště v centru Brna Bartošovi připomene staré časy. Ještě předtím, než rozběhl Credo Ventures, totiž vystupoval v pořadu Den D jako investor podporující nadějné projekty. Česká televize jej natáčela po vzoru americké show Shark Tank nebo britské Dragons‘ Den, a to právě v brněnských studiích. Jde už ale o dávnou historii a uzavřenou kapitolu.

Jak vlastně Bartoš nyní hodnotí svou cestu, zejména během toho, jak posledních patnáct let budují a investují z Credo Ventures? „Přiznávám, že v určitou dobu jsem nebyl úplně pokorný, měl jsem období, kdy jsem byl dost arogantní,“ říká a přemýšlí. „Pak jsem si ale uvědomil, že element štěstí a načasování se jen těžko plánuje, byť pro úspěch je stěžejní. To uvědomění mě přivedlo k určité pokoře. A ta je v byznysu důležitá, pořád na ní ještě pracuju,“ dodává.