Ještě před pár lety probíhala migrace v IT jen jedním směrem – z vlastního datacentra na cloud. Dnes se ale po této cestě jezdí oběma směry. Některé firmy v nadšení do cloudu skočily, protože byl „cool“. Nedokázaly ale využít jeho silných stránek nebo se zapletly do vendor lock-inu (situace, kdy je zákazník závislý na dodavateli software), a proto se po pár letech, částečně nebo modernizovaně, vrací zpět ke svému hardwaru. Všichni pak mluví o optimalizaci cloud a exit strategiích intenzivněji než kdy v minulosti.

Tak to vnímá Tomáš Papež, technický šéf společnosti Vortex Cloud, která se pyšní označením nejrychleji rostoucí Google Cloud partner v regionu EMEA. Za sebou má desítky projektů pro mnohamiliardové firmy patřící ke špičce české e-commerce stejně jako pro inovativní kryptoměnové platformy nebo fintechové a datové startupy. Klíčem ke správné volbě je podle jeho názoru uvědomění, že cloud nedává smysl pro všechny. A tam, kde smysl dává, musí firma i nadále jeho provoz pečlivě vyhodnocovat a neustále vylepšovat, aby nepřicházela o peníze.

***

Otázka, která vývojářům přijde jako okřídlené klišé: Vlastní hardware (on-premise), nebo cloud? Odpověď není jednoduchá. Pro každou firmu je jiná. A co je nejhorší, výsledek se v čase proměňuje s tím, jak se mění parametry, které do porovnávání variant provozu IT vstupují – vyvíjí se ceny cloudu, ceny hardwaru, ale i výkon a možnosti software. Toto rozhodnutí se tak dnes stává spíš manažerskou disciplínou.

Ať ale mluvíme konkrétně. Spoustě firem by vystačil pronájem jednoduchého vlastního serveru. Od poskytovatele můžete dostat například 48 jader, 256 GB RAM a 4 TB SSD, který vyjde na pár tisíc měsíčně. Pro laiky podotýkám, že je to opravdu slušná výbava, na které lze například provozovat mnoho (a mnoho!) digitálních služeb.

Velkou výhodou tohoto způsobu pořízení hardwaru je rychlost a jednoduchost. Naklikám ho za pár minut, využívat ho můžu většinou ještě dnes. Na druhé straně má několik slabin, které z pohádky mohou rychle udělat noční můru. Zejména jde o jeho zranitelnost. Velké firmy tedy využívají serverové klastry rozprostřené napříč regiony, aby rizika diverzifikovaly.

Pro naši symbolickou ilustraci nám to bude stačit. Pojďme se podívat na konkrétní možnosti:

• Vlastní hardware by stálo pořídit zhruba 100 tisíc korun. K tomu 3 tisíce měsíčně za jeho umístění v datacentru a nonstop strasti s vlastním provozem.
• Mohu si pronajmout konkrétní server v datacentru. Ten vyjde na 10 tisíc měsíčně a instalační poplatek.
• Nebo je tu plnohodnotný cloud na míru, který by v této konfiguraci vyšel na 3–4násobek toho, co pronajatý hardware. Jde ale o první dojem, v cloudu existuje spousta možností jak tuto cenu srazit o víc než polovinu.
• A v neposlední řadě dnes populární platformy jako Vercel či Render, které jsou úplně novou vrstvou abstrakce, ale též ceny.
• Jak z těchto variant vybrat tu nejlepší? To vám žádný článek nepoví, protože chybí spousta informací. Provoz IT v cloudu už není vyloženě technická oblast, zato vyžaduje násobně přesnější finanční řízení. Porovnání variant není triviální, protože existuje spousta unikátních případů a detailů, které nelze porovnávat. Nemluvě o slevách z ceníkových cen.

Pro představu. Když umře server cloudovému poskytovateli, já nic nepoznám a platím pořád stejně. Navíc když cloud využívám efektivně, mohu dosáhnout zajímavých slev – z mé praxe typicky málo používané CUD slevy (commitment use discounts, tedy ze závazku za užívání), které už od jednoho roku mohou přinést úsporu zajímavých desítek procent, u tříletých závazků pak i více než polovinu. Lze je použít na různé typy zdrojů, nejen virtuální stroje, ale i na databáze a podobné.

U poskytovatele Google je i jedna zajímavost, která se označuje jako SUD (sustained use discount, tedy sleva za konstantní užívání), kdy v případě, že virtuální stroj užíváte v měsíci dostatečně dlouho, automaticky vám nabíhá sleva, aniž byste museli o cokoli žádat.

Na druhé straně když umře můj fyzický server, problém řeším já a také celou opravu zaplatím. Znamená to, že zavolám na podporu výrobce serveru, jestli zrovna tuto součástku má a mohl by mi ji vyměnit. A u toho se budu modlit, že se díl nachází na skladě nejen v Číně, ale i v ČR. V mezičase moje firma celou dobu nejspíš stojí. Nebo taky ne, ale to by znamenalo, že jsem předem všechny části IT správně automatizoval, zálohoval a jinak připravil na havárie. A když už mám dva servery kvůli zálohování a obnovování, tak si vlastně stavím privátní cloud. A zde se vyplatí zastavit a promyslet, jestli to dává finančně smysl!

Trendem dnešní doby je, že ubývá odborníků na fundamentální technologie nutné pro správu hardwaru (low-level věci jako Networking, Linux,…) a nebude jednoduché je do firem nabírat. Kdo potom bude firmám servery provozovat, opravovat a konfigurovat?

Síla cloudu přitom není jen v jednoduchosti uvedení do provozu a jeho flexibilitě. Je zejména v rozšířeních a integracích. Vezměme jednoduchý příklad, kdy má firma veškerá data na jednom místě. Potom cloudové nástroje pro analýzu velkých dat jako BigQuery nebo platforma VertexAI s pomocí umělé inteligence najdou nejen obligátní informace pro reporting a rutinní vylepšení, ale poradí si i s tvorbou komplexní prediktivní analýzy. Podobných možností s přímým dopadem do návratnosti (ROI, rentability on investment) přechod do cloudu nabízí nespočet.

Proč si myslím, že cloud tu s námi byl, je, bude a dále poroste? Stačí se podívat na největší hráče. Například pro Microsoft je Azure největším zdrojem příjmů, dokonce větší než ikonický Office 365 nebo Windows. Google pak hlásí 35procentní růst cloudových služeb oproti minulému roku. Cloud už možná není na seznamu priorit CEOs, rozhodně ale není mrtvý – jen jsme na konci jednoho hype-cyklu.

Cloud se stává vyšší dívčí

Toto byly zjednodušené příklady, protože celá problematika je o pár stupínků komplexnější. Nejdůležitější postřeh je, že jeden den práce vývojáře dnes stojí stejně jako měsíční pronájem výpočetní kapacity a databázových řešení doplněné mnoha pokročilými funkcemi a často i sbírkou AI pomocníků. A proto dnes do hry stále aktivněji vstupuje cloudové finanční řízení (FinOps).

Tradičně firmy vždy bojovaly s určením celkových nákladů na provoz (TCO, total cost of ownership) jejich vlastního hardwaru. Úkolem FinOps je udělat z vyhodnocení provozu IT jednoduchou záležitost. Je nezbytné rozumět všem možnostem, které firma má, aby cloudových zdrojů využívala maximálně efektivně. Protože jak říká jeden můj kolega: „Kdo zůstane cloud agnostic a nebude pronájem IT pečlivě optimalizovat, zaplatí tu nejvyšší cenu. A je jedno, jestli u AWS, Googlu nebo jakéhokoliv jiného poskytovatele.“

Kdybych měl shrnout, kdy se vydat cloudovou cestou, vždy bych se jako první díval na současné požadavky firmy a její aktuální situaci. Startup by měl volit technologie, které především někdo v týmu zná, střední firma pak už musí vybírat podle náročnosti údržby a celkových nákladů na provoz. A velké firmy kromě toho musí hledět i na možnosti, které jim daná platforma přináší s ohledem na data a umělou inteligenci, které často potřebují zpracovávat v tak obrovských množstvích, na která vlastní hardware bude bez enormních investic jednoduše krátký.

Na druhé straně je pro některé firmy logické z cloudu odejít. Firmy, které dosáhly svého vrcholu, nemají ambici růst, dobře predikují svůj výkon a chtějí optimalizovat náklady za každou cenu. A přemýšlet o cloudu nemusí ani firmy, které mají speciální potřeby – a například potřebují vlastní hardware ždímat na maximum jako třeba Juraj Masar a jeho Betterstack.

Obecně cloud IT světu přinesl mnoho pozitivního. Standardy, jak se aplikace mají chovat, nástroje pro správu obrovského množství aplikací i služeb a celkové sjednocení prostředí, které umožnilo dopředu přesunout nejen cloudové platformy ale i celé odvětví on premise hardwaru.

Přístup k IT totiž nejde žádné organizaci vnutit. Musí si k němu, stejně jako třeba k firemní kultuře, dospět sama. A to jde nejlépe, když si CTO a CIO svoje představy a nápady porovnávají s tím, jak to dělají jiní. Přesně z toho důvodu je nejen cloud jedním z témat v rámci setkání technologické komunity Tech Execs, kterou jsem v roce 2021 spoluzakládal a kde nabízíme technologickým manažerům mentoringový program.

Na začátku všeho byly právě meetupy, které vznikly jako místo pro technologické lídry, aby měli kde networkovat s kolegy v podobných situacích. Postupně se přidaly panelové diskuze a menší přednášky, v rámci kterých více i méně známé osobnosti sdílí zkušenosti z různých projektů a iniciují diskuze na aktuální témata.