Snad téměř každý v posledních letech na internetu narazil na emotivní virální videa, kdy člověk dostane speciální brýle nebo sluchovou pomůcku a poprvé prožije smyslový zážitek, který jinak lidé vnímají jako běžnou součást svých životů. Část takových videí se týká také barvoslepých, kteří díky technologickým pokrokům a speciálním brýlím poprvé uvidí barvy.

Jako zástupce barvoslepých jsem od útlého věku chtěl vidět svět v barvách tak, jak jej vnímají ostatní – i když mě moje porucha barvocitu či daltonismus, jak se této zdravotní predispozici odborně říká, v každodenním životě reálně neovlivňuje. Ne všichni však mají takové štěstí, jen v České republice podle odhadů tato porucha trápí 450 tisíc lidí a vzhledem na různou závažnost může některé oblasti života komplikovat.

Možnost vidět svět v lepších barvách jsem nyní dostal díky tuzemskému e-commerce hráči Lentiamo, původně známému jako VašeČočky.cz. Síť optik se u nás stala výhradním distributorem brýlí EnChroma se speciálním filtrem, jež barvoslepým pomáhají vnímat širší barevné spektrum a které ve středu představovala novinářům. Očekávání jsem měl relativně vysoká.

Porucha barvocitu postihuje asi 350 milionů lidí

Nejdřív však trochu teorie a bourání mýtů. Barvoslepost je jednoduše řečeno snížená schopnost rozlišovat barvy ve srovnání se standardním viděním. Lidské oko obsahuje tři druhy čípků (modré, zelené a červené), které jsou zodpovědné za vnímání barev. U lidí se standardním vnímáním jsou tyto čípky oddělené od sebe, u barvoslepých se červená a zelená skupina z části (někdy úplně) překrývá. Výsledkem je snížená schopnost oka rozlišovat mezi těmito barvami, respektive u dalších barev spektra, které jsou kvůli poruše špatně „namíchané“.

Častým problémem je rozlišování mezi žlutou a oranžovou, zelenou a hnědou, růžovou a šedou nebo modrou a fialovou. Zatímco běžně lidské oko dokáže rozlišit asi milion různých odstínů, oko barvoslepého člověka někdy jen deset procent tohoto rozsahu. Není tak vždy pravda, že by barvoslepí neviděli barvy vůbec, to se týká jen opravdu malé části lidí.

Barvoslepost je dědičná, přenáší se genem přes chromozom X a celosvětově se týká asi 350 milionů lidí. Výrazně častěji postihuje muže, kdy má tuto poruchu asi osm procent z nich, u žen je zastoupení kolem poloviny procenta. Zajímavostí je, že děti se rodí barvoslepé a jejich barevné vidění se vyvíjí postupně, většinou je plně vyvinuto do šestého měsíce. Barvocit lidí je nejlepší kolem dvacátého roku života, s věkem pak opět postupně klesá.

Foto: EnChroma / Lentiamo

Příklady různých typů barvosleposti

Porucha barvocitu v drtivé většině případů není zdraví ohrožující, někdy jen částečně komplikuje některé z každodenních situací jako například vaření (u grilování nemusí barvoslepý poznat, že maso změnilo barvu) a výběr oblečení. Nebo znamená nemožnost zvolit si vysněnou kariéru pilota či kosmonauta.

Často se v souvislosti s barvoslepostí zmiňují také komplikace u řízení, protože člověk nerozezná barvy na semaforu. Tato komplikace však není úplně reálná, globálně je ustálen standard, že když svítí horní světlo semaforu, znamená to stůj, a když svítí dolní světlo, auto může jet. Řidič tak v tomto případě vnímat barvy ani nepotřebuje. Záleží však na závažnosti poruchy barvocitu, která může negativně ovlivňovat další oblasti vnímání okolí.

A protože barvoslepost ve většině případů lidem v každodenním životě nezpůsobuje výraznější potíže, navzdory velkému počtu barvoslepých lidí se této poruše nevěnuje mnoho pozornosti, aby se vyvíjela napravující řešení. Podobný byl ostatně také případ brýlí EnChroma.

Ty byly původně vyvinuty pro chirurgy, kteří díky nim na operačním sále lépe viděli tkáně. Časem však brýle začaly z operačního sálu záhadně mizet, až se ukázalo, že je zdravotní personál vynáší ven, protože s nimi vidí výraznější a živější barvy. Úplnou náhodou došlo také k tomu, že si je nasadil člověk s poruchou barvocitu a zjistil, že díky nim vidí barvy, které do té doby nikdy neviděl.

Americký výrobce si nechal technologii patentovat a prodej EnChroma cílí právě na barvoslepé lidi. Nabízené jsou v různých designech a vyjdou na šest až patnáct tisíc korun. Účinnost brýlí ale není stoprocentní, podle vyjádření společnosti zlepšují vizuální zážitek u čtyř z pěti lidí a pochopitelně neléčí samotnou poruchu, ta je v současnosti neléčitelná.

Zajímavá podívaná, očekávání se však nenaplnila

Jako první krok samotného testování speciálních brýlí bylo potřeba zjistit konkrétní typ barvosleposti, což se dá udělat také online. Jde o jednoduchý test, jestli člověk na obrázku s barevnými kuličkami vidí číslo. Mnoho barvoslepých lidí si ani neuvědomuje, že poruchou barvocitu trpí, takže teoreticky i vám může přinést překvapivé výsledky – finální diagnózu byste ale měli konzultovat s oftalmologem.

Na základě výsledků mi pak byly přidělené odpovídající brýle EnChroma přizpůsobené mému konkrétnímu typu barvosleposti. Zástupci Lentiama přitom upozorňují, že brýle nefungují u každého, někdy je navíc nutné počkat i desítky minut, než mozek začne jiné barvy vnímat. Po pravidelném nošení by si měl následně zvyknout podobně, jako je to v případě dioptrických brýlí.

Hned po úvodním nasazení jsem mohl vidět jiné odstíny barev, vysoká očekávání se však v mém případě nenaplnila. Barvy se obecně zdály trochu plnější, při opětovném vyplňování testu barvosleposti jsem s brýlemi dokázal rozeznat i čísla v některých barevných kombinacích, která jsem předtím neviděl. Z tohoto důvodu to obecně byla – doslova – zajímavá podívaná.

Foto: Lentiamo

Testování brýlí EnChroma v optice Lentiamo

V dalších případech však nepomáhaly ani brýle, což se týkalo i dalších čtyř barvoslepých kolegů, kteří se mnou tyto brýle poprvé zkoušeli a na některých obrázcích jsme čísla hádali společně. Problémem v mém případě mohl být také omezený čas testování, kdy jsem si na nové vidění možná nestihl pořádně zvyknout. Jestli bych ale takové brýle využil v běžném a pracovním životě, kdy píšu články, si ale nemyslím. Další kolegové-testeři to ale viděli jinak.

„Zážitek to rozhodně byl. Nejprve jsem nepociťoval zásadnější rozdíl, ale při pohledu na barevnou paletu jsem si uvědomil, že mnohem citlivěji rozlišuji jednotlivé odstíny barev. Třeba taková fialová se najednou krásně rozzářila a stala se zřetelnou, jako když přidáte kontrast. Určitě se teď těším na další testování, třeba za jiných světelných podmínek nebo v rámci nadcházejících roční období,“ popsal svůj zážitek Jan Marek, programový koordinátor v rádiu.

Praktičtější využití pak brýle mohou najít v některých povoláních. „Než jsem se dozvěděl o své barvosleposti, styděl jsem se, že neumím barvy. Moje práce je interiérový design a je to vcelku problém, musím se vyhnout navrhování barev. Na to, že nerozeznávám dobře barvy, jsem si vcelku zvykl, a když nevím, prostě se zeptám ženy nebo dětí,“ popsal své zkušenosti Zdeněk Bezdíček, další z barvoslepých kolegů-testerů brýlí.

„Když to v dětství zjistili spolužáci, neustále mě škádlili, drželi mi třeba před obličejem banán a ptali se, jakou má barvu. A já na to říkal, že je žlutý. Že jsem barvoslepý, ne retardovaný. Teď jsem profesionální ilustrátor. V tom barvoslepost asi nepomáhá, ale ani si nemyslím, že je to zásadní problém,“ doplnil pak Jonáš Ledecký, výtvarník, komiksový kreslíř a hudebník, bratr snowboardistky a lyžařky Ester Ledecké.