Českoslovenští legionáři v Rusku čekají na vaše rozkazy. Dovedete je přes strastiplnou pouť východním směrem až do Vladivostoku a domů, do nově vzniklého Československa? Videoherních zpracování skutečných historických příběhů není úplně mnoho – a pro našince je premisa blížící se počítačové hry Last Train Home dvojnásob lákavá. Jak se strategie, která má vyjít ještě letos, hraje? To jsme si vyzkoušeli.

Brněnští Ashborne Games se s námi podělili o demoverzi své připravované historické strategie Last Train Home. Ta bude prvotinou studia, jež ale o zkušenosti nemá nouzi. Jádro týmu tvoří zkušení vývojáři z Bohemia Interactive v čele s Petrem Kolářem. A našli byste v něm i někdejší pracovníky české herní společnosti Altar – té, která stvořila místní variaci na známý XCOM s názvem UFO: Aftermath (a Afterlight a Aftershock). V ní jste ovládali hrstku vojáků a vylepšovali jejich schopnosti, vybavení i svou základnu… Asi už tušíte, kam tou zmínkou míříme.

Ale dost o minulosti. Vzhůru do ještě větší minulosti! Konkrétně do první světové války, tedy videoherně moc neprozkoumaného období, což Last Train Home přidává pár bodů navíc. Demoverze hry od Ashborne Games nás vrhla do víru bolševické revoluce v závěru Velké války, kdy se v Rusku rozhořel konflikt mezi rudoarmějci a jejich bílými protějšky. Uprostřed toho se ocitnete vy coby nový důstojník, na kterého spadne tíha velení.

To v Last Train Home nabývá dvou rozměrů. První jsou taktické mise, v nichž přímo zadáváte rozkazy vojákům na bojišti. Když je ale dobojováno, promění se hra na strategičtější simulaci, v níž se staráte o své svěřence a vlak, který je má dopravit do Vladivostoku. Po pár hodinách hraní by se klidně dalo říct, že obě části by obstály samy o sobě jako menší tituly. Dohromady tvoří zábavnou kombinaci, ačkoliv někdy je toho na nebohého legionářského kapitána přece jen dost.

Foto: Ashborne Games

Československé legie se v Last Train Home stejně jako v historii utkají s rudými bolševiky

V bojích hra na první pohled připomene realtimovou strategii Company of Heroes. Český titul jde do většího detailu než přiznaná inspirace z druhé světové války, velíte v něm jednotlivým vojákům, nikoliv celým jednotkám. V náročnějších misích proto budete plánovat každý pohyb a hledat každý kousek krytu, abyste spustili přepad ze zálohy. Možnost hru mezerníkem pozastavit a všechny přesuny, speciální útoky a další úkony naplánovat je velmi příjemná.

První dojem s nádechem Company of Heroes tak vystřídá spíš lehká vzpomínka na Commandos. Ačkoliv kultovní hra, jež nedávno oslavila 25 let od vydání, byla často spíš logickým rébusem. Kdo má válečné strategie v malíčku, vzpomene si také na sérii Men of War. Důraz je zde kladen na jednotlivé vojáky, do mise nastoupíte klidně jen se třemi, každý přitom umí něco trochu jiného. Kdepak otevřené střety celých čet, čekejte spíš nenápadné plížení, odstraňování osamělých stráží nebo opatrný postup tváří v tvář přesile.

V tom ale demo naznačuje jistou slabinu Last Train Home. Většina dosud prozkoumaných misí byla poměrně přímočará, tak trochu jako na kolejích. Jasně, koleje, Last Train Home, ale větší míra otevřenosti by neškodila. Často míříte přesně vytyčeným koridorem, ve kterém na vás čeká překážka v podobě rozmístěných nepřátel. A ty musíte vyřídit více či méně způsobem, jaký designéři zamýšleli. Ale kdo ví, jak bude válka vypadat po patnácti, ne pěti hodinách.

Když úkol splníte (ať už je to útěk z Moskvy, nebo pomoc vesničanům nejprve s domácími pracemi a pak s odražením bolševiků), rozvinou se před vámi nekonečné roviny Ruska. A železnice, po níž váš titulní vlak jede. Kdo hrál třeba XCOM, bude doma. Vlak je vaší základnou, kde vojáci odpočívají mezi dalšími boji. Ale někdo musí být strojvedoucím, někdo přitápět pod kotlem, jiný sloužit jako doktor, další uvařit jídlo, které dává herní bonusy… Žonglujete s lidskými zdroji i se surovinami. Hladový voják nebojuje dobře. A lokomotiva bez uhlí nikam nedojede.

V tu chvíli Last Train Home ukáže svou další tvář. Už šéf studia Petr Kolář v rozhovoru pro CzechCrunch zmiňoval inspiraci Frostpunkem, steampunkovou strategií, v níž se staráte o přežití svého města ve sněhové apokalypse. A přesně podle tohoto vzoru do okolí vlaku vysíláte průzkumníky, kteří třeba v opuštěné chalupě najdou něco, co by se vám mohlo hodit. Nebo v blízké vesnici vyhandlujete cenné zboží a dobře se napijete, čímž zvýšíte morálku mužstva.

Jeden voják je navíc lepší na práci ve vlaku, druhý má větší vlohy do boje. A další je třeba krvelačný a lační po pomstě, takže ho odvetná mise učiní šťastným. Někdo je zase lovec a při vyslání do lesa získá více proviantu. A ano, v revolučním Rusku můžete mít ve vlaku i komunistu. Povahy a dovednosti vojáků hrají roli v nebojových scénách, kdy se musíte rozhodnout třeba mezi tím, jestli překážku na trati prorazíte, nebo ručně odklidíte. Dilemata v demu zatím nebyla kdovíjak osudová, ale zážitek příjemně ozvláštnila.

Zakrátko už si prostě budete říkat: „Aha, poloopuštěná vesnice, tam pošlu Frantu Vomáčku a Pepu Nováka, to jsou známé firmy, které vědí, kde a co uloupit, chci říct zrekvírovat…“ Nicméně ve všech těch statistikách, tabulkách a osobnostních rysech se dá místy ztratit. Jak je taktická část poměrně přímočará (byť ne nutně jednoduchá), tak ta strategická hráče dokáže zahltit. Ale tak spletitých mezilidských vztahů a charakterových vad, jaké jsou třeba v Crusader Kings, naštěstí česká strategie nedosahuje. Nebo bohužel?

Navzdory tomu, že demo bylo alfa verzí – tedy nedokončenou a neodladěnou, ale zcela hratelnou –, jízda na Sibiř se během pár hodin testování obešla bez chyb a poruch. I na veskrze průměrné sestavě, která o moc nepřevyšuje minimální požadavky (ke spuštění má stačit GTX 1050-Ti či RX 570 a osm giga operační paměti), fungovala na střední až vyšší detaily svižně a bez zjevných technických nedostatků. Snad jen párkrát vojákova hláška po udělení rozkazu nekorespondovala se zadanou činností.

S tím se pojí ještě jedna výraznější výtka, český dabing má dost kolísavou kvalitu. Karel Dobrý je, inu, dobrý, ale občas se sejdou repliky, jejichž emoční zabarvení a tón spolu úplně neladí. Některé postavy mluví až příliš sveřepě a přehnaně, jiné vás osloví naprosto každodenně znějící mluvou. Dovedeme si snadno představit, že v dnešní době to spousta hráčů odpustí. Česky mluvících titulů je pomálu. Ale mohlo by to znít o něco líp, ne že ne.

Celkové dojmy jsou ale příjemně pozitivní. Last Train Home alespoň podle dema vypadá jako povedená hra, která nicméně nebude pro každého. Spíš osloví zkušenější zájemce než neherní nadšence, jež by snad zlákalo zpracování historického tématu. U hardcore hráčů by zase mohla být úskalím hloubka jednotlivých částí titulu. Spíš než intenzivní a výjimečně zpracované zaměření na některý z dílčích prvků – třeba přímé velení v boji nebo strategickou správu jednotky – nabízí tu dostatečný, jindy velmi dobrý mix RPG, taktiky a strategie. A československé historie, což je velké plus.

Foto: Ashborne Games

V legionářské hře Last Train Home se cestou po transsibiřské magistrále musíte starat o vlak i vojáky