Na rozjezd firmy jsem prodal akcie ČEZu. A nejlepší osobní investice? Ta do Harvardu, říká Stuchlík

Na základce dělal pokladníka, vždycky ho bavila matematika a jako podnikatel vyrazil studovat na Harvard. Jak Petr Stuchlík přemýšlí o investicích?

Luboš KrečLuboš Kreč

navrh-bez-nazvu-32Rozhovor

Foto: Corrency

Petr Stuchlík

0Zobrazit komentáře

Je to jen pár dní, co se Petr Stuchlík, známý finančník, podnikatel a glosátor veřejného dění, vypravil na svatbu do Indie. Ne na svoji, ale kamaráda, s nímž se seznámil při manažerském kurzu na Harvardu. A právě investici do studia označuje za tu nejlepší, jakou kdy udělal. A jinak? „Investice si vybírám s ohledem na potenciál trhu, zajímavost a samozřejmě lidi v nich. Rok od roku jsem opatrnější,“ říká spoluzakladatel Fincentra v rozhovoru pro CzechCrunch.

Petr Stuchlík, který počátkem dubna oslaví sedmačtyřicáté narozeniny, už v byznysu i životě zažil ledacos: vybudoval a úspěšně prodal miliardovou poradenskou společnost Fincentrum, provozoval lokální rádia, měl podíl v investičním fondu, je pořadatelem cen Banka roku, neúspěšně kandidoval na pražského primátora…

Je také milovníkem umění a velkým podporovatelem České filharmonie. Jeho aktuálně hlavní náplní, o čemž se lze snadno přesvědčit z příspěvků na LinkedInu, je ale startup Corrency. Společnost nabízí především radnicím digitální nástroj, jak efektivně využít veřejné prostředky a zároveň podpořit lokální ekonomiku a zapojit obyvatele. Naopak už není hlavním majitelem fondu Quant, který spoluzakládal nynější guvernér ČNB a Stuchlíkův kamarád Aleš Michl.

Stuchlík, při debatách jeden z nejpohotovějších českých byznysmenů, nemá rád splývání s proudem. To naznačil i v rozhovoru pro CzechCrunch. Na rozdíl od jiných účastníků seriálu Money Makers si totiž nemyslí, že by nějak zásadně ve společnosti ožívalo téma investování: „Asi budu trochu kontrariánský, ale nemyslím, že se něco zásadně změnilo. V devadesátých letech lidé řešili mnohem více podnikání a jeho financování, poté kupónovou privatizaci… Tedy témata se mění, ale zájem o investování jako takový podle mne ne.“

Co byla vaše první, ale opravdu první investice?
Od páté třídy, tedy od roku 1987, jsem se stal pokladníkem naší třídy na 7. základní škole v Gottwaldově. Povahu finančních operací si již nepamatuji, ale nevylučuji občasný swap. Depozitářem byl šuplík u třídní učitelky Matulíkové v kabinetu. Mé hospodaření skončilo v červnu 1991 přebytkem, který jsme po vysvědčení zkonzumovali v dnes již hygienou zrušené čtyřce Restaurace Morava. Některým z nás již bylo 15 let. Nebyla to investice, ale byla to formativní zkušenost.

Máte s nějakou akcií či dluhopisem nebo prostě investičním nástrojem speciální vzpomínku?
Při studiích na VŠE jsem si přes Patrii koupil mimo jiné akcie ČEZu, myslím za nějakých 82 korun kus. Když jsme s Martinem Nejedlým a Jirkou Zaorálkem zakládali Fincentrum, potřeboval jsem základní kapitál a akcie jsem o necelý rok později prodal za něco přes stovku kus. Ta investice do Fincentra se asi povedla, i když za ní bylo ještě 18 let tvrdé práce.

Jaká byla naopak vaše poslední investice, kterou jste učinil?
Investuji do Corrency a mám radost, že o tento transakční systém stále roste zájem. Takže snad se mi tato investice vrátí a ještě něco zbyde. Zrovna jsem se vrátil z Lovosic, kde projekt výborně odstartoval.

Co byla vaše – je na vás podle jakého kritéria – nejlepší investice?
Čistě finančně asi ta výše uvedená konverze akcií ČEZu a taky stavebního spoření do základního kapitálu Fincentra v roce 2000. Osobně pak těch 200 nebo možná 300 tisíc dolarů do programu OPM na Harvard Business School Executive Education mezi lety 2015 až 2017.

otv-mb

Přečtěte si takéJak dostal Petr Stuchlík na dva dny elektrokoráb a co u toho zjistilObracení nevěřícího Petra Stuchlíka na víru: Jak dostal byznysový bonviván na dva dny elektrokoráb a co u toho zjistil 

Zkuste popsat vás přístup k investování?
Zde musím odlišit investování za sebe a pro jiné. Začnu tím druhým. Do konce minulého roku jsem měl investiční fond Quant, kdy jsem spoléhal na algoritmus, nikoliv na člověka, tedy takzvaný stock-picking. Do života emoce patří, do investování ne. I díky tomu Quant jen za minulý rok investorům vydělal v čistém 13,86 procenta.

Osobně to mám spíš naopak. Jsem rád součástí jednotlivých projektů i proto, že o peníze, které jsem investoval do firem bez své kontroly… o ty jsem často přišel. Pokud se mám k nějakému projektu přidat, musím na něj mít především čas. Nebo aspoň trochu času. To je můj největší problém. Vybírám si je pak s ohledem na potenciál trhu, zajímavost a samozřejmě lidi v nich. Rok od roku jsem opatrnější.

Kdy jste si uvědomil, že byste se chtěl věnovat financím a investicím?
Na základní škole, jak jsem říkal v první otázce. V devadesátých letech mne okouzlil internet, napsal jsem první české knihy o online marketingu a pak se tyto dva zájmy spojily v roce 2000 ve Fincentru: dnešními slovy fintech startupu, tehdejšími slovy v internetovém serveru.

Dala vám z pohledu investování něco škola?
Určitě, jen si to člověk neuvědomí jako dítě nebo student. Základem je matematika, která mě vždycky docela bavila a která je na českých školách vyučována docela dobře, pokud rodiče a později studenti chtějí. Pomáhá i abstraktní myšlení, v tomto je super zase fyzika a moje milovaná astronomie.

Do konce minulého roku jsem měl investiční fond Quant, kdy jsem spoléhal na algoritmus, nikoliv na člověka, tedy takzvaný stock-picking. Do života emoce patří, do investování ne.

Má někdo u vás v rodině vztah k investování? Co třeba rodiče?
Nepřímo. Matematické geny mám po mamince, manažersko-ředitelské po tatínkovi. Ovšem ani jeden ve financích nepracoval, dnešní terminologií to byli spíše ajťáci.

Cítíte kolem sebe, že se v posledních letech z investování stalo téma? Že se o něm lidé baví a že se vás na něj ptají i u piva?
Asi budu trochu kontrariánský, ale nemyslím, že se něco zásadně změnilo. V devadesátých letech lidé řešili mnohem více podnikání a jeho financování, poté kupónovou privatizaci, poté pražskou burzu, od počátku století vyrostly hypotéky, tématem posledních deseti let jsou firemní, často junk dluhopisy. Ale pozor – dluhopisy, tehdy spíše pod názvem obligace, se hodně řešily i v devadesátkách.

Střední třída má přebytky a samozřejmě vyšší inflace zájem o investování podnítila. Ale zase pozor, v devadesátých letech byla inflace mnohem vyšší. Nakonec Hypoindex začínal v roce 2003 s průměrnou cenou hypoték kolem 5,65 procenta, dnes je někde u 5,62 procenta. Tématem bývaly i konverze do cizích měn jako investice, pamatuji americký dolar za 40 korun i za 15 korun.

Tedy témata se mění, ale zájem o investování jako takový podle mne ne. Samozřejmě jak člověk stárne a jeho kamarádi s ním, stává se investování více tématem, ale to je podle mne odraz věku, ne prostředí jako takového.

Je nějaký vzor v oboru pro vás?
Ne. Nemám rád vzory.

Čím ve světě financí a investic opovrhujete?
Podvodnými propojeními justice, médií a zlodějů. Takových part už asi není tolik jako před třiceti lety, ale nedělejme si iluze, pořád jsou a komplikují to těm poctivým. Všude na světě, v tomto nejsme výjimka. Ale poctivých je mnohem více.

 

Rubriku Investice podporujíxtb-retinajet-investment_logo_srgbjt-bankaamundi

Diskuze (0)

Novinka

Anonym