Spousta her si ze skutečných dějin bere inspiraci, jen málokteré jsou s ní ale tak neoddělitelně spjaté jako strategická série Age of Empires. Před pětadvaceti lety vyšel její první díl, který snad právě po vzoru historie vše odstartoval v době kamenné. Od té doby se hry vydávané Microsoftem podívaly o mnoho staletí dál, ale podobně jako má naše civilizace silné kořeny ve starém Řecku, tak i toto slavné jméno vděčí za svůj legendární status antickému období.

Nebudeme jako staří Řekové a Římané, kteří si víno ředili vodou. Kdepak, my si ho rovnou nalijeme čisté. První díl Age of Empires už dnes taková zábava jako před čtvrt stoletím není. Zestárl spíš jako polorozpadlé římské Koloseum než tamější stále půvabný Pantheon. Dvojka ho převálcovala asi tak, jako by středověký rytíř zakutý v oceli rozdrtil athénského hoplitu s bronzovou helmou. Jenže co naplat, předky si nevybíráte. A i slavný rod Age of Empires má svého uctívaného zakladatele. Bylo by nečestné mu upírat četné zásluhy, byť slavnější syn jich vydobyl mnohem víc.

Přesně před pětadvaceti lety první Age of Empires hráče vzalo do doby starých Řeků, Babyloňanů, Egypťanů, Chetitů a dalších dávných civilizací, starobylé obyvatele japonských ostrovů nevyjímaje. V rámci klasické strategie, v níž v reálném čase vojáci pod vaším velením bojují a dělníci podle vašich příkazů staví města či se starají o sběr surovin, jste svůj zvolený národ vedli od počátků v době kamenné prostřednictvím výdobytků civilizace až po dobu železnou.

Slůvko civilizace je zvolené záměrně, protože když vývojáři z Ensemble Studios hru tvořili, často slýchávali slova o ještě slavnější sérii Civilization. Jejich dílko dokonce dostávalo nálepku mixu Civilizace s Warcraftem, respektive jeho druhým dílem. Tedy s další známou realtimovou strategií. „Ale naše hra určitě neměla být klonem Warcraftu. Jeho druhý díl vyšel až v průběhu vývoje Dawn of Man,“ vzpomínal pro magazín Game Developer ještě s odkazem na původní název hry jeden z vývojářů Matt Pritchard krátce po vydání.

Když ale Warcraft II zaútočil na trh, svůj žánr posunul doslova na vyšší level. A zkomplikoval tak i zrod Age of Empires. „Druhý Warcraft pro nás byl studená sprcha. Najednou jsme viděli, jak zábavné může být válčení v realtimových strategiích. Tak jsme několikrát týdně hráli Warcraft po práci, dokud jsme Age of Empires nedotáhli do stavu, kdy nás boje v naší hře bavily víc než ve Warcraftu,“ dodal Pritchard.

I proto zvolili autoři historické zasazení. Tehdejšímu trhu totiž magií a mečem nebo rotačákem a raketou vládly právě žánry fantasy nebo sci-fi. Jsme v roce 1997, tedy jen pět let po revoluci, již v žánru způsobila Dune II, dva roky po vydání zmiňovaného druhého dílu Warcraftu nebo rok po hitu Command & Conquer: Red Alert, ve kterém se cestování časem míchalo s tuze horkou alternativní studenou válkou. A mimochodem také v roce, v němž být školákem bez odpoledního vyučování bylo požehnáním.

Kromě Age of Empires totiž tehdy vyšlo třeba pekelné Diablo nebo postapokalyptický Fallout. Ale když si takový student patnáctého října před pětadvaceti lety přinesl z obchodu domů čerstvé cédéčko s Age of Empires a na svůj stroj (vybavený jistojistě legendárními Windows 95) hru nainstaloval, možná ho čekal šok. Nevyměnil mu škodolibý učitel dějepisu disk za nějaký výukový program o starověku? Jakýpak Babylón? Co je to Nineve? Kdo je to Chammurapi?

Splněný sen školáka

Jistě, je to především v případě prvního dílu nadsázka. Všechny čtyři tituly strategické série vydávané Microsoftem jsou především videohrami. Ale podobně jako zmíněná Civilization přinesly těsné, a přesto nesmírně zábavné spojení s historií. Jednička Age of Empires byla v tomto ohledu, inu, tak trochu z doby kamenné, ale přesto o statisíce let evoluce před většinou her.

Náplň jednotlivých misí čtyř kampaní tak byla poplatná hratelnosti. Úkolem bylo obvykle postavit osadu, vycvičit vojsko či postavit loďstvo a vypráskat nepřítele. Čas od času bylo boje méně a soustředili jste se jen na získávání surovin a výstavbu vaší polis, případně na dosažení některého místa na mapě. Avšak před bitvou a po ní hra vše pevně zasazovala do historických kulis.

Dočetli jste se tak třeba o temném období antického Řecka. Nebo že se zhostíte role Xenofonta proslaveného Anabází o strastiplné pouti řeckých vojáků ve službách perského prince Kýra Mladšího. Nebo o tom, jak si během pár let Alexandr Veliký podmanil velkou část jemu známého světa, načež zemřel v Babylónu. Což byl samozřejmě skvělý oslí můstek k tomu, abyste si zkusili zahrát právě za Babylóňany a dozvědět se něco o tom chlapíkovi Chammurapim.

„A když se pak jednou kolegové podívali na plány lokalizace, došlo jim, že se hra bude prodávat i v Asii. Ale že v ní nemáme jedinou asijskou civilizaci. Tak jsme svolali velkou poradu a rozhodli jsme se, že k evropským, africkým a blízkovýchodním národům přidáme i asijské. Znamenalo to sice víc práce, ale ve výsledku se to vyplatilo i finančně,“ přidal Pritchard anekdotu o historickém rozsahu Age of Empires.

Oproti úspěchům jako „zničili jsme pevnost skřetího klanu“ nebo „zničili jsme základnu harkonnenských vojáků“ znamenal podobný přístup vpravdě dějinný skok. Špetku historické autenticity navíc přidávaly i takové detaily, že stavby různých národů měly rozličný a dějinami inspirovaný vzhled. Nebo že muzikální podkres vycházel ze skutečného výzkumu starověké hudby. Při nahrávání tvůrci dokonce využívali kopie původních nástrojů s přihlédnutím k vyobrazovaným kulturám a obdobím.

Studovaný dějepisec by samozřejmě zaplakal nad vizuálními nepřesnostmi a herními zkratkami. Třeba nad tím, že váleční sloni Kartága mohli rozbořit pevnost starých Japonců. Anebo kvůli tomu, že moudří kněží ve hře uměli zahlaholit „wololo“ a jakoby kouzlem konvertovat nepřátelskou jednotku na vaši stranu. Ale navzdory nehistorické historičnosti hra najednou dostala úplně jiný rozměr. A lstiví studenti se mohli úspěšně vymlouvat, že se řídí okřídleným úslovím o škole hrou.

Toto málo vídané spojení navíc zafungovalo i komerčně. Během pár týdnů od svého vydání do konce roku 1997 hra utržila jen ve Spojených státech osm milionů dolarů, v únoru dalšího roku už Microsoft oznamoval na 900 tisíc prodaných kopií po celém světě. A navíc pozici nejprodávanější hry nejen v USA, ale i v Německu, Francii a Velké Británii.

O rok a dva týdny od premiéry tak připochodovalo rozšíření Rise of Rome, které ukázalo, ano, tušíte správně, dějiny říše římské. Nechyběly punské války, roztržky Caesara s Pompeiem ani Spartakovo povstání a mnoho dalších klíčových okamžiků v dějinách impéria. Prodeje datadisku zakrátko překonaly milion kopií, trojnásobné číslo a tržby přes sto milionů dolarů si základní hra připsala už dva roky po premiéře.

Římské legie, řečtí hoplité a egyptské válečné vozy tak vybojovaly (a stovky dělníků vybudovaly) první z mnoha úspěchů dnes už slavné série strategických her. V úvodu zmiňovaný druhý díl se ze starověku přesunul do další éry lidské historie a s podtitulem The Age of Kings vzal všechny ingredience jedničky, stávající chutě pořádně doladil, vše okořenil s umem kuchtíka francouzského královského dvora a naservíroval tak zatím nejmilovanější díl známé značky, který svého otce tak trochu nechává v zapomnění.

Přesto se antický díl dočkal v roce 2018 remasterované Definitive Edition, která ho v působivém hávu 4K rozlišení a s menšími úpravami hratelnosti a ovládání představila modernímu publiku. Nedokázala však zakrýt přece jen už zastaralé – až se chce říct starověké – části hratelnosti, které následující tituly vylepšily. A tak jako u původních her, když vyšla definitivní edice i druhému dílu, předělávku toho prvního opět nechala v hlubinách historie.

Násobně větší popularitu středověku nebo přinejmenším středověkého Age of Empires pak potvrdil i loňský čtvrtý díl. Ten šel v historickém obsahu zdaleka nejdál. Každou misi titul doplnil materiálem, který by se neztratil na přednášce o dějinách. Záběry skutečných míst ozvláštnil herní grafikou, aby ukázal historické reálie nebo rozmístění vojsk před bitvou. A zábavnou hru prokládal nesmírně poučnými videi s historiky a odborníky.

Nebýt prvního dílu Age of Empires, nedočkali bychom se ani příjezdu husitské vozové hradby s Janem Žižkou do remaku Age of Empires II. Nevyzkoušeli bychom kouzlo střelného prachu a technologií novověku v Age of Empires III. A teď bychom nečekali na speciální výroční edici čtvrtého dílu, která má do Age of Empires IV přinést mimo jiné i českou lokalizaci. Všichni jeho potomci dějinami lidstva kráčeli mnohem dál a mnohem odvážnějšími a hravějšími kroky. Ale cestičku jim vyšlapal jejich pětadvacetiletý praotec.