World of Warcraft je hra, která… Co to plácám. Vždyť ho znáte. Nejspíš jste ho sami hráli. Dost možná ho hrajete stále! Tohle nejoblíbenejší MMORPG všech dob zlákalo miliony lidí na celém světě. A právě slaví dvacet let od premiéry. Jak na něj vzpomínáte? A jak na něj vzpomíná zakladatel CzechCrunche Michal Ptáček?

Rozepisovat se o tom, že studio Blizzard na základě fantasy světa ze svých strategií Warcraft vybudovalo megamasivní online hru, by asi nemělo smysl. Lidé, orci, elfové, trpaslíci, mágové, paladinové – to už tu bylo tisíckrát. Ale World of Warcraft to povýšil na globální úspěch, jehož servery spustily provoz 23. listopadu roku 2004. Tedy aspoň pro Ameriku, my na starém kontinentu jsme si museli ještě chvilku počkat.

Jenže to čekání se vyplatilo. Jen s trochou nadsázky se chce říct, že jestli vás svět Azerothu aspoň na chvíli nepohltil, jste v menšině. Ve „wowku“ lidé strávili dlouhé měsíce (jako čistého času), objevovali fantastická tajemství zanechaná vývojáři, budovali tam online i offline přátelství, získavali zkušenosti s vedením remote týmů, hráli ho nejzapařenější z pařanů i naprostí casualové, pro které byla fajnovou kratochvílí. Jen málokterá hra byla takový fenomén.

A nejen byla, ale stále je. World of Warcraft se rozrostl o deset rozšíření – naposledy letos v létě –, neustále přidává nový obsah, nové magické artefakty, novou grafiku i nové herní možnosti. Ne vždycky se to povedlo, ale stejně to všichni hráli a hrají. Taky z toho jsou odhadované historické tržby někde kolem deseti miliard dolarů.

Ale dost o penězích. World of Warcraft přinesl hodnotu hlavně v zážitcích. Jak na něj vzpomíná zakladatel a šéf CzechCrunche Michal Ptáček?

Foto: Blizzard

+9

„Já se k němu dostal relativně pozdě, respektive přihlášení do Battle.net účtu prozrazuje, že tím osudným datem byl březen roku 2013,“ říká člověk, který sice vede mediální byznys, ale jeho pravé já byl paladin. „V tom jsem měl vždy dost jasno. Vybudoval jsem si tři různé paladiny s rozdílnými buildy. Jiné postavy jsem až na výjimku v podobě elfího Huntera netestoval,“ prozrazuje svou náklonnost k mystickému Světlu.

Pozdní náskok do rozjetého worldofwarcraftovského vlaku ale neznamenal malou porci zábavy. I když nebyla tak obrovská jako u lidí, pro něž se WoW stal tak trochu fulltime jobem. „V rámci her a zábavy obecně mám naštěstí takovou záklopku a dokážu poměrně včas vyhodnotit, kdy už je to příliš. Wowko jsem tak například zapínal vždy na třicet minut až hodinu denně a pak šel zase dělat něco jiného,“ říká czechcrunchovský šéf.

„Zároveň i proto jsem se nikdy – možná k mojí škodě – nestal žádným hardcore hráčem a neprozkoumal vše, co ten svět nabízel. Po půl roce hraní mě to pokaždé přestalo bavit a proces byl klasický. Zrušení měsíční platby, smazání z disku a uspokojivý pocit nově získaného volného času, extra produktivity a ušetřených peněz. Tento stav ale obvykle nevydržel dlouho,“ dodává s úsměvem.

Čím dál modernizovanější World of Warcraft našeho zakladatele sice příliš nechytil, ale čáru přes rozpočet (tedy spíš čáru přes volný čas) mu vývojáři z Blizzardu udělali před pěti lety s vydáním WoW: Classic. Tedy verze hry zaměřené na příznivce původního titulu, jako je Michal, který tak předloni opět do světa Warcraftu zamířil.

„Mám rád ten pocit, že si věci musíte zasloužit. Když začínáte jako totální nula a postupem času se vypracujete v neohroženého hrdinu,“ říká. „Novodobý World of Warcraft se z této cesty odklonil a vyrazil směrem akční adventury. To na jednu stranu zpřístupnilo hru casual hráčům, kterým jsem paradoxně i já, ale zároveň to z ní udělalo takovou generickou podívanou. Pro člověka, který vyrostl na Isharovi, Might and Magic a Stínech nad Rivou to není nic moc,“ přidává s odkazem na gigalegendární (a gigatěžké) tituly žánru RPG.

Pro zakladatele CzechCrunche a nespočet dalších lidí na planetě prostě World of Warcraft i po dvaceti letech po vydání zůstává formativní zkušeností. „Je to asi ta nejvíc atmosférická hra, kterou jsem hrál. Kombinace hudby, příběhu, otevřenosti a především sociálního aspektu je podle mě jedinečná. Okamžik, kdy jsem poprvé zamířil do města Stormwind, si pamatuju dodnes. Žádné jiné hře se ten recept nepodařilo zreplikovat,“ uzavírá Michal Ptáček.