Z Milána na Hrad a pak do Brna. Sklářská výstava Made by Fire bude mít českou premiéru na Designbloku

Expozice, jež představila objekty zrozené v českých pecích, zaujala v Milánu a nyní zamířila do Prahy. Ukazuje, jakou hodnotu máme v našich designérech.

mbf-2

Foto: Vojtěch Veškrna

Výstava českého skla zaujala v Miláně a nyní zamířila do Prahy

0Zobrazit komentáře

Letos v dubnu na milánském Design Weeku debutovala výstava Moravské galerie v Brně s názvem Made by Fire, která v prestižní lokaci muzea současného umění Triennale Milano představila na jednom místě to nejlepší z českého skla, keramiky a porcelánu. I přes své krátké trvání měla skvělé ohlasy v rámci české designérské obce, zaujala ale také širokou veřejnost a zahraniční média. Nyní se více než sto autorských objektů zrozených z ohně představí i v Česku, a to rovnou na Pražském hradě, kde výstava proběhne od 3. do 15. října v rámci festivalu Designblok. Poté se od 17. listopadu přesune až do 31. srpna příštího roku do Uměleckoprůmyslového muzea v Brně.

Milánskou premiéru výstavy Made by Fire jsme měli tu čest vidět na vlastní oči při naší návštěvě významné přehlídky designu ze všech koutů světa. Šlo o rozsáhlé představení českého užitého umění a sklářského řemesla, které se podařilo v takové velikosti uspořádat poprvé v novodobé historii Česka. Rozhodně přitom nešlo o zahlcující expozici objektů, jako spíš o reakci na otázky, které pálí současnou, nejen sklářskou společnost.

Výstava vznikla pod kurátorským dohledem Evy Slunečkové a Danici Kovářové a pod taktovkou Moravské galerie v Brně, která se spojila s pražským festivalem Designblok, a sklidila nadšené ohlasy ze všech stran. „Pro mě ale bylo zásadní vnitřní přijetí designérů, jejichž díla byla na výstavě prezentována. Zároveň bylo vidět, že za ní jednotliví designéři stáli, hlásili se k ní, takže jsme viděli, že zastupujeme tvůrce, kteří o něco takového skutečně stojí,“ říká ředitel Moravské galerie v Brně Jan Press.

jan-press

Foto: Moravská galerie v Brně

Ředitel Moravské galerie v Brně Jan Press

Dodává ale, že zásadní bylo také nadšené přijetí ze strany mezinárodního publika, jakož i českých a zahraničních médií. „Bylo důležité, že napříč společností dobře zarezonovala zpráva o tom, že se v Milánu tak zdařile prezentovalo české sklo, porcelán a keramika. Je to totiž nástroj pro to, aby si i stát uvědomil, jakou hodnotu v českých designérech má,“ dodává Press.

Výstava v Milánu trvala jen krátkou dobu, s čímž se dopředu počítalo. Proto byla vytvořena s ohledem na to, aby byla snadno „rozložitelná“, aby během ní vzniklo co nejméně odpadu a aby se dala následně jednoduše převézt na novou lokaci. Už v době plánování milánské výstavy měli její tvůrci v hlavě myšlenku na Pražský hrad, coby místa pro českou premiéru. Jenže zůstala otevřená do doby, dokud nebylo rozhodnuto o novém prezidentovi země. V plánu tak byla nejprve jen malá ochutnávka původní výstavy.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Jenže pak se objevil určitý tlak plný očekávání ze strany pražského publika a designérské komunity. Lidé dávali najevo, že by chtěli, abychom výstavu ukázali v plné velikosti. Museli jsme proto zabrat, abychom ji mohli v její úplné podobě uspořádat i v Praze,“ přibližuje Press. Rozsah výstavy, která proběhne v Míčovně Pražského hradu, bude tak velmi podobný jako v Milánu. Lišit se budou jen kulisy: modernistické prostory Triennale vystřídá renesanční a barokizující architektura.

K vidění tady bude více než sto autorských objektů, k tomu doprovodný program s komentovanou prohlídkou a art performance Mirror Man Stanislava Müllera i představení knihy Jak se dělá design. Pro Brno tým za Made by Fire chystá v rámci oslav 150 let Uměleckoprůmyslového muzea rozšířenou variantu. Kurátorky zde budou ještě šířeji pracovat s fenomény, které otevřely už v Milánu a kterým v Brně věnují vždy jeden samostatný prostor. Jde o Průmysl – výroba a zánik, Adaptaci, Identitu a Experiment.

Sklo, které v Česku vzniká, totiž otevírá spoustu otázek. Ty, které nakusuje výstava Made by Fire, se týkají především tradice, inovací a udržitelnosti. „V Česku je obrovská tradice a historie výroby skla. Jenže se ukázalo, že kapitalismus je neúprosný, takže kdyby sklárny stály jen na tradici a neobjevili se noví osvícení majitelé, kteří uspěli v jiném byznysu, neměly by šanci na přežití. Vnesli do nich totiž racionalizaci a také je otevřeli exportu do zahraničí,“ vysvětluje Press.

Ve sklářství se v poslední době více než v jiných oborech průmyslového designu skloňuje také současná geopolitická situace, která z plynu učinila velmi problematickou komoditu. Plyn dává život ohni a oheň dává život sklu, stejně tak by se bez něj rozpadly keramika a porcelán při letmém kontaktu s vodou. Sklárny tak dnes přemýšlejí také nad tím, jak přejít na udržitelnější způsob fungování, aby tady mohly být po další generace.

Bytí napříč generacemi se ale týká i samotných produktů ze zmíněných materiálů, což je další aspekt související s udržitelností, jímž se sklářský obor, a tudíž i výstava Made by Fire zabývají. „Když má daný předmět přidanou estetickou nebo funkční hodnotu a užíváte ho s rozumem, je jeho poločas rozpadu skutečně velmi dlouhý. Sklo tak může být jeden z nejudržitelnějších materiálů, ale jde to jedině tehdy, když se vytváří kvalitní předměty, když nedochází k jejich nadprodukci a plýtvání,“ dodává Press.

Výstava Made by Fire se tak dotýká celé řady tematických linek a je jen na jejích návštěvnících, co si z ní odnesou. Mohou to být jen příjemné dojmy z pohledu na krásné předměty užitého umění, které se zrodily v českých pecích, ale také zamyšlení nad tím, jakým způsobem sklo a další materiály, jejichž výroba je energeticky náročná, konzumujeme.

Dokumenty odhalily sbírku umění oligarchy Abramoviče a jeho exmanželky. Hravě by zaplnila celé muzeum

Ať už si vzpomenete na jakéhokoliv malíře či malířku z posledních 100 let, pravděpodobně bude v Abramovičově sbírce.

Roman Abramovič se svými obrazy vygenerovaný umělou inteligencí

Foto: Midjourney / CzechCrunch

Roman Abramovič se svými obrazy vygenerovaný umělou inteligencí

0Zobrazit komentáře

Jméno ruského miliardáře Romana Abramoviče bylo v uplynulém roce skloňováno především v souvislosti s fotbalovým klubem Chelsea, který jeho někdejší majitel musel prodat, jelikož na něj byly uvaleny sankce kvůli napojení na režim Vladimira Putina. Jenže Abramovič není jen nadšený fanoušek fotbalu, ale také sběratel umění. Společně se svou exmanželkou Dašou Žukovovou dal dohromady úctyhodnou sbírku moderního umění, na kterou se podrobně podíval kritik Jonathan Jones píšící pro britský deník The Guardian.

Rozsah sbírky Abramoviče a jeho exmanželky Žukovové byl dosud veřejnosti neznámý, jelikož nezaložili galerii určenou pro její prezentaci. Na povrch tak prosakovaly jen občasné zajímavosti v podobě akvizice obrazu Benefits Supervisor Sleeping od Luciana Freuda, který Abramovič koupil v roce 2008 coby nejdražší dílo žijícího umělce za 33,6 milionu dolarů (což by tehdy odpovídalo 560 milionům korun), nebo obrazu Beverly Hills Housewife od Davida Hockneyho.

Všechno se ale změnilo, když se na světlo světa dostaly dokumenty pod souhrnným názvem Oligarch Files, které unikly z offshorové společnosti MeritServus se sídlem na Kypru – jde o jakýsi ráj pro bohaté Rusy, kteří chtějí ukrýt svůj majetek. K dokumentům se díky nejmenované třetí straně dostal deník The Guardian a pracovali s nimi rovněž investigativní novináři z Projektu hlášení organizovaného zločinu a korupce (OCCRP).

Abmramovičova exmanželka Daša Žukovová

Uniklé dokumenty odhalily, že zmíněná díla přestavovala jen nepatrný zlomek z celé oligarchovy sbírky obrazů a soch. Společně se svou tehdejší manželkou stihli během bezmála deseti let vytvořit jednu z nejvýznamnějších soukromých kolekcí moderního umění, čítající přibližně 370 děl, jimiž zdobili své domy a zámečky v Anglii, Francii, ale také palubu jachty Eclipse.

Miliardová sbírka

Hodnotu sbírky odborníci odhadují na téměř miliardu dolarů, což by odpovídalo 23 miliardám korun. „Mohli byste s ní zaplnit muzeum, je to ohromná sbírka. Nejde ale o vulgární kolekci novodobého zbohatlíka, naopak ukazuje velmi dobrý vkus a také to, že pokud máte dost peněz, můžete si koupit kus historie,“ řekl pro The Guardian Andrew Renton, profesor kurátorství na londýnské vysoké škole Goldsmiths.

A jaká díla se ve sbírce nacházejí? Dokumenty ukázaly, že jde o impozantní katalog dějin moderního umění, jehož součástí jsou kusy od největších ruských, evropských a amerických mistrů. Nechybí v ní tvorba Clauda Moneta, Reného Magritta, Pieta Mondriana, Henriho Matisse, Vasilije Kandinského a Pabla Picassa nebo ruských modernistek, jako jsou Natalia Gončarovová a Véra Rockline. Ve sbírce se ale nacházejí také současní tvůrci, například Frank Auerbach, Paula Rego a David Hockney.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Objevují se v ní díla, která v rámci tvorby daného umělce vynikají. Například Žena v zelených bačkorách od rakouského malíře Egona Schieleho, kterou mnozí považují za jedno z nejdráždivějších ztvárnění lidského těla, obraz Suprematist Composition od zakladatele avantgardního hnutí suprematismu Kazimira Maleviče nebo chmurný Triptych od Francise Bacona.

Stejně tak jsou ale podle Jonathana Jonese její součástí kousky, které lze považovat spíše za průměrné, dá-li se vůbec toto slovo v případě velkých mistrů použít. Dokumenty zmiňují tři obrazy od Picassa. „Všechny jsou vynikající, ale žádný z nich nepřináší nový styl ani něco překvapivého. To samé platí pro díla od Matisse, Modiglianiho či Kandinského. Všechno jsou to spíše dobré investice, stálice než odvážné projevy osobního nadšení,“ píše Jones.

Umělecký zápal, nebo promyšlená investice?

Asi by bylo naivní předpokládat, že oligarcha díla sbíral tak, že si s každým z nich vytvořil citovou vazbu nebo že pro něj všechna měla nějaký hlubší význam. Při prozkoumávání sbírky z ní spíše vyplývá, že jde o pečlivě promyšlenou investici srovnatelnou s těmi do nemovitostí či fotbalového klubu – což jí ovšem neubírá na jejím významu.

Úmysl promyšlených investičních tahů naznačují i záznamy Oligarch Files, které obsahují podrobnosti o jednání Romana Abramoviče se Sandy Hellerovou, jednou z předních newyorských poradkyň v oblasti sběratelství umění. Jejím úkolem je především identifikovat sběratelsky cenná umělecká díla, jejichž hodnota v čase zaručeně poroste, a pomáhat při jejich nákupu. Spolupráce s ní tak vypovídá spíše o jakémsi „průmyslovém“, ekonomicky výnosném pořizování děl.

navrh-bez-nazvu

Foto: Christie’s / Kazimir Malevič

Dílo zakladatele avantgardního hnutí suprematismu Kazimira Maleviče

Co se ale se sbírkou začalo dít v době, kdy začala válka na Ukrajině? Ze spisů vyplývá, že ve dnech před ruskou invazí byl Abramovičův podíl ve svěřenském fondu, který sbírku spravoval, snížen a většinovou vlastnicí se stala Žukovová prostřednictvím jiného svěřenského fondu Ermis Trust. Tato změna vešla v platnost v únoru 2022, tedy jen několik dní poté, co britská vláda varovala oligarchy spřátelené s Kremlem, že jejich majetek může být zabaven.

Žukovová má americké občanství, tudíž se na ni i přes její ruský původ sankce nevztahují. Se sbírkou ale nemůže nakládat, jelikož je součástí fondu Ermis Trust. Z něj stále vlastní 49 procent Roman Abramovič, ale podle pravidel Evropské unie, Velké Británie a USA může být zmraženo jen takové aktivum, které je více než z 50 procent vlastněné jednotlivcem, na něhož se vztahují sankce.

Všechno jsou to spíše dobré investice než odvážné projevy osobního nadšení.

mk_tk_roivenue

Přečtěte si takéČeský startup koupili Holanďané. Teď míří do USA a mění vedeníČeský startup koupili Holanďané, teď dál roste. Míří do Ameriky a mění své vedení

Podle toho, co se deníku The Guardian podařilo zjistit, nedošlo od změn v oficiálním vlastnictví sbírky k žádným dalším krokům, které by se týkaly prodeje nebo přesunu děl. Není známo, kde se přesně nachází, a v kartotékách nejsou žádné nedávné záznamy o zapůjčení děl do galerií. Před sankcemi Abramovič a Žukovová kusy ze sbírky často půjčovali galeriím a muzeím. K poslední půjčce však došlo nejspíš mezi červencem a říjnem 2021, kdy byla dvě díla od Pauly Rego uvedena na její retrospektivě v galerii Tate Britain.

Když ale v říjnu 2022 britská Národní galerie otevřela první velkou výstavu Luciana Freuda po deseti letech, díla ze sbírky Abramoviče a Žukovové chyběla. A to i přesto, že sbírku lze teoreticky prodávat i půjčovat, případně do ní pořizovat nové kusy. Zdá se tedy, že sankce uvalené na Abramoviče na fond Ermis Trust přece jen nějakým způsobem dopadly. V uměleckém světě tak zeje díra, jelikož spousta významných děl zůstává skryta před zraky veřejnosti a nikdo neví, co s nimi bude.