Z někdejší trafostanice na Smíchově je kavárna s galerií. Investoři mají plány i s jejím okolím
Původně se odsud distribuovala elektřina, dnes je tu nový výstavní prostor a místo pro posezení. Trafačka na Smíchově je kouzelná.
Je tak malá, že je poměrně snadné ji v zástavbě pražského Smíchova přehlédnout. To by ovšem byla chyba. Transformační stanice je dílem žáka Jana Kotěry – Jindřicha Freiwalda. Teď je z ní soukromá galerie s kavárnou. Konverze trafostanice je dílem Atelieru Hoffman.
Studio zde původně chtělo mít vlastní kancelář. „Po ukončení našeho společného ateliéru s Martinem Rajnišem jsem šel okolo a říkal jsem si, že je to vlastně krásná stavba, nadčasová. A že by to byl skvělý prostor pro nový ateliér. Spojil jsem se s původním majitelem a dohodli jsme se,“ vypráví pro CzechCrunch architekt Patrik Hoffman.
Nakonec ale koupil objekt společně s podnikatelem Petrem Pudilem, který je rovněž investorem nedávno otevřené Kunsthalle Praha.
Trafostanice na Smíchově je z poloviny dvacátých let minulého století. Postavena byla v rámci elektrizačního programu. Je to solitér a představuje industriální architekturu s prvky rondokubismu a art deka. Svému původnímu účelu už neslouží. Obklopen ulicemi Plzeňská, Kováků a Na Zatlance tak zůstal prázdný objekt, který v roce 2013 získal status kulturní památky.
Trafostanice na Smíchově
Je to vlastně trochu podobný příběh jako v případě bývalé Zengerovy trafostanice na Klárově, která je ale o mnoho větší a kde vznikla již zmíněná Kunsthalle Praha.
Samotná oprava trafostanice podle Hoffmana nepředstavovala problém. Vnější vzhled byl původní, interiér vyklizený. „Důraz rekonstrukce byl na zachování autenticity technické stavby. V tomto duchu byla trafostanice očištěna a připravena na nové užívání. Proces obnovy byl přirozený a nekonfliktní s památkovou ochranou budovy. Musím přiznat, že i díky dobré práci odboru památkové péče, ale možná i díky tomu, že už i my máme důvěru úřadů, proběhla poměrně hladce,“ líčí Hoffman.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs-
Největší problém tedy nebyla trafostanice samotná, ale okolí dvoupodlažní budovy. „A to je území, které potřebuje dořešit řadu dílčích problémů. To bohužel trvá v našich podmínkách příliš dlouho,“ uvádí architekt s tím, že jejich práce rozhodně nekončí. Co konkrétně v místě chystají však zatím prozradit nechce.
Problémy místa začaly po roce 1989, kdy v ulici Kováků došlo k demolici secesního paláce s tržnicí a vedle stojících lázní. Zároveň tady vznikla zbrusu nová transformační stanice. To všechno mělo za následek, že místo v širším centru nepatří k nejvyhledávanějším. Z jistého centra setkávání a relaxace se stalo spíše zastrčeným koutkem.
Atelier Hoffman nakonec v budově nesídlí. Ve hře byla možnost, že se sem nastěhuje galerie současného umění ARTO.TO. Ta je ale nyní v Uhelném mlýně v Libčicích nad Vltavou. Místo tady tak našel spolek dokumentárních fotografů 400 ASA.
To znamená, že objekt je veřejně přístupný. Fotografové mají v trafostanici výstavní prostor nazvaný po svém spolku 400 ASA Gallery. Volně přístupná je samozřejmě i samotná kavárna v přízemí.
Od roku 2013 jde o kulturní památku
Nepřehlédněte:
Přejít do diskuze
