Z někdejší trafostanice na Smíchově je kavárna s galerií. Investoři mají plány i s jejím okolím
Původně se odsud distribuovala elektřina, dnes je tu nový výstavní prostor a místo pro posezení. Trafačka na Smíchově je kouzelná.
Je tak malá, že je poměrně snadné ji v zástavbě pražského Smíchova přehlédnout. To by ovšem byla chyba. Transformační stanice je dílem žáka Jana Kotěry – Jindřicha Freiwalda. Teď je z ní soukromá galerie s kavárnou. Konverze trafostanice je dílem Atelieru Hoffman.
Studio zde původně chtělo mít vlastní kancelář. „Po ukončení našeho společného ateliéru s Martinem Rajnišem jsem šel okolo a říkal jsem si, že je to vlastně krásná stavba, nadčasová. A že by to byl skvělý prostor pro nový ateliér. Spojil jsem se s původním majitelem a dohodli jsme se,“ vypráví pro CzechCrunch architekt Patrik Hoffman.
Nakonec ale koupil objekt společně s podnikatelem Petrem Pudilem, který je rovněž investorem nedávno otevřené Kunsthalle Praha.
Trafostanice na Smíchově je z poloviny dvacátých let minulého století. Postavena byla v rámci elektrizačního programu. Je to solitér a představuje industriální architekturu s prvky rondokubismu a art deka. Svému původnímu účelu už neslouží. Obklopen ulicemi Plzeňská, Kováků a Na Zatlance tak zůstal prázdný objekt, který v roce 2013 získal status kulturní památky.
Trafostanice na Smíchově
Je to vlastně trochu podobný příběh jako v případě bývalé Zengerovy trafostanice na Klárově, která je ale o mnoho větší a kde vznikla již zmíněná Kunsthalle Praha.
Samotná oprava trafostanice podle Hoffmana nepředstavovala problém. Vnější vzhled byl původní, interiér vyklizený. „Důraz rekonstrukce byl na zachování autenticity technické stavby. V tomto duchu byla trafostanice očištěna a připravena na nové užívání. Proces obnovy byl přirozený a nekonfliktní s památkovou ochranou budovy. Musím přiznat, že i díky dobré práci odboru památkové péče, ale možná i díky tomu, že už i my máme důvěru úřadů, proběhla poměrně hladce,“ líčí Hoffman.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs
Největší problém tedy nebyla trafostanice samotná, ale okolí dvoupodlažní budovy. „A to je území, které potřebuje dořešit řadu dílčích problémů. To bohužel trvá v našich podmínkách příliš dlouho,“ uvádí architekt s tím, že jejich práce rozhodně nekončí. Co konkrétně v místě chystají však zatím prozradit nechce.
Problémy místa začaly po roce 1989, kdy v ulici Kováků došlo k demolici secesního paláce s tržnicí a vedle stojících lázní. Zároveň tady vznikla zbrusu nová transformační stanice. To všechno mělo za následek, že místo v širším centru nepatří k nejvyhledávanějším. Z jistého centra setkávání a relaxace se stalo spíše zastrčeným koutkem.
Atelier Hoffman nakonec v budově nesídlí. Ve hře byla možnost, že se sem nastěhuje galerie současného umění ARTO.TO. Ta je ale nyní v Uhelném mlýně v Libčicích nad Vltavou. Místo tady tak našel spolek dokumentárních fotografů 400 ASA.
To znamená, že objekt je veřejně přístupný. Fotografové mají v trafostanici výstavní prostor nazvaný po svém spolku 400 ASA Gallery. Volně přístupná je samozřejmě i samotná kavárna v přízemí.
Od roku 2013 jde o kulturní památku
Nepřehlédněte:
