Z Prahy až do Helsinek. Galerie Kodl představuje Plesla či Nováka na putovním výtvarném salonu
Díla Lukáše Nováka, Ronyho Plesla, Iry Svobodové, ale také trojice finských umělců jsou k vidění v rámci šestého ročníku Letního výtvarného salonu.
Letní výtvarný salon začala pražská galerie Kodl Contemporary pořádat před šesti lety. Jeho prostřednictvím chtěla české sběratelské obci prezentovat tvorbu současných umělců a umělkyň v souvislostech, zároveň šlo jejím kurátorům o to, aby návštěvníci díky vystaveným dílům lépe porozuměli jejich tvůrcům. V minulých ročnících dostala prostor fotografie, pop-art, grafika i plastika a letos se salon vůbec poprvé vydá i za hranice Česka, konkrétně do finských Helsinek. Výstava je totiž rovnocenně zastoupena českými a finskými autory a autorkami.
Z českých autorů se na letošním Letním výtvarném salonu blýsknou dva tvůrci, které spojuje materiál, s nímž pracují: Lukáš Novák a Rony Plesl. Novák se do povědomí českých milovníků skla dostává se stále větší vehemencí, jelikož se nebojí posouvat hranice skleněné plastiky. Patrné to je u objemných objektů s názvem Pretty Mirage z optického skla. Kromě nich je na výstavě k vidění také například jeho dílo Očista, pro které autor poprvé využil techniku tavené skleněné plastiky.
Mezinárodně uznávaný tvůrce Rony Plesl na výstavě prezentuje rovněž unikátní technologii, se kterou ve skle v posledních letech pracuje. Jde o metodu Vitrum Vivum, jež umožňuje doposud neproveditelné odlévání monumentálních skleněných plastik. Plesl ji začal využívat jako první na světě a monumentální objekty předvedl v rámci posledního bienále umění v Benátkách. Kromě objektů, které vznikly touto technikou, si mohou návštěvníci prohlédnout také Pleslovo ručně ryté zrcadlo Day by Day.
Trojici českého umění uzavírá série obrazů VOID malířky Iry Svobodové. Umělkyně v cyklu obrazů vychází z básní Aloysia Bertranda, který inspiroval už malíře ze surrealistického hnutí a neminul tak ani českou tvůrkyni Toyen. Právě od ní si Svobodová vypůjčila motiv stuhy a převedla jej do vlastní série. V té se zabývá tématem prázdnoty, ze které ale může stále něco vznikat a vycházet.
Domácí tandem doplňují umělci Miika Nyyssönen a Vesa-Pekka Rannikko a umělkyně Leena Nio. Propojuje je hluboký zájem o zkoumání procesu umělecké tvorby. Leena Nio si hraje s divákovými smysly, protože není jisté, jestli jsou její díla textilní tvorba nebo realistická malba. Díla Vesy-Pekky Rannikka bychom označili spíše za objekty, on sám o nich ale mluví jako o malbě. A stejně tak i Miika Nyyssonën tvoří na první pohled abstraktní díla, která ale při bližším zkoumání odhalují známé konstrukce našeho prostředí.