Včely jsou neuvěřitelní tvorové, kteří musí pro získání jediného gramu medu navštívit přibližně sedm tisíc květů a při tom nalétat stovky kilometrů. Do spolupráce s královnami a jejich poddanými se pustili manželé Kölblovi, kteří se rozhodli rozvířit vody českého včelařství moderním a udržitelným přístupem. Z původních pěti úlů jich dnes mají kolem dvou stovek, prodávají třeba i modrý med a jejich Včelařství Domovina hlásí obraty v řádu desítek milionů korun.

Zatímco Josef Kölbl vystudoval hru na violu, ale věnoval se obchodu s potravinami, jeho žena Alena pracovala v korporátu. Žili v Praze, když zjistili, že budou tři, a tak se rozhodli vrátit se zpět na Aleninu rodnou Vysočinu, kde začali pomáhat s péčí o včely. Chytlo je to natolik, že si založili vlastní včelařství. „Když jsme se včelaření začali věnovat naplno, měli jsme pět úlů a vše jsme se učili za pochodu. Do rozjezdu podnikání jsme dali všechny úspory – několik let šel jeden plat na živobytí, druhý do včel,“ vzpomíná Alena Kölblová, která se svým mužem založila Včelařství Domovina.

Tehdejší třicátníci se rozhodli podnikat v oboru, ve kterém není úplně běžné narazit na mladého člověka. Přestože je počet včelařů v Česku odhadován na více než 50 tisíc, jejich průměrný věk je 60 let a podle toho dle manželů také vypadá stav oboru. „Je zastaralý. Opírá se o metodiky a prostředky staré desítky let,“ vysvětluje Josef Kölbl.

Chtěli proto dělat věci jinak a začít včelařit ve stylu 21. století. Alena se rozhodla doplnit si znalosti na včelařském učilišti a dozvědět se více o pojmech jako mladušky, nymfy či matečníky. Původních pět úlů se postupně rozrostlo na 200 a jedno dítě na tři. I přesto se Kölblovi stále označují za menší včelí farmu. Svůj přesný roční medový výnos prozrazovat nechtějí, dle odhadů CzechCrunche by se však toto číslo mohlo pohybovat okolo 8 tisíc kilogramů medu.

Foto: Včelařství Domovina

Alena Kölblová se svými včelami

Zatímco většina menších včelařů prodává med především u sebe doma na dvorku nebo s ním obrážejí trhy, Kölblovi se po několika letech rozhodli šlápnout do e-shopu. A vybrali si k tomu to nejpříhodnější období.

„Těsně po spuštění e-shopu přišel covid. Pro malé podnikatele často znamenal konec, ale nás e-shop v té době ochránil a zásadně nám zrychlil růst. Druhá věc, která nám hodně pomáhá, jsou investice do marketingu a reklamy, PR nebo do spolupráce s influencery, daří se nám také na sociálních sítích,“ vysvětluje důvody růstu Kölbl.

V řeči čísel se včelařství v roce 2022 dostalo na obrat 8 milionů korun a v minulém roce to bylo již 30 milionů. Firma, ve které ještě loni působili jen sami zakladatelé, dnes zaměstnává na plný úvazek sedm lidí a dalších osm tu vypomáhá. Největší podíl práce samozřejmě obstará zhruba 12 milionů včel, jež včelařství chová. A tak dělají manželé Kölblovi vše pro to, aby se hmyz cítil jako v bavlnce.

„Péče o úly začíná v lednu, kdy se vyvařuje vosk a opravují úly a jejich jednotlivé části. Spousta práce je samozřejmě se stáčením medu během sezóny. Celkově jí je ale nejvíce okolo monitoringu včel a toho, aby úly zůstaly čisté, což je klíčové pro to, abychom omezili napadení roztoči,“ vysvětluje Alena Kölblová.

Boj s kleštíkem moderní cestou

Právě boj s roztoči se pro Kölblovi stal jedním z hlavních témat. Včelstva nejen v České republice decimuje Varroa destructor, známý též jako kleštík včelí. Jak manželé vysvětlují, konzervativní čeští včelaři přistupují k boji s tímto roztočem chemickou cestou, která ovšem není nejvhodnější vůči životnímu prostředí.

„Každý včelař má volbu vybrat si léčivo. Pokud včelaři opakovaně a dlouhodobě používají chemické preparáty, není to rozhodně v pořádku a nesou spoluvinu za bídný stav včel. Nechci tvrdit, že chemická léčiva musí naprosto zmizet, včelaři je ale používají v příliš velké míře,“ říká s povzdechem Josef Kölbl a vyjmenovává látky jako fluvalináty nebo amitraz s tím, že nejvhodnějším způsobem léčby nejsou ani kyseliny mravenčí a šťavelová, které se v boji s roztoči též používají.

Manželé se proto rozhodli jít cestou pokroku a využít české know-how. V polovině loňského roku jsme psali o termosolárních úlech, nové technologii, díky které se lze kleštíků zbavit zcela přírodní cestou. V tomto typu úlu je totiž možné vytvořit takové tepelné podmínky, že se kleštík doslova upraží, ale včelám vůbec nevadí.

Foto: Včelařství Domovina

Do rozjezdu podnikání jsme dali všechny úspory, vzpomíná Alena Kölblová

Těmito úly začali Kölblovi postupně vybavovat svou farmu, přestože pro ně znamenají podstatně vyšší náklady i péči. Jeden termosolární úl vychází zhruba na 25 tisíc korun, a je tak pětkrát dražší než úl klasický. Je těžší a manipulace s ním je náročnější. Má však tu výhodu, že je možné s ním včelařit bez použití chemických preparátů.

Nejsou to ovšem jen termosolární úly, prostřednictvím kterých se firma snaží ke včelaření přistupovat jinak. „Vysazujeme luční kvítí pro dostatek potravy a jako přirozené prostředí. K tomuto důležitému kroku vybízíme i zákazníky. Na e-shopu nabízíme směs semínek květin, ze kterých včely sbírají nektar,“ vysvětluje Kölbl, jenž se s manželkou pustil i do produkce medových pomazánek, ořechů v medu a netradičních variant ochucených pastovaných medů.

Největší oblibě se prý těší medy malinové, borůvkové nebo zázvorové. „Určitě jsme vzbudili zájem i modrým medem se spirulinou,“ dodává Kölblová s tím, že medy ochucují ingrediencemi od zavedených českých firem, ale nabízejí i druhové medy zahraničních včelařů, které si velmi pečlivě vybírají.

„Některé typy medů u nás nelze vůbec vyprodukovat, nejsou zde vhodné podmínky. Byznys s medem je velmi tvrdá a nekompromisní disciplína, kde bohužel není místo pro důvěru, protože vadná šarže může nadělat spoustu paseky. Proto vybíráme dodavatele podle dat, která ukazují kvalitu medu. Přes to vlak nejede,“ vysvětluje Kölbl, podle kterého by farma i díky tomuto přístupu mohla v letošním roce vyrůst na tržby mezi 60 a 90 miliony. Už nyní naznačuje i možnou expanzi do zahraničí.