Za návrat civilní nadzvukové přepravy. NASA chystá test letounu se slabým sonickým třeskem

Americká vesmírná agentura spolu s leteckým výrobcem Lockheed Martin chce do oblak vrátit civilní stroje rychlejší než zvuk.

Filip HouskaFilip Houska

x-59

Foto: NASA

Vizualizace letounu X-59

0Zobrazit komentáře

NASA se letos pustí do dalšího velkého experimentu, který může být cestou k opětovnému zavedení civilní nadzvukové přepravy. Roky trvající spolupráce s technologicko-leteckou společností Lockheed Martin by se totiž v následujících měsících měla zhmotnit v první skutečný test nového letounu, který je rychlejší než zvuk a podobně tichý jako konvenční letadla.

Využívání nadzvukových letadel v civilní dopravě už tady jednou bylo – a typickým příkladem je dnes už legendární Concorde. Jeho osud byl však zpečetěn tragickou nehodou v roce 2000, což zapříčinilo, že se z jednoho z nejslavnějších dopravních letounů stal maximálně tak exponát v muzeu. V posledních letech se ale myšlenka civilní nadzvukové dopravy začíná oživovat.

Na novém projektu pracují už pátým rokem vesmírná agentura NASA a americký obr na poli leteckých technologií Lockheed Martin. Společně vyvíjí nový letoun pod označením X-59, který má zvukovou bariéru ve vzduchu hravě překonávat a také má výrazným způsobem redukovat takzvaný sonický třesk, tedy fyzikální jev, který při pokoření rychlosti zvuku vzniká.

Podle inženýrů by se měl hluk sonického alias aerodynamického třesku rovnat přibližně bouchnutí dveří od auta, nikoliv silnému dělovému výstřelu, což mělo v minulosti za následek, že komerční nadzvuková letadla nemohla překonávat zvukovou bariéru nad obydlenými oblastmi, ale pouze nad oceány a jinými neobývanými lokalitami.

Původně chtěly obě firmy první test letounu provést už předloni, kvůli zdržení se ale má uskutečnit až letos. NASA navíc nyní oznámila, že úspěšně dokončila sérii letů, při nichž zaznamenávala zvuk proudových pohonů s cílem využít tyto údaje k předpovědi toho, jak by mohly při startu znít budoucí motory určené právě pro nadzvukové letouny.

Kde a přesně kdy NASA spolu s Lockheed Martin nové letadlo, které má být schopno překonat rychlost okolo 1 500 km/h v nadmořské výšce okolo šestnácti kilometrů, otestuje, se zatím neví. Očekává se ale, že zkouška proběhne později v tomto roce a patrně nad pouští v americké Kalifornii. Důraz bude kladen hlavně na snížení onoho sonického třesku.

Vedle zmíněného tandemu nad svým vlastním nadzvukovým letadlem přemýšlí i americký startup Boom Supersonic, jehož stroj se už v minulosti ukázal v několika vizualizacích. Podle předběžných technických parametrů by měl letět rychlostí až 2 000 km/h a nabídnout místo až pro osm desítek cestujících. Startupu v jeho vývoji pomáhají i miliardy od investorů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Zajímavé také je, že právě od Boom Supersonic si několik prvních letadel předobjednala americká letecká společnost United Airlines. Než je ale nasadí do provozu, bude to ještě trvat. Startup teprve koncem roku 2025 chystá spustit jejich výrobu s tím, že do provozu by se – pokud vše půjde podle plánu – mohly dostat koncem dekády. Myslet musí i na obdržení potřebné certifikace k letům.

Za zmínku stojí také výrobce s názvem Hermeus, což je rovněž firma ze Spojených států, která má ve svých dílnách pracovat na velmi futuristickém stroji schopném letět rychlostí až těžko uvěřitelných 4 800 km/h. Prý by měl sloužit americkému prezidentovi, prakticky by se z něj tak stal novodobý Air Force One, jak se prezidentské letadlo označuje. Loni v květnu na svůj vývoj získal další investici, konkrétně 100 milionů dolarů.

Je však nutné podotknout, že jde o velmi náročný vývoj, který vyžaduje spoustu peněz – a ty si ne všichni výrobci zvládnou zajistit. Na nedostatku financí například předloni pohořela americká firma Aerion Supersonic, která se také chtěla do vzduchu podívat s nadzvukovým letadlem. Spolupracovala na tom s Boeingem. Její plány však zůstaly pouze na papíře.

overture_1-1

Foto: Boom Supersonic

Podoba nadzvukového letadla Overture od startupu Boom Supersonic

V Brně vyvíjejí algoritmus, který pozná zraněné vojáky. Spolupracují na něm s americkým námořnictvem

Systém zpracovává biosignály lidí a měl by rozeznat, kdo je v ohrožení života a potřebuje okamžitou pomoc. Podílí se na něm i světoznámá klinika Mayo.

Iva BrejlováIva Brejlová

vojaci

Foto: Pixabay

O algoritmus výzkumníků z Brna má zájem americká armáda

0Zobrazit komentáře

Experti z Ústavu biomedicínského inženýrství na VUT v Brně pracují na algoritmu, který být má ve spojení s malým nositelným zařízením schopný sám rozeznat, v jakém fyzickém stavu je konkrétní člověk. Systém zpracovává biologické signály těla a soustředí se na data o srdeční aktivitě a porovnává je s pohybem. Podle toho má poznat, jestli je daný člověk zraněný, případně jak moc. Na projektu s brněnskými vědci spolupracuje i americké námořnictvo, které má zájem systém nasadit minimálně při tréninku vojáků.

„Mohou tak kontrolovat vitální funkce vojáků v reálném čase, ideálně při tréninku i na bojišti. Sledují, zda voják není v nějakém fyzickém stresu, zda není zraněný či nepotřebuje pomoc,“ vysvětluje Martin Vítek, člen týmu.

S nápadem na projekt přišel před čtyřmi lety Lukáš Smital, výzkumník, který se biometrii a analýze medicínských a biologických signálů věnuje už roky. Před čtyřmi lety vyvíjel software pro ONR Global, tedy americký úřad pro námořní výzkum. Mayo Clinic, s níž spolupracují i nyní, pro ně tehdy vyráběla samotné zařízení. „Rozhodli jsme se spojit síly a společně ho navrhnout,“ vysvětluje Smital.

Na ústavu tak vznikl tým specializující se na zaznamenávání a analýzu EKG. Algoritmus původně analyzoval výhradně srdeční aktivitu, odborníci ho rozšířili o další funkce včetně akcelerometru. Takže se informace o rychlosti práce srdce pojí s tím, jak se člověk pohybuje.

VUT experti

Foto: Oto Janoušek

Výzkumný tým z ÚBMI FEKT VUT – Lukáš Smital, Martin Vítek, Andrea Němcová, Radovan Smíšek

„Dokážeme tak vyhodnotit, zda zvýšená srdeční aktivita odpovídá chůzi do schodů, nebo je pacient v klidu a dochází k abnormální srdeční reakci,“ popisuje Smital.

Aby bylo možné porovnávat kondici vojáků, kteří jsou v pořádku, s těmi, kteří potřebují pomoc, potřeboval tým data od pacientů i od lidí podstupujících velkou fyzickou zátěž. „Jedna z našich doktorandek Lucie Šatlová se věnuje vytrvalostnímu běhu. Společně s dalšími sportovci nám pomáhala se sběrem dat,“ říká Smital.

Reální sportovci pak ukázali na další problémy. Při velké fyzické námaze se totiž hodně potí a pohybují, takže je třeba u nich používat kvalitnější elektrody než u lékaře.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Další potřeby může přinést výzkum na klinice Mayo. „Experimentují s místy, kde by bylo možné aktivitu EKG snímat. Kromě standardních hrudních svodů tak zkouší sbírat data i z boku, zad či z ramene, to se hned po hrudníku ukázalo jako druhé nejpřesnější místo,“ dodává Smital s tím, že je třeba na těle najít místo, které je nejen přesné, ale zároveň na něm elektroda nepřekáží v pohybu.

Výzkumníci z Brně nyní chtějí navázat dalším projektem. „Americké námořnictvo by nám mělo dodat nová data zahrnující krizové situace včetně simulovaných výbuchů a armádních cvičení na moři. Algoritmy tak nejen vylepšíme, ale budeme moci měřit další doplňkové signály včetně PPG. To slouží ke sledování změn objemu krve v mikrovaskulárním řečišti tkáně,“ vysvětluje Smital.

Na základě biosignálů by mělo být možné rozeznat, zda je člověk vážně raněn, případně i to, zda umírá. „Algoritmus by pak umožnil efektivně rozhodnout, které vojáky je nezbytné zachránit dřív a které později, ale to je zatím předmětem budoucího výzkumu,“ uzavírají odborníci.