Začínal s ostrahou hotelů a chránil zatopený Hilton. Z punkových rozjezdů je miliardová rodinná skupina
„Obrat je ke chlubení, ze zisku žijete,“ říká Jan Vodrážka. V tátově firmě SSI před 30 lety začínal jak brigádník, dnes ji vlastní.
Pád komunistického režimu využil Jan Vodrážka ihned. Byť byl žákem teprve ve druhém ročníku střední školy, v roce 1990 si domluvil brigádu ve Vídni. „Chtěl jsem se osamostatnit a mít svůj vlastní byt,“ říká. Vytvořil si proto něco jako soukromé dálkové studium. „Opustil jsem školu, aniž bych to někomu hlásil,“ směje se. Testoval limity, co mu otec i samotná škola dovolí, navštěvoval ji jen tolik, aby dostudoval. „To vysvědčení nikdy nemůžu ukázat svým dětem,“ směje se dnes.
Z Vídně se později přestěhoval do Hamburku, další rok strávil v Berlíně. „Upřímně jsem v zahraničí trpěl. Věděl jsem, proč tam jsem, a v rámci brigád jsem dělal všechno, co šlo. Ale vždy jsem se chtěl vrátit a začít chodit do školy,“ vypráví Vodrážka. Cíle se mu podařilo naplnit – po třech letech byl zpátky v Praze, a i když mu nebylo ani dvacet, koupil si svůj první byt v paneláku na Jarově.
Co se týče studia, k tomu už ale nedošlo. „K přijímačkám jsem sice došel, ale tím to skončilo,“ říká Vodrážka, jenž v té době začal vypomáhat v otcově firmě. „Šel jsem tam na brigádu a víceméně jsem rovnou řídil čtyřicet zaměstnanců,“ vzpomíná. Právě tehdy se zformovaly základy dnešní skupiny SSI, jež se ale začátkem devadesátých let zaměřovala čistě na ostrahu hotelů.
Společnosti se tehdy ovšem moc nedařilo, z naspořených německých marek si tak Vodrážka ukrojil sto tisíc korun, koupil si část základního jmění a stal se spolumajitelem. V té době firma pečovala asi o šest objektů, on samotný řešil všechny náležitosti od náboru přes výpočet mezd až po rozvoz výdejních pásek. „Role jsme si rozdělili přirozeně, já jsem dělal provoz, táta obchod. Ani jsme si to nemuseli říkat, vyplynulo to ze situace,“ popisuje Vodrážka.
O něco později se do firmy přidal také jeho o rok starší bratr Martin. Začal jako klasický zaměstnanec, postupem času si odpracoval i podíl ve firmě, avšak od roku 2015 v ní již nepůsobí. Zakladatel Václav Vodrážka se na přímém řízení SSI nepodílí přes pětadvacet let. „Ale je pořád duchovním otcem, zajímá se o vlastní segmenty,“ přibližuje jeho syn s tím, že aktuálně má již celý holding čistě manažerské řízení a ani on se nepodílí na běžném provozu, místo toho řeší strategické a obchodní náležitosti.
Nahánění zlodějů i ochrana Hiltonu během povodní
S Vodrážkou se na rozhovor setkáváme v kavárně hotelu Hilton, který se nachází na začátku Karlína a patří mezi nejstarší klienty SSI. Při vzpomínkách na devadesátá léta se přitom poměrně usmívá, ale zůstává tajemný. „Hodně historek je nepublikovatelných… Byla to divoká doba, tehdy nám to ale přišlo normální,“ popisuje.
Po chvíli si ale na jednu publikovatelnou historku vzpomene. Poměrně rozšířené bylo prý v tehdejší Praze vykrádání hotelových pokojů. V jednom z nich – který Vodrážka nechce jmenovat – řešili zloděje, jenž dokázal krást bez poškození zámků či dveří. Aby jej s tátou chytili, oba obsadili různé pokoje a bez světla celé noci na výtržníka čekali. Snaha přinesla své ovoce až po několika týdnech.
Vodrážka ležel v posteli a viděl, jak do pokoje vběhl kužel světla a zase zmizel. „Říkal jsem si, že se mi to zdálo. Ale po dalších patnácti minutách jsem viděl siluetu postavy. Byl to ten zloděj, sundal si boty a po koberci chodil v ponožkách, aby nebylo nic slyšet,“ vzpomíná. Po Vodrážkově zákroku pak všechno zloděj přiznal, později byl také několikrát odsouzen.
Tato příhoda ukazuje, jak fungovala tehdejší bezpečnost – spoléhalo se čistě na lidi, technologie ani náznakem nebyly na současné úrovni. To pro SSI znamenalo velké výzvy i během povodní v roce 2002, které zaplavily části Prahy včetně Karlína a hotelu Hilton. „Když přišla voda, lidé jezdili na pramicích a – řekněme to takto – nakupovali mimo otevírací dobu,“ popisuje Vodrážka, jenž přímo na místě prostory střežil.
Pomáhal před vodou zachraňovat dražší vybavení, a protože nefungoval elektrický proud, všechny vstupy musel neustále hlídat. „Sehnali jsme řetězy a zámky, hotel vypnuli a zamykali. Tehdy jsem tady spal několik nocí. Voda nesahala až sem přímo (během rozhovoru sedíme v kavárně v mezipatře lobby – pozn. red.), ale spodek atria byl bazén,“ pokračuje.
Miliardová skupina
Začátkem tohoto tisíciletí začalo SSI pronikat i do nových oblastí mimo ostrahu hotelů. „Koncem devadesátek vyrostlo hodně konkurence. Abychom přežili, museli jsme se rozšířit dál,“ komentuje Vodrážka. Začali tak řešit bezpečnost i v obchodních centrech či kancelářských budovách. Protože je ale ostraha nízkomaržový byznys, typicky v jednotkách procent, postupně rozšiřovali i nabídku svých služeb.
K bezpečnosti se tak přidal tzv. facility management, technická správa a údržba nebo úklidy. Dnes je již SSI Group plnohodnotným holdingem, mezi jeho klienty patří kromě zmiňovaných také průmyslové areály. Mezi konkrétními klienty se nachází Škoda Transportation, Tesco, The Park Chodov, na Slovensku pak například Volkswagen.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsCelá skupina zaměstnává na tři tisíce lidí ve čtyřech zemích, kromě domácího Česka jde o Slovensko, Maďarsko a Německo. V loňském roce dohromady dosáhla obratu ve výši 2,6 miliardy korun s meziročním růstem o třináct procent. Ve svém oboru patří mezi lídry, byť konkurenční skupina M2C, která nedávno vstoupila na pražskou burzu, má tržby dvojnásobné.
Poměrně nečekaným směrem rozvoje SSI je vstup do segmentu energetiky, kde ke klíčovým projektům patřila například montáž plynové turbíny v prostějovské elektrárně nebo rozsáhlé instalace střešních fotovoltaických panelů o výkonu 1,6 megawattů společnosti Meopta v Přerově.
Energetika byla přirozený způsob, jak naše služby rozšířit.
„Běžně pracujeme s měřením, regulací i ovládáním systémů, které jsou srdcem a mozkem budov. Energetika tak byla přirozený způsob, jak naše služby rozšířit,“ popisuje Vodrážka. Další výrazný potenciál v rámci celé skupiny vidí zejména v automatizaci a chytrých řešeních.
A jaký má pro skupinu dlouhodobý výhled? „Chceme se pořádně rozšířit v Německu, kde je velký potenciál, intenzivně pracujeme také na Slovensku. Celkově ale budeme spíš rozvíjet stávající služby v zemích, kde působíme,“ komentuje Vodrážka. Jako perspektivní ale označuje také celou oblast energetiky, její udržitelnosti či uhlíkové neutrality.
Při zpětném pohledu na svou kariéru dnes jednapadesátiletý Vodrážka přiznává, že kdysi měl ne úplně zdravě nastavenou motivaci. „Jak už to bývá, chtěl jsem být nějak vnímaný, mít co největší firmu za každou cenu,“ přiznává. To někdy vedlo k nesprávným rozhodnutím, například podávání přihlášek u velkých klientů i s částečnou ztrátou jen kvůli tomu, aby o ně SSI nepřišlo.
„Což je pochopitelně neudržitelná cesta,“ uznává z dnešního pohledu. K tomu od svého známého dostal související radu. „Obrat je ke chlubení, ale žijete ze zisku. Trvalo mi několik let, než jsem to pochopil úplně, je to ale svatá pravda,“ komentuje.
Jak přitom vidí svoji budoucnost? Chytá se možná prodej skupiny? „Nabídky přicházejí pravidelně, někdy jsem nad tím možná přemýšlel kvůli politické situaci. Ale prodávat nechci. Baví mě budovat českou firmu, obecně rád vidím úspěšné podniky, které dokážou prorazit i za hranicemi,“ odpovídá.
Do budoucna i proto pracuje s možností, že chod SSI by jednou mohli převzít jeho děti. Jeho synovi je však zatím patnáct let, dceři jedenáct. „Ona chce spíš tancovat, syna možná bude byznys táhnout hlavně kvůli jeho dědovi, je pro něj vzorem,“ přibližuje Vodrážka. V rozhodování o kariéře jim ale nechává volnou ruku a nijak zvlášť je do podnikání netahá. „Nevím, jestli budou vůbec chtít. Vzhledem k tomu, že jsme všichni tady na zemi jen na chvíli, proč se dobrovolně trápit? Pokud se rozhodnou pro něco jiného, budu je v tom podporovat,“ dodává.
