Založil čtyři firmy, do třiceti investoval. A radí, jak byznys zavřít, abyste roky neběhali po soudech
Martin Bodocký z Threshold Capital zažil nepříjemnou situaci se zakladatelem jedné z jím podpořených firem. Teď chce šířit osvětu a zkušenosti dál.
Martin Bodocký ze společnosti Threshold Capital
Budování byznysu se v lecčems podobá mezilidským vztahům. Důležitá je důvěra, že jedna strana splní očekávání té druhé, čehož se jen těžko dosáhne bez správné komunikace. Specifičtější jsou pak rozchody – i když velmi pravděpodobně budou bolet, můžete se buď snažit „škody“ minimalizovat, nebo třeba rozpoutat totální peklo. Stejné je to při zavírání firmy: zaměstnancům, klientům, dodavatelům i investorům můžete ukázat, že jste udělali všechno pro to, aby k němu nedošlo, a tak se obvykle rozejdete v dobrém. Anebo se budete roky vláčet po soudech.
Že se byznysu nedaří a společnost ukončí svou činnost, není výjimečná situace. Základní pravidlo říká, že prvních pár let nepřežije devět z deseti startupů, evropské statistiky pak ukazují, že páté narozeniny oslaví jen necelá polovina založených firem (nejen startupů). Důvodů, proč končí, je celá řada, často se ale opakují. Analytická společnost CB Insights jako nejčastější příčiny zmiňuje například nedostatek kapitálu a neschopnost nabrat nový, špatný product-market fit či byznys model, předběhnutí konkurencí, špatný tým i regulatorní nebo právní překážky.
Zatímco některé z těchto faktorů může podnikatel jen stěží ovlivnit, samotný proces ukončení chodu firmy má ve svých rukou. „Je diametrální rozdíl mezi tím, když zavřete byznys dobře a uvolníte energii či zdroje na další podnikání. Anebo zavřete špatně a projdete si dlouhým, emočně vysilujícím procesem dokazování, ostré výměny názorů a nekonečné právní argumentace, který vytváří pocit arogance na obou stranách,“ vypráví Martin Bodocký, jenž několik takových případů sledoval z první řady.
Bodocký – původem Slovák, který nyní žije ve Vídni – po získání magisterského titulu na Oxfordské univerzitě před osmi lety postupně spoluzaložil čtyři firmy, byl i u počátků českého venture kapitálového fondu N1. V různých štacích dohlížel na více než patnáct investic, dalších patnáct firem pak investičně podpořil už pod hlavičkou svého Threshold Capital, kde růstovým společnostem nabízí dluhové financování.
Nedávno Bodocký u jedné ze společností, které v rámci Thresholdu zainvestoval, narazil na zakladatele, který si podle jeho slov při zavírání firmy vybral spíš tu horší variantu. Redakce CzechCrunche jméno společnosti zná, kvůli aktuálně probíhajícím sporům jej ale nepublikuje. Přesto může posloužit jako příklad.
Všichni byli překvapeni, nikdo o problémech předtím nevěděl.
Popisovaná firma fungovala šest let, její obrat přesahoval deset milionů korun, od investorů měla půjčeno přes dva miliony korun. Její desetičlenný interní tým se za pomoci dalších dodavatelů staral asi o patnáctku klientů. I vzhledem k nejisté tržní situaci se ale společnosti přestalo dařit. Ztrácela klienty, ve snaze získat nové utrácela stále více peněz za obchod a marketing, ale bez náznaku na otočení byznysu správným směrem. Po několika měsících se dostala na hranici svých finančních kapacit. A zakladatel se rozhodl podnikání ukončit.
„Nikdo to nečekal. Vždy, když jsme spolu mluvili, zmiňoval nové potenciální klienty a zdálo se, že byznys běží, jak má. Navíc s oznámením o konci přišla také zpráva, že firma je formálně v úpadku, tedy že už nezaplatí žádnou mzdu ani fakturu, která na ni byla vystavena,“ popisuje Bodocký s tím, že situace ještě nebyla tak vážná, protože firma neměla žádné dluhy po splatnosti.
V tomto konkrétním případě zakladatel zprávu o ukončení byznysu nejdřív oznámil investorům, pak těsně před zavřením členům týmu, dodavatelům a klientům. „Všichni byli překvapeni, nikdo o problémech předtím nevěděl,“ říká Bodocký, podle kterého se tak zkombinovalo několik nepříznivých faktorů. Situace tak vede k soudnímu sporu, do kterého se zapojují desítky lidí a firem vymáhajících mzdy a další pohledávky. „To potrvá měsíce a možná až roky.“
Zavření projektu je zároveň těžké sousto pro všechny, kteří mu věřili nebo do něj investovali. „Komunikace problémů musí začít jako první vůči těm, kdo mají přímý dopad na výsledky firmy, tedy k členům týmu. Když už na něčem pracují a vědí, že si musí máknout, aby se nepříznivá situace zvrátila, většinou do toho jdou. Že lidé jen opouštějí potápějící se loď, je spíš výmysl, vždyť na firmě závisí i jejich osobní příjem,“ říká na základě vlastní zkušenosti.