Už jste v rámci novoročního úklidu zvládli vyhodit všechno, co vám „nepřináší radost“? Nebo jste se stejně jako japonská guru úklidu Marie Kondo smířili s tím, že uklizeno u vás doma nebude nikdy? A to obzvlášť pokud máte děti. Klíčem ke vzdušné a přehledné domácnosti možná není „na sílu“ vyhodit všechny kopie daňového přiznání. Přínosnější může být dostat se do rozpoložení, kdy je pro člověka přirozené se věcí zbavit. Alespoň tak to v Japonsku učí Hideko Jamašita, místní jednasedmdesátiletá hrdinka minimalistických domácností a myslí, která oboje debordelizuje už více než dvacet let. Jenom ji, na rozdíl od její mladší kolegyně Marie Kondo, zatím neobjevili producenti Netflixu a věcmi přetékající západní domácnosti.

Marie Kondo a Hideko Jamašita mají leccos společného. Obě se narodily v Tokiu, i když Kondo o třicet let později. A obě se shodují v tom, že domácnosti hromadí příliš mnoho věcí a že zbavování se nepotřebných předmětů a vytváření minimalistických, uklizených prostor může zlepšit duševní pohodu. K tomu, jak si s přebytečnými krámy poradit, ale přistupují každá trochu jinak.

Zatímco Marie Kondo pobláznila svět přesným návodem na to, jak si srovnat ponožky a co přesně vyhodit, metoda Hideko Jamašity je více duchovní. Souvisí to nejspíš i s tím, že se na Univerzitě Waseda v Tokiu věnovala i józe a budhismu. Právě ty kladou důraz na odpoutávání se od věcí a tužeb a jejich teze jsou v japonské kultuře hluboce zakořeněné.

Díky nim vznikla i metoda Danšari, což je spojení slov Dan (odmítnout), ša (zbavit se) a ri (oddělit), která má za cíl soustředit se nejen na fyzický úklid, ale i na hlubší pochopení toho, jak věci ovlivňují náš emocionální stav a jak se můžeme osvobodit od nepotřebných vazeb. „Když jsou domov a lidská mysl zahlceny příliš mnoha věcmi, začnou hnít. Je to jako jíst a potom vylučovat – je to normální součást naší existence. Danšari je o vytvoření prostoru pro odchod a obnovení toku věcí,“ popisovala Jamašita svoji metodu pro deník The New York Times.

O praktikování techniky „nechat věci jít“ se snaží hned od chvíle, co dokončila univerzitu a nastěhovala se ke svému manželovi a jeho matce. A byla to podle ní právě její tchyně, díky níž si Jamašita uvědomila, že existují lidé, kteří mají problém zbavovat se nepotřebných věcí. Měla totiž ve zvyku procházet odpadky, které Jamašita vyhodila do popelnice, a vracet je zpět do domu. Při tom Jamašitu hubovala, že plýtvá. Pak si ovšem stěžovala, že dům, ve kterém bydlí, je moc malý. „Chtělo se mi křičet: Měla bys víc místa, kdyby ses dokázala zbavit harampádí!“ líčila Jamašita.

Třídění věcí a myšlenek se nakonec stalo jejím celoživotním tématem. Před dvaceti lety si nechala vedle svého domu postavit ještě jeden „tréninkový“. V něm učí své studenty jógy, jak se zbavovat věcí a myšlenek. V roce 2010, tedy o rok dříve, než vyšla první kniha Marie Kondo Zázračný úklid – pořádek jednou provždy, vydala Jamašita tu svou. A dosud prodala přes šest milionů kopií. Sama má také pořad v japonské televizi.

Zdá se však, že mezi oběma ženami nepanuje rivalita. Hideko Jamašita vyjádřila Marii Kondo otevřeně obdiv, zejména za její schopnost prosadit se na Západě. Mohlo by se také zdát, že mladší kolegyně se od té starší alespoň částečně inspirovala. Kondo ale tvrdí, že vytvořila svou vlastní filozofii, i když uznává, že Hideko Jamašita je již mnoho let významnou osobností v oblasti úklidových trendů v Japonsku.

Že se jejich přístupy liší, je pravda. Návody, které nabízí původním vzděláním socioložka Marie Kondo, jsou oproti spirituálním základům Hideko Jamašity jednoduché. Řídí se jednoduchou poučkou – při úklidu je potřeba u každé věci, jež člověku padne do ruky, posoudit, zda v něm probouzí vášeň a radost. A pokud ne, má ji prostě vyhodit.

Radost je vůbec věc, na kterou se Marie Kondo zaměřuje i v širším slova smyslu a měli bychom se na ni podle ní víc soustředit. Krokem číslo dva je pak naučit se skládat věci do úhledných malých čtverečků. O své metodě napsala několik knih, kterých se jí podařilo po celém světě prodat už přes deset milionů výtisků. V roce 2019 pak následoval seriál pro online platformu Netflix.

Návody Marie Kondo si celkem rychle oblíbil západní svět. Částečně proto, že byly jednoduché na pochopení a provedení, ale slávě drobné Japonky hlavně pomohla již zmiňovaná show na Netflixu. V té chodila do domácností Američanů uklízet jim jejich nepořádek. Ke knihám záhy přibyly i kurzy pro osvojení si certifikované metody KonMari pro skalní fanoušky, z nichž někteří berou filozofii Marie Kondo možná až příliš vážně.

Na jeden takový kurz se v roce 2016 v New Yorku podívala i novinářka deníku The New York Times a v reportáži popsala, že na místě potkala dívku, která jí vylíčila, jak „uklidila podle metody Marie Kondo celý dům a pořád se necítila šťastná, a tak do rukou vzala i svého přítele, zjistila, že už jí nepřináší radost, a zbavila se ho“. Po čase to začalo tak trochu vypadat, že celá ta věc s radostí je hlavně dobrý byznys.

V roce 2019, kdy odstartoval již zmiňovaný seriál na Netflixu, poté, co roky vybízela ke zbavování se věcí, spustila Marie Kondo svůj vlastní e-shop s vybavením do domácnosti. Před dvěma lety pak uznala, že pokud má člověk malé děti, stoprocentní pořádek se doma udržet nedá. Čímž popřela své původní heslo, že „život opravdu začíná až ve chvíli, kdy si dáte svůj dům do pořádku“.