Zavřeli produkt, se kterým začínali, aby mohli dál růst. Nemůžete pořád doufat, že se to zlomí, říká Varga
Zakladatel Lafluence Peter Varga vysvětluje, proč zavírají produkt, na němž postavili úspěšný byznys. A proč má být ten nový ještě úspěšnější.
Peter Varga, ředitel Lafluence
Peter Varga chodí do fitka či sportovat pětkrát týdně každé ráno předtím, než jde do práce, aby si vyčistil hlavu a utřídil myšlenky. Během posledního půl roku přitom měl nad čím přemýšlet. Jeho startup Lafluence, který se soustředí na různé služby v oblasti influencer marketingu, totiž stál před velkou výzvou. Výsledkem je, že do konce roku zavře jeden ze svých produktů – ten, s nímž před sedmi lety celý byznys rozjížděli. Součástí zásadní změny v podnikání je i nový produkt, který má rozběhnout novou kapitolu firmy a otevřít dveře do celého světa.
„Rozhodnutí zavřít náš nejstarší produkt je hodně těžké, je to přece naše dítě. V byznysu ale platí jiná pravidla a nemůžeme neustále doufat, že se to zlomí. Soustředíme se na to, co funguje,“ vypráví pro CzechCrunch Peter Varga, který Lafluence rozběhl v roce 2017 jako online tržiště s vizí vytvořit jedno místo, kde se budou přímo spojovat značky a firmy s influencery a na pár kliků včetně platby budou moci uzavřít spolupráci na jednotlivých kampaních.
„Chtěli jsme, aby objednání spolupráce s influcencerem bylo tak jednoduché, jako když si rezervujete byt přes Airbnb,“ přibližuje slovenský podnikatel. Jak ale přiznává, v praxi se ukázalo, že to nebude fungovat tak snadno a že v Lafluence pracovali s několika hypotézami, které se ukázaly jako nepravdivé či nereálné.
Zájem o podobné tržiště byl přitom značný – již v začátcích se na něj registrovaly vyšší desítky značek měsíčně i podobný počet influencerů. Celkem tak aktuálně eviduje přes 18 tisíc registrací, z nichž je asi pět tisíc značek (osmdesát procent z nich s obratem do 30 milionů korun) a třináct tisíc influencerů (osmdesát procent z nich má do 50 tisíc fanoušků). Od svého vzniku platforma zprostředkovala dva tisíce kampaní či zaznamenala padesát tisíc nabídek na spolupráci.
„K tomu se přidává 123 tisíc řádků kódu v GitHubu,“ doplňuje s úsměvem Varga, jenž zároveň přiznává, že budovat tržiště je hodně náročná kategorie. „Postavit komunitu a úspěšně ji monetizovat jsou dvě samostatné výzvy. To první se nám povedlo,“ pokračuje.
Na co tedy Lafluence se svým marketplacem narazilo? Jedním z očekávání startupu bylo, že hlavními uživateli tržiště budou velké marketingové agentury či značky a nejznámější influenceři. To se ukázalo jako nepravdivé, protože agentury ze své podstaty umí pracovat převážně s většími influencery.
„Větší influenceři s více než sto tisíc fanoušky, kterých je jen v Česku přes tisíc, očekávají, že budou s poptávkami na spolupráce oslovováni. Sami si poptávky vyhledávat nebudou,“ přibližuje Varga. Poučení tak zní, že marketplace model je vhodný spíš pro menší a středě velké influencery s 20 až 50 tisíci fanoušky.
Na podobný problém Lafluence narazilo i na druhé straně tržiště: velké značky nebo firmy chtějí spolupracovat s těmi největšími influencery (kteří na marketplacu nejsou), a to ovlivňuje i velikost poptávaných kampaní. „Tržiště je vhodné pro menší zadavatele s rozpočtem v rozmezí pět až třicet tisíc korun, největší kampaně pro velké brandy se pohybují od 300 tisíc po tři miliony. Očekávali jsme průměrnou kampaň ve velikosti 40 tisíc, realita byla asi třetinová,“ říká Varga.
Některé značky měly úplně nereálná očekávání typu: spolupráce s Leošem Marešem výměnou za šampon zdarma.
K tomu všemu se postupně přidávaly i další výzvy. Influenceři obecně chtějí pracovat na zajímavých kampaních pro sexy značky, za dobrou odměnu a očekávají profesionální zacházení a adekvátně rychlé reakce. Zadavatelé na druhé straně hledají kvalitní influencery se zajímavým a relevantním obsahem, dobrou cenou a stejně profesionální jednání.
Původně Lafluence své tržiště spustilo bez jakéhokoliv kurátorství. Tím ale naráželo na kvalitu i needukovanost. „Objevovaly se kampaně bez základního popisu, neměly reálný rozpočet, firmy si to chtěly jen zkusit a měly úplně nereálná očekávání typu: spolupráce s Leošem Marešem výměnou za šampon zdarma,“ popisuje Varga. Jako influenceři se pak na tržišti často registrovali profily s neprofesionálním obsahem či nakoupenými fanoušky.
Ve startupu začali schvalovat jednotlivé kampaně i influencery a v databázích dělali „čistky“. „Nenašli jsme však způsob, jak bychom to mohli dělat stoprocentně škálovatelně a práce vyžadovala neustálé lidské zásahy. Obzvlášť pracné bylo ujistit se, že v případě zájmu obě strany reagují v rámci přiměřeného času,“ doplňuje Varga.