Stojím a koukám se dolů ze srázu. Mezi stromy se proplétá úzká cesta vedoucí přes kořeny a kameny. V hlavě se mi honí myšlenky, že to možná nebyl úplně nejlepší nápad. Dolů nepůjdu pěšky, ale pojedu na kole. Mám totiž za úkol otestovat schopnosti Treku Rail, elektrického celoodpruženého kola, které se pro podobné scénáře zrodilo. Mým průvodcem je Vojta Moudrý, zkušený biker a reprezentant, pro kterého je sjíždění podobných tratí běžnou záležitostí. Jak sám říká, aby je člověk mohl sjíždět, musí mít sílu a fyzičku. A hlavně se nesmí bát. Proto zaháním strach, povoluji brzdu a pouštím se do adrenalinem nabitého zážitku.

Celá tahle šílenost začala už o několik týdnů dříve, v momentě, kdy jsem v metru potkal kolegu. A protože oba jezdíme gravely, řeč se rychle stočila ke kolům. Vyprávěl jsem mu o jednom ze svých dobrodružství s elektrokoly a z něj vypadla věta, kterou má v hlavě nejspíš celá řada cyklistů: „Elektrokola jsou jen pro dědky a báby.“

Když jsme o pár dní později s Trekem vymýšleli, jak představit schopnosti jejich kol, řekli jsme si, že zkusíme názorně ukázat, že elektrokolo dnes umí být pro každého. Díky pokročilým technologiím si na něm mohou užít zábavu třeba i milovníci adrenalinu.

Vyfasoval jsem proto elektrického Raila 9.7 a kontakt na Vojtu Moudrého, čtyřiadvacetiletého ridera ze severu Čech, který v letošním roce ovládl kategorii e-Bike v seriálu české Enduro Série, ve švýcarské Crans-Montaně získal první místo v závodu světového poháru kategorie EWS100 a povedlo se mu i probojovat se do reprezentačního výběru českých bikerů. K tomu je ambasadorem Treku a své řemeslo ovládá takovým způsobem, že jsem nestačil zírat.

Když mi do telefonu položil otázku, zda umím jezdit na kole, bez váhání jsem řekl, že ano. „Vždyť na kole jezdím, tak co bych neuměl,“ pomyslel jsem si a navíc jsem přihodil přání, ať se nebojí mě trochu zničit. To ale nebyl ten nejrozumnější nápad. Vojta neměl sebemenší problém mému přání vyhovět a ukázal mi, že cyklistika má mnoho podob.

Vzhůru s Moudrákem

V čem spočívá krása elektrokola, jsme si vyzkoušeli hned na začátku našeho dobrodružství nad Libercem. Chcete-li se hnát střemhlav z kopce dolů, je nutné nejdříve vyšlapat nahoru. Na klasickém kole bych už možná vyplivnul duši, s elektrokolem jsme ale byli schopni vyjet nesmyslně příkré a rozmlácené cesty. Obě naše kola byla vybavena vyjímatelnou 750 Wh baterií s extra dlouhým dojezdem. „S takovou baterkou je možné ujet na silnější podporu motoru okolo 50 kilometrů a cca 1 400 až 1 600 výškových metrů. V terénu je taková vyjížďka či trénink úplně dostačující a vyčerpávající,“ vysvětloval Vojta, když jsme stoupali vzhůru.

Tlačily nás motory Bosch Performance Line CX. Podle Moudrého je Bosch v současné chvíli absolutní špičkou, co se elektromotorů pro kola týče. Motory jsou podle něj kompaktní, lehké a mají skvělou účinnost, konkrétně naše 85 Nm. Z vlastní zkušenosti navíc vím, že Němci mají i skvěle propracované ovládání elektrického systému.

Vojta mi vyprávěl také o tom, jak jako malý jezdil motokros a později i pořádné downhilly na horském kole. Těžká motorka pod zadkem byla podle něj skvělou průpravou, protože 24kilový e-bike je pro něj najednou něco mnohem lehčího, zatímco ostatní jezdci přecházející na e-bike z klasického kola mohou mít s váhou problémy.

To už se pomalu dostáváme do míst, kde začínám i na elektrokole funět. Na klasice bych si tu ani neškrtnul, zatímco Vojta okolo mě skáče jako kamzík. Zcela upřímně, v životě jsem neviděl nikoho se na kole pohybovat tak, jako to umí on.

Dostáváme se na hřeben, kde se dozvídám, že Vojta na e-bike usedl poprvé před dvěma lety a od té doby se na něj soustředí stále více. „Závodníci si na e-biky zvykli, někteří dokonce přesedlali na závodění na elektrokolech, někteří e-bike používají v zimě na tréninky. Řekl bych, že je to vnímáno jako trochu jiná disciplína, která umožňuje větší možnosti a zábavu,“ vysvětluje Moudrý, kterému se v komunitě přezdívá Moudrák.

V ten moment zastaví kolo a povídá: „Tady začíná první trail. Je tam pár kořínků a kamínků, ale nic hrozného.“ „OK, pár kořínků a kamínků zní fajn,“ pomyslel jsem si a hledal jsem kdesi za zatáčkou cestu, po které pojedeme. Vojta v ten moment šlápl do pedálů, zahnul ostře vlevo a začal padat ze srázu dolů. A to už se dostáváme k momentu, kdy jsem za ním shlížel plný nejistoty.

Do nekonečna

Zatnul jsem zuby a pustil se za ním. Z toho dne jsem si odnesl spoustu věcí. Mimo velkého zážitku a řady modřin také to, že pokud Vojta Moudrý řekne kamínek či kořínek, myslí tím obrovský balvan nebo spletenec kořenů staletého dubu. Brzy jsem pochopil, že tohle nebude klasická vyjížďka na horském kole, ale adrenalinový hardcore. A to podotýkám, že se podle Vojty jednalo spíš o středně obtížné trasy.

Klopili jsme zatáčky, překonávali kořeny, skákali přes kameny. Vojta s naprostou lehkostí, já podstatně těžkopádněji, takže na mě musel vždy chvilku počkat. Nicméně s nabombeným Trekem jsem byl schopen zvládat věci, na které bych si jinak v životě netroufl. Díky karbonovému rámu bylo kolo i s elektrickými vnitřnostmi lehké a agilní. Komponenty od Shimana byly i přes neustálé vibrace a nárazy přesné jako hodinky a kolu se neustále chtělo kupředu.

Se zaťatými zuby jsem při prvním dopadu čekal, co se bude dít, ale kolo mě vždy krásně vyvezlo a tlumiče od RockShoxu se staraly o to, že jsem nebyl naklepaný jak řízek. Při sjezdu je ovšem zapotřebí umět nárazy tlumit komplexním pohybem těla a celkově se s kolem hýbat. To ne vždy vyšlo na sto procent a přiznám se, že jsem párkrát šel přes řídítka. Helma a chrániče kolen a páteře jsou proto vždy na místě.

Vše je o tréninku, uklidňoval mě Vojta. „Sjezd na kole je komplexní sport. Člověk při něm musí myslet na více věcí najednou, které si ale lze pravidelným ježděním zafixovat a zautomatizovat. Úplný základ je dát si sedlo dolů, postoj směrovat natažením zadku za sedlo, dávkovaně, ne zbrkle, brzdit, aby se kolo například na mokrých kořenech nesmýklo,“ vysvětluje Moudrý.

„Pro zkušenějšího jezdce je důležitý pohled dopředu před sebe, a ne před přední kolo. Zkušenější jezdec už jede o něco rychleji a musí vidět, jaká překážka ho čeká. Pro všechny typy sjezdařů je samozřejmě důležité, aby si troufali jen na takové sjezdy, na které mají zkušenosti. Při takovém sportu je bohužel snadné se zranit,“ dodává Moudrý s tím, že s pořádným kolem je vždy progres velmi rychlý.

Na takové kolo je ale důležité mít pořádný rozpočet. Model, který jsem testoval, je běžně za 170 tisíc korun. Nyní jej Trek nabízí v akci za necelých 135 tisíc korun. V případě nejvyšší modelové konfigurace Rail 9.9, se kterou jezdí Vojta, už je ovšem nutné počítat s cenou téměř dvojnásobnou.

Pořád naplno

Později jsem si všiml, že Vojtovi na řídítkách svítila červená barva indikující, že celou dobu sviští dolů s elektrickým systémem nastaveným na maximální výpomoc. Takhle také jezdí závody. Vše na max, až si člověk říká, kde nechal rozum. Jak mi později na obědě vysvětlil, pro tento typ sportu je důležitá síla, výdrž, ale člověk musí být i trošku blázen, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu.

Během naší vyjížďky mi ukázal několik parádních kousků, kdy skákal z velkých skal, a také pár videí, na kterých létá vzduchem, jako by neexistovala gravitace. Díky elektrickému pohonu může jít do jednotlivých překážek víc naplno a jízda je tak o to extrémnější. „S elektrokolem se dostanu tam, kam by mě s analogem třeba ani nenapadlo jet, nebo by to byla taková dřina, že bych si už neužil jízdu z kopce. Umožní mi toho najezdit víc, protože se nahoru dostávám mnohem rychleji,“ vysvětluje Moudrý.

„Můžu na elektrokole vyrazit prozkoumávat traily a hezká místa. V Alpách či Dolomitech, kde jsou mnohem větší kopce, je e-bike prostě pomůcka, se kterou si je člověk užije i bez použití lanovky. Navíc sjednocuje lidi s odlišnou fyzičkou – pokud najetý sportovec chce vyrazit na výlet se svou rodinou, na e-biku je rozdíl ve výkonnosti mnohem menší a výlet si užijí všichni bez úhony,“ dodává Moudrý.

Pokud jsem si měl ten den vyzkoušet, že elektrokolo není jen pro staré báby, splnili jsme úkol na maximum. Kdybych ho neměl, nejspíš bych se v lese plácal doteď nebo do něj ani nevyjel. Když jsem na konci pil vodu ze Skřítčí studánky, měl jsem toho i s elektrokolem dost a skutečně se cítil zničený.

„Kdejaká bába s dědkem toho na elektrokole najezdí víc než cyklista, který na normálu ujede sotva 20 kilometrů a tvrdí, že elektro je jen pro důchodce,“ říká s úsměvem Moudrý a přidává radu: „Zkuste si elektrokolo vytáhnout do pořádné přírody, vyjet s ním kopce, najet alespoň 50 kilometrů a 1 500 výškových metrů. A potom to samé zkuste ujet na normálním kole.“

Těm, koho podobný typ cyklistiky láká, ať už na běžném či elektrokole, Moudrý doporučuje začít na singltrecích a podobných oficiálních terénních stezkách. „Zkoušel bych sjet vše, co trail přinese, a postupně sjíždět těžší a těžší dostupné traily. U nás je hezké ježdění po celé republice. Osobně mám nejraději Jeseníky, které nabízejí spoustu bikeparků a oficiálních terénních stezek. Mám rád dlouhé a pestré sjezdy, ty u nás nalezneme například v Koutech nad Desnou, ale třeba také na krušnohorském Klínovci,“ uzavírá.