Zemřela krysa s medailí za hledání min. Má ale nástupce, hlodavcům už se podařilo zneškodnit víc než sto tisíc výbušnin

Eliška NováEliška Nová

krysaStory

Foto: APOPO

Krysí hledač min Magawa, zachránce mnoha lidských životů

0Zobrazit komentáře

V devětapadesáti zemích světa ohrožují více než šedesát milionů lidí miny a další výbušniny jako pozůstatek válek. Na území, kde by se jinak daly pěstovat potraviny, se nikdo neodváží. Organizaci APOPO se však tato místa daří vracet zpátky k životu. Má k tomu přitom neobvyklé pomocníky. Krysy, které dokážou hledat miny.

„Ne každý se může stát velkým umělcem, ale velký umělec může přijít odkudkoli,“ píše ve své recenzi ve známém animovaném filmu Ratatouille kritik Anton Ego, když objeví, že ve vyhlášené pařížské restauraci vaří ve skutečnosti krysa. To vše je samozřejmě pohádka. I ty se ale někdy dějí. Ukazuje to příběh krysy z Kambodže, která sice nevaří, zato ale zachraňuje životy.

Krysí samec Magawa byl vycvičený, aby odhaloval explozivní nebezpečí. Za svůj život se mu podařilo vyčenichat víc než stovku nášlapných min a jiných výbušnin a v Kambodži, kde sloužil, se mu podařilo očistit od nebezpečného materiálu 225 tisíc metrů čtverečních. To je plocha 42 fotbalových hřišť, na kterých je nyní bezpečno.

Krysa se nyní objevila ve světových médiích od britské BBC přes americkou CNN až po německý Spiegel. Jednoduše proto, že zemřela. Příběh Magawy je ale mnohem větší. Nejen proto, že šlo o jedinou krysu, která obdržela prestižní vyznamenání udělované víc než sedmdesát let zvířatům za záchranu životů, Dickinovu medaili. Ukazuje totiž na unikátní výcvik zvířecích pomocníků, kteří dokážou odhalit nejen miny, ale například i tuberkulózu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Nejprve ale k nejslavnějšímu krysímu pyrotechnikovi. „Jeho neuvěřitelný čich pomohl komunitám v Kambodži, aby tamější lidé mohli žít, pracovat a hrát si bez strachu, že přijdou o život nebo o nohu,“ uvedla ve svém oznámení belgická organizace APOPO, která ho vycvičila. Nešlo jen o jeho čich, díky kterému není potřeba hledat kov, protože zvíře jednoduše ucítí chemii ve výbušninách. Byť byl Magawa krysou obrovskou, pořád byl se svými dvanácti sty gramy a sedmdesáti centimetry natolik malý, že dokázal projít minovým polem, aniž by pod ním vybuchlo.

APOPO ale vysvětluje i další přínos této neobvyklé pomoci. Hlodavec byl schopný projít pole velké jako tenisový kurt během třiceti minut. Člověku by to s detektorem trvalo až čtyři dny. I přesto je lidská asistence nutná. Když krysa ukáže, že je na místě přítomná výbušnina, musí přijít člověk s detektorem, který to potvrdí.

Dokonalá kombinace: krysa a pes

Kambodža patří k zemím, které jsou nejvíc zaminované. Jde především o pozůstatek brutálního režimu Rudých Khmerů, od konce sedmdesátých let výbušniny v zemi zabily nebo zranily víc než 64 tisíc lidí. Krysa, která miny hledá, tak může působit jako zjevení, ale jen do chvíle, kdy se ukáže, jak prospěšná může během odminování být.

Netradičních hledačů výbušnin je však víc. V chorvatském Záhřebu například zkoumali, zda je možné pro vyhledávání miny využít včely. Ukázalo se, že ano, protože i hmyz dokáže cítit člověkem těžko rozpoznatelný pach TNT. V Angole pak prokázali, že výbušniny skvěle vycítí i sloni. Krysy ale mají za sebou zatím úspěchy největší.

Když organizace APOPO nasadila na výbušniny hlodavce v Mosambiku, nestačili se tu divit. Za rok tady krysy prošly 2,3 milionu metrů čtverečních potenciálně nebezpečného území a odstranilo se díky nim 10 278 min. To už je úctyhodný výkon. Ještě úctyhodnější je pak celkové skóre. Dohromady se totiž díky krysám podařilo zneškodnit 140 101 výbušnin. Vyčistilo se 64 971 702 metrů čtverečních zaminovaných ploch. A zranění už se nemusí obávat 1 722 231 lidí.

transplantace1

Přečtěte si takéČlověku poprvé v historii úspěšně transplantovali prasečí srdceDobře, a budu pak chrochtat? Člověku poprvé v historii úspěšně transplantovali prasečí srdce

Podle APOPO, která se kromě výcviku krys věnuje i výcviku psů, je na světě pořád 59 zemí, kde miny a další výbušniny jako pozůstatek válek ohrožují šedesát milionů lidí. Často jsou na místech, kde by se jinak dalo hospodařit. Výcvik krys ve středisku v Tanzanii trvá okolo devíti měsíců. V APOPO jim říkají HeroRAT, tedy krysí hrdina. Výsledkem jejich práce je mimo jiné to, aby dříve zaminované místo mohlo zase sloužit lidem.

Krysí hrdinové ale nejsou cvičení jen k nacházení min. Umí totiž stejně dobře odhalit i tuberkulózu. I tady je výhoda především v šetření času. Krysy totiž dokážou vyhodnotit okolo stovky vzorků asi za dvacet minut. To je práce, která laboratoři trvá klidně i čtyři dny. „Pomalé a nepřesné metody dělají z tuberkulózy jednu z nejsmrtelnějších chorob na světě. Každý rok onemocní TBC deset milionů nových lidí a tři miliony zůstávají nediagnostikovány,“ uvádí web APOPO s tím, že 1,8 milionu lidí na tuberkulózu zemře.

Jak už ale bylo řečeno, organizace vychovává i psy. Podle ní je totiž mix psů a krys tím nejlepším nasazením. Zatímco krysy je možné využít tam, kde už byly ze země léta ponechané ladem odstraněné křoviny, psi se dokážou vypořádat i se zarostlým prostředím. Krysí i psí hrdiny je mimochodem možné na dálku adoptovat, pokud by se tak někdo chtěl zapojit do boje s výbušninami, je to skvělá příležitost.

Na minových polích totiž pracují další a další zvířata. I Magawa, krysa s medailí, má svého nástupce. Před rokem totiž vyznamenaný hlodavec nastoupil do zaslouženého důchodu. Byl už pomalejší. Po Kambodži tak nyní běhá a zachraňuje životy Ronin, další aspirant na titul Zachránce roku.

Dobře, a budu pak chrochtat? Člověku poprvé v historii úspěšně transplantovali prasečí srdce

Eliška NováEliška Nová

Lékařům se podařilo transplantovat muži srdce z prasete. Ten po dvou měsících zemřel

0Zobrazit komentáře

Použití prasečí srdeční chlopně místo lidské už je v lékařství celkem běžné. Ale transplantovat celé prasečí srdce, to se nepodařilo – tedy až doposud. Nyní se to povedlo lékařům v americkém Marylandu. Byť není jasné, jak se bude zdraví pacienta vyvíjet dál, už teď je to považováno za obrovský úspěch.

„Bylo to buď zemřít, nebo podstoupit tuto transplantaci. Chci žít. Vím, že je to výstřel do tmy, ale je to moje poslední šance,“ cituje deník The New York Times slova sedmapadesátiletého Davida Bennetta před operací. Ne tak ledajakou. Lékaři se rozhodli jeho srdce nahradit orgánem z geneticky modifikovaného prasete. Nic takového se nikdy v minulosti nepovedlo. Lidské tělo zatím vždy orgán jiného živočicha odmítlo.

David Bennett je ale nyní už čtyři dny po operaci a cítí se výborně. Hovoří se tak o obrovském úspěchu, který může předurčit budoucnost transplantací. Více než sedmihodinová operace se odehrála v Baltimoru v americkém státě Maryland v pátek. Pro Bennetta přitom znamenala poslední šanci na přežití. I proto získali doktoři z University od Maryland Medical Center speciální oprávnění od amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv – šlo o poslední možnost.

Bennett byl upoután několik týdnů na lůžko a k přístrojům, které ho udržovaly při životě. „Těším se, až budu moci vylézt z postele,“ doufal pacient. Kdy a jestli se tak stane, se však ještě neví – Bennettovy vyhlídky jsou totiž zatím stále nejisté. I když přeci jen o píď jistější, než předtím. Lékaři se totiž kvůli jeho chatrnému zdraví rozhodli, že na lidské srdce nemá nárok. Výjimečné je to i přesto, že dílčí části prasete už se k transplantacím využívají. Například i prasečí chlopně. Tu už Bennett paradoxně před několika lety obdržel.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Řekl jsem mu, že mu nemůžeme dát lidské srdce. Ale možná bychom mohli použít srdce zvířecí. Z prasete. Nikdo to ještě neprovedl, ale myslíme si, že by se to mohlo povést,“ vyprávěl pro New York Times vedoucí transplantačního programu marylandského centra Bartley Griffith. „Nebyl jsem si jistý, že mi pacient rozumí. Pak ale řekl: Dobře, a budu pak chrochtat?“ dodal lékař.

Použité srdce prasete bylo upraveno tak, aby ho lidské tělo neodmítalo. „Vytváří tep, vytváří tlak, je to jeho srdce. Pracuje a vypadá normálně. Jsme nadšení, i když nevíme, co přinese zítřek,“ uvedl po zákroku Griffith.

Nedostatek orgánů trápí USA i Evropu

Důležitá je zpráva ale nejen proto, že se podařilo zachránit jeden lidský život. Operace by totiž mohla znamenat i řešení krize s nedostatkem orgánů. Konkrétně ve Spojených státech to znamená, že denně zemře sedmnáct lidí čekajících na transplantaci. Na čekací listině je přitom sto tisíc lidí.

Nejsou to ale jen Spojené státy. Nedostatek orgánů vhodných k transplantaci trápí i Evropskou unii, potažmo skoro všechny její členské státy. Jak upozorňuje Evropský parlament, transplantací je čím dál více, narůstá ale i počet těch, kteří je potřebují. V EU tak každý den zemře v průměru deset pacientů čekajících na zákrok.

V Česku se transplantace nedočká v průměru šedesát lidí ročně. Čekací listina tu čítá přes tisícovku lidí. Nejčastěji se jedná o náhražku ledvin, jater, srdce, slinivky, plic nebo tenkého střeva. Nejčastějšími dárci jsou zemřelí, ročně je jich okolo dvou set. Každý přitom může pomoci až deseti dalším lidem.

Lékaři z University of Maryland Medical Center

Ale zpátky do USA. Bennetta nyní lékaři bedlivě sledují, především kvůli možným známkám, že tělo srdce odmítá. Stejně tak kvůli možným infekcím. I když je to jen málo pravděpodobné, je také riziko, že by mohlo dojít k přenosu takzvaných prasečích endogenních retrovirů, které vyvolávají infekce. Kritických bylo prvních 48 hodin. A ty pacient zvládl bez komplikací. V úterý by tak mohl být odpojený od přístrojů.

U prasete, které Bennettovi zachránilo život, proběhlo dohromady deset genetických modifikací. Čtyři geny byly v podstatě „vypnuty”. Mezi nimi ten, který způsobuje v lidském těle rychlou odmítavou reakci. Stejně tak růstový gen, aby srdce po implantaci dále nerostlo. Šest genů bylo naopak do prasečího srdce „vloženo”, konkrétně šlo o geny lidské, které mají za úkol zařídit, aby se imunitní systém s částí prasete lépe vypořádal.

Dílčí úspěch zaznamenali lékaři už loni. V New Yorku provedli experiment s geneticky modifikovanou prasečí ledvinou, kterou připojili k mrtvému lidskému tělu. Pak postupně sledovali, jak ledvina začíná fungovat. Podle odborníků je však před dalším pokrokem ještě dlouhá cesta, transplantace orgánů ze zvířete na člověka mají před sebou ještě několik let výzkumu.