Kdo má rád seriálové detektivky, řadí první sérii Temného případu do kánonu. A kdo ne, měl by ho rychle dokoukat. Pátrání Matthewa McConaugheyho a Woodyho Harrelsona po pachateli mysteriózních rituálních vražd v dusivé Louisianě přišlo v roce 2014 jako zjevení a posbíralo mnoho kritické chvály, cen i přízně diváků. Ucelený příběh po osmi epizodách skončil, následovaly ale další dvě série, každá s jinými herci, lokací i příběhem, ani jedna však úspěch první nezopakovala. Nyní, pět let po odvysílání poslední, přichází HBO s další. Ta je o dost jiná a svá, poprvé má také vlastní podtitul, mluví se o ní ale jako o důstojném následovníkovi původního nápadu. A my po zhlédnutí prvního dílu můžeme říct, že se na ni zatraceně dobře dívá a chceme vidět víc!

Temný případ: Noční krajina, jak se nový seriál oficiálně jmenuje, zamíří už za pár dní na české HBO Max i televizní kanál HBO a v CzechCrunchi jsme měli možnost vidět první díl očekávané novinky už teď. Jaké jsou naše první dojmy? V jedné větě – HBO možná úplně nepřehání, když mluví o tom, že si na leden přichystalo jednu z největších seriálových pecek celého roku. Jak to?

Prvním důvodem je podmanivá lokace. Čtvrtý Temný případ míří po Louisianě, Kalifornii a Ozarks do mrazivé a ledem a sněhem pokryté Aljašky, kde navíc právě začala několikatýdenní polární noc, tedy naprostá tma. Ocitneme se ve fiktivním městě Ennis (které v reálu ale vyrostlo na Islandu), jež samo o sobě mluví jako o konci světa a kde dojde k záhadnému zmizení všech vědců z tamní polární stanice.

Téměř okamžitě je jasné, že to není jen tak a vyšetřovat to začne místní šerifka se svým týmem. Kolem případu se ale začne motat i její bývalá kolegyně, nyní pochůzkářka, která je posedlá nevyřešenou vraždou z minulosti. Zdá se totiž, že by spolu obě události mohly souviset…

Druhým důvodem je atmosféra. Tu z velké části obstarává už výše zmíněné. Režisérka a scenáristka Issa López, která poprvé vystřídala strůjce Temného případu Nica Pizzolatta, s ní ale dál pracuje a diváky rozhodně nešetří. Podle svých dřívějších vyjádření úplně nepočítala s tím, že u HBO se svým nápadem uspěje, a tak pořádně popustila uzdu fantazii. A už jenom tohle zní slibně.

Jestliže tedy opěvovaná první série budovala napětí vyšetřováním okultních vražd a zkoumáním pohnutých lidských myslí, čtvrtá na to jde na první pohled o něco přímočařeji. Otevřeně koketuje s nadpřirozenem a hojně využívá hororových prvků. Kdo zná osmdesátkovou klasiku Věc, nutně si na ni při scénách z vědecké stanice –jejíž osazenstvo mimochodem podle jednoho z policistů pátralo po původu života – vzpomene. Tu něco proběhne, tu se objeví podivný vzkaz či dokonce duch… Pozornost doporučujeme věnovat i zvukovému doprovodu. Je to jiné, ale není to přehnané, zato sakra působivé a tajemné.

Třetím lákadlem jsou ženy. Noční krajina je kolem nich vystavěná zcela záměrně, stejně jako cíleně ve velkém pracuje i s kmenem původních obyvatel, a otvírá tak nový pohled na detektivní práci a vůbec život svých postav. Ty hlavní, tradičně nesourodé parťačky, ztvárnily oscarová Jodie Foster, coby už vším trochu unavená a rutinní policejní šéfka, a začínající herečka a bývalá boxerka Kali Reis coby naopak zakousnutá bojovnice se silným smyslem pro spravedlnost.

Někdy je důraz na ženskou rovinu možná až příliš okatý – jako když Foster školí své mužské kolegy v tom, že sendvič je dva dny starý a pozná se to podle rozteklosti majonézy, a rovnou k tomu dodá, že to jako muži ani nemůžou vědět. Perspektiva je to ale vítaná a osvěžující a ústřední dvojice dohromady velice dobře funguje.

Po prvním díle se nicméně zdá, že i postavy jsou vykresleny jinak, chtělo by se říct méně rafinovaně než fenomenální Rust Cohle Matthewa McConaugheyho. Evangeline Navarro v podání Reis otevřeně mluví o svém traumatu z nevyřešené brutální vraždy, kolem Liz Danvers, již hraje Foster, zase krouží okaté narážky na to, že se jí v minulosti také stalo něco nehezkého.

Foto: HBO

Kali Reis coby policistka Evangeline Navarro

A stejně tak čtvrté řadě po zhlédnutí prvního dílu chybí nepříjemná syrovost originálu. Pracuje sice s drsným prostředím, dociluje ho ale stylizací. To neznamená, že je to horší, je to ale jiné. A že chce být Noční krajina svá, je více než jasné. V mnoha ohledech působí jako negativ původního příběhu, jindy se k němu ale zase otevřeně hlásí, jako třeba hned v úvodním citátu, který je tedy určený hlavně pro fajnšmekry, pozorným divákům ale neutečou například symbolické spirály a bude zajímavé sledovat, kam i tento vztah povede.

Zkrátka a dobře – Temný případ: Noční krajina to má hodně slibně rozehrané – při sledování prvního dílu budete opět napjatí, občas se leknete a možná se budete i trochu bát. Ale jelikož lze po malé ochutnávce jen těžko vynášet soudy, již brzy se na CzechCrunchi dočkáte recenze celé série. Prozatím vám ale můžeme s čistým svědomím říct, že pokud nemáte jiný program na 15. ledna večer, kdy bude mít Temný případ: Noční krajina premiéru na HBO, je první díl dobrou volbou, jak ho strávit. Ve stejný den dorazí i na službu HBO Max a další epizody z šestidílné série budou následovat vždy s týdenním rozestupem.