Když v roce 1993 poslal Steven Spielberg do kin Jurský park, byla to ohromná událost. Film podle knihy a scénáře mistra thrillerů Michaela Crichtona pojednával o zábavním parku, kde se místo běžných zvířat a atrakcí mají předvádět genetickým inženýrstvím oživení dinosauři, ale během testovací prohlídky se všechno zvrtne. Získal tři Oscary, na několik let post nejvýdělečnějšího snímku vůbec a rychle se zařadil mezi filmovou klasiku. Následovala dvě nepříliš úspěšná pokračování i slibný reboot Jurský svět, jehož druhý díl ale opět nenadchl. Teď do kin míří poslední část této trilogie s podtitulem Nadvláda, na plátno navíc přivádí i hlavní hvězdy z původního Jurského parku a slibuje za vším udělat odpovídající tečku. Jak se jí to daří? Nabízíme naše první dojmy.

Navázat na fenomén, jako je Jurský park, není jen tak. Ukázala to ostatně obě jeho pokračování. Dinosauři se v nich dostali z parku, hlavní hrdinové různě povyměňovali a výsledek ztratil kouzlo, které předtím spolehlivě očarovalo miliony diváků. Že by lepší než vymýšlet nové příběhy mohlo být osvědčené dobrodružství zopakovat, ukázal v roce 2015 Jurský svět.

Vrátil se na Isla Nublar, vedle trosek původního parku Johna Hammonda vybudoval nový a modernější, stvořil nový ústřední pár, přidal trochu větší příšery i na ostrosti těm, kdo se snažili dinosaury využít, ale jinak nechal své hrdiny prožít skoro to samé, čím prošli ti v Jurském parku.

A fungovalo to, Jurský svět získal výrazně lepší hodnocení než předchozí dva filmy a odstartoval novou trilogii. Směr o zvraceném využívání dinosaurů i genetických úprav, kterým se vydala její druhá část, ale před čtyřmi lety znovu příliš nezaujal a film Jurský park: Zánik říše si na serveru Rotten Tomatoes nevysloužil ani 50 procent.

Závěrečný díl s podtitulem Nadvláda právě vstupuje do kin, a co se týče příběhové strategie, je někde mezi – bezprostředně navazuje na to, co se událo v Zániku říše, zároveň ale diváky bere i na osvědčenou jízdu jurskou rezervací. A to dokonce za asistence Sama Neilla, Laury Dernové a Jeffa Goldbluma alias doktorů Alana Granta, Ellie Sattlerové a Iana Malcolma, kteří v Jurském parku společně zářili naposledy téměř před třiceti lety.

V novém filmu se ocitáme v době pár let poté, co na Isla Nublar vybuchla sopka a ostrov i s většinou na něm žijících dinosaurů zničila. Ti přeživší se ale začali kontrolovaně i nekontrolovaně množit a pohybovat po světě, takže lidé teď obývají planetu spolu s nimi. Owen Brady a Claire Dearingová (Chris Pratt a Bryce Dallas Howardová), ústřední postavy nové trilogie, které v minulém díle pomohly části dinosaurů na svobodu, žijí v ústraní a pečlivě střeží tajemství, jež během této akce získaly.

Jenže záporáci toužící ovládnout sílu genetického inženýrství ve svůj prospěch jsou nenechaví a oba hrdinové se tak brzo dostanou do víru zběsilého dění, které je zavede na Maltu, kde proběhne už v trailerech avizovaná honička s dinosaury v ulicích města, a dál do nového dinosauřího parku.

Vedle toho se ale na amerických polích objeví velice podivní a nebezpeční tvorové, jejichž chování je víc než podezřelé. A nezkoumá je nikdo jiný než původní paleobotanička Ellie Sattlerová. Ke spolupráci přemluví svou dávnou lásku Alana Granta a společně se vypraví za starým známým teoretikem chaosu Ianem Malcolmem, který by mohl pomoct zjistit, o co jde. Kde se staří i noví hrdinové setkají, není třeba dodávat.

Stejně jako to, proč scénárista a režisér Colin Trevorrow, který stál i za prvním a coby scenárista i za druhý Jurským světem, původní hereckou trojici obsadil. Jurský svět: Nadvládu totiž podle svých slov vnímá jako oslavu toho, co Michael Crichton a Steven Spielberg, jenž současný snímek produkoval, vytvořili. A právě tahle sázka na jistotu se mu – alespoň v mých očích, protože první reakce z Ameriky, kde má film premiéru už za sebou, zahrnují snad celé možné reakční spektrum – vyplatila. Nemůžu si prostě pomoct, ale Alan, Ellie, Ian, Claire i Owen podle mě fungují nejlépe ve svých prvních dílech. To se tady snaží zopakovat a na tuhle část filmu se mi dobře koukalo.

Původní trio je na tom pro mě ještě lépe ve chvílích, kdy sice mírně pozměněně, ale i tak opakuje scény, které ho kdysi proslavily. A ještě si z toho někdy dělá legraci. Že je v tomhle směru Nadvláda opravdu dotažená, dokazuje i jejich oblečení, které je v jeden moment téměř totožné s tím, co na sobě tito hrdinové měli před třiceti lety.

Zkrátka, tahle část filmu je pro mě parádní akční podívaná, u které se zasměju, nostalgicky zavzpomínám a pobavím se i u dotažení drobných detailů, které se sérií vinou od prvního Jurského parku. Kdo jsou záporáci, pak ocení hlavně znalci Crichtonových předloh. Celkově je tohle pro mě to nejcennější, co může film nabídnout. I přes jistý sentimentální balast, který to s sebou nese.

Kde je Jurský svět: Nadvláda o poznání horší, je pro mě všude okolo, což znamená v poměrně velké části filmu. Linka s tím, že dinosauři žijí vedle lidí, mě nebaví právě proto, že se snaží smíchat dva komplexní světy, které do sebe nezapadají a už dřív se ukázalo, že to nefunguje. Na rozdíl od dobrodružství několika lidí v ohraničeném parku pravěkých ještěrů to prostě drhne (nemluvě o tom, že to hlavní, o co ve filmu jde, se děje úplně nezávisle na tom, jestli jsou nějací dinosauři volní, nebo ne, takže je to vlastně tak trochu zbytečná kulisa).

Zápletka s podivnými tvory ničícími úrodu je tu pak jednoznačně navíc, jasně účelová, a ještě k tomu skoro jak z béčkového hororu. A stejně jasně účelově vykonstruované je vysvětlení podstaty Owenova a Claiřina tajemství. Sice se díky tomu všemu dostane rozhřešení jedné posta

vě, ale není to zrovna, ehm… elegantní. Zmíněná maltská epizoda je také hlavně o předpokládané vizuální atraktivitě víc než o čemkoliv jiném, mnoho postav, které se ve filmu objeví, by tam ani být nemuselo a dokumentární úvod a závěr mají sice svou – hlavně v případě úvodu – shrnující funkci, ale ani ty nepůsobí příliš umně. A vzpomenu si i na scény, které postrádají logiku.

Křečovitě působí i milostná linka mez Alanem Grantem a Ellie Sattlerovou. A není se co divit, vzhledem k tomu, že Jurský svět: Nadvláda nijak neskrývá, že se snaží vyrovnat s tím, co jurská série přinesla, a příběh o dinosaurech a lidech uzavřít. Právě ve snaze, aby za vším udělal tečku, ale v mých očích film pokulhává úplně nejvíc. Je v tom mnohdy zbytečně šroubovaný a těžkopádný. Někdy se to prostě obejde i bez jasného závěru. Pokud to tedy opravdu bude závěr.

Hodně z toho ale novému Jurskému světu odpouštím právě díky velkoryse pojatému a nostalgií prošpikovanému dobrodružství v dinosauřím parku. Sice v něm sází na osvědčenou strategii, ale v této části se z něj stává biják hodný nadcházejícího léta. Nic víc ani nic míň, přesně to, co od značky Jurský park/svět chci. Zapomenout na svět okolo a ponořit se do toho, jak se skupinka lidí snaží přechytračit obří příšery z minulosti a tu s větším, tu s menším úspěchem se jí to daří.

Jurský park to sice ani náhodou není, ale to jsem ani nečekala. Po předchozím díle jsem ve výsledku příjemně překvapená. Čekala jsem, že Jurský svět: Nadvláda bude takový, jaký je na začátku. Divný slepenec. Slepenec to sice pořád je, ale po čase jsem si uvědomila, že i když jsem u něj mnohdy kroutila nevěřícně hlavou, prostě se bavím. Z kina jsem tak šla překvapivě spokojená. S příjemnou nostalgickou náladou a přimhouřenýma očima nad tím, co se nepovedlo.