Martin Cígler je v podnikatelském světě známý zejména jako spoluzakladatel velkého technologického holdingu Solitea, z něhož se stal miliardový byznys. Na přelomu roku však často pohodlí své kanceláře a počítač vymění za vybavení do pouště a přes rameno si hodí foťák. Již několik let totiž sedmapadesátiletý dobrodruh jezdí na slavnou Rallye Dakar, a to jako řidič doprovodného vozidla a také fotograf Martina Macíka jr., pilota kamionu týmu Big Shock Racing.

O tom, jak dokázal během třiceti let vybudovat velký technologický holding, hovořil Martin Cígler nedávno v našem podcastu. Teď ve svých zápiscích ze Saúdské Arábie, kde se již potřetí slavný motoristický vytrvalostní závod v náročném terénu koná, píše o tom, jak to vypadá na startu, jaké jsou šance českých řidičů, jak vlastně Macík a spol. řeší náročné financování, a nechybí ani vzpomínka na zesnulou motoristickou legendu Karla Lopraise.

***

Dakar 2022 je podobně jako loni poznamenán pandemií koronaviru. Závodníci i další členové týmů byli po absolvování dvou PCR testů uzavřeni do závodní bubliny, podle regulí je omezen nejen jakýkoliv styk s místními obyvateli, ale i komunikace mezi různými týmy. Většina české výpravy letěla do Džiddy charterovým letem z Prahy a musím říci, že na palubě probíhala cesta úplně jinak než v médii propíraném letu české výpravy na olympiádu. Jednotlivé týmy na letišti tvořily oddělené hloučky, v letadle všichni seděli na svých místech a měli roušky celou dobu. Nikdo nechtěl sobě nebo svému týmu pokazit rok příprav.

Na Dakar poprvé vyjíždí Audi se svým elektrickým závodním speciálem Audi RS Q e-tron. On to zase až tak úplně elektromobil není, to by asi jen baterky vážily více než celý kamion. Monopost má pro každou nápravu jeden elektromotor, oba motory dohromady mají výkon 500 kW (680 koní) a energii získávají z baterií o kapacitě 50 kWh a s váhou 370 kilogramů.

Asi každému, kdo se někdy zajímal o elektrická auta, je jasné, že s těmito baterkami by auto v terénu ujelo možná 20 kilometrů. Takže v autě je současně i přeplňovaný zážehový čtyřválec 2,0 TFSI. Ten pracuje v optimálním režimu jako generátor, bez ohledu na rychlost a zatížení auta. Díky nádrži na 295 litrů benzinu poctivě prodlužuje dojezd. Pracovní otáčky motoru jsou 4 500 až 6 000 otáček za minutu a Audi uvádí, že emise CO₂ nejsou vyšší než 200 gramů na každou vyrobenou kWh.

Baterie jsou umístěné v podlaze, stejně jako 295 litrová nádrž. Dvě náhradní kola si pak RS Q e-tron veze na bocích, jako to mají třeba dakarské buginy. Ptal jsem se legendy a trojnásobného vítěze Dakaru, Katařana Násira al-Attíji, co si o této konkurenci myslí, a jeho odpověď byla jednoduchá: „První den nám to ukáže.“

Neuvěřitelným vývojem za poslední rok prošel tým Big Shock Racing Martina Macíka. Nejenže na trati bude mít dva svoje kamiony ve žlutých týmových barvách, ale zajišťuje servis dalším třem závodním strojům z dílen MM Technology ze Sedlčan. Tým má na Dakaru 37 lidí, z toho je 20 mechaniků, jejichž úkolem je full servis tří kamionů – obou ze stáje Big Shock Racing a týmu Project 2030, k tomu navíc pomáhají servisovat kamiony týmů ItalTrans a Dakar Speed.

Prodejem kamionů na špičku

MM Technology je nový projekt otce a syna Macíkových, ve kterém zúročují své dvacetileté zkušenosti z výzkumu a vývoje závodních trucků. Martin Macík o projektu říká, že je to velmi úspěšný krok. Vývoj závodního kamionu nutně potřebuje nejen zkušené lidi, ale i stovky milionů korun. Tak velkou částku není možné pokrýt pouze příspěvky sponzorů. Komerční prodej závodních kamionů je tak cestou, jak se udržet v absolutní špičce.

Na otázku, s čím jede do první půlky Dakaru, Martin Macík jr. odpovídá: „Mým cílem je být v Rijádu v TOP 5, nebo těsně v závěsu. Hlavně nenabrat žádnou velkou časovou ztrátu. Dakar se nikdy nevyhrává v prvních etapách, rallye je dlouhá, rozhodující je i výdrž techniky.“

Těsně před Dakarem se musel Martin rozhodnout, zda osedlá nového Arnošta, vyzkoušeného v Rallye du Maroc, nebo starého osvědčeného Karla, který by jel již svůj třetí Dakar. Na otázku, proč nakonec vsadil na zajetý kamion zvaný Karel, odpovídá upřímně: „Nevím. Asi jen čistá intuice, nemám pro to rozhodnutí žádný racionální základ. Snad tu hrají roli některá technická vylepšení, která jsme mezitím stihli udělat na Karlovi, ale na Arnošta už nám s nimi nezbyl čas.“

Ambice Martina Macíka jr. jsou ostatně velké – jeho cílem je letošní Dakar vyhrát. Jako řidiče ho bude ve druhém autě Big Shock Racing jménem Arnošt doplňovat Martin Šoltys, dříve pilot týmu Buggyra Racing, který přijal nabídku Martina stát se novou posilou týmu. Na moji otázku, které auto je lepší, odpovídá: „Každé auto je úplně jiné. Arnošt má zcela jiný podvozek, je tvrdší, má odpojitelné stabilizátory, které jsem si vyzkoušel předevčírem na Shakedownu, a díky tomu dokážu být rychlejší. Je i pohodlnější pro řidiče, protože nesedím před předním kolem, ale více vzadu. Lépe tak vnímám auto a dovedu rychleji reagovat.“

Mít na trati dva kamiony se dvěma zkušenými piloty je obrovská výhoda. V rámci pravidel spolu posádky mohou spolupracovat, mohou si pomoci v případě uvíznutí nebo si pomoci v bivaku maratónské etapy. Právě to je i jeden z důvodů (kromě peněz) hegemonie týmu ruského Kamazu, který již řadu let staví do soutěže čtyři stroje.

Vedle žlutých kamionů je v bivaku bílý truck týmu Projekt 2030, za kterým stojí Kees Koolen, mimo jiné bývalý majitel serveru Booking.com a dnes velký fanda zelených technologií. Jeho současný kamion je prvním krokem k plánu vyjet v roce 2030 na trať s čistě bezuhlíkovým kamionem.

Zkouší se na něm speciální provedení mechanických částí tak, aby v příštím ročníku už mohl být současný dieselový motor vyměněný za elektrický agregát. Bílý kamion má jméno Nicias. Ptal jsem se Koolena, proč si pro spolupráci na tomto projektu vybral právě sedlčanský MM Technology, a odpověď byla prostá: „To je jednoduché. Kamaz není na prodej, a druhý nejlepší je žlutý kamion Martina Macíka.“

Dalším týmem, který používá stroj z garáže MM Technology, je ItalTrans. Tým není na Dakaru poprvé, Claudio Bellina jezdil Dakar ještě za dob Martina Macíka seniora a po několikaleté pauze padlo rozhodnutí vrátit se na Dakar. Claudio chtěl kvalitní a zároveň pohodlnou techniku, a proto přišli k MM Technology. Jedou si Dakar užít, nemají ambice na TOP 10.

To poslední tým, který používá techniku MM Technology, Dakar Speed, má ambice vysoké. Maurik Van Den Heuvel patří ke stálým účastníkům rallye, Dakar už podruhé pojede se strojem, který má podvozek od českého výrobce, má jiný motor, ale hlavně i jinou kabinu s nepřehlédnutelnou maskou chladiče. Loni nedojel, kamion převrátil, letos určitě chce tuto chybu napravit a rád by skončil v TOP 10.

Martin Macík jr. prozrazuje ještě jednu čerstvou novinku. FIA, která zastřešuje současných pět vrcholným motoristických soutěží, se rozhodla přidat i šestou, World Rally Raid Championship. Do tohoto šampionátu spadá Dakar, coby první a nejtěžší závod, a další čtyři: Abu Dhabi Desert Challenge, Kazachstan Rally, Andalucía Rally (ta není pro kamiony) a Rallye du Maroc. Týmy Big Shock Racing a Project 2030 se zúčastní celého tohoto šampionátu jako pionýři kategorie T5 (označení pro závodní kamiony).

Odešel Pan Dakar

České týmy však také smutní. Dva dny před startem soutěže totiž zemřel Pan Dakar Karel Loprais. Jediný Čech, který kdy dokázal s kamionem vyhrát nejtěžší dálkovou rallye, na nejvyšším stupínku stál hned šestkrát. Vyzpovídal jsem Láďu Fajtla, který se Dakaru účastnil v době Karlovy nadvlády postupně jako řidič Liazky i Tatry, v roce 1996 dojel Dakar třetí za Karlem Lopraisem. Dnes je v Saúdské Arábii jako mechanik v týmu Martina Macíka.

„Znám Karla od úplného počátku, kdy začaly Tatry jezdit na Dakar. Vždy jsme si navzájem pomáhali, když jsme měli jakýkoliv problém. Vzpomínám si, jak jsem jeden den dojel etapu 15 minut za ním, Karel seděl u předního kola na zemi a říká mi: ‚Kde se couráš, my už jsme i vyspaní.‘ Druhý den jsem přijel do bivaku první já, sednul jsem si k přednímu kolu s lahví kořalky a říkám mu: ‚Kde jsi, my už jsme nalití, než jste stihli dorazit!‘,“ směje se při vzpomínkách Láďa Fajtl.

„V roce 1996 jsme měli jednu Tatru dvanáct dní po korbu ve vodě a já volám Karlovi domů, co s ní udělat, abych ji nastartoval. Karel mi řekl, že to jsou vojenské startéry, že to stačí připojit k baterce a vše pojede. A opravdu, vytáhli jsme Tatru z řeky a naskočila na první šťouch. Karel byl strašné fér chlap, já jsem jen o tři roky mladší, tak si ten zbytek života musím pořádně užít. A proto jsem zase tady,“ doplňuje Fajtl.

Dakar 2022 začíná na Nový rok dlouhou přejezdovou etapou do města Ha’Il, bude dlouhá jen 19 kilometrů, které závodníky seřadí do první pořádné dakarské etapy. Ale o tom zase někdy příště, zejména pokud se našemu týmu v čele s Martinem Macíkem jr. bude dařit, jeho kamion pojede jako dráha a mně zbude čas na další dakarské zápisky.