Co spojuje dubajský hotel Five Luxe, berlínský Ritz-Carlton, londýnskou rezidenci Owo v sídle někdejšího ministerstva války nebo michelinské restaurace v hotelech Peninsula, samozřejmě kromě luxusu? Všechny zdobí světelné instalace od české firmy Sans Souci, pro kterou je vyrábějí sklářské dílny na severu Čech. „Dubaj je pro nás takové epicentrum, ovšem i svět luxusu se mění, nahoru jde třeba Bangkok,“ říká majitel společnosti Martin Cháb.

Nový Bor, Kamenický Šenov nebo Cvikov jsou vyhlášené sklářské destinace, kde sídlí značky jako Preciosa, Crystalex, Ajeto nebo Lasvit. A své kořeny tam má i Sans Souci, což v překladu znamená bez starostí. Otec Martina Chába pracoval ve sklářství: „Otec měl kromě jiného i vlastní dílnu, ale v trochu jiném typu sklářského řemesla. Mě to ale více táhlo k byznysu.“

Nicméně sklo jej stejně pohltilo – jednak pomáhal tátovi s účetnictvím a administrativou. A když odjel po studiu VŠE do Austrálie, kde se chtěl zdokonalit v beachvolejbalu, jemuž se profesionálně věnoval, začal tam spolupracovat s českými značkami. „Šlo hlavně o marketing a obchod, aby se prosadily na tamním trhu,“ vzpomíná.

Když se pak v roce 2006 po třech let od protinožců vracel, měl jasno, že v podnikání bude pokračovat. Jen se chtěl posunout od toho, že propaguje cizí firmy, k vlastním projektům. Protože to byl on, kdo jednal se zákazníky a viděl, že mají rozličná přání a potřebují kreativnějších přístup.

Ze Sans Souci tak postupně vybudoval butikové studio, které se zaměřuje na designové sklářské prvky, jež pracují se světlem. „Ale že bychom dělali klasická světla, to ne. Světlo je vždy součástí konceptu, má primárně estetickou roli,“ dodává sedmačtyřicetiletý Cháb.

Momentálně pro něj pracuje zhruba 150 lidí a tržby společnosti, která má zastoupení kromě Dubaje i v Londýně nebo Singapuru, byly loni zhruba 300 milionů korun. Jde o poměrně výrazný skok oproti covidovým rokům, kdy obrat propadl jen lehce nad 100 milionů.

„Podařilo se nám to ale ustát. Zachránili nás majitelé soukromých rezidencí, kteří si je chtěli zkrášlit. Hotely vypadly úplně,“ krčí rameny severočeský podnikatel s tím, že jeho tým čítá primárně obchodníky, designéry a také techniky, kteří jezdí po světě a skleněné instalace montují u klientů.

Vlastních sklářů mají v Sans Souci jen zlomek, primárně dávají výrobní kontrakty spřízněným sklářským dílnám v okolí Nového Boru. Vlastní výrobnu ale mají ve Cvikově, kde Cháb vybudoval technologické centrum. Jeho společnost hodně spolupracuje s univerzitami – jak s libereckou, kde jsou experti na nanotechnologie, tak s pražským ČVUT.

A právě díky výzkumu plyne do Sans Souci část prostředků, firma se zaměřuje na technologii zvanou nanocoating, kdy s pomocí speciálních strojů nanáší na skleněné prvky mimořádně tenké vrstvy, například kovu. „Máme aktuálně v našem technologickém centru volné kapacity, chceme je nabídnout i dalším zájemcům,“ říká Cháb.

Jeho podnik vybudoval své inovační zázemí s výraznou pomocí veřejných peněz – na portálu ministerstva financí, který shromažďuje informace o příjemcích dotací a grantů, svítí celkem 18 projektů v souhrnné výši přesahující 300 milionů korun, přičemž reálně vyplaceno mělo být necelých 200 milionů. To není málo, především s ohledem na to, že v obdobné výši se pohybují tržby společnosti za jeden celý rok.

Martin Cháb ale kritiku odmítá s tím, že jde o čerpání od roku 2010 a že díky financím z evropských fondů nebo ze státního či regionálního rozpočtu může v kraji, který má letité ekonomické problémy, rozvíjet moderní výzkum a vývoj: „Pro Sans Souci jsou dotace důležitým nástrojem, který nám umožňuje investovat do výzkumu a vývoje nových technologií, což jsou klíčové oblasti naší práce. Troufám si říct, že jsme jediní v regionu, kdo se tomuto vývoji věnuje naplno.“

V Sans Souci získali miliony i na rozvoj exportních příležitostí, což je oblast, v níž řada podnikatelů nevidí dotace ráda. Opakovaně o tom hovoří například Leon Jakimič z Lasvitu, což je lokální konkurent Martina Chába. „Všechny dotace získáváme transparentní a oficiální cestou, zároveň plníme veškeré povinnosti, které jsou s nimi spojeny. Bereme to jako způsob, jak přispět nejen našemu rozvoji, ale i rozvoji odvětví jako celku,“ stojí si za svým Cháb.

Pro rok 2025 si každopádně plánuje další růst, a to nejen finanční, ale i teritoriální: hodně se mu nyní daří v USA, kde Sans Souci dosud nebylo tak aktivní. A v Asii, kde klesá význam Hongkongu, nabírá na významu vedle Singapuru také thajský Bangkok. „A samozřejmě Blízký východ v čele s Dubají, kde naše výtvory najdete i v Burdž al-Arab nebo v mezinárodním finančním centru Central Park Towers,“ dodává.

Součástí plánu na větší zásah je úprava toho, co vlastně Sans Souci nabízí – dosud se firma specializovala na práci na klíč, takzvaně bespoke, kdy své projekty modelova výhradně podle přání klientů, teď se chce ale víc zaměřit na oblast zvanou semi-bespoke. Tedy kombinaci katalogových produktů a jejich úpravy a instalací na zakázku.

Firma se zároveň pustila do výroby interiérových svítidel, což je pro Sans Souci úplnou novinkou, a aktuálně vstoupila na retailový trh. „Pečlivě sledujeme trendy na světových trzích, na které reagujeme. Naše více než dvacetiletá zkušenost s luxusními instalacemi nás přirozeně přivedla k rozšíření do retailového trhu. Tento krok vnímáme jako příležitost k růstu nejen na mezinárodní scéně, ale také na domácím trhu v České republice,“ dodává Martin Cháb v sídle společnosti v Domě módy na Václavském náměstí v Praze.

Proč právě tady? „Je to stejné jako s našimi pobočkami – musíme být co nejblíž našim klientům a byznysovým partnerům. A to jde z Prahy lépe než z Nového Boru.“