Značka Bohéma už pět let propaguje češství a národní hrdost. Nyní doma začala vyrábět i svá trička

Manželé Neubergerovi rozjeli svůj projekt proto, že neměli v čem důstojně oslavit sté narozeniny republiky. Loni dosáhli na obrat 10 milionů.

eliska-neubergerova

Foto: Bohéma

Spoluzakladatelka a šéfka Bohémy Eliška Neubergerová

0Zobrazit komentáře

Byla to trochu kuriózní situace. Značka Bohéma před pěti lety vtrhla na český trh, aby tu prodávala trička – a postupem času i další sortiment – odkazující na velikány české historie a vůbec symboly pojící se s naší národní tradicí. Za tu dobu si vybudovala silné renomé. Jenže zatímco nejrůznější odznáčky a další zboží vznikaly v Česku, populární oblečení s tvářemi Boženy Němcové, Václava Havla nebo jen s obrázky vanilkových rohlíčků či hub k nám paradoxně proudilo přes belgickou firmu z jihovýchodní Asie. To se ale letos začalo měnit a dobročinný projekt manželů Neubergerových od podzimu nahrazuje původní produkty za nové, vznikající v Česku. A taky hlásí změny ve svém vedení.

„Od začátku jsme chtěli, aby všechno, co vyrábíme, bylo dostupné. Ale nedělali jsme takové objemy, abychom si mohli výrobu v Česku dovolit, to se teď ale změnilo,“ říká spoluzakladatelka Bohémy Eliška Neubergerová. Ta obchod, který začal jako e-shop se zbožím odkazujícím na českou státnost a hrdost na ni, rozjela v roce 2019 spolu se svým manželem, zakladatelem seznamovacího portálu libimseti.cz Oldřichem Neubergerem. Když si totiž Česko o rok dříve připomínalo sto let od svého vzniku, nenašli nic důstojného, v čem by jeho narozeniny oslavili. A tak se rozhodli patřičné zboží vyrábět sami.

„Manžel mi tehdy z legrace posílal samé pletené čepice a šály s vlajkou nebo trikolorou, co našel na internetu, ale nic opravdu vkusného mezi tím nebylo,“ vzpomíná Neubergerová. Jejich verze oslavy češství se nese v příjemně minimalistickém módu a černá a bílá trička s fotografiemi či obrázky začaly postupně doplňovat i jiné barevné varianty stejně jako další produkty – pastelky, pexesa, odznáčky, gumy a mnoho dalšího.

Manželé Bohému zároveň rozjeli jako projekt z bohulibým přesahem – zisk z vybraných motivů, který přesáhne náklady, pravidelně posílají na konkrétní dobročinné účely. Vedle toho také vytváří speciální kolekce pro přímou podporu organizací, jako je Člověk v tísni nebo Paměť národa.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Od svého založení Bohéma vyrostla na patnáct lidí a v nabídce má přes 60 motivů, které letos poprvé začala posílat do prodeje v sezonních kolekcích, což si pochvaluje jak Eliška Neubergerová, tak zákazníci, kteří tak mají k dispozici neustále něco nového. Loni firma vykázala tržby v hodnotě zhruba deseti milionů korun a letos má podle Neubergerové povyrůst o další desítky procent.
Přispět k tomu mají právě i trička, která nově místo komplet na objednávku v Bangladéši vznikají v dílně nedaleko Náchoda z látek, které si firma objednává v Řecku.

„Ráda bych měla výrobu kompletně českou, z hlediska toho, co děláme, to je logické a byla to taky nejčastější výtka, kterou jsem od našich zákazníků slýchala, ale bavlník zkrátka a dobře v Česku vypěstovat nejde,“ říká k tomu Eliška Neubergerová s tím, že trička stále tvoří zhruba 60 procent prodejů firmy.

Zbytek sortimentu Bohémy nicméně vzniká v Česku už nějakou dobu, většinou v malých dílnách, které najdete napříč republikou – obaly na retro plakáty se například vyrábí kousek od Olomouce, odznáčky ve tvaru koláčků nebo půllitru piva v kovovýrobě v Uherském Hradišti, hrnečky pak v pražském Karlíně. Výšivky se dělají v Ústeckém kraji, skleničky v Modřanech a sešity ve Kbelích, sirky obchodu dodává známá výrobna Solo Sušice.

Českými tričky ale letošní novinky v Bohémě nekončí, významná změna se odehrávala i ve vedení podniku, ze kterého se po pěti letech stáhnul Oldřich Neuberger a plně ho přenechal své ženě. „On je typ, co věci rád vymýšlí, plánuje a rozjíždí, ve chvíli, když už je něco zajeté, což Bohéma po pěti letech je, pak začíná pracovat na něčem novém,“ vysvětluje Neubergerová, která se naopak Bohémě věnuje naplno. Že je obchod opravdu zaběhnutý, potvrzují nejen údaje o tržbách, ale i odezva dalších aktivit, do kterých se firma pouští.

V říjnu například u příležitosti svých pátých narozenin spustila výroční kolekci pěti triček se vzory, které pro ně vybralo pět patronů, v prodeji je do konce roku a jen za první dva měsíce se na nich pro pět různých neziskových organizací vybralo na 300 tisíc korun. Do konce roku by to pak, jak Eliška Neubergerová věří, mohlo být díky vánoční sezoně kolem půl milionu.

A daří se i kamenné prodejně, kterou si obchod před dvěma a půl lety otevřel v centru Prahy, v Palackého ulici. Příznačně v MacNevenově paláci, kde za národního obrození pobýval i František Palacký. Když ji Neubergerovi rozjížděli, plánovali ji spíše jako showhroom, jehož součástí byla i galerie, ta ale po nějaké době musela ustoupit obchodu, jehož sortiment rychle rostl. Nadále ale jde o velice krásný prostor, kde je radost si zboží Bohémy procházet.

„Máme za rohem Václavské náměstí i Příkopy, kde se dá sehnat spousta triček, když chce ale někdo něco víc, tričko s přesahem, kterým může vyjádřit svůj názor, tak jde k nám,“ je přesvědčená Eliška Neubergerová, která si podle svých slov ráda bere alespoň jednou v měsíci směnu na pokladně v obchodě. „Je to skvělý pocit, když mi architekt vypráví, že si na jednání bere Gočára a večer do hospody triko s pivem, nebo učitelka, že na hodiny češtiny chodí s Němcovou. Přesně pro tohle jsme Bohému zakládali,“ dodává podnikatelka.

Při výběru nových motivů se nebojí sáhnout po ledasčem, jedné zásady se ale drží striktně – a sice toho, že do své nabídky nezařazuje podobizny aktuálně žijících osobností. Důvod je podle Elišky Neubergerové jednoduchý: „Za mě pořád platí, že do minulosti je třeba se dívat, abychom neopakovali její chyby v budoucnu a u žijících lidí nikdy nevíte, jaký skutečně bude jejich odkaz, ten prověří právě až historie,“ uzavírá.

Češi zdobí nejlepší hotely a restaurace světa. Z tátovy sklářské dílny se dostali až do Dubaje

Společnost Sans Souci měla loni obrat 300 milionů a její výrobky, k nimž jí pomohly i veřejné dotace, prosvětlují třeba ikonický hotel Burdž al-Arab.

Luboš KrečLuboš Kreč

chab-a-1Story

Foto: Sans Souci

Martin Cháb ze společnosti Sans Souci

0Zobrazit komentáře

Co spojuje dubajský hotel Five Luxe, berlínský Ritz-Carlton, londýnskou rezidenci Owo v sídle někdejšího ministerstva války nebo michelinské restaurace v hotelech Peninsula, samozřejmě kromě luxusu? Všechny zdobí světelné instalace od české firmy Sans Souci, pro kterou je vyrábějí sklářské dílny na severu Čech. „Dubaj je pro nás takové epicentrum, ovšem i svět luxusu se mění, nahoru jde třeba Bangkok,“ říká majitel společnosti Martin Cháb.

Nový Bor, Kamenický Šenov nebo Cvikov jsou vyhlášené sklářské destinace, kde sídlí značky jako Preciosa, Crystalex, Ajeto nebo Lasvit. A své kořeny tam má i Sans Souci, což v překladu znamená bez starostí. Otec Martina Chába pracoval ve sklářství: „Otec měl kromě jiného i vlastní dílnu, ale v trochu jiném typu sklářského řemesla. Mě to ale více táhlo k byznysu.“

Nicméně sklo jej stejně pohltilo – jednak pomáhal tátovi s účetnictvím a administrativou. A když odjel po studiu VŠE do Austrálie, kde se chtěl zdokonalit v beachvolejbalu, jemuž se profesionálně věnoval, začal tam spolupracovat s českými značkami. „Šlo hlavně o marketing a obchod, aby se prosadily na tamním trhu,“ vzpomíná.

Když se pak v roce 2006 po třech let od protinožců vracel, měl jasno, že v podnikání bude pokračovat. Jen se chtěl posunout od toho, že propaguje cizí firmy, k vlastním projektům. Protože to byl on, kdo jednal se zákazníky a viděl, že mají rozličná přání a potřebují kreativnějších přístup.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Ze Sans Souci tak postupně vybudoval butikové studio, které se zaměřuje na designové sklářské prvky, jež pracují se světlem. „Ale že bychom dělali klasická světla, to ne. Světlo je vždy součástí konceptu, má primárně estetickou roli,“ dodává sedmačtyřicetiletý Cháb.

Momentálně pro něj pracuje zhruba 150 lidí a tržby společnosti, která má zastoupení kromě Dubaje i v Londýně nebo Singapuru, byly loni zhruba 300 milionů korun. Jde o poměrně výrazný skok oproti covidovým rokům, kdy obrat propadl jen lehce nad 100 milionů.

„Podařilo se nám to ale ustát. Zachránili nás majitelé soukromých rezidencí, kteří si je chtěli zkrášlit. Hotely vypadly úplně,“ krčí rameny severočeský podnikatel s tím, že jeho tým čítá primárně obchodníky, designéry a také techniky, kteří jezdí po světě a skleněné instalace montují u klientů.

Vlastních sklářů mají v Sans Souci jen zlomek, primárně dávají výrobní kontrakty spřízněným sklářským dílnám v okolí Nového Boru. Vlastní výrobnu ale mají ve Cvikově, kde Cháb vybudoval technologické centrum. Jeho společnost hodně spolupracuje s univerzitami – jak s libereckou, kde jsou experti na nanotechnologie, tak s pražským ČVUT.

A právě díky výzkumu plyne do Sans Souci část prostředků, firma se zaměřuje na technologii zvanou nanocoating, kdy s pomocí speciálních strojů nanáší na skleněné prvky mimořádně tenké vrstvy, například kovu. „Máme aktuálně v našem technologickém centru volné kapacity, chceme je nabídnout i dalším zájemcům,“ říká Cháb.

Jeho podnik vybudoval své inovační zázemí s výraznou pomocí veřejných peněz – na portálu ministerstva financí, který shromažďuje informace o příjemcích dotací a grantů, svítí celkem 18 projektů v souhrnné výši přesahující 300 milionů korun, přičemž reálně vyplaceno mělo být necelých 200 milionů. To není málo, především s ohledem na to, že v obdobné výši se pohybují tržby společnosti za jeden celý rok.

navrh-bez-nazvu-6

Přečtěte si takéLasvit si sáhl na dno, ale jsme zpět, hlásí Leon JakimičS králem požitků v mercedesu za pět milionů. Lasvit si sáhl na dno, ale jsme zpět, hlásí Jakimič

Martin Cháb ale kritiku odmítá s tím, že jde o čerpání od roku 2010 a že díky financím z evropských fondů nebo ze státního či regionálního rozpočtu může v kraji, který má letité ekonomické problémy, rozvíjet moderní výzkum a vývoj: „Pro Sans Souci jsou dotace důležitým nástrojem, který nám umožňuje investovat do výzkumu a vývoje nových technologií, což jsou klíčové oblasti naší práce. Troufám si říct, že jsme jediní v regionu, kdo se tomuto vývoji věnuje naplno.“

V Sans Souci získali miliony i na rozvoj exportních příležitostí, což je oblast, v níž řada podnikatelů nevidí dotace ráda. Opakovaně o tom hovoří například Leon Jakimič z Lasvitu, což je lokální konkurent Martina Chába. „Všechny dotace získáváme transparentní a oficiální cestou, zároveň plníme veškeré povinnosti, které jsou s nimi spojeny. Bereme to jako způsob, jak přispět nejen našemu rozvoji, ale i rozvoji odvětví jako celku,“ stojí si za svým Cháb.

chab

Foto: Sans Souci

Majitel a šéf Sans Souci Martin Cháb

Pro rok 2025 si každopádně plánuje další růst, a to nejen finanční, ale i teritoriální: hodně se mu nyní daří v USA, kde Sans Souci dosud nebylo tak aktivní. A v Asii, kde klesá význam Hongkongu, nabírá na významu vedle Singapuru také thajský Bangkok. A samozřejmě Blízký východ v čele s Dubají, kde naše výtvory najdete i v Burdž al-Arab nebo v mezinárodním finančním centru Central Park Towers,“ dodává.

Součástí plánu na větší zásah je úprava toho, co vlastně Sans Souci nabízí – dosud se firma specializovala na práci na klíč, takzvaně bespoke, kdy své projekty modelova výhradně podle přání klientů, teď se chce ale víc zaměřit na oblast zvanou semi-bespoke. Tedy kombinaci katalogových produktů a jejich úpravy a instalací na zakázku.

Firma se zároveň pustila do výroby interiérových svítidel, což je pro Sans Souci úplnou novinkou, a aktuálně vstoupila na retailový trh. „Pečlivě sledujeme trendy na světových trzích, na které reagujeme. Naše více než dvacetiletá zkušenost s luxusními instalacemi nás přirozeně přivedla k rozšíření do retailového trhu. Tento krok vnímáme jako příležitost k růstu nejen na mezinárodní scéně, ale také na domácím trhu v České republice,“ dodává Martin Cháb v sídle společnosti v Domě módy na Václavském náměstí v Praze.

Proč právě tady? „Je to stejné jako s našimi pobočkami – musíme být co nejblíž našim klientům a byznysovým partnerům. A to jde z Prahy lépe než z Nového Boru.“