Přiznám se, že v zimních měsících mi na kolo sedá prach. Mráz není kamarád a venku na náledí nechci schytat nepříjemný vozembouch, který mě pošle do nemocnice. Řešením, jak si zašlapat i v lednu či únoru, je samozřejmě domácí cyklistický trenažér či rotoped, ale už dopředu mi je jasné, že by se velmi rychle proměnil na věšák plný oblečení.

Byl jsem ale zvědavý, zda může domácí šlapání získat šťávu, pokud se do něj přidá virtuální rozměr – a proto jsem se rozhodl otestovat Rouvy, cyklistický simulátor stejnojmenného českého startupu, díky kterému jezdec nejede sám, ale jeho výkon se přenáší do nohou virtuálního avatara na obrazovce před ním. Ten se navíc nepohybuje jen tak někde v umělém prostředí, ale v modelech známých cyklistických závodů, dostat se tak můžete i na slavná místa jako na Alpe d’Huez či Planinu krásných dívek.

Společnost Rouvy je dílem bratrů Petra a Jiřího Samkových, kteří stejnojmenný software vyvíjejí od roku 2017. Za tu dobu se uživatelská základna rozšířila na několik milionů jezdců z celého světa, přičemž mezi nejsilnější trhy patří ty západní, jako je Itálie, Španělsko, Německo či Velká Británie. A jak tedy Rouvy funguje?

Samotná instalace celého zapůjčeného setupu byla jednoduchou záležitostí. Z klasické silničky, gravelu či horáku se jen vyhodí zadní kolo, rám se upevní do trenažéru a řetěz nahodí na jeho kazetu. Je to otázka několika otočení imbusem, důležité však je, aby byl trenažér chytrý a mohl se spárovat s aplikací. Ta následně podle toho, zda se zrovna drápete do kopce, nebo naopak svištíte dolů, ovlivňuje zátěž. A tedy to, jak moc se zapotíte.

Já jsem začal pozvolna, pěkně po rovinaté trase okolo Gardského jezera. Osahal jsem si fungování převodů a zjistil, že se nic moc neliší od klasické jízdy. Jediné, co nebylo stejné, byla postava virtuálního jezdce přede mnou, tomu se totiž očividně podařilo i přes Vánoce udržet štíhlou linii.

Rouvy by se dalo zjednodušeně popsat jako videohra propojující realitu a virtuální svět. Ale zatímco u jiných VR her se sice pohybujete, ovšem s minimální zátěží, tady je nutné makat. Kdo je líný, ten se s avatarem daleko nedostane. A protože etapu nejedete sami, určitě nechcete být poslední. Lze si do ní totiž nasypat virtuální soupeře, kteří vám jdou po krku. A to si samozřejmě nechcete nechat líbit, protože nějaká nula a jednička vás přece nenatře.

Po patnácti minutách šlapání mě za nohu tahá dítě a celé v úžasu se ptá, co jsem to zase přitáhl za nesmysl. Netrvá dlouho a už sedí na rámu a šlapeme „spolu“. Bičován dotírajícími soupeři a dětskými výkřiky „rychleji, rychleji“ se začínám dostávat do provozní teploty. Na rovince okolo jezera to pěkně sviští a já si říkám, že povánoční kila navíc nakonec nejsou tolik znát.

Chyba. V ten moment okolo mě prosviští nadupaný borec, který mě usadí zpět do sedla. Oproti ostatním má výrazně jiný trikot a kolo a mně je jasné, že jsem se právě potkal s avatarem, který byl do etapy namodelován na základě času jiného člověka, který s Rouvy doma šlape. A šlapal ďábelsky. Tlapková patrola byla silnější než Rouvy, takže dětská zátěž odpadla, ale tohoto borce už stejně nedoženu. Alespoň to ale natřu virtuálnímu jezdci Marcovi, za kterého jsem se zavěsil do větrného pytle.

Na grafice vidím, že jsem ve třech čtvrtinách trasy, takže teď se začne lámat chleba. Watty se zvyšují a srdeční tep taky. Marc zaostává a cíl se blíží. Poslední lehké stoupání je po intenzivní jízdě už přeci jen trochu hořké a mně začíná docházet, že jsem to pro začátek trochu přepálil. Pak už přichází jen cílová rovinka a po přibližně hodince je hotovo. První etapa zdolána, srdce má tendenci vyskočit z hrudi a gauč je teď to jediné místo, kde se cítím v bezpečí. A to jsem si říkal, že začnu zlehka a pokochám se hlavně výhledy na třpytící se jezero.

Rovnou prozradím, že zajet zlehka se mi podařilo ze všech vyzkoušených etap snad jen jednu jedinou. Jiné se mi zase nepodařilo dokončit vůbec, protože byly tak moc velký hardcore, že jsem je vzdal. Nicméně Rouvy má skutečně schopnost dostát z člověka maximum – a o to lepší pocit ze sebe v cíli máte. Zvlášť když můžete v aplikaci sledovat svůj progres a těšit se z toho, jak jde váš výkon nahoru.

Je libo rovinku, nebo smrt v horách?

Rouvy je propleteno řadou gamifikačních prvků a nabízí i funkce známé z klasických fitness aplikací. Do systému je možné zadat své tělesné údaje, tedy výšku, váhu, věk a další. Existuje zde virtuální měna, za kterou lze kupovat skiny pro cyklistu či kola, sbírají se zkušenosti, leveluje se, plní se výzvy, sbírají úspěchy apod. Kdo je navíc šikovný, může si odnést i věcné ceny.

Kapitolou samou pro sebe jsou workouty, tedy jednotlivé tréninky, či dokonce celé tréninkové plány. V rámci nich se mohou jezdci zaměřit na zlepšování některých dílčích schopností, jako je například navyšování VO2 MAX, síly nebo tempa, či si v průběhu několika týdnů kompletně všechny tyto dovednosti proprat. V zimním období se tak jedná o skvělý způsob, jak si našlapanou kondici z průběhu roku udržet pod kontrolou a být na jaře připravený lámat nové rekordy.

Při výběru etap lze selektovat podle celé řady kritérií od náročnosti přes odhadovaný čas strávený na trati až po samotnou lokalitu. Výběr usnadňují filtry, kterých je zde opravdu hodně. Díky nim lze rozhodovat mezi rovinatými či horskými etapami, různými druhy povrchů, jízdami ve městě či na venkově a v neposlední řadě mezi i klasickými a AR vyjížďami. Druhá varianta nabízí realistický zážitek, kdy například vyjížďky okolo Gardského jezera či po Paříži jsou reálným videozáznamem obohaceným o virtuální prvky.

Právě Paříž jsem si nakonec jako jedinou vychutnal jízdou ve stylu paní radové. Prohlížel jsem si město, lidi i auta, která mě míjela, a za ničím jsem se nehonil. Vlastně to byl i takový imaginární cestovatelský zážitek, který si může prvních 14 dní dopřát každý zdarma. Po vypršení zkušební doby jsou virtuální cyklistická dobrodružství nabízena za 399 korun za měsíc. Pokud však máte kamarády, můžete vyzkoušet plán pro dva za 499 korun na měsíc nebo rovnou plán za 799 korun určený pro pět jezdců.

Samozřejmě že Rouvy nejvíce využijí ti, kteří to myslí s cyklistikou vážně, fungovat ale může jako osobní trenér pro každého. Domácí šlapání s ním je zábavné, hravé a motivující. Nic samozřejmě nenahradí jízdu venku, ovšem i pro amatéra, kterého při nehostinných podmínkách venku svrbí tretry, může být Rouvy cestou, jak ze sebe přebytečnou energii dostat.