V souvislosti s globálním oteplováním se nejvíce skloňuje koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, k jejímuž růstu přispívá významnou mírou člověk, především spalováním fosilních paliv. Miliony let před průmyslovou revolucí se hladiny nechvalně známého skleníkového plynu držely na stabilních a historicky nízkých hodnotách, jenže v posledních 250 letech začaly rychle růst. A podle nové kolektivní studie vědců a vědkyň z různých koutů světa se zdá, že za dvacet let budou na stejné úrovni, jako v době, kdy na území Česka běhali velcí krokodýli a z bažin vyrůstaly tropické stromy a rostliny.

Studie, která vyšla ve vědeckém časopisu Science, je velmi obsáhlá, podrobná a plná čísel – zaměřuje se totiž na globální vývoj hodnot oxidu uhličitého v atmosféře v posledních 66 milionech let. V kostce by se dalo říci, že vědecký tým udělal pečlivou rešerši dřívějších prací, porovnal je s nejnovějšími klimatologickými poznatky a na základě toho vytvořil křivku, která mapuje historický vývoj hodnot skleníkového plynu. Zároveň se ale na základě predikcí podívali i do budoucnosti.

A ta nevypadá úplně příznivě. Na aktuální trajektorii totiž míříme k hodnotám, které lidstvo v roce 2045 vrátí o nějakých 16 milionů let do minulosti. Konkrétně do doby, kterou geologové nazývají miocén, což je nejdéle trvající epocha v období kenozoika. V éře kenozoika se nacházíme stále, konkrétně v jeho třetí fázi, tedy kvartéru. Ten se vyznačuje nízkou úrovní koncentrace oxidu uhličitého, se kterou zamával právě až nástup průmyslové revoluce.

S oxidem uhličitým to ale vždy tak stabilní nebylo. V počáteční fázi kenozoika – paleogénu – totiž došlo k jevu známému jako paleocenní–eocenní teplotní maximum. Do atmosféry se asi před 56 miliony let dostaly tisíce gigatun uhlíku, což způsobilo, že jeho koncentrace se odhadem šplhaly až k 3000 ppm. V důsledku toho došlo ke zvýšení globální teploty o pět až osm stupňů.

Foto: Studie Toward a Cenozoic history of atmospheric CO2

Černá křivka zaznamenává vývoj koncentrace oxidu uhličitého a barevné sloupce průměrné teploty v průběhu 66 milionů let

Výsledná rekonstrukce hladiny oxidu uhličitého v atmosféře ale ukazuje, že od té doby nastal její setrvalý pokles. A nadto křivka dobře ilustruje, jak tato hodnota souvisí právě s globální teplotou. Po tom, co totiž začala koncentrace klesat a dostala se na 720 ppm, začala se zaledňovat oblast Antarktidy. Pak hladina oxidu uhličitého klesla na přibližně 550 ppm a po zbytek kenozoika zůstala pod touto hranicí.

Poslední epochou, kdy byla koncentrace oxidu uhličitého trvale vyšší než v současnosti, byl střední miocén, tedy již zmíněné období před 16 miliony let. Tehdy se hodnota pohybovala na 480 ppm, Grónsko v té době ještě nebylo zaledněné, stejně na tom byla i Arktida. Podle odhadů vědců byla hladina moře asi o 50 metrů výše položená než dnes a na planetě bylo v té době zhruba o pět stupňů tepleji než nyní. Co se fauny a flóry týče, ve střední Evropě se rozšířily nejprve bažinaté lesy, později i tropické druhy. Po naší krajině se tak v porostu, který by nám dnes evokoval asi spíše amazonskou džungli, proháněli velcí krokodýli či chobotnatci.

Před 2,5 miliony let, kdy hodnoty klesly pod 270 ppm, začala série dob ledových. A na hodnotě kolem 280 ppm byla úroveň oxidu uhličitého v atmosféře před industrializací, než lidé začali výrazněji spalovat fosilní paliva. V průběhu dvou set padesáti let se tak začala po dlouhém útlumu opět zvyšovat a v roce 2022 se dostala na aktuálních 440 ppm. Vědci odhadují, že pokud budou globální emise skleníkového plynu nadále stoupat, mohla by jeho koncentrace v atmosféře do roku 2100 překročit 800 ppm.

Když se ale podíváme na bližší budoucnost a na současný vývoj, hodnoty 480 ppm, kterou Země naposledy pamatuje ze středního miocénu, dosáhneme už za dvě dekády. Pokud by se tak měl opakovat stejný scénář, Grónsko by pozbylo ledu, teplota by stoupla v průměru o pět stupňů a hladiny vod by stouply o desítky metrů. Nemůžeme počítat s tím, že se do Česka vrátí obrovští krokodýli, kteří na našem území v době miocénu žili. Hrozí však, že globální změny doženou řadu druhů na práh vyhynutí.